V údolí smrti (Kronika přežití mladého muže), originální název: B´Gei Tzalmaves je kniha, kterou napsal Sinaj Wolfgang Adler v roce 1996. Sinaj (Wolfgang) Adler se narodil 11. července 1928 v Praze v rabínské rodině. Pochází z rodiny pošumavských rabínů z Dobré Vody u Hartmanic, před válkou žil s rodiči v Praze a na Zbraslavi. Otec Šimon Adler (15.března 1884, Dobrá Voda - 1944, Osvětim) byl rabín, který pracoval rovněž jako učitel náboženství, matrikář, archivář a odborný publicista. V březnu 1943 byla rodina transportována do Terezína, od května 1944 do ledna 1945 byl v Osvětimi, rodiče tam zahynuli. Poté byl převezen do lágrů v Gunskirchenu a Mauthausenu. Po válce byl několik týdnů na zámku Štiřín v péči Přemysla Pittera, který pomáhal dětem postiženým válkou a vězněným v koncentračních táborech. Během léta 1945 si zapsal svoje zážitky z koncentračního tábora. Zapsal je česky - svou rodnou řečí. Po svém odjezdu do Izraele si vše znovu zapsal hebrejsky. O pár měsíců později, po příjezdu do Palestiny, češtinu prakticky nepoužíval, jeho jazykem se stala hebrejština, dnes se mu již v češtině velmi špatně hledají ta správná slova. Od února 1946 žije v Palestině (Izraeli). Vystudoval na náboženských školách, byl rabínem na různých místech v Izraeli (přes dvacet let v jihoizraelském Ašdodu). Později žije na předměstí Jeruzaléma v městečku Mevaseret Zion. Nikdy neztratil důvěru v Boží pomoc a na základě svých zážitků se rozhodl zcela zasvětit život Bohu a stát se rabínem. Svým žákům každoročně ve výročí svého osvobození z lágru předčítá úryvky z této knihy, aby jim připomněl povinnost vůči zavražděným nezapomínat na hrůzy šoa. Sám říká: „Byl jsem jedním z těch, kteří okusili na vlastní kůži chuť nacistické vlády. Mé rodné město Praha v Československu bylo od března 1939 začleněno do nacistického Německa. V květnu 1945 jsem s pomocí Boží živ a zdráv opustil hrozivé koncentrační tábory. Potkalo nás mnoho utrpení a prožili jsme i mnoho zázraků. Naplnilo se, co je psáno ve verši Písma v Knize žalmů, podle nějž jsem nazval tuto svou knihu: "Též když půjdu v údolí smrti, nebudu se bát zlého, protože ty jsi se mnou, hůl Tvá a opora Tvá mne utěšují." (Žalm 23,4).
Starý rozlehlý a mohutný dům v němž cítíte bezpečí byl původně poštou na náměstí s průjezdem pro poštovní povozy, vykládku spojovacím okénkem, poštovní halou s přepážkami a bytem pro poštovní úředníky. Později se stal rekreačním objektem a s pohledem na centrum městečka. V patře jsou jednotlivé apartmány, v přízemí společenská hala, chodba a v průjezdu sportoviště. K domu přiléhá uzavřená zahrada s altánem.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímČtyři různě velké apartmánové byty. Všechny byty mají vlastní sociální zařízení a vlastní kuchyňku.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceTuristika, cykloturistika, lyžování, běžky, snowboard, houbaření.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolPro děti nabízíme uzavřenou zahradu s houpčkama a prolézačkou.
