Šumava: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
silnice II/190 Nová Hůrka - Dobrá Voda | Český televizní kriminální thriller Vzteklina, režie: Tomáš Bařina, scénář: Jan Stehlík, kamera: Pavel Berkovič, hudba: Karel Havlíček, producenti: Josef Viewegh, střih: Petr Pauer, zvuk: Lukáš Moudrý, scénografie: Pavel Ramplé, masky: Jiří Sadílek, Dagmar Švecová, Petra Láryšová, Linda Studená, kostýmy: Michaela Hořejší. Hrají: Kryštof Hádek, Johana Matoušková, Gabriela Heclová, Jan Vlasák, Leoš Noha, Igor Bareš, Filip Čapka, Stanislav Majer, Pavla Beretová, Přemysl Bureš, Eva Leinweberová, Štefan Capko, Ihor Krotovych, Hana Igonda Ševčíková, Petra Jindrová, Ivan Sochor, Miroslav Hanuš, Václav Helšus, Lukáš Melník, Anežka Rusevová, Pavel Skřípal, Jana Šulcová, Marie Jarošová, Jan Mazák, Ctirad Götz, Jana Janěková ml., Ladislav Trojan, Jana Epikaridis, Zdeněk Pecháček, Adéla Petřeková, Denny Ratajský, Karel Polišenský, Jindřich Hrdý, Iva Baumanová, Patrik Gega, Martin Bareš, Boris Búrik, Tereza Hladíková, Anton Čamaj, Roberta Pracná, Petr Vorel, Bohumil Krutiš, František Čejka, Jan Novotný, Jiří Štrébl, Jana Matiášková, Rostislav Pastorek, Hana Štádlerová, Gabriela Zoubková, Matěj Černý, Michal Zimula, Narine Hakobyan, Jakub Šorm, Matouš Moudrý, Pavel Trávníček, Petr Motloch, Libor Jeník, Sofie Hogenová, Lukáš Hogen, Zdeňka Vorlíčková, Patrick Markes, Martin Havelka, Jakub Štěpán, Petr Volek, Marek Dienstl, Petr Stach, Ján Sedal, Roman Slovák, Tereza Léblová, Stanislav Hyžík, Tomáš Tobola, Martin Hub, Pavel Krátký, Jindřich Klaus, Vojtěch Havelka, Miroslav Lhotka, David Lištván, David Mottl, Magdaléna Zelenková, Radka Fidlerová, Jan Fiala, František Mitáš, Jiří Havel, Radek Rubáš, Vojtěch Hříbek, Eliza Roth, Alfons Duška, Petr Franěk, Sofie Hoblová, Sebastian Hobl, Zdeněk Mucha, Zdenka Procházková, Denisa Barešová, Ivan Shvedoff, Markéta Martiníková, Jiří Ployhar ml., Matěj Pohořálek, Jan Kalina, Ivo Novák, Miroslav Chýle, Lucie Domesová, Martin Schneider, Ivo Zubatý, Petr Mráz, Jiří Basl, Miroslav Švéda, Petr Konvalinka, Magdaléna Chrzová, Jana Eva, Radek Polák, Stanislav Macháček. | Jakkoli je Česká republika vztekliny prostá země, objevují se náhle poblíž jedné z šumavských vesnic nakažená zvířata a hlavní postava tohoto kriminálního thrilleru, třicátník, virolog Pavel Rogl, má za úkol zmapovat situaci, dohlédnout na vakcinaci a nalézt příčinu nákazy. Je také pověřen vypracováním odborného posudku pro tým kriminalistů, kteří vyšetřují záhadnou dvojnásobnou vraždu. Nelze totiž vyloučit, že vražedné běsnění má spojitost s nákazou. Je vrahem člověk, nebo uprchlá velká šelma? Minisérie Vzteklina je zasazena do šumavského prostředí, které má nezpochybnitelný genius loci, je příkladem odedávného propojení člověka s přírodou a v mnoha ohledech tak vytváří samostatnou rovinu vyprávění. Nejen atmosférickou, ilustrativní, ale i svým konkrétním historickým kontextem. | Epizoda 2: Šumavská obec Bučina je paralyzována výskytem vztekliny. Po zveřejnění šokující informace, že za dvojnásobnou vraždou u lesní chaty může být medvěd, mají virologa Pavla Rogla všichni za blázna – dokud se ovšem neukáže, že měl pravdu. Komu nebezpečná šelma utekla? A kdo tahá v pozadí za nitky?
