Šumava: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Šumava (Böhmerwald) se nachází na jihozápadní hranici České republiky u hranic s Německem a Rakouskem. Její délka od údolí Chodské Úhlavy (kde navazuje na Český les) k Vyšebrodskému průsmyku je asi 120km, maximální šířka Šumavy a jejího podhůří je 45km. Hřebenem Šumavy prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Na bavorské (Bavorský les - Bayerischer Wald) a rakouské straně klesá pohoří výrazně, na české straně pozvolně. Na rozsáhlé ploché horské pláně vyčnívají klenby hlavních vrcholů. Nejvyšším vrcholem Šumavy je Velký Javor (1456 m n. m.) na bavorské straně hranice. Nejvyšším vrcholem české části je Plechý (1378 m n. m.). Šumava nabízí množství možností jak pro letní, tak pro zimní rekreaci. K nejvýznamějším střediskům rekreace patří Špičácké sedlo se Železnou Rudou, Zadov a Churáňov, Antýgl, Srní, Modrava nebo Lipenská vodní nádrž. Šumava nabízí ideální podmínky pro pěší turistiku, kola a cykloturistiku, bruslení, in-line, Nordic Walking, všechny sporty i vodní (loďky, šlapadla, windsurfing, jachting, katamarány, rafty, kanoe a plavba, plavba parníkem po Lipně, plavání a koupání), koně, rybolov a houbaření. K poznávání Šumavy během prázdnin, dovolené, ozdravných pobytů, víkendů využijte levné ubytování Šumava na horách i ve městě. Na Šumavě a v pošumaví naleznete ubytování nejrůznějšího charakteru od kempů a rekreačních středisek, přes penziony, horské chaty, ubytování v soukromí až po luxusní hotely. K dispozici jsou nejen nabídky samotného ubytování, ale také cenově velmi výhodné balíčky lázeňských či wellness pobytů, balíčky nejrůzněji tematicky zaměřené, široké jsou možnosti nabídek dovolené s dětmi, se psem atp.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Krušná se zase všechna proměnila v obličeji. Sladký úsměv zatrůnil na jejích rtech.
„Ach můj zlatý kmotře," řeč jí tekla jako med, „kdybych vám mohla povědět, jak ráda bych si už odpočla! Copak mám jiného než svízele, starosti a lopotu? — Ale co mi zbývá než dřít se dál, dokud mladší děti nejsou zaopatřeny, aby mohly stát na svých nohou? — Řekne se: Jakub převezme statek, ale druzí budou chtít svůj podíl, na něj se shrnou, a co on si počne!... Kdyby přiženil i hodně tisíc, jakže to postačí, aby mohl vyplatit všecky?"
„Řekl bych, že tohle jsou zbytečné řeči, milá kmotro," přerušil ji Potužák. „Cožpak vás nutím, abyste šli na výměnek zítra? Copak vám házím holku na krk? Ještě jste mi o ni neřekli a já jsem toliko myslil, že není příčiny, proč bych ji vašemu Jakubovi nedal, kdyby ji chtěl a kdyby byl hospodářem na vašem statku. Víc jsem si ani nemyslil, ani neřekl."
„Ty jsi člověk! Ty jsi člověk!" opakoval Krušnej a plakal jako dítě. „Pánbůh ti dej štěstí a tvým dětem taky!" „Dejž to Pánbůh — a tobě taky, Jakube!" Hospodyně umlkla. Hluboké ticho zapanovalo; jen zvenčí bylo slyšet přecházení a mluvení dcer Krušných, které vařily oběd v průjezde, v černé kuchyňce. Po chvíli Krušná vyšla ven; bylo ji slyšet, ana s dcerami hovořila.
„Však jsem ti řekl," promluvil Krušný, používaje její ne-přítomnosti, „jaká je nerozumná a jaký s ní mám kříž. Teďs to viděl sám, a to ještě před tebou se držela na uzdě. Už ji nepředělám, je to marné! Jen se nehněvej, urazila-li tě."
„Vždyť ji znám!" odvětil Potužák, máchnuv rukou. „Neboj se, já se nepohněvám!"
„Tys namouduši člověk, druhého není na světě. Ještě že tě mám! — Víš, Jakub je z těch dětí ještě nejlepší, to se musí nechat. Že tu a tam ztratí trpělivost, když vidí, co se v domě děje a jaký bič se splítá na všecku jeho budoucnost, člověk se mu nemůže divit. Kdyby dostal rozumnou, hodnou ženu s náležitým věnem, aby si trochu uvolnil na ten svůj začátek, věř mi, byl by z něho dobrý hospodář. Je pořádný, neutrácí, nepije, nehraje..."
„Nu, netřeba povídat — vždyť vím. O něho tu neběží, ale o Josefa! Řekls ondyno, že mu dáváš šest měsíců lhůty, aby toho doktora udělal. Povolíš-li zase a budeš-li čekat dále, budeš vinen vším, co bude následovat."
Krušnej přísahal, že se nedá ani přemluvit, ani uprosit, a že nebude-li Josef doktorem do šesti měsíců, jeho osudu ho zůstaví.
