Úmrlčí prkno Julius Komárek, které stojí v ochranářském koutku Hamižná hora připomíná tuto osobnost. Julius Miloš Komárek (15. srpna 1892, Železná Ruda - 7. února 1955, Praha) byl český učitel, vědec, spisovatel, zoolog a entomolog. Vystudoval gymnázium v Klatovech a odmaturoval na něm roku 1911. Pokračoval ve studiích přírodních věd na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také promoval. V roce 1919 habilitoval a od roku 1932 byl řádným profesorem zoologie a přednostou II. zoologického ústavu Karlovy univerzity. Mimo to byl docentem na Vysoké škole zemědělské. Podnikl četné studijní cesty do zahraničí a zúčastnil se několika mezinárodních kongresů. Když byl 31. října 1921 zřízen v Praze Výzkumný ústav lesnický, byl jeho vedením pověřen prof. Komárek a vedl jej až do roku 1945. Důvodem pro založení ústavu byla kalamita přemnožení bekyně mnišky. Ze své funkce jako první v střední Evropě nařídil letecké práškování proti mnišce a sosnokazu (1926, 1932). Své zkušenosti a znalosti podal v 200 svých odborných publikací a časopisech, které se týkaly lesnictví, lékařství, myslivosti, ochrany přírody a rybářství. Byl jedním z iniciátorů zřízení národních parků v Tatrách a na Šumavě. Později se stal členem korespondentem ČSAV. Mimořádně rozsáhlé dílo prof. Komárka zahrnuje vědecké práce v oblasti zoologie a entomologie včetně entomologie lesnické a lékařské, myslivosti, ochrany přírody a rybářství. Byl také spoluzakladatel Výzkumného ústavu pro ochranu lesa, děkan a proděkan Přírodovědecké fakulty UK, zakladatel Entomologické laboratoře ČSAV. Člen významných prestižních vědeckých společností - Královské společnosti nauk, Čs. akademie zemědělské, Masarykovy akademie práce, Učené společnosti Šafaříkovy, Československé společnosti zoologické, ornitologické, entomologické, prezident Československé zoologické společnosti (1934 - 1955) aj. Již v roce 1946 apeloval ve své výzvě „Poslední příležitost pro národní park na Šumavě“ na potřebu, co nejdříve založit Šumavský národní park. J. Komárek má také značnou zásluhu na vzniku Tatranského národního parku.
Starý rozlehlý a mohutný dům v němž cítíte bezpečí byl původně poštou na náměstí s průjezdem pro poštovní povozy, vykládku spojovacím okénkem, poštovní halou s přepážkami a bytem pro poštovní úředníky. Později se stal rekreačním objektem a s pohledem na centrum městečka. V patře jsou jednotlivé apartmány, v přízemí společenská hala, chodba a v průjezdu sportoviště. K domu přiléhá uzavřená zahrada s altánem.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímČtyři různě velké apartmánové byty. Všechny byty mají vlastní sociální zařízení a vlastní kuchyňku.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceTuristika, cykloturistika, lyžování, běžky, snowboard, houbaření.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolPro děti nabízíme uzavřenou zahradu s houpčkama a prolézačkou.
