Šumavský rozcestník: zaniklá továrna Bohemia-Werke, Rejštejn

zaniklá továrna Bohemia-Werke, Rejštejn

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
technické
zaniklá továrna Bohemia-Werke, Rejštejn

detailní info

kategorie: kultura a památky / technické
lokalita: kašpersko
GPS: 49°8'9.256"N, 13°32'3.719"E

popis

Jen ruiny dnes připomínají kdysi největší průmyslový podnik města Kašperských Hor, jehož základ položil v roce 1878 tesařský mistr Franz Watzlawick zakoupením malé dřevařské dílny, jejíž primitivní stroje poháněla voda Losenice. Původně vyráběl kartáče, násady k bičům, nohy ke stolům a židlím, ozdobné konflíky. Tuto dílnu ležící na řece nad městem Rejštejn rozšířil o truhlárnu a ohýbárnu dřeva a počaly se zde vyrábět loukoťová kola a dřevěné kočárky. Vznikla zde i zámečnická, čalounická, lakýrnická dílna a kovárna. Vyráběla se zde pak loukoťová kola pro ruční dřevěné trakaře a dětské kočárky. Franc Watzlawick byl tesařský mistr, obchodník a pozdější továrník a starosta Kašperských hor. Později byla známa jako továrna Bohemia Werke (také Václavíkova pila - Sägewerk Franz Watzlawick) - první rakousko-uherská továrna na kolečka k dětským kočárkům. Součástí továrny byla pila a elektrárna. Později se začaly vyrábět i žebřinové vozy, které šly výborně na odbyt. Ve prospěch podniku byla založena Odborná škola pro zpracování dřeva v Kašperských Horách - v roce 1878. Za I. světové války firma výborně prosperovala díky válečným zakázkám. Po roce 1930 měla firma Bohemia Werke 230 - 250 zaměstnanců. Mnozí z nich přešli z nedaleké, pozvolna upadající sklárny v Klášterském Mlýně u Rejštejna. Mezi oběma světovými válkami se u Watzlawicků vyráběly kočárky, kočárky pro panenky, tříkolky, koloběžky, sáňky, dětská auta, houpací dřevěné hračky. Velkoobchodní zastoupení měla firma v Praze, obchodní kancelář v Kašperských horách č.p.143. Nemalá pozornost se věnovala reklamě, obsáhlé katalogy zboží a ceníky byly k dispozici v českém i německém jazyce. V Borové Ladě si firma pronajala pilu, kde pracovalo 12 – 15 dělníků, kteří zde mimo jiné vyráběli dřevěné žaluzie. Závod zpracovával každoročně 7 – 10 tisíc kubíků dřeva, z toho 1 tisíc tvrdého dřeva, zejména buk a javor. K převážení zboží používal podnik sedm vlastních koní, později se postupně přešlo na automobilovou dopravu. Vedení firmy dlouhodobě usilovalo o přímé železniční propojení Kašperských Hor se Sušicí, ke kterému však nikdy nedošlo. Za druhé světové války musela velká část kvalifikovaných pracovníků narukovat do německé armády. Nahradili je francouzští a ruští váleční zajatci, totálně nasazení Češi z Protektorátu a ženy z Ukrajiny. Sortiment výroby byl značně omezen, továrna produkovala převážně dřevěné transportní bedny na munici. V roce 1945 národní správce usiloval o zachování výroby, přestože počet zaměstnanců klesl na pouhých 37 osob a navrhl pozdržení odsunu Němců zvyklých na těžkou práci a denní docházení do práce ze vzdálených míst. Později byla výroba tradičních kočárků zastavena a ve znárodněném podniku se začal montovat jednoduchý dílenský a kuchyňský nábytek. Až do konce 80. let sloužily objekty továrny podniku SOLO Sušice. Po sametové revoluci se staly předmětem „obchodování" a začaly se měnit v ruiny. Tradice rodiny zakladatele, jejíž příslušníci spočívají na kašperskohorském hřbitově, si toto jistě nezasloužily.