Dolní Staňkov je vesnička ležící 507 m n. m. nad potokem Olšovkou, prvně zmiňovaná údajně k roku 1045, jistě k roku 1331. V roce 1910 měla 9 domů, 88 obyvatel a byla zcela česká. Památkově chráněná kaple a usedlosti č.p. 7 a 8. Německý název Unter-Stankau.
Parkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen
garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Nemusíte být jenom příznivci hor, abyste využili nabídky ubytování na Šumavě a v Bavorském lese.. Šumava (německy Böhmerwald, keltsky Gabreta) to je levné ubytování. V této krásné české krajině si jistě najde bohatý sportovní, relaxační, naučný, ozdravný pobyt každý, a to v jakémkoli dni v roce. Šumava je velmi pestrým ekosystémem, kde naleznete kromě lesní zvěře i různé a vzácné druhy rostlin, což jistě potěší nejen botaniky. Na kole či pěšky se vydáte po některé z tras podél hřebenu, do kopce, z kopce, využijete sítě cykloubusů a regionální dopravy. Jestli se domníváte, že by tato dovolená stála mnoho peněz, mýlíte se. Reklamu na levné ubytování Šumava naleznete téměř v každé vesničce a často je toto ubytování o mnoho zajímavější než nějaký penzion či hotel. Obvykle jste totiž ubytováni v některé z krásných starých horských chat. Šumava je překrásný kraj, a proto je nejdůležitější si uvědomit, že nezáleží na ubytování, ale na tom, s kým svou dovolenou trávíte a poznáváte krásy hor. Levné ubytování Šumava vám pak může přinést mnohem více, než luxusní dovolená v zahraničí. Ubytování Šumava samozřejmě nabízí i mnoho horské chaty jak v zimě, tak i v létě, dále četné hotely a penziony. Pro nadšené lyžaře a milovníky zimních sportů je Šumava pravým rájem, neboť na skvělých sjezdovkách šumavských hor si perfektně zalyžujete, na jezeře Lipno pak můžete vyzkoušet brusle či si pronajmout sáně tažené koňmi a udělat si romantickou vyjížďku po tomto krásném kraji. Přijeďte se podívat, jak je Šumava krásná. Rozhodně nebudete litovat. Ubytování v šumavských chatách, chalupách i penzionech v malebném prostředí jihočeských vesniček, Chodska, Českého lesa. Vyberte si lokalitu, která bude nejblíže vašemu cíli. Ubytování na Šumavě dosáhlo za poslední roky silného rozmachu a majitele ubytovacích prostor nabízí prostory za velmi příjemné ceny. Ve srovnání se zahraničními podmínkami se jedná o velmi levné a kvalitní ubytování se spoustou navazujících služeb jako lyžařské areály, běžecké stopy, cyklostezky, naučná centra, cyklobusy, naučné stezky, informační centra a mnoho dalšího. Na stránkách naleznete kompletní informace o jednotlivých zařízeních včetně náhledů interiéru a detailních informacích o podmínkách ubytování.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Jedva došli silnice, zazněl jim na sluch temný šum a hukot: spousty vod, vytékajících z Bezdrevi, řítících se po splavu do hluboké rokliny Bezdrevského potoku, jenž nedaleko těchto míst, za hlubockou železniční stanicí, pod Bavorovicemi, vpadá do Vltavy.
Zpočátku nebylo slyšet než tohoto hukotu, ale záhy se k němu přidaly, závodily s ním hlasy křičících lidí.
Přidali kroku, za pět minut doběhli počátku vlastní hráze, kde upraven je splav, po němž odtékají přebytečné vody. Divě ječel příval rmutných vodních spoust, pod nimiž brlení zmizelo, jsouc bezpochyby zaneseno bahnem a různým chamradím, jež voda přinášela. Na hrázi plno lidí, křičících, povykujících, živě posunkujících. Na hladině rybniční, při samém brlení dvě loďky, na každé z nich po dvou mužích: jeden z těchto, ozbrojen dlouhou tyčí, řídil loďku, namáhaje se, kleje, chvílemi lehaje břichem na dno loďky, co sil měl, aby loďka nebyla stržena vzteklým proudem na splav, kdežto druhý, hýbaje se, snažil se rukama odstranit bahno a trávy, ucpávající mezery mezi tyčkami brlení, aby tlačící se vodě zjednal odtok, za kterýmžto účelem tu a tam příčící se tyčky vylamoval nebo sekerkou od hořejšího příčného trámu, k němuž byla přibita, odštěpoval. Úmorná, děsná lopota: loďky, vodou zmítané, nabíraly vody, povážlivé se houpaly; ve vodě se tvořily trychtýřovité víry; jedině velká síla a obdivuhodná zručnost proslulých v této příčině knížecích pěšáků dovedly obstáti v tomto zoufalém zápase s rozzuřeným živlem.
