Šumava.cz

Lothar Sperl (6.července 1910, Železná Ruda (Markt Eisenstein) - 14.března 1987, Traunreut (SRN)) byl německý malíř a kontroverzní účastník událostí spojených s druhou světovou válkou. Lothar Sperl se narodil v Železné Rudě čp. 29. Byl třetím ze synů učitele na tamní obecné škole Aloise Georga Sperla a jeho ženy Rosalie. Jeho otec narukoval počátkem první světové války do rakousko-uherské armády, kde utrpěl hned v říjnu roku 1914 průstřel míchy a v únoru 1915 zemřel, pár týdnů po narození svého čtvrtého dítěte, jediné dcery. Vdova Rosalie byla při výchově čtyř dětí odkázána na vlastní síly a malou finanční podporu. Po vychození železnorudské obecné školy, navštěvoval malý Lothar dva roky odbornou školu sklářskou a řezbářskou v nedalekém bavorském Zwieselu. Zde své vzdělávání však ukončil jako vůdce rvačky mezi českými, mluvícími však německy, a bavorskými žáky. Po skončení války se v nové republice živil malováním dóz pro jeden obchod s turistickými upomínkami a jako dvacetiletý narukoval v letech 1930-1932 k osmnáctiměsíční povinné vojenské službě v československé armádě v Rokycanech.  Lothar Sperl se podílel na výstavách konaných v Pasově, kde byl členem tamního uměleckého sdružení, také v Českém Krumlově, a za nacismu se mu dostalo uznání pravidelným zastoupením na velkých výstavách německého umění v Mnichově. Za všeobecné mobilizace v roce 1938 nenarukoval a dne 10.září 1938 odjel do Řezna, kam byl objednán, aby tam maloval obrazy, hranice překročil na základě cestovního pasu. Po deseti dnech, 20.září 1938 se chtěl vrátit domů z Řezna, avšak bylo mu řečeno, že hranice jsou uzavřeny,  vlaky  přes ně nejezdí, v československém pohraničí panuje velký zmatek a v Železné Rudě je mnoho mrtvých. Dne 21.září 1938 odjel do Rothenburgu, protože tam bylo shromažďováno více uprchlíků ze Železné Rudy, sešel se tu s Bedřichem Pauscherem a Janem Oberhofenem, také ze Železné Rudy. Dozvěděl se, že pohraničí je odtrženo, ale domů se nesmí vrátit a několik dní musí zůstat ještě v táboře, kde SA pořádalo nábor do svých oddílů. V něm strávil přibližně 2 dny, konala se zde různá cvičení, která vedli členové SA v uniformách. Z Rothenburgu odjel do Keilheimu v Bavorsku, kde kreslil a zdržel se zde až do Mnichovské konference. Poté odjel do Lamu a nahlásil se u vedoucího tábora.  Domů, do Železné Rudy, se může vrátit, až území pohraničí bude obsazeno německou armádou. Vrátil se tedy až 12.října 1938. Dne 27.listopadu 1939 nastoupil na vojenskou službu ve Špandavě. Na vojně působil jako rotmistr až do 1.února 1943, kdy mu byla udělena pracovní dovolená, která byla prodloužena až do konce války, do roku 1945. V té době působil částečně v Berlíně, kde studoval na vysoké škole a částečně doma v Železné Rudě, zde se staral o svou rodinu. Těsně po skončení druhé světové války, byl dne 18.května 1945 zatčen partyzánskou skupinou pod vedením Jana Štorka a předán do vazby krajského soudu v Klatovech. Byl udán za to, že jako jeden z prvních členů SdP vystupoval v době před mnichovským diktátem jako fanatický nacista a provokativně se zúčastnil všech podniků strany. Měl-li ve straně však nějakou funkci, nebylo zjištěno. V září 1938 působil jako člen SdP v Lamu, Bavorsko, pod členským číslem 588834, a bylo tedy důvodné podezření, že se zúčastnil ozbrojeného vpádu do ČSR. Po mnichovském diktátu se stal členem NSDAP, kde neměl žádnou funkci a v SA působil jako Obertruppführer. U Volkssturmu byl velitelem kompanie. Vůči Čechům se údajně choval vždy provokativně a drze. Byl tedy 18.května 1945 zatčen, že v době zvýšeného ohrožení republiky spáchal zločin proti státu. Na svou obhajobu Lothar Sperl tvrdil, že přihlášku k Freikorpsu podepsal 29. nebo 30.září 1938, avšak nevěděl, že podepisuje přihlášku právě k pravicové polovojenské německé organizaci.  