Nová Hůrka začala vznikat po velkých vichřicích v letech 1764-77, které v oblasti napáchaly značné škody a přinesly nutnost nějakým způsobem využít dřevo z kalamit. Od počátku šlo o osadu pro sklářské dělníky, sklárna a brusírna zrcadel patřila rodině Abelů, od r.1844, kdy se jejich majetek dostal do dražby, se na Nové Hůrce vystřídala řada vesměs málo úspěšných nájemců. Josef Ambrož Gabriel popisuje Novou Hůrku ve své knize Královské město Sušice a jeho okolí z roku 1868 coby osadu rozloženou "na kraji lesa v dolině na bílém potoce u silnice ze Sušice do Eisensteinu vedoucí. Zde jest sídlo továrníka, při tom zrcadlárna, v níž velmi veliká zrcadla se robí (zde se také nejprve roku 1836 tabule na zrcadla lily), hladírna, sklad, pucherna, flusárna, hospoda, mlýn a pila, v celku 19 stavení a 228 obyvateli". Mezi lety 1890-1900 se zde mělo nacházet 15 domů, v nichž žilo 314 německých obyvatel, kromě sklárny je zmiňována pila a mlýn ( Ottův slovník naučný ), fungovala zde i hospoda. Roku 1904 byla sklárna vyhašena; jejím posledním nájemcem byl Franz Schrenk. Roku 1938 měla Nová Hůrka 19 domů a 288 obyvatel, opět výhradně Němců. Po druhé světové válce bylo veškeré obyvatelstvo vysídleno, ale k naprostému zániku osady nedošlo, neboť se stala největší vojenskou základnou v rámci nového vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda a původní objekty začala tudíž využívat armáda, která odtud odešla až roku 1991. K honosnému sídlu sklářské rodiny Abelů patřil velký upravený parke, dnes je v místě zbytek bývalé odstavné plochy pro vojenská vozidla a techniku. Německý název Neu Hurkenthal.
Dům obsahuje pouze dva apartmány 3+KK cca 50 m2. Každý zaujímá celé podlaží a má vlastní vchod, velký boiler a kotel. U domu je společný prostor pro odkládání lyží a kol s možností uzamčení. Na pozemku u domu lze zdarma parkovat. Na přilehlém pozemku je prostorná pergola, velký gril a ohniště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímApartmán je koncipován pro 6 osob, naleznete zde dvě ložnice. Jedna je vybavena manželskou postelí a palandou (je tedy pro 4 osoby) a druhá má dvě samostatné postele (dvě osoby). Všechny postele jsou vybaveny antialergickými lůžkovinami s možností volby letní a zimní přikrývky a většina postelí také zdravotními matracemi. V každé ložnici je prostorná skříň na uložení oblečení a dostatek místa např. pro dětskou postýlku. Dále je v apartmánu kuchyně s plně vybavenou kuchyňskou linkou, která obsahuje dřez s odkapem, lednici s mrazákem, elektrický sporák s troubou, mikrovlnnou troubu, rychlovarnou konvici, dostatek talířů, hrnečků, skleniček, příborů a hrnců pro pohodlné vaření. V kuchyni je také jídelní stůl s židlemi a lavicí. Vedle kuchyňské linky je televize připojená na digitální satelit. Vlastní koupelna se sprchovým koutem, umyvadlem, WC a velkým boilerem je samozřejmostí.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrZámek z roku 1751 postavený sklářem Gattemayerem, přestavěn hrabětem Kinským, byl v roce 1800 zakoupen knížetem Schwarzenbergem, který zde zřídil vlastní lesní správu a vystavěl v Prášilech kostel, který byl za totality zbourán. V roce 1921 přešel zámek do vlastnictví Československého státu a od roku 1945 byl zámek součástí Vojenského újezdu Dobrá Voda, a byl totálně zdevastován. Současná majitelka zakoupila zámek v roce 1994 a po dlouhé a náročné rekonstrukci v zámku vybudovala nádherné stylové ubytování. Zámek zatím nemá opravenou fasádu.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímSpolečná stylová kuchyň s černou kuchyní, k dispozici zahrada s venkovním posezením, úschovna kol a lyží, parkoviště.