Šumavský rozcestník: gymnázium Sušice

gymnázium Sušice

detailní info

kategorie: kultura a památky / architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°14'4.883"N, 13°31'16.236"E

popis

O zřízení reálky s českým jazykem vyučovacím se přemýšlelo již v 19. století. Myšlenka založit střední školu v Sušici zazněla již v roce 1879 z úst tehdejšího purkmistra Jiřího Karla. Další snahy se objevují v roce 1894. Velké boje bylo nutno svést s obcí Kašperské Hory, která chtěla otevřít reálku německou. Velkým propagátorem reálky byl sušický obrozenec a politik S. A. Gabriel. Po mnoha jednáních ve vládě, dokonce i se samotným císařem, za kterým vyjeli sušičtí radní několikrát do Vídně a v roce 1905 se s Jeho Apoštolským veličenstvem setkali i ve Štěkni, vydalo konečně 7. srpna 1906 Ministerstvo kultu a vyučování rozhodnutí o zřízení „státní reálky s českou řečí vyučovací“. Prvním ředitelem byl Josef Weger, dřívější okresní školní inspektor z Pardubic. V roce 1910 se začalo podle projektu uznávaného architekta Ladislava Skřivánka s výstavbou nové budovy (na Dolejším předměstí, v roce 1902 poničeném požárem), která byla chloubou nejen královského města Sušice, ale patřila mezi nejmodernější budovy celého mocnářství. Vlastní stavbou byl pověřen Otakar Nekvasil z Karlína. V létě 1911 se škola stěhuje do nové budovy, do překrásného novorenesančního paláce. Stavba představovala pro město obrovské finanční břemeno, stála přes půl milionu tehdejších rakouských korun. Budova je však velkolepá a ve své době byla pokládána za jednu z nejkrásnějších školních staveb Rakouska-Uherska. Součástí budovy byla i kaple Povýšení sv. Kříže, přeměněná po druhé světové válce v roce 1949 na koncertní Smetanův sál. Lví podíl na této přeměně měl profesor František Procházka, pedagog, muzikant a organizátor hudebních akcí. Sál s vynikající akustikou tehdy získal kopii Myslbekovy sochy Hudby a sochu Poezie od sochaře Otáhala. Koncertním účelům slouží dodnes. Náměstí, v sousedství Gymnázia, je nazváno po Mistru Janu Husovi a naleznete tu i reformátorovu sochu. Z hranice tu na vás shlíží díky významnému českému sochaři Emanuelu Kodetovi.