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Charakteristickým reliéfem Šumavy je střídání rozsáhlých hřbetů s neméně rozsáhlými pláněmi. V jejich nejnižších částech bývají rašeliniště - slatě - s reliktní ledovcovou květenou. Původní smrčiny hlubokých šumavských hvozdů byly poničeny již v 19. století během větrných a kůrovcových kalamit. Nově vysázené monokultury smrku nebyly dobře adaptovány na horské prostředí, a když se kůrovcové kalamity vrátily v 90. letech 20. Století, zdecimovaly velké plochy lesů. Mimo kůrovec zničil les vítr (jen v říjnu 2002 padlo téměř 200 000 stromů za jediný den!) nebo člověk (neuvážené zákroky při těžbě dřeva a následná eroze). I přes to všechno je Šumava největším lesním komplexem střední Evropy, zařazeným do sítě biosférických rezervací UNESCO. Výchozími místy pro poznávání Šumavy jsou střediska přímo v nitru hor - například Kašperské Hory, Hartmanice, Vyšší Brod, Volary, Vimperk, Železná Ruda. Šumava je ideálním místem pro Vaši rodinnou dovolenou na horách, s dětmi, plnou sportu, odpočinku, rekreace, poznávání přírody a historie kraje. Využijte široké nabídky levného ubytování - v nabídce jsou apartmány, apartmánové domy, farmy, horské chaty, hotely, chaty a chalupy k pronajmutí, kempy, rodinné penziony, rekreační střediska, ubytování v soukromí. Síť webových kamer vás přes net informuje o počasí, množství sněhu, sněhových podmínkách pro sjezdové lyžování, pro běžkaře navíc šumavský informační server Bílá stopa (odkaz i na jiné hory jako Beskydy). Znovuoblibu v posledních letech zažívá Lipenská přehrada, zmodernizovaný skiareál Lipno, kde došlo k prudkému rozvoji turistických služeb Lipno servis. Rozmanité informace přináší nejstarší šumavský net sumava.cz. Mezi nejznámější místní rádia patří Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy. Šumavu proslavil i pašerák, o němž vznikl film Král Šumavy. Králem Šumavy se dnes rozumí ale i Author Král Šumavy – vítěz cyklo maratonu MTB, ROAD.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Uběhlo asi pět neděl. Bylo po žních na Blatsku a sklizeň vcelku nebyla špatná. Po osudné velké vodě v červenci nastalo počasí tak příznivé, že odčinilo mnohou škodu, již voda na polích způsobila; i žito, o němž se soudilo, že vzalo největší pohromu, utrpělo jen v nejnižších polohách, kde stály lány delší dobu pod vodou; pšenice také tu a tam slaběji sypaly, ale ječmene a ovsa byla velká úroda a kvalita ukázala se přímo výbornou. Brambory, o nichž se předpovídalo, že shnijí dočista, zotavily se úplně a bylo lze očekávati bohatou sklizeň, také jetele a polní pícniny stály dobře, dokud vůbec ještě sklizeny nebyly, a v příčině otav naděje byly nejlepší. Vody potoku Soudného jevily se býti jakýmsi miniaturním Nilem; sebraly ohromné spousty ornice a mrvních látek v hořejším svém toku a složily je na blatských lučinách, jež zavlažily, a když pak se vytratily a paprsky blatského slunce zapřály do pažitů, vybujela na těchto bohatá tráva. „To je pastva!" libovali si hříbkové a hospodyně litovaly, že nesvěřily Blatům dvojnásobný počet hus. Než, mezi hospodáři dostala se do proudu otázka rozdělení Blat. Ve všech vesnicích se o něm už rozjímalo a mluvilo a domácí vzpoury a rozepře následovaly vzápětí. Hospodyně jevily se většinou daleko konzervativnějšími hospodářů a málo přály této novotě. V Pašicích u Krušných bylo boží dopuštění: hospodář a nejstarší jeho syn Jakub zasazovali se o pokud možno rychlé provedení dělby, Krušná zase ze všech sil se mu stavěla na odpor a všecky její děti, pokud byly doma, nevyjímajíc nastávajícího pana doktora a nejmladšího, ve čtvrté třídě německé reálky budějovické propadlého Frantíka, kteří oba přišli zavítat na prázdniny do Pašic, se přidaly na její stranu. Jakuba se všichni báli — vědě-liť, že s ním nejsou žerty; zato si zchlazovali zlost na starém, zvláště nebylo-li Jakuba doma. Konec těchto šrůtek a slovních bitek býval ten, že Krušnej se uchyloval k svému příteli Potu-žákovi do Plástovic. Tam jako by nových sil byl čerpal: když se vrátil — a vracel se pravidelně, když věděl, že Jakub je doma —, on to byl, který útočil najmě na děti.
„Ty věčně nedopečený doktore!" osopil se kdys na Josefa, „ty, počkej, uhlídáš, jak s tebou zatočím a do jaké výšky ti pověsím žlab! Ty se zadívej do svých lejster a uč se, abys do listopadu byl hotov! Co se ty pleteš tady do našich věcí a zastáváš se mámy, která nemá za krejcar rozumu?"
„Je to, mordyje, pravda!" přisvědčil mu Jakub, „ty nás jen okrádáš. Já být tátou, hnůj bys nakládal. Za tvou učenost nedám fajfku tabáku!"
Otci by se byl Josef vysmál, neboť věděl, že nikoli tento, nýbrž matka mu bude posílat peníze do Prahy, ale staršího bratra se bál jako ohně; tomu odmlouval vždy jenom šetrně a skrovně. Ani tentokrát jinak učinit se neosmělil.
