Kdy byla tato nejvýše položená sklárna v údolí Svarožné založena není zcela jasné, v úvahu připadají roky 1762 nebo 1769, ve kterých zde došlo k založení skláren. Název Obere-Spiegelhütte, též Spiegelhütte se objevuje poprvé v roce 1784 ve výkazech personálu skláren. Nachází se v nadmořské výšce 1000 metrů, vysoko nad levým břehem potoka Svarožná, z těchto důvodů je označována jako Horní zrcadlová huť. Tehdy v ní pracovalo 5 sklářů (Georg Gattermayer, Georg Hirsch, Adam Führer, Wolfgang a Michael Strohmayrové) a jeden tabulář Joseph Wurtzer, o kterém se píše, že byl pomalý dále zde byl tavič Johann Reytmayr a 13 dalších osob pomocného personálu. Tehdy sklárna vyráběla nepochybně více dutého skla než tabulového. Skelmistrem a zakladatelem byl Johann Georg Hafenbrädel ml. (1726-1786), po jeho smrti přešla sklárna na nejmladšího syna Johanna Nepomuka (1769-1799), za kterého ji spravovali starší sourozenci Marie Elisabeth z Debrníku a Franz Ignatz Hafenbrädel z Bavorské Železné Rudy, podobně tomu bylo u Pamferovy Hutě. Dědic ji převzal v roce 1790 a po jeho předčasné smrti ji spravovala. Vdova Anna Marie za nezletilého syna Franze Xavera a po její smrti právy znovu ujala teta dědice Marie Elisabetha z Debrníku. V první čtvrtině 19. století byla ale sklárna více mimo provoz než v provozu. Zdá se, že v pravidelném provozu byla asi až od roku 1823, kdy se zde hovoří o výrobě šolinových a zelených tabulí. Mladý skelmistr Franz Xaver Hafenbrädel udržoval provoz a roku 1838 požádal o povolení k rekonstrukci zastaralé sklárny. Současně uzavřel smlouvu na její pronájem s Mayerem a Eliakim Blochovými z Tachovska. Později ji měl v nájmu jen Moritz Bloch, který zde vyráběl zrcadlové sklo. Sklárna ukončila provoz někdy v letech 1849 až 1850. Je to jediná ze skláren na Železnorudsku, kde se na stanovišti dochovaly zřetelné zbytky sklářské pece, ale dnes je bohužel nepřístupná. Na počátku 90. let zde probíhal povrchový archeologický průzkum, při kterém byla sklárna zdokumentována. V současné době je umístění sklárny velmi dobře patrné, v místě jsou zbytky zdí domů a odpadová halda, v severní části pak zbytky sklářské pece. Patrně se jedná o nejlépe zachovanou šumavskou tavící pec - údajně lépe zachována je pouze tavící pec sklárny Bauernberg v Horním Rakousku, na které jsou ještě dna pánví. Bezprostředně za tímto stojanem stál buchar na drcení křemene. Pohon bucharu obstarávalo vodní kolo poháněné vodou z potoka Svarožná a přiváděnou pomocí kanálů. Drcený křemen propadával do síta, jehož vibrace obstarávalo jednoduché, ale účinné zařízení poháněné rovněž vodním kolem. Hrubší kusy křemene se házeli zpět do stoupy. Ve stoupách se kromě křemene tloukly skleněné střepy, zbytky starých pánví a hlína na výrobu nových pánví.
kategorie: příroda
/ přírodní krásy, úkazy
lokalita: špičácko
GPS: 49°9'20.597"N, 13°10'34.604"E
typ: apartmán
lokalita: špičácko
obec: Špičák
kapacita ubytování: 6
cena ubytování: od 300 Kč
kategorie: bankovní služby
/ směnárny
lokalita: železnorudsko
GPS: 49°7'27.817"N, 13°12'36.641"E
