Šumava: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Léčivý pramen sv. Vintíře objevili lidé již ve středověku, když zjistili, že místní voda má pravděpodobně léčivé účinky. Její zázračná moc, která uzdravovala nemocné, se začala spojovat s dávným působením sv. Vintíře. Proto od 18. století začaly do Dobré Vody pravidelně putovat tisíce poutníků, kteří zde doufali v přímluvu a pomoc sv. Vintíře, a odnášeli si odtud zázračnou vodu. Do dnešních dnů se zachovaly stovky záznamů o zázračných uzdraveních (především zraku) v místní "Knize zázraků", která se v originále jmenuje Miraklbuch. Léčivá síla pramene může pocházet z mírně radioaktivních látek, které jsou v jeho vodě obsaženy. Pramen v kapličce není zdaleka jediný, který tu vyvěrá. Celá stráň nad muzeem je prameništěm a některé prameny jsou zde viditelně vyvedeny na povrch země.
Ubytování na Šumavě najdete v mnoha v prastarých šumavských chalupách, nově vybudovaných chatách, malých rodinných penzionech, farmách a to velmi levně. Ubytování Šumava – to je ubytování levně. K dispozici je také nepřeberné množství apartmánů, malých horských hotelů i rozsáhlých komplexů budov. Objekty již bývají plně vybaveny a počet lůžek je uzpůsoben přesně Vašim potřebám. Šumava, to jsou hluboké lesy, stinné silničky, cesty a pěšiny, horské pláně a slatě. Zajímavé je poznávání kdysi zakázaných míst Šumavy a také jejich porovnání s Bavorskou Šumavou, kde se čas na 40 let nezastavil. Šumava je více jak 120 kilometrů dlouhé, nádherné pohoří při hranici České republiky s Rakouskem a SRN. V roce 1991 byla pro svoje výjimečné přírodní hodnoty vyhlášena národním parkem (NP Šumava), a již v roce 1990 jí byl světovou organizací UNESCO přiznán statut biosférické rezervace. Šumava skýtá velkolepé možnosti pro pěší i cyklo turistiku, pracovníci Národního parku Šumava udržují stovky kilometrů turistických cest, budují přístřešky, informační tabule, přírodní poznávací okruhy na obou stranách hranice. Komunikace pro cykloturistiku jsou ve velmi dobrém stavu a na kole je možno se dostat k mnoha lákavým cílům. Pracovníci Národního parku Šumava vytipovali a vyznačili nádherné trasy. Síť web kamer vás přes net informuje o počasí, sněhu, sněhových podmínkách pro lyžování, pro běžkaře navíc šumavský informační server Bílá stopa (odkaz i na jiné hory jako Beskydy). Hitem posledních let je Lipenská přehrada, skiareál Lipno, kde došlo k prudkému rozvoji turistických služeb. Aktuální informace mimo náš nejstarší šumavský net přináší Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy. Šumavu proslavil i pašerák, o němž vznikl film Král Šumavy. Králem Šumavy se dnes rozumí ale i Author Král Šumavy – vítěz cyklo maratonu MTB, ROAD.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Pocházela ze Zbudova, po přeslici z příbuzenstva kubatovského a zachovala si věrně tradice svého rodu, k němuž se hlásila s hrdostí nikoli ukázalou, ale zato přímo tklivou. „Kubáta dal hlavu za Blata! — kdyby dnes o Blata šlo, dala by svou hlavu Potužákova," říkali o ní ve všech devíti blatských vsích.
„Och, bude to nevěsta, ta její Apolena!" mluvilo se na míle daleko; „ta dostane věcí do výbavy! A peněz na hotových! Osm tisíc nanejmíň!"
„Jen toho Vojty kdyby nebylo v domě!" dodávali mnozí pěkně zticha, aby řeč nezabředla do nebezpečných kolejí. „Proč a nač ho trpí sedlák? Proč selka se neopře ?" —
O Krušném veřejné mínění soudilo přísněji. Vpravdě, zlého se o něm nevědělo, co by za nehet vešlo, ledaže se opíjel tu a tam kořalkou, ale i když byl opilý, nikomu neublížil, jen hlouposti mluvil a za humny sedaje plakal. K smíchu, opilý člověk, který usedavě pláče a z něhož kořalka na svět žaluje! Směšný dvojnásob starousedlý, vážný, zámožný sedlák, jehož rozum takovým způsobem zasvé bere a na němž pak kdekdo vtip svůj brousí. Nu, smáli se a nejvíce se smáli, když Krušná pro to láteřila a štěkala, že večer její křik se rozléhal po celých Blatech a na Volešku rybníku poděsil a pobouřil racky, že tito též se dali do povykování a jako stonásobná ozvěna odpovídali na její ryčné hafání. Nakonec přicházely tři dcery matce na pomoc a štěkaly také. A Krušnej potom plakal ještě více a pil a plakal třeba celou noc, až tou měrou ho pálená přemohla, že zalezl do stodoly, usnul a třeba dvacet čtyři hodiny se neprobral. Ačkoli takové výjevy se neopakovaly každý den ani každý týden, přece ty, které proskočily do veřejnosti, stačily úplně, aby podkopána a zlehčena byla vážnost, které jindy se těšil zámožný, poctivý, bezúhonný a jinak pracovitý sedlák.
