Velký Babylon byl původně sklárna (páteříková huť), později královácký dvorec a osada s pěti domy. Dvorec patřil od 17. století rodině Haasově, jejichž hrob je na obnoveném hřbitově v Dobré Vodě, kam patřili farou. Velký Babylon byl jako osada obydlen ještě v roce 1985. Opuštěný dvorec rychle chátral. Německý název Gross Babylon. Traumatologický bod A 32.
Starý rozlehlý a mohutný dům v němž cítíte bezpečí byl původně poštou na náměstí s průjezdem pro poštovní povozy, vykládku spojovacím okénkem, poštovní halou s přepážkami a bytem pro poštovní úředníky. Později se stal rekreačním objektem a s pohledem na centrum městečka. V patře jsou jednotlivé apartmány, v přízemí společenská hala, chodba a v průjezdu sportoviště. K domu přiléhá uzavřená zahrada s altánem.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímČtyři různě velké apartmánové byty. Všechny byty mají vlastní sociální zařízení a vlastní kuchyňku.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceTuristika, cykloturistika, lyžování, běžky, snowboard, houbaření.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolPro děti nabízíme uzavřenou zahradu s houpčkama a prolézačkou.
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava je jedním z nejzachovalejších českých pohoří a jako nejrozsáhlejší zalesněné území střední Evropy je biosferickou rezervací UNESCO též nazývána "Zelená střecha Evropy". V roce 1991 byla centrální Šumava vyhlášena Národním parkem Šumava. Na Šumavě se rozprostírá osm jezer ledovcového původu a rašelinišť. Romantické zákoutí tvoří údolí říčky Vydry a Křemelné je zvláště chráněné zařazením do první zóny NP. Šumavská horská střediska (např. Lipno, Špičák, Zadov - Churáňov, Velký Javor, Železná Ruda) jsou ideální pro sjezdové lyžování i pro běžkaře. Šumava je protkána množstvím značených turistických stezek. Na úpatí Černé hory pramení řeka Vltava, která je již od horního toku Mekkou vodáků. Turistům se nabízí k návštěvě také památky a zajímavosti jižních Čech a Šumavy. Šumava se dělí do šesti podcelků: Železnorudská hornatina, Šumavské pláně, Boubínská hornatina, Trojmezná hornatina, Želnavská hornatina a Vltavická brázda. Nejvyšší body Šumavy na hraničním hřebenu dosahují výšek nad 1300 m n. m. Nejvyšším vrcholem Šumavy je Velký Javor (1 456 m n. m.) na bavorské straně hranice. Nejvyššími vrcholy české části jsou Plechý (1 378 m n. m.), Trojmezná (1 361 m n. m.), Boubín (1 362 m n. m.), Jezerní hora ( 1343 m n. m.). Na Šumavě se nachází velké množství rašelinových slatí, jejichž celková plocha činí cca 5.000 ha. Směrem do vnitrozemí přechází Šumava v Šumavské podhůří a Novohradské hory s výškami cca 1000 m n. m. - Libín (1 096), Kleť (1 083), Javorník (1 089), Běleč (922), Poluška (919), Myslivna (1 049), Vysoká (1 034). Vyberte si z rozsáhlé nabídky ubytování na Šumavě – vybírejte z ubytovacích kapacit podle potřeb a možností od kempů, privátů, apartmánů, penzionů, rodinných hotelů, pronájmu chat a chalup po luxusní hotely.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Nu, mluv přece!" vyjel si naň netrpělivě Vojta.
„Nu — jak chceš... Mně je to jedno," odpověděl váhavě.
Tu Vojta jej chopil za rameno, zatřásl jím, že bezmála by byl pustil z rukou opratě.
„Tys nemotora, pravý ničema!" zasyčel mu do uší. „Není možná tě přesvědčit. S tebou třeba jinak zatočit! Ty zkrátka uděláš, co jsem ti řekl! Dej si pozor, já vás všecky zničím, neuposlechneš-li! Mně se neubráníš, to víš! Tak to chci a tak se to provede!"