Šumavou se rozumí rozsáhlé pásemné pohoří, které se táhne podél jižní hranice České republiky v prostoru mezi Vyšebrodským a Všerubským průsmykem. Je pramennou oblastí nejznámější české řeky Vltavy a pramení zde i její významný levostranný přítok Otava. Pohoří je asi 120 km dlouhé, rozložené po obou stranách státní hranice ČR se Spolkovou republikou Německo a s Rakouskem. Jeho šířka dosahuje i s podhůřím přibližně 45 km. Šumava sestává ze šesti geomorfologických podcelků. Nejrozsáhlejším jsou Šumavské pláně s mírně zvlněným povrchem. Šumava je mimořádně cenná a člověkem zatím málo dotčená přírodní krajina. Proto byla na jejím území vyhlášena celá řada přírodních rezervací, které od roku 1963 zahrnula do svého chráněného území nově vyhlášená CHKO Šumava. V její nejcennější části byl zřízen roku 1991 národní park Šumava. Šumava leží na území dvou krajů – Jihočeského a Plzeňského, a čtyř okresů: Českého Krumlova, Prachatic, Klatov a Domažlic. Zasahuje na území sousedního Rakouska a Spolkové republiky Německo, kde navazuje na Bavorský les. V Rakousku plynule přechází v oblast Mühlviertel. Charakteristická jsou pro Šumavu ledovcová jezera, jichž zde najdeme osm, z toho pět na české straně – Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské a jezero Laka a tři na německé straně – Velké Javorské, Malé Javorské a Roklanské. Původ názvu Šumava je odvozován od slova praslovanského původu "šuma", znamenající hvozd, hustý les. Toto označení se objevilo poprvé roku 1565. Ubytovat se můžete v široké škále zařízení za příznivé ceny. K dispozici Vám je: chata, chalupa, roubenka, penzion, rodinný dům, kemp, tábořiště, chatka, chatky, statek, farma, botel, hostel, ubytovna, motorest, konferenční centrum, apartmány, hotel, motel, rekreační zařízení, ubytování v soukromí... Ubytování na Šumavě, v jižních Čechách, na Chodsku a Tachovsku je spojené s: lyžování na horách, kongresové centrum, cyklistika, cyklotrasy, turistické trasy, výlety, výlety s dětmi, bazén, aquapark, agroturistika, koně, lázně, lázeňské pobyty, romantické ubytování, ubytování na samotě, ubytování na horách, firemní akce, silvestr, wellness, relaxační pobyty.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Co uděláme, uvidíme," odtušil Potužák s líčenou klidností; „přece žádný soud na zemi nemůže trestat nevinného člověka. Kdyby Václav se byl provinil, věděl bych, co třeba učinit. Kde je Jakub? S ním promluvit jsem přišel."
„Je někde v maštali nebo ve stodole," odpověděli. Potužák, že si ho najde.
„Počkejte trošku, kmotříčku — přec taky já bych s vámi ráda porozprávěla," zadržela ho selka. —
„Není času na rozprávění. Však vidíte, že mám naspěch..."
„Na Hlubokou nedojdete. Od Zlivi jsme odříznuti; voda v strouhách okolo Hořejšího rybníka a Bezdrevi se přelila a daleko široko všecko zatopila. Máme tam louku, je celá pod vodou a na bramborech před tou loukou jí stojí tolik, že ani brázd není vidět — jen tak nať že vyčouhává. Ta voda tak hned neodteče a shnije to asi všecko. Bude to velká svízel. Co tomu říkáte ? Nebude čím krmit vepře. Máme je všecky doma, ani na Blata vyhnat nebylo lze, aby se trošku napásli. A ovce taky ne! To aby člověk si zoufal zrovna! Můj Bože, cos to na nás seslal! Co si počnem!... A potom mluvíte o rozdělení Blat!.. Až je rozdělíte, každý bude mít kousek bahna, a s tím aby obstál! Nepůjde to s tímhle dělením, věřte mi "
„Kmotra, o tom teď nebudeme mluvit...!"
„Ale jakpak ne? Musíme o tom mluvit. Teď to vidíte..."
„Provázej vás Pánbůh, kmotra! I Já se na Hlubokou musím dostat, i kdybych měl přeplovat přes Bezdrev..."
Vyrazil ze světnice, na zápraží se potkal s Jakubem Krušným, jenž mu podal mlčky ruku. Té chvíle vcházel zvenčí do dvora Jakub, nejstarší syn tohoto. Přistoupil k oběma mužům.
