první Čech, který navštívil metropoli Inků Cuzco, byl František Boryně – Malonice zajímavosti ze Šumavy
první česká vytištěná kniha byla „Kronika Trojánská“ roku 1468 - Plzeň zajímavosti ze Šumavy
nejmodernější a největší stroj v roce 1911 na výrobu novinového rotačního papíru na světě - Větřní zajímavosti ze Šumavy
nejvýše položené horské vrchovištní rašeliniště - Rakouská louka zajímavosti ze Šumavy
nejvyšší kopec na území bývalého protektorátu Böhmen und Mähren - Javorník 1089 m zajímavosti ze Šumavy
popraven gilotinou v brandenburgské káznici jako úplně poslední oběť – páter Josef Jílek zajímavosti ze Šumavy
poslední zachovaná rybářská dřevěná káď v Česku - Olšina zajímavosti ze Šumavy

Bienertova pila, Modrava

detailní info

kategorie: kultura a památky / technické
lokalita: modravsko
GPS: 49°1'26.232"N, 13°29'41.111"E Zobrazit na mapy.cz

popis

Modrava byla dříve rybářskou osadou (první doložená zmínka je z roku 1614). V roce 1799 koupil kníže Schwarzenberg od hraběte Kinského rozsáhlé území Prášilského panství, do kterého Modrava patřila, aby využil obrovského bohatství dřeva ze zdejších rozsáhlých lesů. Určitý druh smrkového dřeva se tady vyznačoval zvláštní vlastností a tou byla ozvučnost - rezonance. Dřevo proto bylo vhodné na výrobu klávesových nástrojů, konkrétně rezonančních desek, žebrování pro stavbu křídel a pianin a také jejich klávesnic. Toho chtěl využít podnikatel Franz Bienert (narozen 4.2. 1788 v Horní Chřibské) a roku 1827 zakoupil od majitele panství Josefa Schwarzenberga starší pilu, stojící na levém břehu Roklanského potoka v Modravě a adaptoval ji na vhodný tovární objekt. S pilou Bienert zároveň koupil vedlejší hájovnu, které se také říkalo schwarzenberský lovecký zámeček. Na překladu nad vchodem do budovy je dodnes vyryt letopočet 1836 a iniciály FB. K pile vedl z Roklanského potoka 500 m dlouhý náhon. K objektům také patřila stáj východně od hájovny. V okolí v této době stál ještě dům č.p.49 a na druhé straně Roklanského potoka při cestě na Březník hostinec U tří sluk, známý z románu Karla Klostermanna Ze světa lesních samot. Tehdy patřil pravý břeh potoka pod katastr Prášil (Stubenbach I. Theil), zatímco levý břeh pod katastr Vchynice-Tetov (Chinitz – Tettau). V roce 1832 Bienert získal císařské privilegium pro výhradní výrobu ozvučného dřeva na dobu 10 let, další pak pro zlepšený postup výroby a samostatné privilegium pro výrobu řešetových lubů. Počáteční spotřeba dřeva činila 500 plnometrů (m3) ročně, později kolem 1000 plm ročně. Někdy po roce 1837 postavil Bienert 30 metrů západně od první pily u odbočky z náhonu další pilu, která se stala základem jeho továrny. Patřil k ní obytný dům č.p.51 a možná i další dva domy (č.p.60 a 61). Původní pila pak sloužila pro ukládání a sušení vyrobeného materiálu. Dřevo se v zimě nakácelo a rozštípalo, na jaře se několik týdnů máčelo, sušilo se a štípalo na strunné nástroje či se řezaly desky pro klavíry. Znovu se 4 týdny máčelo, sušilo a bělilo na slunci. Po té se vyváželo do celé Evropy a Ameriky. V roce 1855 zřídil Bienert další podobnou provozovnu ve Stožci. V Modravě v tuto dobu zaměstnával na pile a v lese 50 - 100 lidí. Platnost privilegií byla po dvou letech prodlužována až do jeho smrti (1.února 1866), kdy převzala vedení obou závodů jeho manželka. Výroba však vzhledem k velké konkurenci klesala a polom, který roku 1870 zničil mnoho starých porostů, zapříčinil, že rezonanční dříví muselo být dováženo z daleka. Paní Bienertová obě pily roku 1871 prodala Schwarzenbergovi, který výrobu roku 1880 převedl do Stožce. Pila na Modravě ale pravděpodobně pracovala dál, i když již ne pro rezonanční dřevo. Někdy v letech 1880-1885 byl k pile přistavěn na druhé straně náhonu další objekt. Původní pila pak byla zbourána. Zároveň byla zasypána část náhonu směrem k hájovně. Kdy tato pila ukončila provoz není jasné, podle údajů místních lidí vyhořela po 2. světové válce. Postupně byly zbourány i domy na pravém břehu a na jejich místě přibližně od roku 1970 vedla signální stěna ŽTZ. Do dnešních dnů se dochoval, byť v přestavěné podobě, objekt úplně první pily, který později sloužil pro ukládání a sušení vyrobeného materiálu. Dnes je ve vlastnictví Lesům ČR a je v něm provozován penzion Pupík. Vedle je zachována prakticky v nezměněné podobě bývalá hájovna, která slouží jako penzion Modrava. Náhon pro pilu je pozorovatelný z Roklanského potoka až k místu dnešního tábořiště NP, pak se ztrácí a v místě pily je jen mělký příkop. Na louce na pravém břehu naproti Pupíku je lyžařský vlek SKI klubu Sušice a jsou zde ještě patrná místa, kde stál hostinec u Tří sluk i další domy pod ním. Dále na pravém břehu proti proudu je ještě rozeznatelná trasa signální stěny. Ta poblíž tábořiště NP přecházela na levý břeh a jsou tam zbytky betonové konstrukce.

Bienertova pila, Modrava na mapě

Bienertova pila, Modrava na fotografiích

místa v okolí

centrum dřevařství - Dřevák Modrava

centrum dřevařství - Dřevák Modrava

kategorie: zábava / děti
lokalita: modravsko
GPS: 49°1'26.232"N, 13°29'41.111"E

zobrazit více
Cyklotoulky - Modrava

Cyklotoulky - Modrava

kategorie: kultura a památky / publicistické pořady
lokalita: modravsko
GPS: 49°1'25.97"N, 13°29'42.153"E

zobrazit více

další místa v okolí