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava (německý název Böhmerwald) je rozsáhlé pohoří na hranicích Česka, Rakouska a německého Bavorska. První historicky doložený název pro toto pohoří je keltský název Gabreta (přeloženo Pohoří kozorohů) a ve své mapě jej takto uvedl Klaudios Ptolemaios. V češtině bylo pohoří označováno Les či Bavorský les. Jméno Šumava patrně jako první použil Antonio Bonfini v roce 1565 ve svém díle Rerum Hungaricum a pochází od praslovanského slova šuma, což znamená hvozd nebo hustý les. Pohořím prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Německá jižní strana pohoří má ostřejší sklon než severní, česká. Z podunajské roviny se prudce zvedá a tato část je nazývána Bayerischer Wald (Bavorský les) - Hinterer Bayerischer Wald a Vorderer Bayerischer Wald (Přední a Zadní bavorský les), jehož součástí je křemenný val Pfahl, leží o něco jižněji v německém vnitrozemí, od Šumavy je oddělen údolím řeky Řezná (Regen). K ochraně přírody zde slouží Národní park Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald), Přírodní park Horní Bavorský les (Naturpark Oberer Bayerischer Wald), Chráněná krajinná oblast Šumava a Národní park Šumava. Na území Šumavy se nachází mimo jiné Lipenská přehrada, která je stále populárnější díky službám Lipno servis a skiareálu Lipno. K dispozici jsou Vám kempy, chaty, chalupy, ubytování v soukromí, rodinné penziony a hotely, rozsáhlé hotelové komplexy, apartmány. U apartmánů vybavené kuchyně. Běžné je vybavení televizními přijímači, internetové připojení k netu Wi Fi signálem. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště. K vnitřnímu pak společenské místnosti, restaurace, bary. O množství sněhu, o počasí na Šumavě se můžete informovat prostřednictvím netu pomocí šumavských web kamer. O upravenosti běžeckých tratí informuje Bílá stopa. Na Šumavě si můžete poslechnout místní rádio Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy a projít se po místech kudy chodil Král Šumavy, nebo spisovatel Šumavy Karel Klostermann, který miloval horu Javorník na Šumavě. Na našem nejstarším šumavském netu http://www.sumava.cz/ najdete řadu turistických informací, nejen nabídku levného ubytování.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Hrom aby tu bandu zabil!" zaskuhral.
„Ba! Čert nám je byl dlužen," vece mládek. „Dnes v pravé poledne střelili za Vondrovem zcela nablízku Ohradského zámku po hajném. Rána ho sice minula, ale můžete si představit jeho leknutí. Jde to do živého, jak vidíte. Mne a Žemličku vyslal pan porybí semhle na Volešek, abychom tu hlídali. Včera nějací chlapi lovili ve Zvolenovu, dnes, jak se zdá, jsou zde při práci. Ještě v noci máme dát raport, viděli-li jsme co. Picinský hajný se k nám přidal a také baštýř z Vomáčky; jdou dolem po druhé straně a výhjavský baštýř s jedním pěšákem se drží na císařské silnici, aby je dopadl, kdyby snad tamtudy utéci chtěli. Nesmím se omeškat. Dobrou noc, pantáto!"
Kývnul hlavou, usmál se trochu, takže se zaleskly ve světle měsíce jeho pěkné bílé zuby, a již odcházel svým lehkým, rychlým a pružným krokem.
Krušnej stál jako přimražen, obličejem obrácen k rybníku, dívaje se upřeně ve stranu, kde byl spatřil plápolající ohně. Viděl je tam dosud. Napadlo ho, že loví-li tam bratři Karhounové, na něho číhat nebudou. Bůh jim naděl hojné kořisti! Aspoň nebudou mít pokdy s ním se obírati. Ještě lépe by bylo ovšem, kdyby se lajdáci dostali zase za pevnou závoru. Ale kdo ví, jsou-li to zrovna Karhounové, kteří loví; mohli by to být i jiní... Snad by se doporučovalo spustit se za mládkem a vrátiti se do Plástovic; čekají-li ho u Pašic, utrou hubu a s nepořízenou se vrátí... Již již se chtěl vydat za mládkem, který zatím už takový kus cesty urazil, že by jej sotva byl dohonil, a zahouknout naň, aby počkal, se mu přece jen příčilo, samotnému pak jiti