„A Frantíkovi vyžeň oficíra z hlavy, nechceš-li se vykrvácet..."
„Taky že vyženu! Propadne-li, konec je oficíru..." Potužák potřásl hlavou.
„Ne tak! Počkej přece a nech mě domluvit! Nejen propadne-li, ale vůbec ho na tu dráhu nepouštěj! Povídám ti: zvrhneš se, nevydržíš to! Načs ho vůbec posílal studovat? Ať je doma a při práci ať pomáhá..."
„Tohle bude kříž!" zabědoval Krušnej; „nebude chtít, kluk sakraholtská! Odvykl si pracovat rukama, bude se vzpírat a stará mu bude pomáhat. Co taky: co s ním potom?"
„Přiženíš ho někam. A to bude starost později. Až se Blata rozdělí, hospodářství ti vynese více. Ale na svém stůj a nedávej se ohýbat, vždyť nejsi stará bába!"
Krušnej neodpověděl; seděl, skláněje hlavu nad stůl, a pře-mýšlel. Pojednou se vzchopil, vzal do svých rukou pravici Potužákovu:
„To se všecko spraví!" pravil vřele; „tys řekl, že bys dal dceru mému synovi! To je pro mne taková útěcha, že na všechno zapomenu, co mě tíží. A viděls, i stará je z toho celá blažená! — Však ví, co znamená dcera Potužákova do našeho statku..."
„Pravím ti ještě jednou: Jakubovi ji dám, ale jinému z tvých synů za nic na světě! Žádnému pánovi, ani knížecímu nebo jinému služebníkovi. A pak, jak už jsem ti řekl, Jakubovi jen tehda, až bude sedlákem on. Aby moje dcera tu žila pod komandem tvé ženy, odpusť, starý brachu! — k tomu nesvolím a taky nepřipustím, aby z peněz, jichž dostane věnem, se snad hradily panské choutky jiných. Z těch peněz se druzí vyplatí, aby hospodářství bylo čisté, ale aby se snad házely do chřtánu Josefovi nebo Frantíkovi na studie nebo parády — to znemožním od samého začátku."
„Pravdu máš, Jouzo, svatou pravdu! Josefu nedám ani krejcaru, ten si svůj podíl už dávno vybral. Ferda a Matouš dostanou po tisíci zlatých, holky po dvou tisících a Frantík, nu, s Frantíkem uvidíme, až jak to s ním vypadne..."
„To si sprav, jak chceš a jak budeš moci, do toho ti nemluvím, ale bylo by nespravedlivo přetížit Jakuba hned od začátku, svalit naň přílišná břemena a nechávat ho bez krejcaru na hotovosti. Nezapomínej taky, že na statku váznou dluhy..."
„Nu, tři tisíce všeho všudy. To statek unese."
„Dobře, unese, ale třeba splácet a nikoli dluhů přidělávat."
„Nu, ovšem, splácet se musí a taky se bude splácet, jen jak Josefovy studie přestanou mi odvádět všecky peníze. Nadto, až Blata rozdělíme, přibude výtěžku. Jen tě proboha o to prosím, před mojí starou o všech těch věcech nemluv! Zkazila by nám všecko a rámusu by nebylo konce. Až bude čas, uděláme to, a až bude uděláno, potom ať se čertí, však přestane, až shledá, že nic už se nedá zvrátit nebo změnit. První věc je, aby statek se udržel čistý a nedělený. Odprodat se nesmí nic, ani na píď půdy..."
„No, to by tak bylo, odprodat! Cožpak jsi už pomýšlel na takovou věc?"
„Nediv se! Vlastně já jsem nepomýšlel, ale ona mi tím už hučela do uší, aby prý druzí nebyli okradeni. Ale teď, jak slyšela, že bys dal dceru Jakubovi, dojista mi s touhle už nepřijde. Och, tohle slyšela ráda, za to ti ručím! — Tak o tom, jak zamýšlím, podělit děti, než Jakubovi statek odevzdám, se před ní nezmíníš, viď?"
„Buď bez starosti, já se nezmíním; ale to ti řeknu, že se bojím, aby to z tebe nevytáhla. Je věc smutná, žes to svou povolností dotáhl do těchle konců. S ní jednat nebudu, to ti povídám taky bez obalu. A ještě něco: kořalky zanech, ta ti špatně radí a vážnosti ti ubírá!"
Krušnej sklopil zraky, rukou máchl.
„Ach ty můj zlatý! — Tu já piju jen z dešperace, když už nevím kam dát hlavu..."
Selka vešla. Usmívala se, byla sladká jako med, a: Kmotříčku zlatý sem, kmotříčku drahý tam, a aby pantáta zůstal na oběd a čest prokázal, velkou čest...
„Vidíš to!" zašeptal Krušnej, dávaje mu pod stolem nohou znamení, aby jej upozornil, jak dokonale se smýšlení jeho ženy obrátilo, načež se jal ho zváti, seč stačil, a domlouvat a prosit, aby ještě zůstal, uváděje, jak třeba se ještě domluvit o první kroky směřující na rozdělení Blat.
Po nějakým zdráhání Potužák svolil a tak se stalo, že ho doma marně čekali.