Šumava: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Ondřej Brzobohatý (2. února 1983, Praha) je český herec, hudební skladatel a hudebník, který se stal známým moderováním prvního ročníku soutěže Česko hledá SuperStar. Je jediným synem a druhým dítětem slavného českého herce Radoslava Brzobohatého a slovenské herečky Hany Gregorové. Odmalička vyrůstal spolu se svou nevlastní sestrou Rolou v Praze, na základní umělecké škole se učil hře na housle, kterou od 4 let několik hodin denně pod dohledem svého otce poctivě cvičil, poté si přidal ještě hru na klavír a bubny. Jeho očividný hudební talent ho dovedl až na Konzervatoř Jaroslava Ježka, kterou o pár let později absolvoval v oboru skladba, klavír a dirigování. V té době už byl také součástí české hudební kapely Bůhví. Autorsky se podílel např. na albech Sámera Issy, Dari Rollins a dalších. V Horáčkově lyrikálu Kudykam měl na starost hudební aranže a dramaturgii písní. Ondřej je také herec – jeho televizní debut je role právníka Marka Stránského v seriálu Ulice a učitele Adama Kábrta v seriálu Gympl s (r)učením omezeným. Moderoval také Slavíka 2012. Dne 4. října 2008 se Ondřej oženil se svou dlouholetou přítelkyní Johanou Indrákovou. Jeho rodiče se z důvodů nesympatií vůči Johaně odmítli svatby účastnit. Manželství se ale rozpadlo. Později jej bylo možno vidět po boku Táni Kuchařové. Na Šumavě obývá chatu v osadě jménem Nové Městečko (Dlouhá Ves).
Osidlování Šumavy slovany je datováno od 12. století, kdy zde začala být budována podél hranic Českého království Zlatá stezka. Od 17. století na Šumavě docházelo k rozvoji sklenářství, dřevařského průmyslu a pastevectví, které měly zásadní vliv formování zdejšího ekosystému. Šumava představuje pohoří, které bylo historicky relativně řídce osídlené - po druhé světové válce tudy dokonce vedla železná opona - právě absence lidských zásahů je jedním z faktorů, kterým vděčíme za dnešní jedinečnou a zachovalou podobu přírody Šumavy. Kromě nedotčené přírody se Šumava pyšní i množstvím zachovalých historických památek, mezi něž patří třeba Kašperk, Velhartice, Rábí nebo keltské hradiště Obří hrad a mnoho dalších. Na Šumavě jsou Vám kempy, chaty, chalupy, ubytování v soukromí, rodinné penziony a hotely, rozsáhlé hotelové komplexy, apartmány. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště. K vnitřnímu pak společenské místnosti, restaurace, bary. U apartmánů vybavené kuchyně. Běžné je vybavení televizními přijímači, internetové připojení WiFi signálem. Síť web kamer vás přes net informuje o počasí, sněhu, sněhových podmínkách pro lyžování, pro běžkaře navíc šumavský informační server Bílá stopa. Velké oblibě se těší Lipenská přehrada, skiareál Lipno, kde došlo k prudkému rozvoji turistických služeb (například Lipno Servis). Řadu informací přináší náš nejstarší šumavský net, aktuální pak rádia Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy. Šumavu proslavil i pašerák, o němž vznikl film Král Šumavy. Králem Šumavy se dnes rozumí ale i Author Král Šumavy – vítěz cyklo maratonu MTB, ROAD.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Potužák tedy Vojtu nechal a přímo mu více nedomlouval v příčině jeho pytlačení v potoce Soudném; jen tu a tam nahodil v jeho přítomnosti cosi o zkáze, jíž se vydává člověk, který se pachtí za marnostmi, jakové jsou chytání ryb a honba, uváděje tu průpověď, jako: „Rybička—chybička, ráček— mrháček", onde příběh z vlastní nebo cizí zkušenosti, jenž měl dokázat, do jakých konců vzrůstání těchto náruživostí zavádí. Pozoroval pilně při těchto řečech Vojtu, ale k jeho žalu tento nejevil nejmenší účasti, ba, zdálo se, že jich ani neposlouchal.
