popis objektu:
Jindřich Jindřich (5.března 1876, Klenčí pod Čerchovem – 23.října 1967, Domažlice) byl český hudební skladatel, klavírista, sbormistr, etnograf a sběratel lidových písní. Jindřich Jindřich se narodil klenečskému učiteli Aloisi Jindřichovi, což byl typický venkovský kantor s širokým hudebním vzděláním, jako nejmladší z 11 dětí. Nejen otec a matka, ale i starší sourozenci zpívali a hráli na různé nástroje, a tak i maličký Jindřich Jindřich již jako pětiletý na sebe upozorňuje mimořádným hudebním nadáním, dovede zahrát na dětské housle a na klavír prosté melodie. Pokoušel se i o kompozici, dochovalo se několik příležitostných skladeb. Již předtím jako třináctiletý chlapec začal z podnětu svého o sedm let staršího kamaráda Jindřicha Šimona Baara sbírat chodské písně. Baar zapisoval texty, Jindřich nápěvy. Pevné základy hudebního vzdělání získal tedy mladý Jindřich doma. U přijímacích zkoušek na pražské konzervatoři v roce 1890 však neuspěl. Vydal se tedy v otcových šlépějích, učitelská studia absolvoval v Soběslavi. Několik let učil na školách ve Lhenicích a v Domažlicích. Vedle učitelského působení studoval skladbu u Vítězslava Nováka a klavír u Karla Hoffmeistra. Stal se oblíbeným doprovázečem českých pěvců Karla a Emila Buriana a zejména Emy Destinnové. Ta velmi milovala jeho chodské písně a často je na koncertech uváděla. Koncertoval se Ševčíkovým kvartetem a byl úspěšný i jako sólový klavírista. Celý svůj život však zasvětil rodnému Chodsku, i když má spoustu pracovních nabídek z hudebního světa (korepetitor opery Národního divadla, vedoucí hudebního života v Olomouci i v Chichagu...). Byl sbormistrem studentského mužského sboru v Soběslavi a domažlického sboru Čerchovan. V Domažlicích vybudoval Chodské muzeum, které shromažďuje doklady chodského lidového umění. V Domažlicích v té době již bydlela Jindřichova matka a bratr Alois, kromě toho byl Jindřich Jindřich do Domažlic přitahován silným citovým vztahem k učitelce Elišce Přibylové, která Jindřicha doprovázela na jeho cestách chodským krajem a zapisovala texty písní, zatímco Jindřich zaznamenával melodie. Byla nenahraditelnou pomocnicí při zakládání muzea, pečovala i o všechny drobné stránky denního života Jindřicha Jindřicha, i když se za něj nikdy neprovdala. Během života si Jindřich stále více uvědomoval, že jeho příslušnost k chodskému regionu a jeho bytostné sžití s chodskou lidovou kulturou jej předurčuje k tomu, aby „v hodině dvanácté“ zachránil lidový písňový poklad Chodska. Od roku 1920 se tedy Jindřich s Eliškou Přibylovou vydává na pravidelné cesty po chodských vesnicích, narozdíl od nahodilejších cest dřívějších. První díl Chodského zpěvníku byl vydán v roce 1926, osmý díl v roce 1955. Devátý díl, který nese podtitul „Daremný pjisničky z Chodska“ je dosud k dispozici pouze v rukopise. Ve svém rodném kraji Jindřich celkem zapsal 1408 různých nápěvů a 4076 písňových textů. Jindřichovo celoživotní dílo „Chodsko“ obsahuje mluvnické zvláštnosti chodského nářečí, přehled dějin Chodska a studii zabývající se chodskou lidovou kulturou z mnoha aspektů (selský statek, kroje, zvyky, pranostiky, láska, práce, humor, pohádky, jídlo, pití....). V roce 1951 po usilovné jednadvacetileté práci bylo dílo „Chodsko“ dokončeno. „Posledních dvacet let pracoval jsem na knize Chodsko skoro bez oddechu, od rána do noci, odpíral jsem si odpočinek o svátcích i o prázdninách...“ Po první světové válce začal umělec také s intenzivním sběrem chodských památek, drobností denní potřeby, krojů, nábytku a nádobí. Za své hudební i etnografické dílo byl v roce 1954 jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1957 národním umělcem. Byl také členem České akademie věd a umění a čestným členem Svazu českých skladatelů. V současné době jsou tyto sbírky uloženy v devíti malých pokojích spojených sedmi předsíněmi Jindřichova muzea. Další Jindřichovou chloubou byly obrázky na skle. Tato sbírka, i ve světovém měřítku unikátní, obsahuje na 1400 obrázků na skle od anonymních lidových malířů s náměty duchovní (světci Václav, Jiří, Martin..) nebo světské povahy. Hudební dílo Jindřicha Jindřicha je převážně vokální. Zkomponoval více než 170 písní s doprovodem klavíru či orchestru, 29 mužských sborů, 8 smíšených sborů a 16 ženských sborů. Vydal rovněž několik sbírek úprav chodských písní, z nichž patrně nejznámější je Poklad Chodska obsahující 102 písní a tanců. Vedle této tvorby zkomponoval řadu drobných klavírních skladeb, rovněž vesměs inspirovaných Chodskem. Orchestrální díla jsou jen příležitostná. Z roku 1906 pochází Elegie pro smyčcový orchestr a z roku 1911 symfonická báseň Svítání v horách. Jindřich Jindřich zemřel 23. října 1967. V úterý 31. října se celé Chodsko rozloučilo se svým milovaným synem. Pěvecký sbor Čerchovan zazpíval na rozloučenou Mistrovi „chodskou hymnu – Bulačinu“, k hudebnímu rozloučení se ještě připojilo Chodské trio a Konrádyho dudácká muzika. Posledním místem odpočinku se podle Mistrova přání stal klenečský hřbitov.
