Úmrlčí prkno nedaleko hájovny na Pustině s textem: „Zde na Pustině žil a pracoval v letech 1964 - 1993 MUDr. Zdeněk Kostrouch, malý velký muž, doktor který přináší světlo, kapacita, zachránce, snílek, idealista, hluboce lidský člověk... Lékařská legenda Šumavy.“
Starý rozlehlý a mohutný dům v němž cítíte bezpečí byl původně poštou na náměstí s průjezdem pro poštovní povozy, vykládku spojovacím okénkem, poštovní halou s přepážkami a bytem pro poštovní úředníky. Později se stal rekreačním objektem a s pohledem na centrum městečka. V patře jsou jednotlivé apartmány, v přízemí společenská hala, chodba a v průjezdu sportoviště. K domu přiléhá uzavřená zahrada s altánem.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímČtyři různě velké apartmánové byty. Všechny byty mají vlastní sociální zařízení a vlastní kuchyňku.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceTuristika, cykloturistika, lyžování, běžky, snowboard, houbaření.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolPro děti nabízíme uzavřenou zahradu s houpčkama a prolézačkou.
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava to jsou samoty, osady a venkovská oblast s několika většími městy. Velká část území současného Národního parku Šumava byla během komunistického režimu prostorem pohraničního pásma se zakázaným vstupem, kde byla příroda ponechána volnému růstu. Proto na ní dnes nalezneme zachovalé životní prostředí. Ovšem Šumava je více než přírodou, neboť na ní najdeme několik krásných měst s bohatou historií, památkami a nabídkou kulturních zajímavostí. Již ve středověku vznikla významná města podél Zlaté stezky jako např. Kašperské Hory, Vimperk, Prachatice. Navštěvovaným klenotem je město Český Krumlov, jež bylo od roku 1749 hlavním sídlem rodu Schwarzenbergů, jedné z nejvlivnějších aristokratických rodin v Čechách. Český Krumlov má co nabídnout z moderního umění. Mezi významné expresionisty patří malíř Egon Schiele, jež jednoho času také pobýval na jihu Šumavy a zachytil několik krajinomaleb na Českokrumlovsku. Svoji malebností a rozmanitostí ale nezůstávají pozadu ani jiná šumavská města – Sušice, Klatovy, Železná Ruda, Hartmanice, Strakonice, Horažďovice. Vybírat tak můžete ze široké škály ubytování jak na chatách a chalupách na samotě, vysoko položených horských chatách, ale i v kempech u tekoucí (Otava, Vltava) či stojaté vody (řada rybníků a oblíbená přehrada Lipno). V obcích pak v rodinných penzionech, hotýlcích, apartmánech. Větší města pak zahrnují také celé řady apartmánových domů, hotelových komplexů. Bohaté je vnitřní i venkovní vybavení. Téměř všechny pokoje dnes mají vlastní WC a sprchový kout. Obvykle je i připojení k netu pomocí wi-fi a nebo přinejmenším v každé obci internet v informačním centru. To vše velmi levně bez ztráty kvality a za příznivé ceny ve srovnání s jinými ubytovacími oblastmi. Ideální pro rodiny s dětmi, pro turisty, pro cykloturisty, pro vodáky, pro milovníky přírody, pro lyžaře a běžkaře (Bílá stopa), sportovce i ty, kteří hledají zábavu, relaxaci a odpočinek.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Tiše ležela bašta, jejíž šedé zdivo jako by ustláno mělo v zeleni trávy, pod loubím topolů pod šerou mlhou, nízce po nebi plujícími mraky. Na jednom z těchto topolů sídlila od nepaměti rodina čápů.
Právě když dívka přicházela, vracela se čápice k trojici již silně povyrostlých čápat. Nesla v dlouhém zobáku cosi dlouhého svislého, užovku nebo slepýše. Dvě děti vyběhly z bašty, zočily mohutného ptáka, vznášejícího se lepými oblouky, nic jinak než jako by vzduchem plul, jedva mávaje křídloma.
Čáp letí, nemá á letí! My jich máme a nedáme!
zazpívaly jí děti na uvítanou.
Apolena je minula, obešla baštu a spěchala rychlými kroky po jedva znatelné pěšině, jež ji vedla nedaleko pravého břehu potoka, křivolakým tokem se vinoucího nížinou, do srdce Blat. Louky kol dokola, nic než louky, v mlze se ztrácející; pak rázem palouk, kratičkou travou porostlý, místy holý, takže hlína prostupovala, velké a malé kaluže, sítím porostlý močál. Nad hlavou jí kroužili zlolající rackové a vyděšeně pokřikující čejky, lítající v samých přemetech. Zdáli se ozýval husí kýhot.
