Šumavský rozcestník: Panevropská unie

Panevropská unie

detailní info

kategorie: kultura a památky / politika
lokalita: domažlicko
GPS: 49°30'40.629"N, 12°48'12.531"E

popis

Panevropská unie, něm. Paneuropa-Union je nejstarší, doposud existující, hnutí za sjednocení starého kontinentu. Zastává myšlenku politického a hospodářského sjednocení evropských národů na demokratických a přátelských základech. Myšlenkový obsah tohoto hnutí formuloval Richard hrabě Coudenhove-Kalergi na svém panství Poběžovice na Domažlicku. Samotná Panevropská unie pak byla hrabětem Coudenhove-Kalergim založena roku 1922, respektive 1923, jako přímá reakce na hrůzy první světové války. Coudenhove-Kalergi svou knihou Pan-Europe z roku 1923 zahájil vlnu zakládání sítí pro evropské porozumění (např. Panevropské hnutí, Asociace pro evropské porozumění). Vyzval k evropské Monroeově doktríně v duchu „Evropa pro Evropany!“. Coudenhove-Kalergi založil v roce 1924 časopis Pan-Europa a založil spolek, pro který mu rakouský kancléř Ignaz Seipel poskytl na přímluvu československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka prostory ve vídeňském Hofburgu. V roce 1927 byl pod záštitou Panevropské unie vytvořen „Německo-francouzský hospodářský výbor“ z podnikatelů z obou zemí, kteří se spojili s cílem hospodářské evropské obnovy. Mezi historické členy Panevropské unie patřili mimo jiné Albert Einstein, Thomas Mann, Edvard Beneš, Franz Werfel, Salvador de Madariaga, Otto von Habsburg, Charles de Gaulle, Aristide Briand, Konrad Adenauer, Franz Josef Strauss, Bruno Kreisky či Georges Pompidou. Od roku 1933 byla Panevropská unie v nacistickém Německu zakázána, po skončení druhé světové války byla v Západním Německu opět obnovena. V roce 1923 obsadila Porúří francouzská a belgická vojska. Podnikatelé se zájmem o Evropu podpořili Panevropskou unii jako opatření k deeskalaci. První daroval německý bankéř Max M. Warburg. Za účelem poskytování pravidelného financování byla založena panevropská finanční společnost pod vedením Roberta Bosche. V představenstvu byl i generální ředitel Deutsche Linoleum-Werke Richard Heilner, člen dozorčí rady IG Farbenindustrie, Wilhelm Ferdinand Kalle a Hermann Bucher, jednatel Říšského svazu německého průmyslu a pozdější člen představenstva AEG. Ve dnech 3. až 6. října 1926 se ve Vídni konal první Panevropský kongres. Tohoto setkání se zúčastnilo přibližně 2000 delegátů z 24 zemí. Delegáti zvolili Coudenhove-Kalergiho předsedou Unie. Čestné předsednictvo tvořili Edvard Beneš, Joseph Caillaux, Paul Löbe, Francesco Nitti, Nicolaos Politis a Ignaz Seipel. Na tomto kongresu Coudenhove-Kalergi představil svůj politický program: odstranění hranic mezi evropskými státy, vytvoření evropské federace států, rovná práva a porozumění mezi národy jako předpoklad míru, svobody a prosperity. V roce 1927 se panevropskou myšlenkou podrobně zabýval Ludwig von Mises, který souhlasně uvítal konfederaci států, ale odmítl celní bariéry a jakoukoli evropskou světovou mocenskou politiku. Předsedou mezinárodní Panevropské unie se po smrti Coudenhova-Kalergiho stal Otto von Habsburg, který tuto funkci zastával v letech 1972–2004. Po svém odstoupení zůstal až do své smrti v létě roku 2011 mezinárodním čestným předsedou unie. Jejím novým vrcholným představitelem je od roku 2004 předseda francouzské frakce Paneuropa-Union, Alain Terrenoire. Od roku 1975 existuje též dceřiná organizace mládeže, Panevropská mládež. Nacisté, kteří zakladatele Panevropského hnutí Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergi podle své ideologie označovali za rasového „křížence“ a také ho na základě politického obsahu jeho spisů roku 1938 donutili opustit vlast, Panevropskou unii roku 1933 zakázali. Na jedné straně rétorika jejích kritiků spočívala v tom, že spojení evropských států by vedlo ke smíchání ras. Na druhé straně byly požadavky Panevropanů škodlivé pro jejich nacionalistické představy a válečně-štvavou nepřátelskou propagandu.