Ti, kteří totiž dostávali v táboře v Lamu stravu, byli zapsáni. Přihlášku ale nepodepsal, u výslechu tvrdil, že je to kopie jeho podpisu a ani písmo není jeho. Kdyby byl skutečně členem Freikorpsu, dostal by památkovou medaili jako všichni ostatní. Ta mu však udělena nebyla. U Freikorpsu byl jen zapsán, příslušníkem nebyl, protože se hlásil ke službě jako malíř, což mu bylo dovoleno. V době, kdy byl Lothar Sperl zadržován v klatovské cele, vymaloval v roce 1945 stropy klatovské vězeňské kaple. Při rekonstrukci v roce 2012 byly tyto dvě malby odhaleny, a to Zmrtvýchvstání Ježíše Krista a Svatá trojice s Pannou Marií. Dne 16.února 1946 proběhl soud, kde soudcem byl Dr. Peřina a obžalovaný přivedl ke své obhajobě svědky. Prvním byl Ludvík Vyskočil, obchodník se sportovními potřebami v Želené Rudě. Vypověděl, že v letech 1938-1939 docílil obžalovaný Lothar Sperl, aby svědku byl vrácen jeho závod a zboží. Od roku 1924 do roku 1938 měl v Železné Rudě obchod se sportovními potřebami a obžalovaný k němu chodil jako zákazník. Mohl proto potvrdit, že v době do roku 1938 se obžalovaný k Čechům choval slušně. Na podzim 1938 se ze Železné Rudy evakuoval do Domažlic, kde měl také obchod se sportovními potřebami, a obžalovaný za ním i po tuto dobu jezdíval nakupovat. Při evakuaci mu zůstalo v Železné Rudě mnoho zboží a obžalovaný docílil toho, že mu toto zboží bylo vráceno a tím ho uchránil od značné škody. Zmínil se též o tom, že v dubnu 1945 obžalovaný zachránil ukrajinského uprchlíka z transportu vězňů tím, že obžalovaný jako člen Volkssturmu onoho uprchlíka nezajistil, ale dopomohl mu k dalšímu útěku do Bavorska k americké armádě. Jak se obžalovaný choval a jak byl činný od 1938 do 1945 mu však nebylo známo, protože s obžalovaným o politice nemluvil. Sám byl v koncentračním táboře, odkud se vrátil v roce 1942, a proto se stranil všech politických hovorů. Druhým svědkem byl Otto Wilms, vedoucí rafinérie skla a malíř v Železné Rudě. Vypověděl, že koncem dubna dostal příkaz, aby se účastnil pátrání po uprchlících, kteří utekli z transportu vězňů u stanice Zelená Lhota. Odebral se proto do lesa, kde se setkal s obžalovaným Lotharem Sperlem a proto šli spolu, ostatní pátrající byli napřed. Po nějaké době zahlédli v křoví pohyb a uviděli, jak se někdo ukryl za strom. Na jejich zavolání pak vyšel třesoucí se člověk v trestaneckém obleku. Byl to Ukrajinec. Kdyby ho předali, přišel by o hlavu, proto mu obžalovaný dal kus chleba a ukázali mu cestu k Američanům. Vypověděl také, že o politické činnosti obžalovaného mu není nic známo, a že díky Lotharu Sperlovi příjezd Američanů do Železné Rudy proběhl zcela klidně, protože jako jeden z mála přesvědčoval i Landrát v Železné Rudě, aby proti vojskům nic nepodnikali. Veřejný žalobce mimořádného lidového soudu v Klatovech podává 7.března 1946 svůj konečný návrh, aby obžalovaný byl odsouzen podle obžaloby a potrestán 15 léty těžkého žaláře, ztrátou celého jmění, cti a odpykání trestu ve zvláštních pracovních táborech. Dne 3.září 1946 Lothar Sperl podává žádost, ve které prosí, aby mu byl umožněn společný odsun s manželkou a tchýní a byl zařazen do nejbližšího transportu, který bude vypraven ze sběrného střediska v Železné Rudě. Žádost byla podána k dalšímu případnému opatření  presidiu krajského soudu v Klatovech o uvolnění odsouzeného za účelem odsunu, které se 17.září 1946 vyjádřilo tak, že ministerstvo spravedlnosti vrací spisy s tím, že nebyl shledán důvod k odsunu. Hned 4.