„Ano, tak se to provede," opakoval po něm Václav jako ve snění. Rty jeho se chvěly, oči zmateně bloudily po prostoru; ani nezpozoroval, že Vojta už nekráčel podle něho. Neviděl ho vůbec, zmizelť záhadně, jako byl přišel. Neviděl ho, ale bylo mu, jako by neviditelný podle něho kráčel, upíraje své pronikavé zraky do jeho nitra, slídě po jeho skrytých myšlenkách. Cítil, že se mu nemůže vzpírat, že musí vykonat do poslední krajnosti, co se od něho žádá. Přeletěla čejka, pronikavě zahvízdala a jemu se zdálo, že posmívajíc se mu zvolala: „Baštýři!..." Bude baštýřem nad kradenými rybami, přechovávanými na zděděné jejich půdě, v ohradě jejich statku, a opřít se nelze, ani pomyslit na odpor si netroufal... Ale přijde čas, že všecko vyjde na světlo, potupa padne na šediny jeho otce; nikdo neuvěří, že nevěděl, a konec bude ona kobka hrůzy a hanby tam pod pyšným hlubockým zámkem... Světlo s ním jásavé, nad ním sluneční záře, modrý blankyt, ples skřivánků, a v jeho srdci hloubné stíny, jež letěly s ním jako smečka dravých havranů. Propadl příšerným, neviditelným mocem, není záchrany, není síly na odpor.
Jako stroj kráčel za svým spřežením, jež dlouhými, vydatnými kroky vpřed se šinulo. Dusala kopyta, vrzal, cvakal nákolesník a zdáli jedva slyšně dozníval mu v ústrety hlas zvonu na věži sedleckého kostela, a jemu se zdálo, že hrany mu vyzvánějí. Širá Blata napravo, po levé straně lány a zase lány, hnědé, prázdné, v záplavě poledních paprsků slunečných, a on sám a samoten střed tohoto pustého prázdna...
A pojednou šum a hýkot zvysoka, jako by sám modrý blankyt byl oživl... a stíny letěly střelhbitě, přenášely se nad jeho hlavou k Blatům, po Blatech táhly: nesčetné stádo divokých hus letělo od Volešku k nákeřským rybníkům, na sta jich bylo, a z Blat jim zakejhaly na uvítanou pasoucí se tam husy domácí...
Václav dojel domů, vypráhl koně, hodil jim obroku, načež usedl s druhými k obědu. Rodičům neušlo, že byl rozrušen.
„Copak je ti?" tázal se ho otec. „Jsi nemocen? Přihodilo se ti něco? — Ani ti nechutná jíst..."
„Nic mi není, táto, — přemýšlím o ledačem..."
„Nu, a o čem přemýšlíš, řekni mi..."
„A tak — jsou věci, hlavu matou. Večer vám povím. Neptejte se mne teď, prosím vás..."
Nechali ho. Odpoledne přineslo každému jeho práci; jedva se viděli.
Přišel večer; Václav spravoval něco na fasuňku v kůlně. Pojednou stála u něho Apolena.
„Po večeři promluvíš s tátou, viď?" oslovila bratra; „není vyhnutí, musíš!"
Pohlédl na ni skoro hněvivě.
„Ještě ty mě sužuj! — Však vím," odvětil nevrle.
„Řekne se: promluv! A jak promluv, když člověk ví, co z promluvení vzejde. Buď táta nebude chtít, pak je všecko marno, anebo svolí, pak všichni se shledáme s následky. Není možná, aby se jednou neprozradilo, že máme v našem rybníčku kradené ryby..." Apolena se zarazila.
„Z tebe nebude do smrti muž!" pravila vášnivě. „Čeho ty se bojíš ? Není tvá starost, co bude a co nebude. Vojta to chce a Vojta není takový hlupák, aby se nechal chytit."
„Vojtu nechytí, v tom máš pravdu, ale my to odneseme. On nás zničí všecky, to ti povídám."
„Tys strašpytel, ty! Co se může tobě stát? — Ale ne-uposlechneš-li, přivodíš na nás neštěstí a na sebe největší. Znáš Vojtu, nedaroval by ti to!"
Václav svěsil hlavu, rukama zalomil.
„Vím, že pomoci není," zašeptal, „ale věř mi, lépe by bylo, kdybych umřel."
„Apoleno!" zazněl hlas matčin.
Dívka odběhla.
Uběhlo několik dní.
Pozdě večer před ulehnutím Potužák rozmlouval se svou ženou.