Šla a šla, čím dále tím rychleji. Pěšina ji přivedla zase k potoku, jehož černé vody, stavíce se, tvořily hluboké tůně...
Vtom tu, nevěděla, odkud se vzal, snad z houštin podle vody vystoupil, stál podle ní mladý muž. Znala ho, byl to knížecí pěšák. Zarazila se, ulekla se ho. Statný junák takto, urostlý jako topol, ale jí se podobalo, že ostrý, přísný jeho pohled do duše ji prohlíží. Nejen do duše vniká, ba, do nitra koše, jejž nesla.
„Hej, mladičká!" oslovil ji, „postojte přec trochu! Kampak tak spěšno ? Co si nesete v tom novém košíku ?"
Zachvěla se, ruměnec jí zalil líčko; než vzpamatovala se rychle: nebyla z těch, jež se strachu poddávají.
„Nač se ptáte?" odbyla ho; „s váma nejdu a vy se mnou taky ne."
Brala se svou cestou, majíc v úmyslu ho minouti. Nepodařilo se jí to: zastoupil jí cestu, nepustil ji.
„Aj, zhorka nakvašená panenka a hrdá taky," pravil úsměšně. „Myslíte, že před vámi uteku jako pes, na něhož sezvedá kámen ? Potkat na Blatech takovou dívčici a nepoužít té dobré náhody — to bych byl blázen! Půjdu s vámi. Dejte mi sem ten koš, ponesu vám ho. Však vás nekousnu, nebojte se! Za prokázanou službu zaplatíte mi hubičkou."
Sáhl po koši, chtěl jí ho odejmout. Nedala mu ho, stranou uskočila.
„Táhněte po svých!" zvolala zlostně.
Hnal se po ní, uchopil, objal ji okolo života. Uhodila ho pěstí do obličeje, pronikavě vykřikla.
„Proklatá ještěrko!" zasyčel všecek rozzuřen. „Tož ty tak?... Počkej, já tě naučím!"
Chtěl ji povalit, ona se zoufale bránila, pustivši koš, jenž padl na zem, ale neotevřel se.
„Pusťte! Proboha vás prosím!" dral se jí hlas z hrdla, jež hrůzou se svíralo.
Nepustil. Divá vášeň zašlehla z jeho očí. Povalil ji k zemi, krk jí sevřel rukou, škrtit se ji jal. Kopala ho, ale již již cítila, že se mu neubrání...
Vtom se zamihlo cosi. Zaslechla temný náraz těžké rány. Jeho ruce povolily. Vzchopila se, na nohy vyskočila. Její útočník ležel na zemi, krev se mu řinula z hlavy! Podle ní stál Vojta, třímaje v rukou sukovitý klacek z urvané topolí větve. Dívka, hrůzou strnulá, div opět neklesla k zemi. Vojta se smál.
„Měl bych ho dorazit, holomka," pravil, napřáhaje klacek k nové ráně. „Zdá se, že nemá dost ještě..."
„Nech ho, pro živého Boha tě prosím!" skočila mu do řeči. „Pojď odtud..."
„Nu, jak chceš; přepadávat holky už nebude. Nemohl jsem se tě dočkat — dobře, že jsem se ti vydal naproti."
Sebral košík, dal se do kroku.
„Ryby neseš ?"
„Ach, nesu..."
Chvěla se jako listí osikové, z místa nemohla. Vzal ji za ruku.
„Jen pojď! Jen pojď," pobízel, tahaje ji za sebou; „čeho se bojíš ? Nikdo nás neviděl, ručím ti za to... A tenhle, třeba zas přišel k sobě, nepoví... Ostatně mne neviděl... Pojď! Pojď!... A nevrátí-li se mu duše, nepromluví beztoho, a dobře bude..." „Ale, zabil-lis ho..."
„E, co? Zabil, tak zabil! Měl jsem ho snad poníženě poprosit, aby odešel ? Kdo ti ručí, že by nebyl zabil mne ? Kdo s koho — to je všecko. Jen pospěš, pojď a neboj se nic!"
Odplivl si, hodil do vody klacek, jejž dosud v ruce držel. Zašuměly černé vody, načež unášely líně osudné dřevo, narážející zvolna o rákosím porostlé břehy, o trsy vodních bylin, které vezde prostupovaly řečiště...
