Šumavský rozcestník: Kamenný dům, Horní Hrádky

Kamenný dům, Horní Hrádky

detailní info

kategorie: kultura a památky / pamětihodnosti
lokalita: srňsko
GPS: 49°4'13.608"N, 13°29'41.699"E

popis

K nejznámějším chalupám v osadě Horní Hrádky patří Kamenný dům, který dodnes stojí, byť v pozměněné podobě. Sem v roce 1857 přivedl doktor Josef Klostermann poprvé svého syna Karla při cestě na Šumavu. Navštívili rodový statek U Daniele, otcův rodný Wurmbauerhof na Dolních Hrádkách pod Srním, otcovu sestru na Kamenném domě na Horních Hrádkách a řadu dalších příbuzných v okolí Srní. Od té doby pak student Karel Klostermann prožíval až do ukončení svých studií část svých prázdnin právě zde, mezi blízkými, příbuznými lidmi. Ponejvíce však na Kamenném domě u své nezapomenutelné tetičky. Tetička Therezie se v mládí seznámila s dřevařem z Kaltenbrunnu, Johannem Schulhauserem, ovšem známosti její otec velmi nepřál. Přesto se v roce 1817 konala svatba, na které starý Wurmbauer pronesl slova: „Žebráci jste a žebráky zůstanete, pokud budete živi a vaše děti budou ještě bídnější žebráci" a dal dceři jenom nepatrných 200 šajnů, krávu a něco drobného nářadí a nábytku. Hannes si nevěstu s tímto věnem odvedl na Kaltenbrunn, což v té době byly 3-4 dřevařské chalupy mezi Kostelním vrchem a Jezerním hřbetem, končina odlehlá a nesmírně chudá. Novomanželé tam začali usilovně a tvrdě pracovat, a narodilo šest synů a šest dcer. Jak děti dorůstaly, přibývalo jejich dělných rukou a přibývalo pozvolna i výdělku z kácení, svozu a plavení dřeva. Dne 15. ledna 1845 koupili manželé Schulhauserovi od Václava Webera na Horních Hrádkách za 4.758 rýnských statek s několika jitry polí a luk, větší plochou neúrodných kamenitých drah a asi 50 jiter lesa. Dům byl nejstarším objektem v tomto místě, stál zde již v roce 1733, kdy se v okolí usadili první osadníci. Bývala to panská fořtovna Kaltenbrunnského revíru, byla postavená celá z kamene, s mohutnými valenými klenbami ve sklepích i přízemí a s pěknou zvoničkou nad střechou. S ohromným úsilím z neúrodných drah vybírali kamení, střelným prachem trhali velké balvany, vykáceli kus lesa, půdu vyčistili a získali tak další plochy pro pole a louky. Dodnes dlouhé kamenné hráze v okolí Kamenného domu připomínají vytrvalost a nesmírně těžkou práci těchto lidí. Nejstarší syn z tohoto dvora měl nepříliš dobrou známost a podněcován svojí milou a její rodinou, vymohl si na svých rodičích odstupné 300 zlatých. Písemně se vzdal všech dalších dědických nároků a se svojí družkou pak žil dalších čtrnáct roků, než byla svatba. Při kácení dřeva mu kmen přerazil nohu tak nešťastně, že potom zůstal nadosmrti mrzákem. Nakonec skončil jako žebrák a byl rád, že mu jeho bratr Vincek poskytl přístřeší na podružské chalupě Kamenného domu. Druhý syn se po svatbě usadil na Kaltenbrunnu, kde mu rodiče koupili jejich původní chalupu. Třetí syn se stal vlastníkem slušného statku s kusem krásného lesa na Hrádeckém Podílu (oblast nalevo od staré cesty, vedoucí z Rokyty na Horní Hrádky). V dobách kůrovcové kalamity podlehl obchodníkům z dřevařských firem k nerozvážnému prodeji dřeva ze svého lesa, nezvládl dodat ujednaný objemu v čase a přišel o podstatnou část svého majetku a posléze se vystěhoval do Německa. Čtvrtý syn odešel po svatbě s rodinou do Bavor, kde si koupil malou usedlost. Pátý syn se stal dobrým hospodářem na rodném statku. Šestý, nejmladší syn Josef dostal od své matky nejvíce hotových peněz. Na Kamenném domě si zařídil obchod s moukou a hospodu. Zpočátku se mu dařilo dobře, ale vlivem obchodního nezdaru a též kůrovcové kalamity upadl do dluhů. Zásluhou sestry Moniky, která od něho obchod i hospodu koupila, se dostal z nejhoršího. Odstěhoval se do Chorvatska a koupil si tam malý mlýn a nepatrné hospodářství. Synové připravili své matce velké starosti za prusko-rakouské války v roce 1866 - dva z nich byli v pruském zajetí, mladší z nich, matčin miláček, byl navíc těžce raněn. S dcerami měla tetička méně starostí. Postupně je provdala a zaopatřila slušným věnem. Jedna z nich se po ovdovění znovu vdala za nejbohatšího vchynického sedláka. Nejmladší, Monika, se stala známou a prosperující hostinskou na Kamenném domě a vedla přitom i obchod s moukou a chlebem. Manžel Moniky byl velký dobrák a vedle své energické a podnikavé dojížděl do Sušice pro mouku a do Dlouhé Vsi pro pivo. Do šenku prý nesměl ani vkročit. Původně býval dřevorubcem a také pracoval jako vorař na Otavě. Koncem padesátých let začal manžel tetičky Terezy poznenáhlu ztrácet zrak, až oslepl docela. Doktor Klostermann jej musel dlouho přesvědčovat, než se odhodlal k operaci v Praze, která dopadla výborně - znovu viděl. Prožila s Hannesem padesát roků, než ji v roce 1867 tento celoživotní, spolehlivý partner navždy opustil. Sama pak skonala koncem ledna 1871. Této prosté ženě, rozené Klostermannové, vděčíme asi za to, že mladý student Karlík získal hluboký citový vztah k Šumavě, poznal a začal chápat život zdejších lidí a vše později zvěčnil i oslavil v řadě svých literárních prací…