Šumavský rozcestník: továrna stará papírna Hamry

továrna stará papírna Hamry

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
technické
továrna stará papírna Hamry

detailní info

kategorie: kultura a památky / technické
lokalita: špičácko
GPS: 49°12'25.459"N, 13°10'30.808"E

popis

Podnik založil v letech 1882-84 Julius Otto Petzoldt jako brusírnu bílé dřevoviny. Předpokladem pro postavení podniku bylo množství lesů v okolí a možnost využít spádu řeky Úhlavy. Tři dlouhé kanály přiváděly vodu do tří turbín, které vyrábly elektřinu pro celý podnik a okolí. Tři brusy a dva odvodňovací lepenkové stroje vyráběly dřevovinu jen pro prodej, nikoli další zpracování, roku 1892 byla dřevovina vyvážena též do Saska. V roce 1901 přešla továrna do majetku Huga Fischera, který vlastnil ještě papírnu v pruském Slezsku. Roku 1905 byla továrna rozšířena o kotelnu s vysokým továrním komínem. Ing. Petzoldt založil podle smlouvy z 25.9.1911 společnost s ručením omezeným pod názvem Továrna na dřevovinu a elektrochemická továrna Gustavsthal (Holzstoff und elektrochemische Fabrik Gustavsthal) s kmenovým kapitálem 320 000 K. Předmětem podnikání byla výroba dřevoviny, kyslíku, vodíku a dalších chemických výrobků, opatřování k tomu potřebných hmot a pomocných látek a prodej výrobků. Podle kupní smlouvy z 30.10. a 9.11.1911 odkoupila pak společnost objekt papírny od Huga Fischera za 350 000 K. V letech 1912 a 1913 byly rozšiřovány provozní budovy přistavěním skladu na zařízení pro výrobu kyslíku a kompresní místnosti, dílny u kotelny, rozšířením čistírny dřeva a komory na dřevovinu. Byl taktéž postaven nový parní stroj. ro zlepšení dopravy byla v letech 1919-1922 vystavěna lanová dráha na nádraží Hamry-Hojsova Stráž, která byla obdobné konstrukce jako např. lanovka na Petřín a z které se dodnes zachovalo celé těleso s pražci a částí kovového vybavení. Kolem roku 1919 byla v Praze otevřena obchodní pobočka pro prodej výrobků ze dřeva a kožené lepenky, dále ruční a strojní lepenky a dalších výrobků lepenkového stroje. Svůj podíl na značně zadlužené firmě postoupil roku 1930 za odstupní cenu 50 000 Kčs ing. Petzoldt JUDr. Stanislavu Koutkovi, řediteli kartelu výrobců dřevoviny a lepenky Kartonia v Praze. JUDr. Koutek odkoupil od Státních lesů roku 1936 i pilu s obytným domem (č.p. 58 - Horník), jejímž správcem ustanovil zaměstnance továrny Josefa Leracha. Posléze roku 1937 získal za 20 000 Kčs podíl na papírně i od R. Engela. Na základě kartelových dohod byla v roce 1931 ukončena výroba chemikálií - kyslíku, vodíku a dusíku. Roku 1934 proběhl pokus o výrobu izolačních stavebních desek na strojích, zapůjčených firmou Hormanit v Praze. Rozšíření výroby o lepenku se projevilo v názvu až v roce 1937: Továrna na dřevovinu, lepenku a elektrochemické výrobky Gustavsthal. Po připojení pohraničí k hitlerovskému Německu byl správcem podniku ustanoven Josef Lerach. Dne 22.6.1939 došlo v Praze k podpisu smlouvy, podle níž JUDr. Koutek prodal papírnu Gustavsthal a k ní patřící pilu firmě Weiss za 600 000 Kčs, přičemž se firma Weiss zavázala převzít dluhy továrny ve výši 525 000 Kčs u živnostenské banky v Plzni. Ředitelem firmy byl Karel Weiss, prokuristou Josef Lerach. Po smrti Karla Weisse roku 1942 zůstaly jedinými společnicemi firmy C a W Weiss jeho manželka Eugenie Weissová a dcera Marie Wolfová. V majetku firmy Weiss byla továrna po celou dobu okupace. 8.5.1945 vydal ONV v Plzni zajišťovací příkaz, jímž veškeré nemovité i movité jmění firmy Weiss zajistil pro další opatření úřadů a správcem ustanovil Bedřich Chlupa. Továrna i její zařízení byly nalezeny v naprostém pořádku a předány dosavadním ředitelem Josefem Lerachem. Zároveň požádal o navrácení továrny předválečný majitel JUDr. Koutek s odůvodněním, že prodej firmě Weiss byl vynucen německými úřady. Ministerstvo průmyslu zavedlo do majetku a podniku firmy dočasnou národní správu a národním správcem byl ustanoven JUDr. Koutek. Název byl změněn na Úhlavský mlýn, továrna na dřevovinu a lepenky spol. s.r.o. Továrna byla posléze zkonfiskována jako bývalý německý majetek, proti čemuž se odvolal JUDr. Koutek s argumentem, že byl továrnu nucen prodat z národnostních důvodů pod nátlakem. Papírna s lesy a loukami mu byla navrácena, proti čemuž se odvolala národní správa firmy C a W Weiss s tím, že JUDr. Koutek prodal továrnu z vlastní vůle a bez nátlaku. Spor skončil zavedením národní správy Západočeských papíren a jmenováním zmocněnce Bedřicha Chlupa. Papírna byla uzavřena roku 1967 a převedena Západočeským státním lesům. Dva katry šíře 100 a 60 cm pořezávaly kulatinu na řezivo. Pro neekonomičnost provozu byl pořez ukončen 31.12.1975. Lesní závod vydal souhlas pro demontáž sušárny, ale nenechavými Čechy bylo odmontováno a odvezeno, co se dalo. Dalším vlastníkem se stalo JZD Janovice, ale k žádným opravám nedošlo. Po revoluci odkoupil objekt za směšnou cenu nový majitel, který vyřezal turbíny a další strojní vybavení, které ještě v továrně zůstalo a v současné době požaduje za papírnu cenu natolik vysokou, že ji nikdo není ochoten koupit. Proto stojí se zřícenou částí střechy.