Šumavský rozcestník: Páteříková Huť

Páteříková Huť

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: železnorudsko
GPS: 49°12'24.670"N, 13°18'7.608"E

popis

Pateříková huť, byla údajně založená sklářem Jakubem Rüpplem kolem roku 1565 asi 1,5 km jižně od kostela sv. Anny v Zejbiši (dnešní Javorná). Také se uvádí, že vznikla až později - kolem roku 1698, kdy se stěhovala z Javorné na nové místo Eisnerova pateříková huť. Tu vedl na počátku 18. století po Johannu Jakubovi Eisnerovi jeho syn Lorenz a po něm Jakub Eisner. V roce 1740 ji koupil Josef Adler, který zde vyráběl páteříky a tabulové sklo. Sklárna zanikla po jeho smrti asi po polovině 18. století. Oba skelmistři z rychty Svaté Anny, jak Johann Jakub Eisner, tak Johann Phillip Gerl z Gerlovy huti se podíleli v letech 1698 a 1700 zásadní měrou na výstavbě nové kaple Svaté Anny v Javorné. Javorná tak zůstávala svorníkem všech zdejších skláren, i když přímo v ní již sklárny poté nepracovaly. V kapli najdeme také dodnes náhrobky zdejších skelmistrů z 18. a 19. století. Vybudování skelných hutí v místech dnešní Páteříkové huti a Starého Brunstu předcházelo ve druhé polovině 16. století vypalování lesa nastojato – tím se získával popel k výrobě potaše. To dalo název celé oblasti - Brunst. Lesy vypaloval roku 1578 Jakub Rüppel, páteříkový sklář z Onoho Světa, a Jan Thumbs, skelmistr v Zejbiši. Z toho je odvozováno založení Páteříkové huti v tomto roce. Jiné údaje uvádějí rok 1565 jako dobu vzniku této huti. Nástupce Jukuba Rüppla Jan Ripl je již uváděn jako majitel dvora Páteříková huť. Osudy Páteříkové huti jsou poměrně úzce spjaty se skelnou hutí na Brunstu, neboť byla její součástí pro výrobu páteříků, zatímco na Brunstu se vyrábělo tabulové a duté sklo. Roku 1672 získává Jan Jakub Eyssner sňatkem s dcerou Jana Preisslera celý Brunst, kam roku 1698 překládá huť zvanou Hüttenhanselhütte. Jejím vybudováním se stává jedním z nejbohatších sklářů Královského Hvozdu! Jan Jakub Eyssner zemřel roku 1705 a po jeho smrti vedla huť na Brunstu jeho manželka Anna Marie až do roku 1707, kdy 24. dubna prodala huť včetně veškerého příslušenství a pronajatých lesů za 1600 zl. druhorozennému synu Jiřímu Jakubu Eyssnerovi. Pátý syn Vavřinec zřejmě dostal Páteříkovou huť, ten ji prodal svému bratru Jiřímu Jakubovi. Dne 18. listopadu 1727 provdává Jiří Jakub Eyssner svou dceru Ludmilu za sklářského mistra Josefa Adlera a dochází tak ke spojení těchto sklářských rodů. Jiná svatební smlouva ze dne 31. července 1753, uzavřená mezi ženichem Janem Václavem Adlerem a nevěstou Marií Annou Hafenbrädlovou, předává nastávajícímu zeti obě brunstské hutě (die Brunst und Paterlhütte) se vším příslušenstvím, pozemky i lesy. Za Jana Václava Adlera brunstské hutě velmi dobře prosperovaly. Na Páteříkové huti se dál vyráběly umělé perle a páteříky, v brunstské huti sklo křídové. Veškerý majetek přešel na vdovu Marii Annu Adlerovou, která ale po necelých sedmi měsících smlouvou z 30. května 1800 prodala celý Brunst svému synu Janu Křtiteli Adlerovi, narozenému 30. července 1775. Majetek přechází na druhého syna Antonína Josefa Adlera – je to celý gerlovský majetek získaný jeho otcem roku 1793 v dražbě, a Páteříková huť. Antonín Josef Adler zemřel roku 1816 a majetnicí se stává pozůstalá vdova Marie Anna Adlerová. S ní podává koncem roku 1822 Jan Křtitel Adler žádost za účelem zápisu firmy do směnečného a obchodního rejstříku a ve znovuudělené výsadě výrobní se hovoří o Brunster Glashütte (Brunstská skelná huť) v souvislosti s majitelem Janem Křtitelem Adlerem a o Patterlhütte (Páteříková huť) jako o majetku Marie Anny Adlerové. Ta roku 1831 předává synu Ignáci Gerlovský les včetně skelné hutě a hospodářství Páteříková huť. Prací na huti se lidé zaměstnávali zejména v zimním období, tak jako na jiných zejbišských usedlostech. I když od roku 1804 je na Brunstu uváděna jen jedna huť, výroba korálků a sklíček mohla pokračovat nejméně do poloviny 19. století. Po krizi, kterou rodina Adlerova jako jiní skláři prošla, zůstala Adlerům jen Páteříková huť (v úřeních relacích zvaná také Stará brunstská huť) až do roku 1945. Páteříková huť byla někdy nazývána též Perleťka. V roce 1868 se uvádí pod názvem Paterlova huť jako bývalá huť na skleněné korále se třemi staveními, v roce 1877 s dvěma obytnými staveními. Obytné stavení Páteříkové hutě bylo výstavné, jednopatrové, zčásti zděné, zčásti sroubené, se stěnami pokrytými pěkně profilovaným šindelem. Nad částí domu, kde byl hlavní vchod, byla zvonička se zvonem, na který se zvonilo nejen k motlitbě, ale i tehdy, když na huti někdo zemřel - aby v širokém okolí na jiných hutích slyšeli tuto smutnou zprávu. Po roce 1945 všechna stavení zpustla a ve své původní podobě rychle a zcela zanikla. Z obytného stavení, stodoly a chlévů, stavěných rovněž do čtverce, jsou dnes upraveny přízemní rekreační chalupy s podkrovím. Tuto historii z´dnes známe především díky badateli Vilému Kudrličkovi!