Šumavský rozcestník: královácký dvorec Busil

královácký dvorec Busil

detailní info

kategorie: kultura a památky / architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'52.952"N, 13°23'18.721"E

popis

Starý královácký dvůr s kaplí Nejsvětější trojice Busil byl založen kolem roku 1350 a je jedním z posledních dvorců tohoto typu. Kromě něj stojí ještě dvorec Antýgl v blízkosti Modravy, jenž nyní slouží k turistickým účelům. Roku 1837 byl majitelem Hilgarth. Na konci 2. světové války vlastnila statek Therese Beywlová s dětmi Zephyrinem a Elisabethou. V nájmu zde bydleli Marie Hofmannová, Alois Wallisch a Wolfgang Nausch. Za druhé světové války byl na statek nucené nasazen „Ostarbeiteru“ z Polska s početnou rodinou. Po válce jej na cestu donů statkář velkoryse vybavil koněm, vozem a zásobou jídla. Roku 1935 koupil Busil Zephyrin Beywl, stavitel v Hartmanicích, od Aloise Seidla. Jiří Beywl, pravděpodobně jeho otec stavěl roku 1900 Školu na Mouřenci. Ke statku patřilo 151 hektarů pudy a chovalo se tu kolem 40 kusů dobytka. Statek měl vlastní honitbu a rybolov. Beywl statek obnovil a zmodernizoval. Za ženu měl dceru Franze Seidla z Zežulky, měli syna Zephyrina. Zephyrin Beywl starší zemřel na sklonku války, 11. prosince 1944, jeho žena zesnula v Mnichově 12. listopadu 1963. Zephyrin G. Beywl (syn stavitele) se narodil 13. července 1923 u matky na Žežulce. Studoval na zemědělské škole v Chebu a v Landshutu. Vzdělání dokončil až po válce inženýrským diplomem na statni stavební škole v Cohurgu. Jako aktivní člen krajanského hnutí organizoval prvá setkání německých rodáků z hartmanicka. Od roku 1971 byl „domovským pověřencem“ pro oblast bývalých okresů Kašperské Hory a Hartmanice. S kruhem spolupracovníků „Künische Freibauern e.V." vydal sborník „Im Lande der künischen Freibauern“, mapu bývalého kašperskohorskeho okresu a knihu fotografií „Land und Leut im mittlern Böhmerwald in alten Fotos"Zephyrin G. Beywl zemřel 27. července 2003. V roce 1945 při postupu americké armády pres Šumavu se na Busilu shromáždili mladí němečtí vojáci (asi kadeti poddůstojnické školy) a chtěli se zde bránit. Američané proti nim zahájili palbu od radkovsko-mochovské silnice, až paní Beywlová vyvěsila bílé prostěradlo na znamení kapitulace a tak dvůr nebyl zničen. Po roce 1946 v opuštěném statku bydlel přechodně pastevec Hofmanu od pastvinářského družstva (SPHD), měl strach z občas se tajně vracejících Němců. Od roku 1948 dvůr chátral, sezónně sem jezdil jezdecký oddíl z Prahy. Roku 1964 koupil Busil pan Mourek, podařilo se mu zastavit připravenou likvidaci. Pak dvůr postupně rekonstruoval a rozšiřoval až do dnešní podoby, kdy slouží k chovu koní, dobytka i ubytování turistů. Německý název Kriegseisenhof.