„Ráda bych věděla," pravila tato, „proč se vzpíráš a odkládáš vyčištění toho rybníčku? Přece sám uznáváš, že chlapec má pravdu. Tu bude ňákých for bahna na kompost, a kdekdo říká, jaká výborná mrva to bude. Venkoncem, ten rybníček, jaký je teď, nemůže zůstat; už to snášíme dost dlouho, páchne to jako morová rána, ještě se všichni z toho rozstůněme. Já jsem věru ráda, že ten chlapec měl tenhle nápad, a ty se vzpíráš a nechce se ti do toho."
„Já se nevzpírám," odpověděl Potužák, „já jenom myslím, že to tak přesmíru nekvapí. Snad bude lépe, počkáme-li ještě, až se provede rozdělení Blat a užijeme-li potom bahna na zmrvení nově upravených luk; bude nám zrovna vhod."
„Můj Bože, to se ho ještě nadýcháme, toho smradu! Kdo ví, kdy se provede tohle rozdělení, důkladné a spravedlivé, aby z něho nevzešly spory a hádky! — Já, věř mi, dokud ten rybníček se nevyčistí, nevstoupím nohou do sadu. Copak máme pokojné chvíle od těchhle zlořečených komárů ? — Je jich všude plno, ve dne v noci člověka mučí, a nejen nás, ale celé sousedstvo! Ty sám se pro ně vyhýbáš sadu a snads ani neviděl, jaké roje tiplic kvečeru vyvstávají z té nečistoty. Podívej se na Apolenu, jak ta vypadá! Tváře, krk, nohy, ruce má zeštípané, celá strakatá je, celá oteklá, hotový lazar! Stěžuje si, ubožka, že je všecka jako v ohni..."
„Nu, nu — nebude tak zle! Pro trochu komárů..."
„Pro trochu komárů, povídáš! Ale peklo je to, a každým rokem bude hůře, protože ta havěť se rozmáhá. A potom: svatá pravda je, že ten náš sad nám plodí ostudu a skoro nic se v něm už nerodí. Jen si vzpomeň, co bývalo švestek, třešní, jablek a hrušek v prvních letech po naší svatbě! Tu bývalo povidel a sušeného ovoce, ani sníst jsme to nemohli. Je věru třeba, aby se to trochu zonačilo. Největší sad v celé obci, a žádný užitek z něho. Jinak všeho dbáš, a pro tuhle věc nemáš smyslu... A děti mají tolik chuti do toho. Jsem zrovna ráda, že Václav se toho chytil; nebraň mu přece, když ho to těší! Beztoho ten chlapec se mi nelíbí, chodí pořád jako zmoklá slepice, je smutný, nemluvný; dá Pánbůh, že ty práce ho přivedou na jiné myšlenky a že zas bude, jakým býval. Byls vždycky dobrý a laskavý k těm dětem, tak jim to udělej k vůli, když si toho tak přejí, vždyť i tobě na škodu nebude. Sama už tě o to prosím..."
„Tys natruc advokáta, ženo," přerušil ji Potužák, usmívaje se; „kdo by byl řekl, že se tak vezmeš o tu věc! Kdybych si, byl pomyslil, že vám všem tolik o ten sad běží, byl bych už třeba před rokem se toho upravení podjal. Nu, neříkali jste nic, až teď to najednou do vás vlezlo! Nu, tak tedy spánem-bohem! Ať se tedy dají do toho rybníčku; dám jim potah, ať to bahno vyvážejí, a ustanovím jim místa, kde je budou skládat a míchat s prstí na kompost. Tak jsi teď spokojena, co?..."
Oči švarné ženy zazářily radostným uspokojením.
„Nad tebe není, Jouzo!" pravila, „tys zlatý člověk!"
„Jdižiž, jdi, blázínku!" —
Téže noci Vojta s Apolenou se sešli opět u rybníčku.
„Nu?" ptal se hoch; „promluví selka s pantátou?"
„Promluví, buď bez starosti. Dostala jsem ji docela na naši stranu. Ukázala jsem jí nohy až přes kolena, jak jsou zeštípány od těch komárů, a řekla jsem jí, že už to nevydržím, že se ten rybník musí vyčistit bez dalšího odkládání. To pomohlo! Všecko je k něčemu na světě, i tyhle tiplice..."
Jedva stačila utlumit hlasitý smích, jenž se jí dral na rty.
„Namouduši, tys holka!" odpověděl vřele, vina ji k sobě. „Taky tě mám rád za to, víš! Královnou bych tě udělal!..."
Celou ji zlíbal. Ona, všecka blažena jeho chválou, viděla se v sedmém nebi.