„Bratře," pravil vlídně, „ty mluvíš, jak tomu rozumíš. Kdybys měl tušení, jak těžce hlava pracuje, nemluvil bys takhle. Kdybys přišel do Prahy a viděl, jaké úctě a vážnosti se tam těším, věru, že bys byl hrdým na svého bratra..."
„Tak to dodělej a já budu mluvit jinak," vpadl mu do řeči Jakub; „nejsi jediný selský synek, který se dal na studie, ale tolik času na studie žádný ze všech, co jich znám, nepotřeboval. Ostatně, to je tvá věc, já se ti do toho nepletu, já tě vydržovat nebudu, nepochodíš-li! A teď nás nech na pokoji a svého si hleď! Co ty tu budeš plísnit tátu, že je pro rozdělení Blat? O máminy husy ti jde, viď? — aby i nadále cpala do tvých děravých kapes všecky peníze, které za ně trží! Ba, zlatky trží a desítky z hospodářství ubírá! Člověk ti to musí jednou strčit pod nos, abys nemyslil, že jsme tak hloupí! Jdi se podívat, co je trávy všude, kam se ty potvory nedostanou, a kde jsou, všecko je po nich jakoby spáleno. Pět až deset kusů dobytka víc by každý sedlák odchoval, kdyby se Blata rozdělila a každý si své spravoval. Nevěříš-li tátovi, jdi se zeptat Potužáka a ten není marný, rozumíš!"
„Tak! Tak!" přisvědčil Krušnej.
Zočiv pak Frantíka, který se povaloval na lavici v samé zahálce, zle se na něho obořil. „A ty, co tu lelkuješ, darmožroute! Jedeš mi na vodr rovnat snopy! Zapřáhnu tě teď, kluku, a oficíra ti vyženu z hlavy. Učit ses nechtěl, dři se tedy!"
Výrostek se klackovitě zvedl s lavice a hodil po otci vzdoro-vitým, urputným pohledem.
„Však řeknu mámě, jak se mnou nakládáte, táto!" zabručel. „Já..."
Nedomluvil. Jakub přiskočil, chytil ho levicí za pačesy a tvrdá jeho pravice ráz na ráz třeskně dopadala na tváře, šíji i záda hochova, který se jal řvát, jako by na noži visel.
„Já ti dám, zmetku smělý!" opakoval několikrát po sobě, neustávaje bušit do kluka, načež ho vystrčil ze dveří.
„Uvidíte, táto, že ho jednou zabiju," pravil, když kluk byl venku, „ať mě potom třeba oběsí. Nevycepoval-li jste ho vy, dohoním já, co jste zameškal."
„Pomoz Bože, to zas bude rámus!" vece s povzdechem Krušnej; „co cepovat ho, když máma zase všecko pokazí."
„Jen nechte, s mámou si promluvím já," odpověděl Jakub.
Tomuto podobné výjevy byly u Krušných na denním pořádku. U Potužáků bylo jinak; tam zajisté bylo ticho a vše bez křiku a nevůle se obcházelo. A přece cosi viselo ve vzduchu, cosi neviditelného, tísnivého, něco jako skrytě působící otrava. Vycházelo to z Václava. Tento hoch, zajisté přírodou již značně nesmělý a váhavý, z času svého vězení na Hluboké stal se ještě daleko plašším a zádumčivějším. Všickni v domě záhy to zpozorovali a otec i matka nejednou se ho ptali, chybí-li mu něco, ale pokaždé se jim dostávalo krátké odpovědi, že nic, co by věděl. Konal svou práci jako dříve a tělesně vcelku nescházel, ale nápadno bylo, jak často se zadíval do prázdna, jako by jeho oči bloudily jinými světy.
„Ten chlapec se mi nelíbí," zasteskla si kteréhos večera matka, rozmlouvajíc s hospodářem, „připadá mi jako ztracený, jako by pořád přemýšlel a hloubal o něčem, co před námi tají."
Potužák pokrčil ramenoma.
„Nevěděl bych, co by mohl tajit. Nemocen není, to je jisto; tož myslím, že mu to přejde." Selka potřásla hlavou.
„Uchovej nás Pánbůh!" pravila a slzy se jí vkradly do očí, „ale chvílemi se mi vkrádá myšlenka, že to dítě se nám zblázní. Ta věc tenkrát ho tak poděsila, mozkem mu pohnula, není to jinaké, z toho času je to."
