Šumavský rozcestník: Zápotocký Antonín

Zápotocký Antonín

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: klatovsko
GPS: 49°21'23.215"N, 13°17'55.134"E

popis

Antonín Zápotocký (19.prosince 1884, Zákolany – 13.listopadu 1957, Praha) byl druhý československý komunistický prezident po Klementu Gottwaldovi a pátý od vzniku Československa. Byl synem Ladislava Zápotockého (1852 - 1916), krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové. Barbora Dolejšová byla původem z Malé Vísky, což je komunistickým režimem hyperkorektní přejmenování vesnice Maloveska nedaleko od Klatov. Tam také zasadil děj své knihy Barunka, který popisuje maminčino dětství, její trápení ze starším zlobivým bratrem Pepíkem a zlořád s bídou, který panoval do nástupu komunismu. Kniha se stala povinou četbou a dodejme, že ještě tou nejvíce snesitelnou. Zápotocký se Vyučil kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze... V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě. Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku a spoluúčastnil se pokusu o levicový puč. Za tuto svoji činnost byl pak devět měsíců vězněn a propuštěn byl až díky amnestii prezidenta Masaryka. Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny. V dubnu 1939 se i s manželkou pokusil o emigraci do SSSR, ale byl zatčen při pokusu o přechod do Polska. Do února 1940 byl vězněn na Pankráci, pak v Drážďanské věznici a nakonec až do roku 1945 v koncentračním táboře. Po návratu z koncentračního tábora se stal v roce 1945 předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění. Dne 15. června 1948 byl jmenován předsedou vlády ČSR. 21. března 1953 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky. Jako prezident se snažil změnit poměry, které v padesátých letech v tehdejším Československu panovaly. Rád vytvářel image táty dělníků, člověka z lidu, ale zdaleka tak bezubý nebyl. Spolurozhodoval o zatčeních, internacích, podílel se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru. 13. listopadu 1957 zemřel na infarkt – na jeho místo nastoupil Antonín Novotný. Vedle politické činnosti se Zápotocký pokoušel i o literaturu a publicistiku. Ve svých dílech se věnoval především rozvoji revolučního dělnického hnutí, často se inspiroval životem svých rodičů (již zmíněná Barunka) - otce líčí jako cílevědomého člověka, který stál na počátku české sociální demokracie, matku jako milující, oddanou ženu, jež se dokázala vyrovnat s nelehkými životními podmínkami.