října 1946 žádá manželka Lothara Sperla, Marie Sperlová o odsunutí jejího muže, vzhledem k tomu, že nikdy nebyl nijak politicky činný. Nikdy nezastával funkce ani ve straně SdP, ani ve straně NSDAP, hodnost Obertruppführera v organizaci SA mu byla dána jen jako frontovému vojákovi a nejednalo se o žádnou funkci, kterou by zastával v organizaci SA ze svého vnitřního přesvědčení. Ministerstvo spravedlnosti ale opět 9.října 1946 vrátilo spisy s tím, že nebyl shledán důvod k odsunu. O necelý rok později, 25.čerence 1947 píše Rosalie Sperlová, matka Lothara Sperla, vojenské vládě žádost o propuštění jejího syna. Odvolávajíc se na informace Mezinárodního Červeného Kříže v Ženevě prosí o propuštění a odsun do Americké zóny v Německu a to do Legau/Allgau – Bavorsko. Bydlí v Legau jako odsunutá, vzhledem k jejímu věku (68 let) a zdravotnímu stavu není schopna se sama o sebe postarat. Není schopna vydělat si na živobytí, a je tak odkázána na veřejnou péči. Její syn by se o ni dokázal postarat, jelikož je akademický malíř, ale byl lidovým soudem v Klatovech odsouzen k žaláři v trvání 15 let. V dopise píše, že jiní Němci, kteří byli stejným soudem odsouzeni k žaláři trvání 15 let a více byli již odsunuti do Americké zóny s rodinami a Lothar dosud ne. Prosí tedy jako matka o odsunutí jejího syna do Brodu nad Lesy na jeho útraty. O týden později přijde Rosalii Sperlové odpověď ve znění:  „Odvoláváme se na váš dopis ze dne 25. 7. 1947, kterým žádáte o propuštění vašeho syna z vězení v Československu.  Souzení, rozsudky a uvěznění osob v Československu jsou interní českou záležitostí a vojenská vláda v nich neintervenuje.“ Rosalie Sperlová píše proto o necelý měsíc později, 14.srpna 1947, vojenské vládě pro Bavorsko, kterou žádá, aby žádost o propuštění jejího syna z vězení v Československu i s českým překladem poslalo československému ministerstvu vnitra, protože jinak nemá možnost s ministerstvem komunikovat. Žádá vojenskou vládu o pomoc, protože je stará a nemocná a nikdo jiný než její syn se o ni nepostará. 30.srpna 1947 ministerstvo spravedlnosti vrací spisy v trestní věci proti Lotharu Sperlovi po nahlédnutí s tím, že na svém výnosu ze dne 17.září 1946, ve kterém nebyl shledán důvod k postupu, trvá.  V listopadu 1947 je otevřeno další šetření a probíhají další výslechy, soudkyní je okresní soudkyně pí. Piťhová. Svědek Václav Štěpánek uvádí, že do Železné Rudy přišel v roce 1932 jako odborný učitel. Odsouzeného Lothara Sperla znal asi od roku 1934, avšak nijak blíže se s ním nesetkával. Nebylo mu známo nic o tom, že by Sperl býval v době okupace nějak politicky činným, ovšem nemohl prohlásit, že politicky činným nebyl, pouze jemu nebylo nic takového známo. Vzhledem k tomu, že měl známost s Marii Sperlovou, neměl ani čas jakkoliv politicky činným být. Ze Železné Rudy odešel na podzim 1938 a vrátil se 1.srpna 1945, neví tedy jak se Sperl za okupace choval, ale když později mluvil s místními lidmi, nikdo si na Lothara Sperla nijak nestěžoval. Dalším svědkem byl Walter Unger, obchodník, narozen v Železné Rudě, ale od 14 let cestoval a přijel domu jednou za dva měsíce. Během okupace v Železné Rudě nebyl. Sperla sice od dětství zná, ale neví, jak se choval, protože na něho žádné stížnosti neslyšel. Dále vypovídala i Marie Sperlová, zaměstnankyně pily. Manžela poznala roku 1934, provdala se za něho po 5 letech, v roce 1939, nebyl nikdy politicky činným. Byl sice ve straně SdP, ale pouze jako člen této strany, nebyl žádným funkcionářem. Po okupaci 1939 narukoval a byl na vojně až do roku 1944, avšak za tuto dobu třikrát přerušil vojnu a byl