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Dovolená na Šumavě, to je čistý vzduch. Vůně lesů, strání, luk, potůčků. Vznikl tak termín „vzdušné lázně“. Na Šumavě Vás čekají vlhké lesy, odpočinek od civilizace, ticho. Turistický region Šumava se nachází na jihozápadě České republiky. Na území Šumavy je od roku 1993 vyhlášen Národní park Šumava. Při návštěvě tohoto regionu se turisté mohou seznamovat s okolní neporušenou přírodou, hlubokými lesy, bystřinami a jezery, která jsou dostupná jak v letní, tak i v zimní turistické sezoně. Šumava leží na území okresů Český Krumlov, Prachatice, Klatovy a Domažlice. Šumava není jenom českým turistickým rájem, ale jeho území a aktivity na něm konané zasahují také do sousedního Rakouska a Německa. Často hledané ubytování Šumavy jsou Špičák, Železná Ruda, Hartmanice, Kašperské Hory, Zadov, Churáňov, Kvilda či Modrava. Místním velkým lákadlem je Lipenská přehrada, ledovcová jezera jako např. Plešné jezero, Černé a Čertovo jezero. Vyberte si z rozsáhlé nabídky ubytování na Šumavě - naleznete na ní hotely a penziony, priváty a apartmány, chaty a chalupy a také kempy. Šumava to je levné ubytování, ubytování na samotě, luxusní ubytování. Navštivte určitě Šumavu v zimě (lyže a lyžování) , nebo v jiných ročních obdobích (cyklistika, turistika, vodáctví, wellnes, in-line, jízdy na koni). Šumava nabízí ubytování a pohostinnost každému.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Tu stará se zas jeho ujímala a že mu křivdíme, nám vytýkala, a zvláště mně, že se té darebné, nectné osoby zastávám a svou vlastní krev zapírám. A Josef nato: ,Vy nejste otec, jako že Jakub není bratr! Ani hodinu nebudu pod vaší střechou! Ještě dnes odejdu, za tou ženskou se pustím a Černíkem ji dám sebrat! Však uslyšíte!' — Tak si jdi, povídám, a víckrát se mi tu neukazuj! — A zas on: ,Nepotřebuju vás, abyste věděl! Mám v Praze nevěstu s třiceti tisíci! — ,Tak vidíš, tak vidíš!' ječela stará; ,Má nevěstu s třiceti tisíci, a na takovou onuci se bude věšet?!' — A Josef: ,Ožením se, ale napřed tuhle ztestám. Nemáte mi co poroučet, jsem zletilý, ale můj podíl mi musíte vyplatit. Budete-li se vzpírat, zaža-luju vás a uvidíte, jak pochodíte. Práva mám v malíčku a vy jste hloupý sedlák! Tolik vám, a s Jakubem nemám co mluvit!' — Jakub se na něho vrhl, byl by ho snad zabil, ale tomuhle jsem zabránil. Na to stará k Josefovi: ,Mlč, dítě, a jdi! Taky by tě ke všemu ještě zabili. Neboj se, bez peněz nebudeš. Co ti patří, dostaneš, dostat musíš, o to se postarám já! Však jsem vás povždy měla na paměti, mé děti, a pro vás jsem si od úst utrhávala. Teď se chystají rozdělit Blata, aby mi vzali, co jsem za husy tržívala, a do výminku mě chtějí strčit. Teď vidíš, synu, jak se mnou nakládají. Však uhlídáš, Jakube, jak se ti povede a jak tě Pánbůh potrestá za to, že se s tátou proti matce puntuješ!' — A těch a podobných řečí celou spoustu vychrlila, a pro Josefa že má ještě peněz a že mu je dá, aby si pomohl ke svému právu. Na to zase Jakub, že tohle nestrpí, že raději odejde, za čeledína že půjde někam daleko do světa, abych prý si statek odevzdal, komu budu budu chtít, že on ho nepřevezme a k nám že se do smrti hlásit nebude, jen podíl svůj že si bude vymáhat, aby, až se mu uvidí, se mohl vystěhovat do Ameriky. Taky se hned sebral a odešel, krásně jsem ho prosil, aby mi tenhle zármutek nedělal a doma zůstal. Kam se uchýlil, nevím, ale jakože má tvrdou palici, jsem jist, že svou provede a k nám se nevrátí. ,Ať si jde křičela stará, ,nechci ho víc vidět! Ať vaz srazí, je mi to jedno, když je takový!' — Jen vystrčil paty, už stará, kde je vzala tu je vzala, dala Josefovi stovku a celý balík bankovek nadto, a aby šel spánembohem spravit si svoje věci a své právo si hledat, načež Josef si složil své věci do kufříku a odešel, ani sbohem mi nedal; kufřík že za ním pošle do Prahy, slíbila mu má-ma.
