Šumavský rozcestník: NS Sklářská

NS Sklářská

detailní info

kategorie: sport a wellness / pěší - naučné stezky
lokalita: železnorudsko
GPS: 49°8'14.238"N, 13°14'3.900"E

popis

Naučná stezka Sklářská vede okolím Železné Rudy a Špičáku, je na ní rozmístěno 16 zastavení, která na daném místě informují o konkrétních prostředcích výroby skla na Šumavě. Celá trasa měří okolo 37 km a její převýšení je 850 m. Okruh vede volným terénem - je místy vhodný pro pěší i zdatnější cyklisty, ovšem některé úseky stezky jsou pro cyklisty nesjízdné nebo nedovoleny. Stojany č. 8 – č. 11 leží na území přírodní památky Královského hvozdu a je tak zakázáno vstupovat mimo vyznačenou stezku. Prostup okolo Čertova jezera vede náročným kamenitým terénem, pro cyklisty nesjízdný a mezi stojany č. 15 a č. 16 není dovolena jízda na kole. Stezku je možno absolvovat i po úsecích: 1. Železná Ruda – Alžbětín celnice (7 zastavení, na stejné trase je rovněž celý Debrnický okruh naučné stezky Utajená obrana železné opony, délka: 6 km). 2. Alžbětín – Svarožná – Špičák (5 zastavení, délka: 13 km nebo je možno se vrátit za zastavením 11 podél Svarožné i zpět do Alžbětína, cca 6 km). 3. Špičák – Gerlova Huť (2 zastavení, délka: 10,5 km). 4. Gerlova Huť – Železná Ruda (3 zastavení, délka: 6,5 km). Značení stezky - po celé délce je stezka vyznačena sklářem ve žlutém čtverci, kromě 3 úseků (cca 9 km) využívá i značené turistické trasy. Popis trasy: z výchozího místa v centru Železné Rudy klesá stezka Sklářskou ulicí po žluté a zelené turistické značce k Řezné (S2). Za tratí odbočí doleva, po zelené stoupá podél hřbitova (S3) směr na Debrník (S4) a odtud do Ferdinandova Údolí (S5) a zpět na Debrník. Pokračuje vlevo po červené směr Alžbětín, po 200 m S6 a odtud dále pod viadukt, přejde Řeznou a odbočí po žluté na cyklostezku. V polovině cyklostezky přejde silnici, žlutá značka vede k nádraží, ale stezka pokračuje po cyklostezce po vlastním značení až na bývalou celnici v Alžbětíně (S7). Sklářská stezka přejde přes celnici a pokračuje proti toku Svarožné (S8), kde jen aleje vzrostlých stromů připomínají dřívější osídlení. V údolí Svarožné jsou zastavení S8–S11. Před S10 a S11 je cesta hůře schůdná (v délce cca 500 m), cyklistům v tomto úsek doporučujeme kolo vést. Za S11 přejde lávku přes Svarožnou, odtud jde vpravo po silnici před bývalou rotu a odbočí doleva nahoru na bývalý Rendlův dvůr a odtud jde stále po lesních silničkách až na červenou značku, kde odbočí vlevo k Čertovu jezeru. Míjí pomníček A. Kašpara, u bývalé Lávkové cesty odbočí prudce dolů mezi stromy k jezeru (zde je nutné kolo vést). U Čertova jezera opustí opět značení a vede po silničce dolů na Špičák (S12) okolo statku a penzionu Čertův mlýn k hlavní k silnici. Odtud stále po vlastním značení prudce stoupá do svahu (zpět výhledy) a postupně přes romantickou louku s chaloupkou a výhledem na Javor vystoupá k Belvederské cestě. Na ní doleva po modré na rozcestí Hofmanky, odtud doprava po zelené přes Zadní hájovnu a Nový Brunst (S13) s jedním stavením, ještě nedávno zde bývala sklářská obec asi s 20 staveními (foto na zadní straně). Na Gerlově Huti přejde hlavní silnici, na novém parkovišti je S14. Z parkoviště opět po zelené směr Železná Ruda. Dojde k S15, asi 200 m za ním odbočí vpravo (až k S16 vést kolo) a klesá po staré cestě již opět pouze po vlastním značení k čerpací stanici na Pamferově Huti (S16). Stezka křižuje v Alžbětíně, na Špičáku a na Gerlově Huti frekventované silnice. Od čerpací stanice na Pamferově Huti k odbočce na Engadin je nutno jít cca 500 m po hlavní silnici. Úsek po silnici není značený a je možno ho s vypuštěním za stavení 16 obejít od zastavení 15 po zelené turistické značce do Železné Rudy nebo po zelené k hotelu Grádl a odtud k silnici na Klatovy. Silnici přejdete šikmo a půjdete již opět po značení na Engadin a přes sjezdovky do Železné Rudy. A o čem stezka informuje? O tom, že poslední sklářská pec v Alžbětíně byla vytopená na jaře 1905 a v roce 1945 skončil v Železné Rudě provoz poslední brusírny skla. Kdysi proslulé sklářství tak dnes v krajině připomínají většinou jen názvy míst, nenápadné pozůstatky sklářských provozů či jména sklářů na náhrobcích. Sklářská stezka ale připomíná 300 let staré doby, kdy se na Železnorudsku vyrábělo především tabulové a zrcadlové sklo. Šumavské sklářství je také úzce provázané s vývojem sklářství v sousedním Bavorsku - obchodní a rodinné vazby byly po celá staletí živé, ať již šlo o provozovatele skláren, skláře, obchodníky se sklem, stavitele pecí či dodavatele surovin. Se sklárnami na Železnorudsku jsou spojena jména mnoha významných rodin skelmistrů a sklářských továrníků – Gerlové, Adlerové, Hafenbrädelové, Abeleové, Ascherlové, Zieglerové, Blochové, Schrenkové. I díky nim se Železnorudsko zapsalo nesmazatelně do historie sklářství – zde pracovaly první sklárny specializované na tabulové sklo a také zde byla zavedena poprvé technika lití plochého skla v českých zemích. Produkce skláren na Železnorudsku byla určena pro vzdálené trhy (Praha, Norimberk). Ve směru některých dávných stezek vedou silnice, ale jiné jsou jen lesními cestami nebo úvozy zarostlými vysokým lesem. Zrcadlové sklo z Železnorudska putovalo zejména v 18. a 19. století k dalšímu zpracování do severních Čech i do mnoha rafinérií zrcadel v Bavorsku. Hotová zrcadla směřovala podobně jako tabulové sklo do oken ještě dále – do Itálie, na Pyrenejský poloostrov, do Turecka a na zámořských lodích plula skla ze zdejších skláren až do Ameriky. Tabulové a zrcadlové sklo není sice tak atraktivní na pohled jako skleněné poháry či vázy, ale jeho kvalita a dostupnost ovlivňuje život lidí mnohem více, než se na první pohled zdá. Jednotlivá zastavení sklářské stezky připomínají nejen poklidné, ale i dramatické příběhy skláren a jejich majitelů, navíc seznamují návštěvníky stezky i se zapomenutými sklářskými technikami výroby plochého skla.