popis objektu:
Pekelským údolím protéká Pstružný potok - název Pstružného potoka prozrazuje někdejší možnosti rybolovu, který vylepšovaly malé rybníčky. Sílu vodního toku zde využívaly četné místní mlýny a vodní pily. Jedním z mála dochovaných je mlýn Žežulka, nacházející se kilometr jižně pod Mochovem. Lidový název Peklo vystihuje zdejší drsné klimaticko a přírodní podmínky, nedostupnost a odlehlost celého údolí vůči okolní civilizaci. Údolí Pstružného potoka a okolí bylo v minulosti bohaté originálními příklady staveb šumavské lidové architektury. Pro zdejší území jsou typické domy s charakteristickými polovalbovými střechami, zvoničkami, nízkými štíty vysunutými před čelní fronty, někdy s pavláčkami a světnicemi roubenými z oblých klád. Ze dřeva se zhotovovala i střešní krytina šindele. Jimi se také někdy obkládaly venkovní návětrné stěny. Rozsáhlé šumavské lesy, pokrývající svahy údolí a přilehlé hřbety, jsou jen zbytkem původního pohraničního pralesa. Novou kulturní krajinu přinesl především středověk. Neprostupné pralesy postupně mizely a nahrazovaly je louky, pastviny, doly a sklárny. Bohatství dřeva z místních lesů dávalo v minulosti nejrůznější možnosti jeho zpracování. Ve starších dobách, se zde v milířích vyrábělo především dřevěné uhlí pro četné sklárny. Později zde pro zpracování dřeva sloužily malé vodní pily, nazývané též mlýny na prkna "Brettmühle". Další dřevěné zboží - dřeváky, šindele, cvočky, zátky, loubky, soustružená pouzdra, kartáčová prkénka, tzv. dřevěný drát - se vyrábělo především podomácku v době, kdy dřevorubci nemohli v plné míře pracovat v lese. V některých místech měla tradici výroba dřevěných hraček. Časté bylo kácení a klučení lesních ploch pro získání zemědělské půdy. Málo výnosné zemědělství mělo samozásobitelský charakter a sloužilo spíše jako vedlejší zdroj obživy. Hospodář pěstoval plodiny, které rodina spotřebovala v průběhu roku. Od 2. poloviny 19. století, s úpadkem tradičních činnosti hornictví a sklářství, se zemědělství začíná stávat pro mnohé rodiny jedním z hlavních zdrojů obživy. Teprve na konci 19. století zdejší zemědělci opouští nejchudší půdy a tes se sám pomalu vrací na původní místa. Za pouhých 100 let svoji plochu vílce jak zdvojnásobil. Lesy, které takto vznikly, jsou velmi rozmanité. Od počátečních stadií vzniku lesa s převahou vrb a bříz (tzv. pionýrů) po vrcholná stádia šumavských lesů (tzv. klimaxy) se zastoupením buku a jedle, smrku a jilmu. V údolí bývala dnes již zaniklá osada Höllhof (Höllenhof, Peklo), nachází se v ní Pekelská jeskyně a na konci druhé světové války se do údolí zřítil Messerschmitt Bf 110G. Vzrostlé smrky letoun roztrhaly na kusy, trosky byly rozmetány na ploše asi 200 m. Na jaře roku 1944 Němci z vraku vymontovali jen zbraně a odvezli velké kusy letounu. Zbytek mohutné stíhačky zůstal na místě zapomenut a postupně zarůstal lesem…