V jednom řidiči člunu Krušnej poznal Petra Radonického, nápadníka své dcery Rozárky.
„Hle, ten chlap je tu," pravil Potužákovi na ucho, ukazuje na obrovskou postavu mládkovu; „bodejž vaz srazil nebo se utopil!"
Potužák neodpověděl, byl by se nejraději prodral zástupem, který obsadil netoliko můstek, klenoucí se přes ječící vody pod splavem ubíhající, ba, zaujímal celou šířku silnice a velkou část hráze samé, ale nebylo možno. Dostal se do tlačenice, z níž na ten čas nebylo vyváznutí. Povyk vůkol něho úžasný: v hukot vod mísil se pustý řev, vycházející z davu. Chvílemi nebylo lze rozeznati slov, tu a tam přece zřetelně proniklo ze vřavy srozumitelné spílání, zavířila přezdívka.
„Hleďte, kde máte normál!" křičel pronikavý hlas.
„Lumpové," zaznělo to sborem.
„Tohle jsou hračky! Stavidla pustit!" volal kdosi na správce, jenž stál na počínajícím svahu hráze, u samé hladiny vodní, podle něho porybí, čili, jak mu tam říkají, fišmajstr, jehož hromový, velení zvyklý hlas i v této divoké vřavě si dovedl zjednati sluchu. Tento zpočátku nedbal sypajících se naň z davu výkřiků a přezdívek; co mluvil, platilo jedině pěšákům na loďkách; až když se naň tlačili, přímo do uší mu volajíce, aby dal pustit stavidla, zvolal, co měl hlasu:
„Ne! Zde poroučím já, nikdo jiný! Stavidla se pustí, až bude čas, a do toho je daleko!"
„Srazte ho do vody!" řval kdosi těsně podle Krušného a Potužáka.
„Utopte tu celou bandu!" řval druhý poblíže prvého. Krušný, slyše tyto hlasy a znamenaje, z koho vyšly, zbledl jako stěna: stáli vedle něho bratří Karhounové, o nichž slyšel, že mu přísahali pomstu za to, že u soudu proti nim vydal svědectví.
Než, žádný z bratří Karhounů si ho nepovšiml, a jeho vlastní syn v tlačenici od něho odtržen, jal se volati v souhlasu s těmito darebáky:
„Stavidla pustit! Nechtějí-li, hoďte je do vody a vytrhněte čep sami!"
Byli by to snad provedli, ale u stavidel, opodál na hrázi, stálo několik četníků, kteří, chráníce je, nikoho nepřipustili. Jiná hlídka četníků, vidouc, že dav si počíná hrozivě vůči knížecím zřízencům a úředníkům, přichvátala s nasazenými bodáky a zatlačila poněkud dav, ačkoli nestačila příměti jej k ústupu nebo rozptýliti ho.
„Mějte přece rozum, lidé!" napomínal strážmistr, „a ne-dorážejte takhle na ty pány tu! Stavidla se pustí, bude-li toho třeba!"...
„Však je třeba!... Naše pole jsou pod vodou... Úroda se nám zničí!" odpověděl kdosi.
„Vy jste tu, abyste chránili pány," ozval se jiný hlas, „ale nás a naše statky nikdo nechrání!"
„Pryč odtud všichni!" zvolal strážmistr; „kdo se opováží o krok blíže, ať si přičte následky!"
Potužák s Krušným, jimž se zakročením četníků poněkud uvolnilo, ježto dav byl zčásti zatlačen dále na silnici, ve směru, odkud byli přišli, z větší části pak sehnán na druhý svah hráze, chtěli použiti příležitosti, aby se dostali dále směrem k stavidlům a odtud po silnici k Ohradskému zámku a na Hlubokou; než neurazili ani dvacet kroků, když jim v ústrety se přihnal nový zástup lidí, jenž je strhl s sebou nazpět; k tomu onino, kteří chvílí byli četníky sehnáni s hráze, srotili se opět a dostoupivše znovu silnice na hrázi, zatlačili je ke kraji rybníka, takže se octli bezprostředně před četníky a v sousedství i bráněných těmito knížecích zřízenců.
„Ustupte!" velel strážmistr.
„Nemohu, pane!" odpověděl klidně Potužák; „vždyť vidíte, že bych rád ustoupil. Jsem tu jen náhodou..." Podle strážmistra stáli dva knížecí baštýři, opravdoví obři vzrůstem i silou.
„Toho nechte, pane strážmistře," pravil jeden z nich, „za toho já ručím. Znám ho, je to Potužák z Plástovic..." A pan porybí vtom:
„Pane strážmistře, sedláci, jichž úroda je skutečně ohrožena přetékajícími vodami, sápají se na nás nejméně. S těmi bychom se domluvili. Nejhůře křičí ti, kdož ničeho nemají. Ti svým křikem všecko pobuřují a druhé s sebou strhávají..."
