Šumava: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Dolejší Těšov | Český televizní kriminální thriller Vzteklina, režie: Tomáš Bařina, scénář: Jan Stehlík, kamera: Pavel Berkovič, hudba: Karel Havlíček, producenti: Josef Viewegh, střih: Petr Pauer, zvuk: Lukáš Moudrý, scénografie: Pavel Ramplé, masky: Jiří Sadílek, Dagmar Švecová, Petra Láryšová, Linda Studená, kostýmy: Michaela Hořejší. Hrají: Kryštof Hádek, Johana Matoušková, Gabriela Heclová, Jan Vlasák, Leoš Noha, Igor Bareš, Filip Čapka, Stanislav Majer, Pavla Beretová, Přemysl Bureš, Eva Leinweberová, Štefan Capko, Ihor Krotovych, Hana Igonda Ševčíková, Petra Jindrová, Ivan Sochor, Miroslav Hanuš, Václav Helšus, Lukáš Melník, Anežka Rusevová, Pavel Skřípal, Jana Šulcová, Marie Jarošová, Jan Mazák, Ctirad Götz, Jana Janěková ml., Ladislav Trojan, Jana Epikaridis, Zdeněk Pecháček, Adéla Petřeková, Denny Ratajský, Karel Polišenský, Jindřich Hrdý, Iva Baumanová, Patrik Gega, Martin Bareš, Boris Búrik, Tereza Hladíková, Anton Čamaj, Roberta Pracná, Petr Vorel, Bohumil Krutiš, František Čejka, Jan Novotný, Jiří Štrébl, Jana Matiášková, Rostislav Pastorek, Hana Štádlerová, Gabriela Zoubková, Matěj Černý, Michal Zimula, Narine Hakobyan, Jakub Šorm, Matouš Moudrý, Pavel Trávníček, Petr Motloch, Libor Jeník, Sofie Hogenová, Lukáš Hogen, Zdeňka Vorlíčková, Patrick Markes, Martin Havelka, Jakub Štěpán, Petr Volek, Marek Dienstl, Petr Stach, Ján Sedal, Roman Slovák, Tereza Léblová, Stanislav Hyžík, Tomáš Tobola, Martin Hub, Pavel Krátký, Jindřich Klaus, Vojtěch Havelka, Miroslav Lhotka, David Lištván, David Mottl, Magdaléna Zelenková, Radka Fidlerová, Jan Fiala, František Mitáš, Jiří Havel, Radek Rubáš, Vojtěch Hříbek, Eliza Roth, Alfons Duška, Petr Franěk, Sofie Hoblová, Sebastian Hobl, Zdeněk Mucha, Zdenka Procházková, Denisa Barešová, Ivan Shvedoff, Markéta Martiníková, Jiří Ployhar ml., Matěj Pohořálek, Jan Kalina, Ivo Novák, Miroslav Chýle, Lucie Domesová, Martin Schneider, Ivo Zubatý, Petr Mráz, Jiří Basl, Miroslav Švéda, Petr Konvalinka, Magdaléna Chrzová, Jana Eva, Radek Polák, Stanislav Macháček. | Jakkoli je Česká republika vztekliny prostá země, objevují se náhle poblíž jedné z šumavských vesnic nakažená zvířata a hlavní postava tohoto kriminálního thrilleru, třicátník, virolog Pavel Rogl, má za úkol zmapovat situaci, dohlédnout na vakcinaci a nalézt příčinu nákazy. Je také pověřen vypracováním odborného posudku pro tým kriminalistů, kteří vyšetřují záhadnou dvojnásobnou vraždu. Nelze totiž vyloučit, že vražedné běsnění má spojitost s nákazou. Je vrahem člověk, nebo uprchlá velká šelma? Minisérie Vzteklina je zasazena do šumavského prostředí, které má nezpochybnitelný genius loci, je příkladem odedávného propojení člověka s přírodou a v mnoha ohledech tak vytváří samostatnou rovinu vyprávění. Nejen atmosférickou, ilustrativní, ale i svým konkrétním historickým kontextem. | Epizoda 2: Šumavská obec Bučina je paralyzována výskytem vztekliny. Po zveřejnění šokující informace, že za dvojnásobnou vraždou u lesní chaty může být medvěd, mají virologa Pavla Rogla všichni za blázna – dokud se ovšem neukáže, že měl pravdu. Komu nebezpečná šelma utekla? A kdo tahá v pozadí za nitky?
