Šumava: srňsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
zaniklá osada Wunderbach - Bystrá | Český televizní kriminální thriller Vzteklina, režie: Tomáš Bařina, scénář: Jan Stehlík, kamera: Pavel Berkovič, hudba: Karel Havlíček, producenti: Josef Viewegh, střih: Petr Pauer, zvuk: Lukáš Moudrý, scénografie: Pavel Ramplé, masky: Jiří Sadílek, Dagmar Švecová, Petra Láryšová, Linda Studená, kostýmy: Michaela Hořejší. Hrají: Kryštof Hádek, Johana Matoušková, Gabriela Heclová, Jan Vlasák, Leoš Noha, Igor Bareš, Filip Čapka, Stanislav Majer, Pavla Beretová, Přemysl Bureš, Eva Leinweberová, Štefan Capko, Ihor Krotovych, Hana Igonda Ševčíková, Petra Jindrová, Ivan Sochor, Miroslav Hanuš, Václav Helšus, Lukáš Melník, Anežka Rusevová, Pavel Skřípal, Jana Šulcová, Marie Jarošová, Jan Mazák, Ctirad Götz, Jana Janěková ml., Ladislav Trojan, Jana Epikaridis, Zdeněk Pecháček, Adéla Petřeková, Denny Ratajský, Karel Polišenský, Jindřich Hrdý, Iva Baumanová, Patrik Gega, Martin Bareš, Boris Búrik, Tereza Hladíková, Anton Čamaj, Roberta Pracná, Petr Vorel, Bohumil Krutiš, František Čejka, Jan Novotný, Jiří Štrébl, Jana Matiášková, Rostislav Pastorek, Hana Štádlerová, Gabriela Zoubková, Matěj Černý, Michal Zimula, Narine Hakobyan, Jakub Šorm, Matouš Moudrý, Pavel Trávníček, Petr Motloch, Libor Jeník, Sofie Hogenová, Lukáš Hogen, Zdeňka Vorlíčková, Patrick Markes, Martin Havelka, Jakub Štěpán, Petr Volek, Marek Dienstl, Petr Stach, Ján Sedal, Roman Slovák, Tereza Léblová, Stanislav Hyžík, Tomáš Tobola, Martin Hub, Pavel Krátký, Jindřich Klaus, Vojtěch Havelka, Miroslav Lhotka, David Lištván, David Mottl, Magdaléna Zelenková, Radka Fidlerová, Jan Fiala, František Mitáš, Jiří Havel, Radek Rubáš, Vojtěch Hříbek, Eliza Roth, Alfons Duška, Petr Franěk, Sofie Hoblová, Sebastian Hobl, Zdeněk Mucha, Zdenka Procházková, Denisa Barešová, Ivan Shvedoff, Markéta Martiníková, Jiří Ployhar ml., Matěj Pohořálek, Jan Kalina, Ivo Novák, Miroslav Chýle, Lucie Domesová, Martin Schneider, Ivo Zubatý, Petr Mráz, Jiří Basl, Miroslav Švéda, Petr Konvalinka, Magdaléna Chrzová, Jana Eva, Radek Polák, Stanislav Macháček. | Jakkoli je Česká republika vztekliny prostá země, objevují se náhle poblíž jedné z šumavských vesnic nakažená zvířata a hlavní postava tohoto kriminálního thrilleru, třicátník, virolog Pavel Rogl, má za úkol zmapovat situaci, dohlédnout na vakcinaci a nalézt příčinu nákazy. Je také pověřen vypracováním odborného posudku pro tým kriminalistů, kteří vyšetřují záhadnou dvojnásobnou vraždu. Nelze totiž vyloučit, že vražedné běsnění má spojitost s nákazou. Je vrahem člověk, nebo uprchlá velká šelma? Minisérie Vzteklina je zasazena do šumavského prostředí, které má nezpochybnitelný genius loci, je příkladem odedávného propojení člověka s přírodou a v mnoha ohledech tak vytváří samostatnou rovinu vyprávění. Nejen atmosférickou, ilustrativní, ale i svým konkrétním historickým kontextem. | Epizoda 6: Smyčka kolem Machara se definitivně uzavřela. Historie konečně vydává své svědectví a odhaluje hrůznou skutečnost. Pavel Rogl se ocitá v ohrožení života…
Šumava, jako součást Českého masivu, vznikla v důsledku variských horotvorných pochodů v době mezi 380 až 310 miliony let kolizí dvou kontinentálních desek. A sice Gondwany z jihu a Laurusie ze severu. Je tvořena zejména žulami, rulami a svory. Vlivem alpinského vrásnění došlo k vyzdvižení okrajové části Českého masivu včetně dnešní Šumavy. Erozí a klimatickými změnami byla dále modifikována. Je to lesnaté pohoří s rozsáhlými náhorními plošinami (zvané pláně) s místy výrazněji vystupujícími vrcholy v centrální části a hlouběji vyerodovanými údolími vodních toků (Vydra, Křemelná) . Atraktivní jsou pozůstatky činnosti ledovců v podobě 8 ledovcových jezer (5 na české - Černé jezero, Čertovo jezero, Jezero Laka, Plešné jezero, Prášilské jezero a 3 na německé straně Großer Arbersee - Velké javorské jezero, Kleiner Arbersee - Malé javorské jezero, Rachelsee - Roklanské jezero) uzavřených čelními morénami s přibližně stejnou nadmořskou výškou 1000 – 1100 m. Jedná se o jediné úkazy tohoto typu v České republice. Šumava (Boehmerwald, Böhmerwald) je ideální pro turistické výlety, sportovní aktivity jako sjezdové a běžecké lyžování, snowboardování, cyklistiku, golf, plavání, relaxaci, in-line bruslení, turistiku, letání, rybolov či hipoturistiku. Ubytování můžete vybírat z celé škály ubytovacích kapacit, jako jsou kempy, chatové osady, horské chaty, prastaré chalupy, ubytování v soukromí, rodinné penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmánové byty a domy.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Namouduši, Jouzo," ozval se Krušnej, „tohle je moudrá řeč! — Že jsme na tohle my sami hned nepřipadli! Neřekl jsem ti, že pan notář každému dobře poradí! Pojď, přeptáme se u sádek, kde bychom toho chlapa našli. Možná že není daleko..."