se mu nechtělo: strach tou měrou mu vjel do těla, že pojednou vše ho děsilo, vše naň působilo příšerně, stíny, světlo, houštiny, stromy, hlasy ptactva, jichž si do té chvíle hrubě ani nebyl povšiml; připadalo mu též, že páry, jež obestíraly obzor na západě, houstnou v hrozivé mraky, a Blata na severu jako by se vlnila, jako by dlouhé, příšerné stíny, jimž fantazie jeho dodávala tvary nevídaných, nemožných oblud, němým rejem se přes ně převalovaly. Zachvěl se; pot, jenž stál na jeho čele, stydnul, zuby jektaly, rty šeptaly slova, zažehnávající zlé duchy noční, která rázem mu přišla na paměť, ač dávno, snad z útlého dětství, jich nevyslovil, ani vyšlo viti neslýchal. V Pašicích, jichž bílé omítěné domy viděl zcela blízko před sebou, ozval se ponocný: jedenáctkrát zazněl pronikavý zvuk jeho píšťaly. Jedenáct hodin! — Že se jen tak omeškal! — Vzpomněl si, že málo let tomu, jeho soused Matouškovský, bera se touže cestou, kterou on nyní šel, ošálen byv kterousi příšernou vidinou, zabloudil v těchto místech, a bezmála by se byl dostal do rybníka, ač znal jako on sám, každý keř, každý kámen, každou louži po celých Blatech, nadto u samých Pašic; tvrdilo se sice, že Matoušovský, bera se touže cestou, kterou on nyní šel, nechtěl přiznat, stoje na svém, že ho zničehonic šedá mlha obestřela a že jakási tajemná síla, jíž si uvědomiti nemohl, jej neustále vpravo popoháněla, až stál u samého rybníka. Píšťala ponocného, která v tom okamžiku k němu dozněla, zahnala mlhu i nečistou sílu, pohánějící ho vpřed, a zachránila jej. Dostal se domů bez nejmenších obtíží a z vděčnosti poslal nazejtří ponocnému pytel pšenice a zaplatil zaň deset mázů piva. On, Krušnej, nic jinak než celé Pašice a celá Blata se smál tehda Matoušovskému a nevěřil jeho vypravování, ale kdo ví, neměl-li přece pravdu. Vzpomněl si i na jiné, této podobné události, zřejmě tomu nasvědčující, že na Blatech se dějí někdy věci, jichž nelze vysvětliti přirozeným způsobem...
Uslyšev zvuk píšťaly a připomenuv sobě zachránění Matoušovského, Krušnej se poněkud vzpamatoval ze svého náhlého strachu, aspoň pokud tento mu byl nahnán nadpřirozenými příšerami. Neviděl již oblud, těkajících po Blatech, ale zato tím zřetelněji Pašice a v nich i střechu svého rodného domu a kus jeho bílého zdiva, měsícem jasně ozářeného, jiného ničeho nic než širokou rovinu, již daleko přehlédl a na níž rozpoznával každý keř, každou vyvýšenou mez i stříbrným světlem oblité cestičky; pouze kratičký úvoz, kudy se mu bylo brati, byl skryt před jeho zraky. Ale právě tam třeba číhali bratři Karhounové... Není možná... Nebylo jich tam, neboť mládek, jenž tudy přicházel, by je tam byl viděl. Vrátila se mu klidná rozvaha, zastyděl se přímo, že se tak dal postrašit, a pak mu přišla myšlenka, že si mládek třeba naschvál z něho šašky chtěl ztropit připomenuv mu návrat této zlodějské dvojice. Takový knížecí necamour je všeho schopen !...
„Počkej, kluku!" zabručel, „já ti tohle splatím, až se zase sejdeme! Na zloděje jdeš, bodejž ti vaz zakroutili!"
Opakuje si několikrát toto zbožné přání, Krušnej se dal zase v pochod a za dvě minuty dorazil k úvozu. Prošel jím skoro veskrz, když pojednou mu bylo, že slyší kroky a tlumený hovor. Stanul prudce a naslouchal. Co to jen bylo? Kroků více neslyšel, ale zato zcela zřetelně tlumené hlasy lidské, najmě jakýs hluboký mužský bas. Ulekl se, div nohy se mu nepodkosily. Skrčil, přitiskl se ke stěně úvozu, a pokud strach připouštěl vůbec nějakého uvažování, jal se přemýšleti, jak by hrozícím nástrahám unikl. Nejvhodnějším se mu zdálo vyjít z úvozu, dáti se k samému rybníku, obejiti cestu širokým polokruhem podél břehu a otevřenými drahami a dostati se takto zadem do Pašic. Tam byly ovšem bahnité louže a mokré, sítím a ostřicí porostlé plochy, ale lépe přece zmočiti si nohy nežli vběhnouti do rukou pomstylačných Karhounů...