na půl roku doma za účelem studia na malířské akademii. V roce 1943 byl pak pro nedostatek malířů z vojny propuštěn. Po propuštění od vojska se stal Obertruppenführerem u SA. Ani pak však žádnou politickou činnost nevyvíjel. Po okupaci byl členem NSDAP, ale nechodil na schůze a ani na cvičení v SA. Jednání bylo skončeno a podespáno s tím, že svědkyně uvádí, že v Železné Rudě byl z Čechů za okupace p. Špička, p. Malý, p. Neubert a cukrář p. Dvořák, kteří by všichni mohli potvrdit, že její manžel nebyl nijak politicky činným a nebyl žádným fanatickým bojovníkem pro Hitlera. O tři dny později jsou tito muži předvoláni a vyslýcháni. Václav Špička, inspektor drah tvrdil, že Lothara Sperla osobně neznal, pouze od vidění, ale ani z doslechu o něm nic neví. Ani že by byl někdy politicky činným. Obchodník František Malý vypověděl, že z něho nikdy neměl strach jako z udavače, o politiku se nezajímal a nemluvil o ní. V kritických dnech nebyl v Železné Rudě, takže neví jak se Sperl choval, ale nic špatného neslyšel. Josef Maxa, i přesto, že byl řezníkem, a byl tak v každodenním kontaktu s lidmi, nikdy o Lotharu Sperlovi neslyšel. Nemyslí si proto, že by byl politicky činným nebo fanatickým Němcem. Antonín Dvořák se k výslechu nedostavil, protože měl ženu po porodu a musel se starat o ostatní děti.  Se Sperlem se nestýkal a nikdy o něm nic neslyšel. 14.června 1948 posílá Lothar Sperl žádost o obnovu trestního řízení za účelem snížení výměry trestu z následujících důvodů: 1. V obžalobě mu bylo předestřeno, že byl fanatickým bojovníkem pro Adolfa Hitlera. Že tomu tak nebylo, přivedl k tomu svědky, pana Václava Štěpánka a Waltera Ungera, obchodníka v Železné Rudě, jejichž výpovědi z listopadu 1947 mohou dokázat, že nebyl nikdy politicky činným. 2. Poukazuje na svědecké výpovědi Ludvíka Vyskočila, obchodníka v  Železné Rudě, a na svědecké výpovědi Otty Wilmse, jejichž výpovědi jsou obsaženy v jeho spisech. Jako třetího svědka v této věci uvádí svoji manželku Marii Sperlovou. 3. Byl odsouzen 7. března 1946. Všichni ti, kteří spáchali tentýž trestný čin jako on, avšak do května nebyli odsouzeni, byli za účelem odsunu vazby propuštěni, nebo dostali nízké tresty, takže byli již nyní na svobodě. Podle lékařského vysvědčení vězeňského lékaře MUDr. Fugnera trpěl srdeční vadou. Jeho manželka trpěla též Basedowovou nemocí a může se sama sotva živit, při čemž se musela ještě starat o svou 70 letou matku. Jeho vlastní matka byla podle lékařského vysvědčení nemocná a práce zcela neschopná a byla tedy též odkázána na jeho pomoc, rovněž jeho sestra s malým dítětem, jejíž muž byl v ruském zajetí. Jeho bratr byl těžkým válečným poškozencem, práce neschopný a byl rovněž s celou rodinou odkázán na jeho pomoc, a stejně tak jeho švagrová s dvěma malými dětmi, jejíž muž je v Rusku nezvěstný. Ve svém povolání jako akademický malíř byl práce schopný a mohl tak všem těm, kteří jsou na jeho pomoc odkázáni, pomoci. Lothar Sperl proto uctivě prosil, aby jeho žádosti o obnovu trestního řízení bylo vyhověno, aby zase mohl pracovat a jít za svým výdělkem a mohl být na svobodě stejně tak, jako ostatní, kteří spáchali tentýž trestný čin, ale za účelem odsunu nebyli potrestáni. Tomuto návrhu se však opět nevyhovělo. Dne 18.