,,Rybníky přetékají," pravil, „i pole nám to zatopí, Zalužickým a Češnovickým ještě hůř než nám. Byl jsem až za zalužickou remízou, ale dále jsem nemohl, protože ve stoce je na sáh vody. Tak jsem se vrátil a půjdu teď do Pištína a tam odtud do Češňovic. Knížecí se vzpouzejí — nechtějí, aby se vytáhla stavidla na uvolnění vody. Nic naplat, musí povolit, ať jim třeba všecky ryby utekou. Přece si nedáme zničit pole a všecku úrodu. V Češňovicích je prý zrovna reberie. Poslali do Pištína, aby ti tam jim přišli na pomoc, a ti půjdou! A my půjdem taky a Zlivští taky a kdekdo! A povídám, všecky blatské osady by měly jít. Copak je v pořádku, aby kvůli knížecím kaprům sedlákům se zkazila pole, zničila úroda na několik roků? — Půjde se na pana fišmajstra pod bezdrevskou hrází a ten musí dát vytáhnout stavidla a vypustit vodu. Musí! — Bude-li se vzpírat, vykonáme to sami, ať je z toho potom cokoli."
„To taky uděláme!" — zvolal starý Krušný.
„Kam by se dělo, aby knížecí měli všecko právo, a my nic. Jdi svolat sousedy, Kubo! — Všichni tam půjdem! — Co tomu říkáš, Jouzo ?"
„Můj Bože, co já tomu říkám?" odvětil Potužák; „v pořádku je to, říkám! Ale myslím si, že se to snad vyjedná po dobrém, aby z toho nebyly soudy a opletačky..."
„V tom máš pravdu. Po zlém jenom, kdyby to po dobrém nijak nešlo. Pojď s námi do Pištína, jsi rozumný člověk a dají na tvou řeč..."
„Jakube, tys slyšel, co se mi přihodilo s Václavem. Musím na Hlubokou... přičinit se, aby ta věc se napravila..."
„Pravda, pravda," přisvědčil Krušnej, „však jsme slyšeli! Taková lotrovina! Takhle nařknout toho ubohého chlapce. Ale takovou ji máš, tu sebranku knížecí! A četník a soud a hejtmanství — kdekdo jim věří, a kdyby takový mládek byl největší lhář pod sluncem, u pánů mluví svatou pravdu a evangelium, a našinec kdyby byl stokrát v právu, je lhář a zloděj a násilník a kdeco nejhoršího na světě..."
Potužák pozatřásl hlavou.
„Nediv se, Jakube! To máš tak. Každý hájí své a každý myslí, že je v právu. Kdo je mocný, uhájí se, a slabý prohraje. Co svět světem stojí, jinak nebývalo. Člověku třeba se vynasnažit, aby svého práva dosáhl, a v poslední řadě rozhoduje vůle boží. Nemůže se přece říci, že by nebylo žádného práva a žádné spravedlnosti. Rozumí se arci, že kdo chytřejší a prozíravější, vyhraje proti hloupějšímu a méně rozvážnému..."
„A já povídám," ozval se mladý Krušnej, „že nikdo si nemá nechat vzít svého práva. Člověk nestudoval, a proto třeba neumí mluvit jako advokát, ale proto ještě není třeba, aby se cizou hubou dal utlouci. Kde jsem v právu a huba nepostačí na uhájení, mordyje, ať mluví ruka! Rozpárat břicho patří takovému holomkovi, který lží a uskokem myslí zvítězit! Nic si nedat líbit, když mám právo! Já na vašem místě, kmotře..."
„Pomalu, chlapče, pomalu! Říkáš: nic si nenechat líbit... břicho rozpárat! To se ti řekne. Kdyby k tomu došlo, však by sis to rozmyslil..."
„Nu, ovšem, těžko co dělat, když nestojíme k sobě, jak bychom měli. Kdybychom věci jak náleží rozuměli, kluka pěšáckého bychom utloukli, jak by se tu ukázal, a ať nás kdo usvědčí, kdybychom byli všichni za jednoho a jeden za všecky. Dvakrát, třikrát to udělat, však by zkrotli, chlapi, a jinak by si vedli!"
„Je to pravda, mělo by se takhle jednat," vece starý Krušnej, „ale což je plátno, když jsou mezi námi všelijací lidé..."
„My tu marně mluvíme," přerušil jej Potužák, „my to nespravíme mluvením. Přišel jsem, Jakube, poprosit tě, abys šel se mnou na Hlubokou poradit se s panem notářem, čeho třeba udělat. Vím, že mi přineseš velkou oběť v téhle nepohodě, kde by člověk psa ze světnice nevyhnal a kde se tu máš i vál o své, aby ses před škodou uchránil, ale doufám, že mě neopustíš v tomhle zarmoucení, jako bych já tebe neopustil. Je mi tak strašně smutno samotnému, a tobě se mohu se vším věřit. A potom, ty pana notáře znáš..." ,Ale toť se rozumí, že půjdu s tebou..."
„Taky že můžete jít, táto," vmísil se syn; „vás tam u hráze nepotřebujeme. S knížecími si to spravím já. Do Pištína a z Pištína do Češňovic půjdeme beztak všickni společně a z Češňovic ke hrázi taky; tamodtud pak se vydáte vy dva sami."