Šumavský rozcestník: Andraschko Franz

Andraschko Franz

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'19.758"N, 13°30'28.171"E

popis

Franz Andraschko (22.ledna 1875, České Žleby - 12.dubna 1946, Mouřenec) byl děkan, farář na sv. Mouřenci u Annína v letech 1899 - 1946. Franz se narodil 22. ledna 1875 v Českých Žlebech jako syn chudých sedláků. Otec také pracoval jako bednář, aby rodinu zabezpečil. Když směl Franzův starší bratr Johann vstoupit do vídeňského malého semináře, prosil své rodiče tak dlouho, aby ho také nechali studovat na faráře... Nebylo snadné získat na takové studium dostatek financí, ale díky úsilí rodičů byl dne 23. července 1899 jako 24letý vysvěcen na kněze. Dne 5. září 1899 nastoupil Franz na Mouřenec jako nástupce těžce nemocného faráře P. Wintera. Na něm prožil dvě světové války, politické změny, zmatky a na něm také zemřel. Navíc poslední týdny svého života se během jeho zhoršujícího se zdravotního stavu musela sbalit a opustit zem první vlna jeho německých farníků. Smrt na Květnou neděli 1946 pro něj byla vyřešením jinak jistého odsununu, jako zbylé německé obyvatelstvo. Páter Andraschko byl velmi přísný, ale srdečný člověk, který měl stále otevřené srdce pro potřebné, jak pro ty, kteří klepali na farní dveře, tak pro nemocné, které pěšky navštěvoval v každém počasí. Každou neděli pozval jednoho chudého člověka na farní oběd. Také pravidelně posílal svou hospodyni do domovů těchto potřebných rodin a vypomáhal jim nejrůznějšímu způsoby. K jeho velkým úspěchům patří rekonstrukce střechy kostela v roce 1909. Další stavební práce následovaly až po první světové válce, kdy byl zase k dispozici potřebný materiál. V roce 1908 se do Kunratic, v době, kdy kunratický zámek změnil majitele, přistěhoval z Německa pan Emil Aschendorf - protestant, který vedl bez povolení evangelické bohoslužby v zámecké kapli. Páter Andraschko si stěžoval u arciděkanství v Kašperských Horách - bohoslužby se po té zcela zakázali a pan vikář Soukup nechal znovu vysvětit zámeckou kapli. Tento celý případ rozproudil vlnu záště a hněvu u německých a rakouských protestantů. P. Andraschko se cítil nucen ve všech katolických novinách Německa otisknout článek, ve kterém hájil svůj postoj a ospravedlňoval celkový zákaz evangelických bohoslužeb ze strany katolické církve. Páter byl velmi svérázný a tak v roce 1912 oddal Josefinu Meister, židovku z Kunratic, s katolíkem Karlem Netwalem. Tato neobvyklá svatba způsobila rozruch i daleko za hranicemi farnosti. Zoufalý z toho byl hlavně Josefin otec, Hermann Meister, který rozhodnutí své dcery považoval za poklesek, jež do konce života nedokázal přijmout. Hermann Meister byl posledním Židem, který žil v Kunraticích, kde se do roku 1848 nacházelo celé židovské ghetto. V létě 1942 byl zatčen a po krátkém pobytu v koncentračním táboře Dachau byl přemístěn do koncentračního tábora Terezín, kde 2. dubna 1943 zemřel… Vyvíjel také aktivity k záchraně kostelních zvonů během války a sice nejprve roku 1917, tehdy se mu podařilo zachránit alespoň nejstarší zvon z roku 1329. Dva zbylé byly roztaveny. Trvalo to do roku 1927, než byly zvony nahrazeny jinými. Když byla druhá světová válka v plném proudu, v roce 1942 přijelo si vojsko pro zvony znovu. I tentokrát se podařilo faráři Andraschkovi pomocí triku zachránit historický zvon z roku 1329. Děkana Franz Andraschko byl také svědkem úpadku křesťanských hodnot a to zejména v období mezi světovými válkami a po připojení Šumavy k Německé říši. Farníci věrní novému režimu vystupovali z církve… V létě 1944 posílil Andraschka ve službě farní vikář Johann Landwehr. Byl jeden ze skupiny Schonstattských kněží, které v roce 1938 biskupství povolalo na Šumavu z německého Munsteru. Měli naplnit místa, která zanechali čeští kněží, kteří se odešli do vnitrozemí po odtržení sudetského území od Československa. Odpoledne dne 12. dubna 1946 éáter Franz Andraschko umírá, pohřben byl na hřbitově vedle vchodu do kostela. Poslední jeho prosba zněla: „Po mé smrti by se více za mne mělo modlit, než by se o mně mělo mluvit.“ Franz Andraschko byl známý svým dlouhým vousem, který byl v rozporu s tehdejší regulí. Ta určovala, jak má být římskokatolický kněz upraven. Nicméně Andraschko si z toho pranic nedělal a aby uklidnil své nadřízené, opatřil si doklad o omezené hybnosti rukou, díky čemuž se nemusel holit. Legenda tvrdí, že měl na to povolen dokonce od samotného papeže…