Krušný dopověděl. Zalomil rukama, oči se mu zalily slzami, zraky utkvěly chvíli na rtech Potužákových, pak se sklonily k zemi.
Potužák neodpovídal. Co slyšel, zdálo se mu býti tak hrozným a zároveň nemožným, že nestačil to urovnati ve svých myšlenkách.
„Tohle že je všechno pravda, cos mi tu vypravoval, Jakube ?" vydrala se mu posléze řeč.
„Bohu buď žalováno! — Všecko je pravda, jenže jsem všecko ani neřekl, tolik bylo té hanby! A teď porad, Jouzo, proboha tě prosím, slituj se a neopouštěj mě. Jsi jediný člověk, který mi zbývá na světě..."
„A co ti mám poradit? Od samého začátku jsem se bál, že děti se ti špatně vyvedou; pustil jsi otěže z rukou, nemáš moci nad nimi ani nad ženou. Nezbývá než to snášet, dokud můžeš. Plakal bych nad tebou, ale změnit toho nelze."
„Snášet, dokud mohu! — Ale já už nemohu, Jouzo! Domů se už nevrátím. Ať si tam hospodaří kdokoli. Vydám se zítra za Jakubem, snad Pánbůh dá, že se doptám, kam odešel. S ním se porovnám snad přeci. Tady to praskne všecko; musí dojít do těch konců za krátkou dobu. Potom odejdeme spolu do Ameriky. Ostatní ať jdou třeba žebrat, nezasloužili si nic jiného."
Odmlčel se. Potužák také nemluvil. Skřivánci pěli, rozoraná, otevřená země dýchala vůní svou. Zakrákoralo hejno vran, spustivších se na role poblíže obou mužů.
„Tedy odejít jste odhodláni, ty a Jakub," vece temným hlasem po drahné chvíli Potužák, „opustit statek po otcích zděděný. Srdce ti pukne, Jakube; starý strom se nepře-sazuje."
„Co mi zbývá jiného? Statek jsem vlastně už opustil, když jsem neuposlechl svých rodičů a proti jejich vůli se oženil. Předpovídali mi to, pravdu měli. Tenkrát jsem podkopal základy; vpravdě dlouho dost se to nezřítilo... A já, zpozdilý člověk, vidíš, pořád jsem ještě doufal, že to půjde, že všecko zase přijde do pořádku, až nastoupí syn... a tenkrát, když jsi mi řekl, že bys mu dal svou dceru, byl jsem přesvědčen, že statek se rodině zachová, a bylo mi tak blaze, že ani vypovědět nemohu. Teď je po všem; kdo ví, kde chodí budoucí Krušnej..."
Zase se odmlčel; snad doutnala ještě v jeho zoufající duši jiskřička naděje, že jeho přítel nevezme zpět daného slova v příčině přípovědi, že dá jeho Jakubovi svou dceru, že snad i promluví k němu slovíčko útěchy, přidá se k němu, aby vyslechli společně Jakuba, domluvili mu, aby věci nehnal do krajnosti, neodcházel nadobro, nýbrž do statku se vrátil; že snad Potužák mu bude radou, jakým způsobem by bylo lze odevzdati pokud možno rychle statek Jakubovi, vybyti ostatní děti a vstoupiti do výminku: snad že by dokonce Potužák se mu nabídl, že by projednání těchto věcí sám vzal do ruky. Měl-li tuto naději, zklamala ho, neboť Potužák odpověděl:
„Je mi tě líto, Jakube. Máš pravdu, nezbývá ti než odejiti se svým nej starším synem. Vydrží-li to, budeš mít aspoň pokoj; takhle bys ho neměl do své smrti. Snad, odpusť mi, že ti to tak řeknu bez obalu, by tě jednou ke všemu ještě utloukli. Ty nad dětmi a ženou nemáš moci, nemůžeš se s nimi do-mluviti ani vyjednávati, tvůj syn Jakub je přesmíru prchly, kdo poví, co by provedl, a rozumného člověka, jenž by se chtěl soudit a hrdlovat s tvou nerozumnou a umíněnou ženou, sotva bys našel, nejméně po tom, co se dnes u vás událo. Nezbývá než nechat je; co si nadrobili, ať si snědí."