„Ať teď nese, co se naň svezlo!" zněl všeobecný soud po všech Blatech; „neuposlechl rodičů, kteří nechtěli, aby si bral tu hubatou horačku odněkud až u Prachatic, kterou spatřil a do níž se zamiloval jako blázen o kterémsi koňském trhu v Netolicích."
To bylo rámusu tenkrát! Sotva dvacet let mu minulo, z vojny ho rodiče vykoupili za dvanáct stovek, když slíbil, že ji nechá; ale jak to bylo urovnáno, na slib zapomněl, žádné rady nedbal, a jeho být musela, tato zlostnice, o dva roky starší než on, která ani hezká nebyla a sotva tisíc zlatých věnem dostala. Přes třicet let je ženat, přes třicet let to peklo v domě snáší. Pět synů má a tři dcery, a za nic ty děti nestojí, všecky jsou po mámě. Ta si je k sobě a pro sebe vychovala. Pravda, silné jsou všecky jako buky a dobře vykrmené a zvysoka se dívají na svět; ze slepic, kuřat, kachen a hus je ta jejich tloušťka, zpupnost a pýcha. Tři sta hus se pase přes léto na Blatech a na podzim, co z nich handlíři nekoupí a do Bavor neodhoní, doma se vykrmí s ostatní nesčíslnou drůbeží, která se cpe z nakradeného, koňům odňatého ovsa, a pak na zimu do Budějovic prodává. Husy, kachny a kuřata jsou jako buchtičky; zato koně vypadají, jako by pocházeli ze sedmi hladových let egyptských, odchová-li si hospodář přece nějaké lepší hříbě, hospodyně ho nechá jen proto, že ví, kam stržené za ně peníze se dostanou — synům totiž.
Dlouhá kapitola v příčině synů Krušného: Nej starší, Jakub, čítá třicet let. Odbyl si vojnu, sedí doma a převezme hospodářství, udrží-li je totiž starý, o čemž se začíná pochybovat, ježto každý a každá z něho utrhávají; zlobí se na své bratry, protože těmto dává vinu všech přítomných i budoucích tísní a starostí.
Rád by se již byl oženil, ale máma brání, protože nechce do výminku, jak říká, až všecky děti budou zaopatřeny; dokud sama hospodaří, nevěstu v domě nestrpí. — Druhému, Josefovi, je dvacet osm let, študuje devátý rok v Praze na „doktora", neboť na kněze nechtěl, jak původně se s ním zamýšlelo. Spotřebuje každým rokem pět až šest set zlatých, a když o svátcích a prázdninách zavítá do Pašic, ohromuje svým velkopanským chováním veškera Blata a hašteří se s Jakubem, který tvrdí, že o takovém věčném studentu nikdy neslýchal. Starý nesmí slova říci a musí se mlčky obdivovati věhlasu, učenosti a velkoměstským způsobům tohoto svého letorostka, jenž mámě přede všemi přirostl k srdci a kvůli němuž by tato potahy z polí prodala. — Třetí, Ferda, o rok mladší, také studoval, ale když to nijak nešlo a on v nižším gymnasiu důkladně propadl, začež máma veškery profesory celého světa do horoucích pekel proklela a jmény všech užitečných i dravých zvířat označila, byl dán na učení, vyučil se zámečníkem, odbyl si vojnu a dostal se pak k železnici. Jezdí prozatím jako brzdař po trati mezi Cmuntem a Vídní, stane se — máma o tom nepochybovala a tátovi v té příčině se odňalo slovo — co nevidět konduktérem a v dohledné době velkým pánem na dráze. Prozatím mu služné nestačilo a bylo třeba mu přidáván, aby již nyní tohoto velkého pána dělat mohl. — Čtvrtý, jménem Matouš, čítal dvacet tři jara a sloužil u dragounů, kde se domohl hodnosti desátníka. Až se vrátí, oslní samého knížete svou mužnou krásou, takže tento jej vezme do svých služeb a udělá ho hajným nebo spíše ještě lokajem, aby mohl při stole přisluhovati samé paní kněžně a urozeným princeznám a hraběnkám, které k ní zavítají návštěvou. Toť stálo psáno zlatým písmem v knize řízení světového a běda tomu, kdo by se byl opovážil o tom pochybovat. — Rozumí se, že Matouš lokajem nezůstane, nýbrž že postoupí buď na štalmajstra nebo na správce zámku na Hluboké nebo v Libějicích nebo v Třeboni. Dbá-li kníže pán své cti a slávy, není možno, aby jinak učinil. Dočká-li se toho panímáma Krušná, bude si připadat jako sama paní kněžna. — Pátý a nejmladší, Frantík, čítající věku svého patnáct let, měl náramnou chuť na vojančinu, a proto už ničemu se nechtěl učit na německé reálce v Budějovicích, kde prozatím ještě studoval. Po prázdninách vstoupí do kadetní školy a za pět nebo šest let bude z něho oficír, který každého dne bude beze všeho moci zasednout k tabuli císaře pána na vídeňském hradě. Vsugeroval toto pomyšlení mámě tak, že tato sebe samu přímo viděla sedící podle země královny v pozlacené dvoraně, a na pojídala ze stříbrných talířů a popíjela vína ze zlatých pohárů, a předem se tou svou slávou pávila.