Šumavský rozcestník: Amerling Karel Slavoj MUDr.

Amerling Karel Slavoj MUDr.

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: klatovsko
GPS: 49°23'43.876"N, 13°17'42.196"E

popis

MUDr. Karel Slavoj Amerling (18.září 1807, Klatovy - 2.listopadu 1884, Praha-Hradčany) byl český pedagog, filozof a lékař, zakladatel novátorského všeobecně vzdělávacího ústavu Budeč vlastní koncepce (1839 - 1848, který však bohužel finančně zkrachoval), autor vlastní universalistické filosofie označované jako diasofie (česky průvěda), svérázný polyhistor, známý (podle všeho však nikoliv milenec) Boženy Němcové. Byl synem zámožného klatovského pekaře a podle svého rodiště si zvolil pseudonym Strnad Klatovský. Od roku 1820 navštěvoval latinské školy v Klatovech a dva ročníky filozofie ve Vídni. Po návratu pracoval dva roky jako vychovatel. V Praze studoval medicínu, ale poslouchal i přednášky filozofické a teologické. V letech 1833–37 byl asistentem profesora J. Sv. Pressla na oboru mineralogie a biologie. Roku 1836 získal titul MUDr. a v témže roce se stal tajemníkem hraběte A. Šternberka, ale pro nemoc musel tohoto povolání zanechat. Po návratu z cest po Rakousku, Švýcarsku a pobřeží Jaderského a Egejského moře se stal soukromým lékařem v Praze. Už v této době kolem sebe shromažďoval lidi, kteří se jako on domnívali, že je třeba vybudovat české školství vyhovující potřebám českého národa v době krátce po obrození a zároveň v období rozmachu řemeslné a tovární výroby. V r. 1840 založil výchovný ústav Budeč. V letech 1848–68 byl ředitelem 1. c. a k. vzorné hlavní školy české – ústavu pro přípravu budoucích učitelů. Když byl z politických důvodů odvolán, stal se r. 1870 ředitelem pražského ústavu slabomyslných, kde působil až do své smrti. Amerling se věnoval popularizaci především přírodovědného zkoumání a jeho výsledků (k tomu založil Společnost pro fyziokracii). Vedle toho byl od roku 1838 členem KČSN, od roku 1868 členem frankfurtské společnosti Carolina Leopoldina, čestným členem Spolku českých lékařů, České jednoty hedvábnické aj. K popularizaci vědeckých poznatků sloužila většina jeho prací knižních i časopiseckých (Večerní vyražení, Květy, Světozor, Česká včela, Přítel mládeže, Posel z Budče). Sám se teoreticky zabýval především aplikovanou přírodovědou: včelařstvím, sadařstvím, parazitologií, obilnářstvím, problematikou psychologicko-psychiatrickou aj. Velká většina jeho prací je zaměřena tak, aby byly přímo využitelné v zemědělství nebo v průmyslu. Domníval se, že českému národu patří jedno z předních míst právě na základě jeho schopnosti zapojit se uvědoměle do vývojového proudu vyvolaného průmyslovou revolucí. Vysoce hodnotil úlohu průmyslové výroby a po vzoru západních ekonomů kladl vrstvu "průmyslníků" na přední místo ve společnosti. Jeho "fyziokracie" a "přírodní ekonomie" vychází z Baconova hesla "vědění je moc", ale v protikladu k Baconovi je zaměřena úzce účelově a zcela opomíjí význam základního výzkumu. Jeho pojetí přírody je značně ovlivněno náboženstvím. Boha v rámci své filozofie – "diasofie" chápal jako permanentního tvořitele, který stvořil jak sílu a hmotu, tak duši, která se do hmoty vtěluje. Říše duševní a hmotná existují v předzjednané harmonii, v níž je hmota prostředkem ve službách duše. Bůh dal světu zákony a lidem svobodu a schopnosti tyto zákony poznávat a tak se dopracovávat stále většího štěstí. Všechny jednotlivé zákony se spojují v zákony vyjadřující všeobecnou harmonii světa: 1. Zákon jediného cíle (veškeré dění a jednání směřuje k dokonalosti – ideálu božímu; protože přírodní zákony plynou z boží vůle, nemohou mezi nimi existovat rozpory). 2. Zákon souvislých protiv (Bůh je obsažen ve všech protikladech, a ty jsou pouze protiklady zdánlivými). 3. Zákon "trojícnosti" bytostí (cokoliv existuje, existuje zároveň pro sebe a pro jiné, a všechny ostatní věci a bytosti existují zase pro ně). Na Amerlinga hluboce zapůsobila počínající matematizace přírodní vědy; měl za to, že právě matematizace otevírá cestu poznání přírody a člověka. Tento proces se mu však spojuje s Pythagorovým učením o číselné harmonii ve světě. (Kritizoval ovšem názor, že z čísel také všechno vzniká.) Deismus pravděpodobně způsobil, že se nikde nezmiňuje o Darwinových objevech. Nepochybuje o biblickém výkladu stvoření člověka, i když části Geneze se pokouší interpretovat ve smyslu vědeckých objevů. Také celá jeho etika je výrazně ovlivněna náboženským světovým názorem. Významnou součást Amerlingova díla tvoří jeho spisy pedagogické. Velmi si vážil Komenského, za jehož nástupce se považoval. Zdůrazňoval zejména Komenského principy názornosti a přiměřenosti výuky. Karel Slavoj Amerling byl v souladu se svým dlouholetým přáním pohřben na starobylé Budči.