Že by neustálé styky jeho dětí, najmě Václavovy, s tímto podivným hochem byly s to zvrátiti zásady, které on jim od maličkosti vštěpoval a které takřka v krvi měly, nepřišlo mu ani na mysl. Věděl dobře, že Václav měl Vojtu rád a že prázdné své chvíle — neměl jich mnoho, leda večer po krmení a před ulehnutím mu jich něco zbývalo — nejraději trávil ve společnosti hříbkově, který, jak se podobalo, z celé duše k němu přilnul a tu a tam mu vypravovával příběhy ze své minulosti, z potulného, v bídě stráveného dřívějšího svého života; kdož ho tedy upozornili na tácky, jež oba hoši mívali večer za humny, v maštali nebo v sadě a k nimž se dosti často i Apolena družila, nepověděli mu nic nového a také neprobudili v něm nijakých obav. Naopak, on doufal, že vliv a příklad jeho syna bude časem dobře působiti na Vojtu, vždyť mladí lidé důvěřují více sobě navzájem nežli starým.
V tomto nazírání na vývoj věcí jeho pedagogický věhlas upadl v osudný omyl, z něhož jej nevymanila ani větší po této stránce prozíravost jeho ženy, která, ač jinak byla dobrého srdce, tohoto chlapce nerada v domě viděla. Byla v této příčině zajedno s veškerým veřejným míněním plástovickým, ač před lidmi mlčela; zaráželo i ji při Vojtovi cosi tajemného, všeobecnému pozorování se vymykajícího, plazivého, kunovitého a pojímala k němu ještě větší odpor, když seznala, jak velice děti k němu lnou. Ačkoli se styděla promluviti o tom, bála se v první řadě o dceru Apolenu; postřehlať správně bystrým mateřským okem, že neodolatelný jakýs půvab vábí dívku k tomuto hochovi, a zachytila tu pohled, onde hnutí a zase liché slůvko, vůbec projevy, jimiž pak neustále se zabývala v mysli a z nichž jí tryskly nové a nové obavy. Umiňovala si, že bude pilně bdíti nad dcerou, avšak kdeže by byla stačila po tolika stranách zaměstnaná hospodyně na velkém selském statku stříci neustále mladé děvče, jež zase svou práci konati musilo, a nepouštěti je z očí ani na chvíli ?
To zajisté Potužáková uvážila, a proto naléhala na svého muže, aby, nedbaje jiných ohledů, Vojtu propustil, a má-li v úmyslu postarati se o jeho budoucnost, což i ona schvalovala, na jiné koleje života jej uvedl. Málo dní před dobou, kdy počíná naše vypravování, nadhodila mu, že by Vojta se hodil mnohem lépe za knížecího pěšáka nebo za hajného nežli za selského čeledína; aby tedy Potužák se přimluvil u „hlibuckého" pana správce, by hocha vzal do panských služeb. Pan správce, jenž s Potužákem zasedal v okresním zastupitelstvě a i jinak dosti často se s ním stýkal a si ho vážil, dojista této přímluvy neoslyší, a z Vojty by byl znamenitý pěšák, neboť je silný, hbitý a zručný. Nepochybovala, že by časem i v baštýře postoupil, a knížecí baštýř, toť zrovna jako velký sedlák. Což komu chybí, kdo se knížeti pověsí na šosy ?
Měla pravdu, ale Potužák měl svou tvrdičkou lebku, a když si jednou něco umyslil, nebylo snadno jeho úmysl zvrátiti. Měl v hlavě udělati z Vojty dobrého čeledína a této myšlenky se nevzdal. Ženě pak řekl:
„Máš pravdu, svatou pravdu — za mládka by se hodil a možná dost, že by ho pan správec vzal, ale což je to plátno ? — Kdo v něm vězí, v klukovi, aby zaň mohl ručit ? — Vyvede něco, zapomene se, a budou dávat vinu mně, že jsem jim ho doporučil, a já budu mít ostudu. Ať je u nás!"