října 1948 posílá manželka politického vězně Lothara Sperla žádost o jeho propuštění z vazby, z trestnice pro muže v Plzni - Borech. Prosí o povolení přerušení trestu pro jejího manžela, aby mu bylo umožněno odstěhovat se ke své rodině do Bavorska. Její muž byl dne 7.března 1946 odsouzen mimořádným lidovým soudem v Klatovech, pro příslušnost u SA a Freikorps, na 15 let těžkého žaláře. Výslechem svědků Ludvíka Vyskočila a Otty Wilmse ze Železné Rudy bylo prokázáno, že její manžel v době okupace vycházel českým dělníkům zcela vstříc. Jak je známo, bylo již více odsouzených Němců také s výměrem trestu do 20 let propuštěno, aby mohli být odsunuti s rodinami do Německé spolkové republiky, nebo jim byl vyměřen tak nízký trest, že jsou již na svobodě, kdežto její muž je stále ještě ve vazbě. Její muž měl až do jeho zatčení (18. 5. 1945) jako akademický malíř dostatečný příjem, kterého by po jeho propuštění také docílil. Tím by mu bylo umožněno živit ji, její 73 letou matku, jeho 70 letou matku a sestru s dítětem. Oni všichni žili v nuzných poměrech a byli odkázáni na malou podporu z veřejných prostředků. Bavorské státní ministerstvo vnitra udělilo jejímu manželovi Lotharu Sperlovi povolení k přistěhování a pobytu v jejím nynějším bydlišti. Nejen s ohledem na to, že její manžel Lothar Sperl se nedopustil žádných zločinů proti zákonům lidskosti, nýbrž byl odsouzen pro příslušnost k politickým organizacím, které byly rozsudky Norimberského vojenského soudu uznány jako nezločinné. Prosila, aby její prosbě bylo vyhověno. Krajský soud v Klatovech 2.listopadu 1948 zamítl žádost Marie Sperlové o prominutí zbytku trestu milostí prezidenta republiky jejímu manželovi, protože žadatelka odůvodnila žádost poukazem na to, že je nemocná a bude muset podstoupit operaci, dále se stará o 72 letou matku svého manžela. Ze správy stanice SNB v Železné Rudě ze dne 6.září 1948 soud zjistil, že žadatelka i matka jejího manžela dne 25.srpna 1948 ilegálně uprchly do Německa a tím se podaná žádost, odůvodněná existenčními podmínkami těchto žen, stala bezpředmětnou. Odmítá se tak pro nedostatek jakéhokoliv důvodu. Trestanec odpykává stále svůj trest v trestnici pro muže, Plzeň-Bory. Jeno manželka Marie Sperl opět prosí ministerstvo spravedlnosti o prominutí zbytku trestu a zařazení do odsunu k spojení roztržených rodin. Okresní prokurátor v Klatovech v roce 1951 však trestní věci proti Lotharu Sperlovi - na žádosti manželky odsouzeného Marie Sperlové, za propuštění jejího manžela odsouzeného rozsudkem mimořádného lidového soudu v Klatovech ze dne 7.března 1946 k trestu těžkého žaláře v trvání 15 let nevyhovuje. Protože se dopustil zločinu za zvýšeného ohrožení Československé republiky, je nutno, aby si odsouzený odpykal trest celý, protože není jisté, že by se opětovně nedopustil zločinů proti ČSR. Při provádění rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii 9.května 1955 bylo zjištěno, že na Lothara Sperla narozeného 6. 7. 1910 v Železné Rudě odsouzeného mimořádným lidovým soudem v Klatovech se amnestie prezidenta republiky nevztahuje. 10.června 1955 byl přemístěn do věznice 2 v Praze. Lothar Sperl narozený dne 6.července 1910 odsouzený rozsudkem mimořádného lidového soudu v Klatovech z 7.března 1946 k trestu odnětí svobody v trvání 15 let byl propuštěn z vazby. Amnestován a vysídlen do západního Německa dne 18.prosince 1955. Pokračoval znovu v umělecké práci, portrétoval významné rakouské osobnosti jako kancléře Raaba, velkocukráře Heindla či generálního tajemníka po válce založené lidové strany Hurdese. Roku 1965 získává Lothar Sperl kulturní cenu města Pasova, udělovanou významným umělcům z řad vyhnaných Šumavanů a dva roky nato roku 1967 přesidluje z Legau do nově tehdy na místě nacistické muniční továrny vzniklého bavorského města Traunreut, 15 kilometrů severovýchodně od známého jezera Chiemsee. Tam vyzdobil i fasádu místní radnice, tam se podílel na výzdobě kostela Nejsvětějšího Vykupitele, tam 14. března roku 1987 také zemřel a je pochován.