Šumavský rozcestník: Scheinost Jan

Scheinost Jan

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: sušicko
GPS: 49°13'51.823"N, 13°31'12.658"E

popis

Jan Scheinost (23. února 1896, Sušice – 22. května 1964, Tuchoměřice) byl český novinář a politik. Jan Scheinost se narodil 23. února 1896 v Sušici jako nemanželské dítě továrníka Františka Václava Scheinosta a Johanny (Jany) Ryplové. Ve městě proslaveném sirkařským průmyslem, který spoluzakládal Scheinostův dědeček Vojtěch, vystudoval pět tříd obecné školy. První roky svého života ale nosil jméno Rypl po své matce. Příjmení slavné rodiny sušických sirkařů získal až ve školním věku, kdy otec nechal přepsat jeho křestní list, prohlásil jej za svého a rozhodl se talentovaného syna podporovat. Středoškolské vzdělání získal Jan Scheinost v Mladé Boleslavi (nižší gymnázium) a v Praze (vyšší gymnázium). Po maturitě v roce 1915 narukoval k vozatajskému praporu v Praze. Postupně sloužil u střeleckého pluku č. 29 a u československého pěšího pluku č. 108, než byl v lednu 1920 propuštěn do civilu v hodnosti kapitána v záloze. Na Karlově Univerzitě studoval filozofii a historii, po osmi semestrech studií z nejasných důvodů zanechal. V letech 1919 až 1922 vyučoval coby suplující profesor na sušickém gymnáziu. V té době už byl ženatý, protože 19. srpna 1919 uzavřel v Českých Budějovicích sňatek s Boženou Sedleckou ze Sušice. Manželům se hned následující rok v březnu narodila dcera Eva. Celkem měli manželé Scheinostovi tři děti – v roce 1927 se narodila ještě druhá dcera Lucie a o tři roky později syn Jan. Po vojenské službě nastoupil J. Scheinost jako suplující profesor na sušické reálné gymnázium. Ve škole vyučoval asi tři a půl roku a pak začal pracovat jako prokurista (podle některých zdrojů byl spolumajitelem) v nakladatelství Ladislava Kuncíře v Praze, kde zůstal asi pět let. Zároveň s příchodem do Prahy se zapsal ke studiu historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolvování osmi semestrů ale studium z neznámých důvodů nedokončil. Nějaký čas strávil jako profesor i na Strakově akademii. Na kadetce pro zchudlé šlechtice vyučoval češtinu, němčinu a dějiny. Během svého života byl Jan Scheinost členem hned několika stran a spolků. Po vzniku samostatného Československa, kdy mu bylo 24 let, vstoupil nejdříve do Československé národní demokracie, protože byl velkým obdivovatelem básníka Viktora Dyka. Ve straně Karla Kramáře ale nevydržel dlouho. Změnu politické orientace vysvětloval později takto: Když národní demokracie v tehdejší době nejevila dosti zájmu o náboženské otázky a práva katolíků, rozešel jsem s touto stranou a vstoupil do Československé strany lidové. Vzápětí se stal předsedou místní organizace ČSL v Sušici. Jakmile se Scheinost přesunul z Pošumaví do Prahy, zviditelnil se v rámci strany i na zemské úrovni. Vedle tradičního katolického učení o stavech se snažil prosadit i autoritativní fašistické ideje korporací. Když neuspěl, vstoupil v roce 1926 do Národní obce fašistické. Podle vlastní výpovědi jej zaujal sociálně hospodářský program italského fašismu. Dva roky zastával post generálního tajemníka NOF (1927-28). Scheinost byl politicky velmi aktivní, což dosvědčují záznamy o pořádání přednášek NOF (například na pražském Slovanském ostrově), na kterých často promlouval. Na celostátním sjezdu NOF v Mladé Boleslavi v srpnu 1927 dokonce vystoupil s hlavním projevem, ve kterém polemizoval se zahraničně politickou orientací republiky. V dobovém tisku najdeme i zmínku, že byl zapleten do tzv. sázavské aféry. Jan Scheinost se stal novinářem na plný úvazek teprve v roce 1929 ve svých 33 letech, kdy získal místo redaktora Lidových listů. To už ale měl za sebou bohatou publikační činnost. Už v roce 1918 přispíval do Sušických listů, týdeníku Československé národní demokracie. Když vyměnil stranické legitimace a vstoupil v rodném městě do lidové strany, založil regionální stranický týdeník Stráž Pošumaví. Lidové listy vznikly v roce 1922 a J. Scheinost se stal fakticky od jejich vzniku pravidelným spolupracovníkem. Když začal v roce 1923 pracovat pro Kuncířovo nakladatelství, přispíval do Durychova čtrnáctideníku pro politiku a národní kulturu Rozmach. V období Protektorátu se v dubnu 1943 stal šéfredaktorem deníku Národní politika a zastával silně proněmecké postoje. Za činnost v době nacistické okupace byl Národním soudem v Praze odsouzen k deseti letům vězení. Z manželství s Boženou Sedleckou ze Sušice se narodily tři děti – dcera Eva, provdaná Kratochvílová (1920 – 2002), dcera Lucie, provdaná Chytilová (nar. 1927) a syn Jan (1930 – 1980), který byl překladatelem a novinářem, pracujícím v nakladatelství Vyšehrad. Ocenění: Pro Ecclesia et Pontifice, Řád svatého Silvestra, Svatováclavská orlice II. a III. stupně.