Krušnej svěsil hlavu.
„Můj Bože," pravil, „pravda, pravda; ať si snědí, co si nadrobili, a já taky sníst musím, co zas já jsem si nadrobil. Ale co si počnu, Jouzo ? Vrátit se tam nechci, nemohu. Bojím se jich, stydím se. Do své smrti se neukážu ani v Pašicích, ani v Plástovících..."
„Nu, nikdy že se tam neukážeš, neříkej, nebylo by to moudré. Že se tam teď nechceš ukázat, tomu rozumím, na tvém místě bych teď taky do Pašic nechodil." Krušnej potřásl hlavou.
„Kdybych se nebál urazit Boha, ukázal bych se tam jen, abych vzal oprátku a u nás na statku někde na vodru nebo na půdě bych se oběsil. Ale poraď, proboha tě prosím, Jouzo, co mám učinit, abych nemusel žebrat..."
„Nu, doufám, že Krušnej nepůjde žebrat. Mám radu pro tebe, je smutná, ale marně přemýšlím, nevím ti jiné. Pro-vedeš-li, co ti řeknu, snad uvidí tvá žena a tvé děti, co jsou bez tebe, a polezou ke kříži. Dnes je statek ještě tvůj, nikdo na něj nemá práva. Na tvém místě bych si došel do Budějovic, dal bych si jej odhadnout; pak bych si vypůjčil ve spořitelně nebo v záložně peněz, mnoho-li bych jich potřeboval pro sebe a na Jakubův podíl; rozumí se, že bych tyto peníze dal vtělit na statek, a pak bych ho odevzdal skrze notáře ženě a dětem, ať si pak na něm hospodaří, jak se jim uvidí a jak budou umět."
„Arci, arci, máš pravdu. Takhle se to provede; a já s Jakubem, my se vystěhujeme do Ameriky. Snad Bůh dá, že se tam uchytíme, když nepřibudeme s prázdnýma rukama. Ale Jouzo, on se tu neudrží, to je marné! Co si počnou bez nás dvou!? Na tohle jejich hospodářství bych se chtěl podívat. Za dva roky jsou hotovi; budou nuceni prodat nebo věřitelé jim prodají. Tak nebo onak; statek se dostane do cizích rukou."
„Nu, co tobě na tom sejde? Ty s Jakubem, vy budete v Americe. Zasloužený trest je stihne." „Máš pravdu, zasloužený trest je stihne! Na sebe ať naříkají! Darebák, tenhle Josef! — Tolik peněz mu posílám do Prahy rok za rokem! Krev nám všem pije a s takovou ženskou se spustil, probil, promarnil, co jsme si od úst utrhli! Nebo, to ať nemluví, že tu ženskou nezná, že to dítě není jeho. Kdyby neměla práva na něho, nebyla by se odvážila přijít. To je přeci na dlani a jen hloupý rozum mé staré může mu uvěřit! To je všecko pravda, a já se ho zapřu, jako on se zapřel svého dítěte. Ani vidět už ho nechci. Ale statek se dostane do cizích rukou, Jouzo! Jak by ti bylo, Jouzo, kdyby tvůj statek se dostal cizím ?... Není horšího pomyšlení, duši to drásá, srdce z těla to rve... Což na to zapomenu, krásně budu v Americe?..."
A starý člověk zalomil mozolnýma rukama, celé jeho mohutné, trochu shrbené tělo sebou škubalo od křečovitého pláče.
Och, Potužák chápal jeho bol, i jeho srdce se bolestně sevřelo.
„Brachu," pravil dušeným, temným hlasem, „řekls A, potom B a C; nezbývá ti teď než dokončit abecedu až do Ž, smutnou abecedu, pravda! Nedá-li ti srdce odejiti, vrátíš-li se domů, všecko započne znovu a zítra, pozejří bude jako dnes. Nerozumná žena nezmoudří, nevychované, nevytrestané děti, které přestaly ctít svého otce, se nezmění, leda snad, až by prošly školou bídy a utrpení. Bůh chraň, abych tě plísnil a káral za to, cos v minulosti zanedbal — toho změnit už nelze. Radu jsem ti dal. Uvažuj o ní a jednej pak, jak uznáš."