Nejstarší uznávaný národní park Německa (Nationalpark Bayerischer Wald) s majestátným Velkým Javorem (Großer Arber ), původní tradice, zvyky a obyčeje, rozmanitá nabídka sportovního vyžití, wellness a jen několik málo kilometrů do sousedního Česka - to je Arber Land - země kolem Velkého Javora v Bavorském lesem (německy Bayerischer Wald) v sousedství Šumavy (německy Böhmerwald s rozlohou třikrát větším Národním parkem. Pestrá nabídka pro volný čas a cenově výhodná dovolená se vším, co k ní patří. V srdci Bavorského lesa najde každý host to své. Tento region dnes není jen soused Šumavy, ale doslova jeden celek zeleného pohoří se souvislou nabídkou pro turisty, cykloturisty, lyžaře a další. Obě strany spolupracují v ochraně přírody, výukových a zábavních programů, v dopravě. K poznávání regionu využijte nabídky ubytování již za velmi příznivé ceny bez ztráty kvality. Podle počtu osob jsou k dispozici jednolůžkové, dvoulůžkové, třílůžkové, čtyř i vícelůžkové pokoje, s možností přistýlky, kuřácké i nekuřácké pokoje. Parkování u objektu samozřejmostí a u vybraných kapacit na pozemku ubytovatele či uzavřené parkoviště. Zvykem bývá úschovna kol a lyží, zahrada s nábytkem, dětským koutkem a grilováním. Zápůjčka dětských postýlek v objektech, lyží a horských kol v každém větším hotelu či středisku standardem. Běžné připojení k netu WiFi free, internetové kavárny, přípojné body již naprostý standard také v téměř každém informačním středisku. K poznávání Šumavy jsou Vám k dispozici autokempy, kempy, horské chaty a chaty, prastaré chalupy, ubytování v soukromí, penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmány. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště, vybavení pro rodiny s dětmi. K vnitřnímu vybavení společenské místnosti, restaurace, bary pro společné posezení.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Kdybych se byl nadál," ujal se slova Potužák, „že způsobím mrzutost, požádám-li Jakuba, aby šel se mnou, nebyl bych mu řekl, kmotra. Máte pravdu, není třeba, aby se mnou chodil. Vyřídím si to sám. Mějte se tu dobře!"
„To by tak bylo!" ozval se Krušnej, jenž se byl zatím přistrojil; „slíbil jsem ti, že půjdu s tebou, a při tom setrvám."
„Rozumí se, že půjdeme oba s vámi," vece Jakub syn; „co jste se vy do toho míchala, mámo? Či byste chtěla urazit tuhle pantátu?..."
„Jako bych já čeho byla říkala!" hájila se Krušná; „jako bych já byla chtěla, aby táta nechodil s kmotrem!... Já jsem jen myslila... Já jsem se jen divila... Copak já mohu poroučet?... Teď vidíte nejlépe, kmotře, co moje slovo tady platí..."
Dala se do vzlykání.
„Pojďme!" vece Krušnej.
A šli. Mlha, hustý, vše pronikající déšť. Cesta jedno bláto, dotěrné, slizké, lepkavé, každým krokem se do něho bořili. Za sebou se brali, nemluvíce, každý zabrán do svých myšlenek. Kolem dokola jednotvárné polní lány, nikde rozhled, vše zapadávalo do mokrého šera. Nesmírné, mrtvé ticho vládlo; němě táhly nad jich hlavami mraky, skupené ve špinavé chuchvalce, a mlhy jim po boku se valily, žádný zvuk, ne-li srkání padajícího deště. Vpravo vlevo mezi poli, na pažitech stavěly se mocné kaluže, zažloutlou vodou naplněné.
Došedše do Pištína, tu onde zastavili se ve statcích. Z mužů skoro nikoho nezastihli doma; odešli již téměř všichni do Češňovic a k bezdrevské hrázi. Tu a tam ženy plakaly; bude prý z toho reberie; muži prý jsou odhodláni k nejkrajnějšímu odporu, třeba k násilnému vypuštění vody z Bezdrevi; knížecí se budou vzpírat a dovolávati se pomoci četníků, jichž prý přivolali odevšad. Jedna z žen dokonce tvrdila, že z Budějovic bylo přivoláno vojsko.
Jediný člověk se k nim přidal, místní kovář. Šli císařskou silnicí — rychlými kroky se brali vpřed. —
„Vám prý včera zavřeli syna, pantáto Potužáku?" tázal se cestou kovář. „To se podívejme, jakou váhu má slovo takového pěšáka! Je věru čas, aby povstal zas ňáký Kubáta. Nás tisíc kdyby se dovolávalo pomoci úřadů proti knížecím, nikdo by nehnul prstem, aby nám pomohl."
„Proto si musíme pomoci sami," vece Jakub Krušných. „A já řku: Vášu Potužákovic musí pustit! Je to jednání s námi? Přijde takový pěšák a řekne: Obral mě o dva zlaté! a na tohle hloupé udání ho zatknou, jako by byl raubíř!"
