Šumava: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Zámecká kašna v Horním Staňkově.
Šumava, často přezdívaná „plíce Evropy“ nebo „zelená střecha Evropy“ nebo keltsky „Gabreta“ , je pohoří, které se táhne v délce zhruba 120 km podél jižních hranic České republiky a vytváří tak její přirozenou hranici s Rakouskem a Německem. Jedná se o jedno z nejstarších pohoří na našem území, které se pyšní nesčetnými rašeliništi, jezery a prehistorickou vegetací. Šumava a část jejího okolí tvoří CHKO Šumava, její nejzajímavější místa jsou pak součástí stejnojmenného národního parku – NP Šumava. Geograficky je Šumava rozdělena do šesti podoblastí: Železnorudská hornatina, Šumavské Pláně, Boubínská hornatina, Trojmezná hornatina, Želnavská hornatina a Vltavická Brázda. Šumava je jedním z nejoblíbenějších turistických a rekreačních cílů Čech. Její kouty jsou protkány více než pětisty kilometry značených turistických stezek a cyklotras. Na své si zde bez pochyby přijdou i vášniví houbaři či sportovní nadšenci. Pro milovníky vodních sportů je zde mnoho možností surfingu, raftingu a jachtingu a pro ty, které vyhledávají spíše zimní sporty, zase nespočet lyžařských středisek (skiareál Železná Ruda, Špičák, Velký Javor, Zadov, Churáňov, Lipno, Nová Huť, Kvilda, Javorník na Šumavě) a tras pro běžecké lyžování, o jejichž upravenosti informuje net Bílá stopa. Ubytovat se můžete v celé škále ubytovacích kapacit podle potřeb a možností od kempů, privátů, apartmánů, penzionů, rodinných hotelů, pronájmu chat a chalup po luxusní hotely. Šumava nabízí levné ubytování, dostatek sněhu v zimním období o čemž váš přesvědčí řada web kamer. Turistické, praktické informace, zajímavosti, informace o městech, tipy na výlet a volný čas vám přináší náš nejstarší šumavský net http://www.sumava.cz/. Pobyt si můžete zpříjemnit poslechem místních rádií - Rock Radio Šumava, Kiss jižní Čechy.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Host si toho hrubě nevšiml, však to tu všecko znal beztak a věděl, že tu vždy tak bývalo. Vešel mlčky do světnice, trochu nízké, ale prostranné a čisté. Mocná kamna s pekelcem vpravo ode dveří, vpravo při zdi dvě postele, vlevo dvě almary a v koutě bílý javorový stůl, při něm lavice a pět nebo šest židlí, podle dveří mocná police s různým, pěkně uspořádaným nádobím. Po čistě obílených stěnách vezde rytiny a svaté obrázky, seskupené v rohu nad stolem vůkol kříže a alabastrové sošky Panny Marie. Třemi okny vcházelo světlo, z nichž dvě se otvírala na náves, naproti vchodu, jedno pak na dvůr, vlevo od dveří.
„Vítám tě u nás, Jakube," pravil Jouza, veda hostě ke stolu. „Posaď se, však víš, žes jako doma."
Nato sňal z police bochník chleba a položil jej na stůl, klada naň zároveň nůž.
„Ukroj si zatím. Povečeříš s námi, žena přijde v tu chvíli; je nejspíše ještě při dojení nebo vaří v jizbě vedle, aby nám tu nebylo tak horko."
Jakub si ukrojil kousek chleba a pojedl. Hospodář usedl na lavici jemu naproti.
„Tak se ti mi hrnou starosti, ani nevím co počít," započal po chvíli Jakub. „Jako zmámený chodím, sám to všechno nesu. Však ji znáš, tu mou, a víš, že s ní není řeči. Promluvím k ní, křičet začne, jako by jí sršán dal žihadlo. A děti jsou po ní, její krev je v nich a její palici si nasadí. Komu si postěžovat, ne-li tobě? Ještě že tě mám; tys moudrý, přece poradíš. Spolu jsme vyrostli, do školy spolu chodili, po celý život přátelství drželi, kmotrem jsi stál mým dětem — Pánbůh ti zaplať!"
Odmlčel se, stranou zíral, do padajícího soumraku se zadíval.
Jouza věděl beztak, co Jakuba tížilo. Kdeže by na venkově nevěděli, jak který soused si stojí, jakých má starostí, co mu dobrého i zlého od lidí a od věcí přichází; není věru třeba, aby si to teprve pověděli, a činí-li tak přece, spíše jen pro forma se tak děje. Plástovice a mnohem menší Pašice tvoří jednu katastrální obec, obyvatelé se stýkají neustále, Jakub Kysela, čili, jak po dvoře mu říkali, Krušnej, tam měl jednu z největších usedlostí a byl obecním radním, tam úřadujícím! Josef Marčan zase, po dvoře zvaný Potužák, byl zámožný sedlák v Plástovicích a také obecním radním; oba tedy představovali osobnosti všeobecnému posudku dvojnásob vydané; tak říkajíc do úst a do kapes se jim vidělo, i v rodinný jich život nahlíželo se jako do otevřené knihy, v níž každý čisti mohl, co se tam každého dne, ba, každé hodiny napsalo. Co sklidili, co utržili za prodaný dobytek, co vydali, co popřípadě peněz uložili, jakých kde ztrát utrpěli, jak žili, co jedli a pili, co doma neb mimo dům, s tím nebo s oním promluvili; co čeleď jejich dělala a jak se chovala; jak své děti vychovávali a kam tyto děti tíhly, co mluvily a s kým se kde stýkaly; jak ženy sobě vedly, jak pracovaly a dohlížely, co kdy ušetřily nebo utratily: o všem všudy se vědělo netoliko v Plástovicích a v Pašicích, ale i ve všech blatských a v mnohých jiných obcích a dědinách. Viděli a pilně přetřásali, chválili i vytýkali a hanili, ba, bouřili se a popřípadě pohoršení brali; také po mnohé straně konečný úsudek v příčině budoucnosti každého z nich a dětí jeho již pevně stál. Každý vůbec v obci, počínajíc celolánným sedlákem až dolů k nej poslednějšímu podruhu soudil a byl navzájem souzen, a nelze popříti, že soudy byly skoro vesměs v podstatě své spravedlivé. O prohlášení pak rozsudků a jich odůvodňování největší starost braly ženské, které vedle toho nejvíce se přičiňovaly, aby jak rozsudky samy, tak i důvody a důsledky co možno rychle vcházely v všeobecnou známost a pokud možno daleko se rozbíhaly. V této příčině Krušnej a Potužák netvořili výjimky. Mluvilo a soudilo se o nich jako o každém vůbec. Obyvatelstvo malých venkovských osad jest vůbec, pokud se týká jednotlivců, z nichž se skládá, téměř vševědoucí, a těžko jest čeho před ním ukryti; také paměť jeho je výborná a nic se z ní nevytratí; jest věru s podivením, jak dopodrobna znají dějiny celých rodin z pokolení do pokolení a jak znalost těchto dějin se dědí a zachovává; tu a tam, pravda, se něco přibájí, nějaká legenda vplete, ale to celku nevadí, spíše podávanému ději svěžesti a poezie dodává.