Mnul si ruce, zářil radostí. Než Potužák stál jako sloup, obličej jeho byl strnulý, jako z kamene vytesaný, jenom rty jeho se chvěly křečovitě, jako by chtěl promluviti a nemohl, ježto i jazyk se mu v kámen proměnil.
„Poděkuj se, Jouzo, a pojď!" opakoval Krušnej.
„Ne!" vydralo se posléze Potužákovi slovo; „ne! Takhle to neudělám! Můj chlapec je nevinen, ručím za něho jako za sebe, ale tímhle bych jeho nevinu neprokázal, a ta se prokázat musí a žádným uskokem, žádným šmejdem. Není-li na světě spravedlnosti, ať raděj umře. Žil u nás na Blatech Kubáta, hlavu dal za naše práva, ale práv nám uhájil. A tuhle chlapec je z jeho krve a tu nezradí-. Před takovým člověkem, jakým je ten, který ho nařknul, my se nesnížíme. Nedovoluje-li zákon, aby byl propuštěn, dobře, zůstane ve vězení, až se jeho naprostá nevina dokáže, a potom se nůž obrátí proti těm, kteří ho zostudili. Spánembohem!"
Obrátil se, a neohlédnuv se více ani po notáři, ani po Krušném, vyšel hrdě vzpřímen z pokojíku, prošel úřadovnou i tmavou předsíní, v níž tak dlouho byl trpělivě čekal, a po chvíli jeho pádné kroky duněly po dlouhé chodbě a po schodech; snad ani neznamenaje, že Krušnej nebyl po jeho boku, zamířil přímo k soudní budově.
Krušnej jej doběhl teprve asi na půl cestě k této.
„Copak jsi se zbláznil, Jouzo?" oslovil ho; „copak sršán ti dal žihadlo ? Rozhněvals toho pána — omlouval jsem tě..."
Potužák stanul.
„Jakube," pravil vážně, „mám tě rád, ale musím ti říci, že na tohles mě k tomu pánovi vodit nemusel. Rozhněval jsem ho, jakáž pomoc! Omlouvats mě nemusel; mohl jsi mu říci: Potužák jiný není! Má to v krvi. Ví-li že je v právu a že chce věc spravedlivou, neustoupí a nepodleze..."
„Ale kamaráde, vždyť pan notář ti dobře mínil. Chlapce doma potřebuješ; nemůže ti býti jedno, budou-li ho tahat třeba tři čtyři neděle po všech kriminálech, krásně ti ho potom pustí, protože mu nedokážou, že by byl vinen tím skutkem. A řekne-li ten člověk: Mohl jsem se mýlit, mohl to býti taky jiný, pustí ho hned a máš po starosti... a venkoncem neřekne lež, ten chlap."
„Takhle se na tu věc díváš ty," odpověděl rozhorleně Potužák, „já zas se na ni dívám jinak. Ten pěšák se — řekněme — zmýlil. Pak to bud přizná při výslechu, a chlapce mi musí pustit; anebo se k tomu nepřizná a bude stát na svém, že nikdo jiný to neudělal, pak se věc ovšem protáhne. Ale kupovat si proto jeho výpověď a tím jaksi doznat, že by můj chlapec přece se byl mohl dopustit loupežného přepadení, rozuměj: doznat to nikoli soudu, ale tomuto člověku a všem, jimž on to neomylně poví — toho se svět na mně nedočká. Jak jsem řekl: mám jen toho syna, ale raděj ať mi umře, než aby s touhle pohanou byl na světě. Pomyslím si, že v tom byla vůle boží a Krista Pána taky nevinně ukřižovali..."
„Ale Jouzo, pomysli přeci; cožpak lidé tak jako tak nebudou říkat, že ho uplatil? Těm řečem se neubráníš..."
„Ale nebude to pravda, a proto je snesu."
„Na mne se nehněvej, Jouzo, já jsem dobře smýšlel s tebou..."
„Nech být, Jakube," odtušil Potužák, podávaje mu ruku a dobrácky se usmívaje, „jakž bych se na tebe hněval? Ty mluvíš, jak rozumíš a taky se na mne nehněváš, že jinak rozumím. Nepustí-li mi dnes nebo zítra chlapce, podrží-li si ho tam, dá Pánbůh, že to vydrží, a já a máma — nu, jakáž pomoc! — když to jinaké není, taky to snad nějak vydržíme."
Už se blížila čtvrtá hodina, když vcházeli do okresního soudu. Zašli do bytu úředního sluhy; nezastavše jej dali se nahoru do prvního patra a tam čekali na chodbě, přišel-li by; přímo vejiti do úřadovny pana sudího se neodvážili, pamětlivi jsouce jeho slibu, že je ohlásí.