„To já si spravím sám," pravil Potužák; „do toho se vy nemíchejte, za to vás prosím."
„Já jsem váš, pantáto!" vece kovář; „chcete-li, půjdu s vámi na Hlubokou."
Potužák odmítl.
„Mějte rozum," napomenul kováře i mladšího Jakuba; „domluvte se a uvidíte, že rybník vypustí. Násilím ničeho nepořídíte."
„Nu, což my," vece Jakub Krušnejch, „my víme, že nadarmo nemluvíte, pantáto, a že co řeknete, má rozum. Ale jsou tam jiní, kteří všecko neuvažují, jak vy činíte, a tuze jsou rozezlení, a při všem člověk se jim divit nemůže. Jsou-li pak pohromadě a jeden začne křičet, jako by ďas do nich vjel. Druh strhne druha a všickni dohromady vyvedou, nač by žádný sám o sobě nepomyslil. Jsou jako zpití a člověk, namouduši, je-li s nimi v proudu, není o nic moudřejší a neuposlechne, i kdyby některý rozum podržel a ho napomenul. Když potom něco provedou, vystřízliví a koukají na sebe a každý drmolí: Já? Já že jsem to byl? — Já namouduši ani nevím, co se přihodilo!' — Ale páni u soudu pak na takovou řeč nedají. A jakože větším dílem nebývá možno vypátrat toho, skrze něhož všechno pošlo, odnese to často právě ten, který vlastně měl nejméně viny a skutečně nevěděl, co učinil."
„To je rozumná řeč," potvrdil kovář. „Já jsem, jak víme, z druhé strany, od Třeboně, a to se vám jednou u nás něco zrovna takového stalo. Hořelo jednou, u ňákých Vavřínků ten oheň vyšel a vyhořelo asi deset statků. Asi tři dni předtím tenhle Vavřínek vyhnal čeledína, protože ho dopadl při ňákém šmejdu. Tu najednou při tom požáru kdosi prohodil, že třeba ten čeledín ze msty oheň založil. Ani se neví, kdo tohle řekl, ale hned se toho chytili jiní. On, pravda, ten chasnik za moc nestál; taky při ohni se postavil opodál a prstem nehnul, aby pomáhal hasit, ale co mu udělali, nebylo přeci v pořádku. Deset, dvacet, snad třicet osob se na něho vrhlo, povalili ho, utloukli, nohama udupali a potom ještě jej hodili do hořící stodoly. Z toho nebyl malý poprask, víme! Skoro celá ves přišla do vyšetřování a tři byli odsouzeni na tři roky, několik jich na tři, čtyři měsíce, na půl roku, a přece všichni na svém stáli, oni že ne, oni že ani nevědí, jak se to mohlo stát... A ještě k tomu vyšlo později najevo, že ten ubitý a upálený čeledín nezapálil. Požár zavinily děti Vavřínkovy, které si udělaly za humny ohníček. Do dneška jsem rád, že jsem v té věci neměl ruce. Hasil jsem na opačné straně, a když ten rámus mě přilákal, bylo už po všem. Být tam s nimi, dojista by mě byli taky strhli do té mely."
„Nu, a v Břehově před lety," ujal se slova Krušnej, „snad ty se taky pamatuješ, Jouzo ? — jak tam selská chasa ztloukla mysliveckého mládence z Piciny. Bylo jich v tom asi dvacet a žádný se nechtěl znát k činu. Zavřeli jich asi pět. Celé měsíce strávili ve vyšetřovací vazbě a pak ještě každý si odnesl velký trest, protože prý myslivecký byl ve službě, když se mu to stalo."
Za těchto řečí se dostali do Češňovic, kde se k nim přidalo ještě několik lidí, tíhnoucích za ostatními, kteří už dávno byli odešli.
Odbočili nalevo od silnice, zase polními cestami se ubírali. Pole, nic než pole zpočátku, a bezedné bláto na cestě; potom v levou stranu půda se klonila, cosi temného vystupovalo z mlh, jakási hladina ocelová, ztrácející se zrakům v dáli: jihozápadní chobot Bezdrevi, jehož severní okraj nebylo již lze postřehnouti. Pole přestala, jich místo zaujaly písčiny, prostoupené kalužinami a zelenými pásmy rákosí a ostřice. Jindy tyto písčiny se jevily mnohem rozložitějšími, avšak tohoto rána daleko široko voda se přes ně přelévala. Pak cesta poněkud stoupala, i po pravé straně nebylo více polí; lány ustoupily nízkému boru, špinavě černě se vyjímajícímu v tomto nesmírném, vše potírajícím, každému předmětu barvu i tvar odnímajícím šedém šeru, jehož smutná, duši skličující jednotvárnost se sdílela každému stromu, každé drobné bylince, každé travině.