Šumavský rozcestník: Nová Hůrka

Nová Hůrka

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: železnorudsko
GPS: 49°8'40.064"N, 13°19'38.665"E

popis

Nová Hůrka začala vznikat po velkých vichřicích v letech 1764-77, které v oblasti napáchaly značné škody a přinesly nutnost nějakým způsobem využít dřevo z kalamit. Od počátku šlo o osadu pro sklářské dělníky, sklárna a brusírna zrcadel patřila rodině Abelů, od r.1844, kdy se jejich majetek dostal do dražby, se na Nové Hůrce vystřídala řada vesměs málo úspěšných nájemců. Josef Ambrož Gabriel popisuje Novou Hůrku ve své knize Královské město Sušice a jeho okolí z roku 1868 coby osadu rozloženou "na kraji lesa v dolině na bílém potoce u silnice ze Sušice do Eisensteinu vedoucí. Zde jest sídlo továrníka, při tom zrcadlárna, v níž velmi veliká zrcadla se robí (zde se také nejprve roku 1836 tabule na zrcadla lily), hladírna, sklad, pucherna, flusárna, hospoda, mlýn a pila, v celku 19 stavení a 228 obyvateli". Mezi lety 1890-1900 se zde mělo nacházet 15 domů, v nichž žilo 314 německých obyvatel, kromě sklárny je zmiňována pila a mlýn ( Ottův slovník naučný ), fungovala zde i hospoda. Roku 1904 byla sklárna vyhašena; jejím posledním nájemcem byl Franz Schrenk. Roku 1938 měla Nová Hůrka 19 domů a 288 obyvatel, opět výhradně Němců. Po druhé světové válce bylo veškeré obyvatelstvo vysídleno, ale k naprostému zániku osady nedošlo, neboť se stala největší vojenskou základnou v rámci nového vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda a původní objekty začala tudíž využívat armáda, která odtud odešla až roku 1991. K honosnému sídlu sklářské rodiny Abelů patřil velký upravený parke, dnes je v místě zbytek bývalé odstavné plochy pro vojenská vozidla a techniku. Německý název Neu Hurkenthal.