Šumava: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Hora Borek (859 m n. m.) se vypíná se na pravém břehu říčky Ostružné, přímo nad hradem Velhartice. Několik štol na severním úpatí připomíná středověkou těžbu zlata a stříbra. Skoro celý severní svah je dnes přírodní rezervací. Tato štola je za zamřížovanými dveřmi asi 150 m rovná dlouhá chodba. Z této chodby se pak do stran větví přibližně 5 ramen, z toho dvě jsou jen prostory asi 1 x 1 m. První rameno chodby vede hned vlevo za vchodem a končí zhruba tak po 50 m, kde se mírně stáčí doleva. Celá chodba je asi tak 2 m vysoká a 1,50 m široká. Důl má jedno patro vedoucí pod hlavní chodbou. Dne 1. ledna roku 1511 zažádal pan Zdeněk Lev z Rožmitálu krále Ludvíka Jagellonského o svolení k dolování rud zlata, stříbra, cínu, olova a dalších kovů. Král Ludvík Jagellonský mu ochotně vyšel vstříc a udělil mu privilegium. Pozoruhodné je, že v této královské listině byla nejen zmínka o nově založených dolech, ale i o možnosti obnovení starých, které byly z neznámých příčin opuštěny. Vyskytovaly se zde dva druhy žil: křemenné, slabě zlatonosné, s arsenopyritem a pyritem, a baryt-křemenné se stříbronosným galenitem. Rudní žíly tu byly uloženy v rule při kontaktu se středočeským masivem. Záhy tedy došlo k soustavnějším báňským pracím, které odkrývaly žíly s obsahem stříbronosného galenitu a zlata. Jejich dobývání se zintenzivnělo po přechodu německých horníků z Krupky, které tam pan Lev přesídlil a usadil ve Velharticích. Horníci měli i jisté výhody jako např. osvobození povinných dávek - urbury na deset let, která činila 10% produkce zlata a stříbra. Od roku 1300 se drahé kovy vykupovaly v ústřední královské mincovně v Kutné Hoře. Staré důlní dílo (SSD štola pod Borkem) je chráněno ministerstvem životního prostředí ČR.
Šumava představuje rozsáhlé horské pásmo v jihozápadních Čechách na hranici s Rakouskem a Německem. Její délka od údolí Chodské Úhlavy k Vyšebrodskému průsmyku je asi 120 km, maximální šířka Šumavy a jejího podhůří je 45 km. Na bavorské a rakouské straně pohoří výrazně klesá, na české straně má charakter horských plání s rozsáhlými rašeliništi a plynule vystupujícími horskými hřebeny. Hřebenem Šumavy prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Šumava, jako jedno z nejstarších pohoří Evropy, je tvořena horninami prahorního a prvohorního stáří, zejména žulami, rulami a svory. Šumava vznikla při alpinském vrásnění v třetihorách vyzdvižením a rozlámáním zarovnané paroviny starého masivu. Je to lesnaté pohoří zaoblených terénních forem s rozsáhlými náhorními plošinami, s místy výrazněji vystupujícími vrcholy v centrální části a erozí vyhloubenými údolími vodních toků např. Vydra a Křemelná. O aktuálním počasí, množství sněhu na Šumavě se můžete informovat prostřednictvím netu pomocí šumavských web kamer. O upravenosti běžeckých tratí navíc informuje server Bílá stopa. Můžete si také objednat zaslání pravého šumavského medu přímo od včelaře. Zašleme na dobírku za cenu 100,-Kč/kg plus poštovné nebo na odběrných místech Železná Ruda, Hartmanice, Běšiny, Klatovy – po domluvě. Květový, lesní, smíšený, jarní, letní MED. Objednávky a podrobnosti e-mailem: prodejmedu@sumava.cz
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Pomlčka. Zase bylo slyšet pouze bzučení komárů a jednotvárný hlas kuňky, která se ozvala v rybníčku.
„Teď půjdu do Selce," pravil Vojta. „Jděte se vyspat vy taky."
„Mně se spát nechce," odtušila Apolena, sbírajíc se a usedajíc na bobek. Obličej její zapadl do stínu, nohy se objevily ve světle paprsku měsíčného, malé nožky, lepě utvářené, bílé, jako z alabastru vytesané. Natáhla je, zpod kratinké sukničky vynořily se kotníky a lýtka do půl holeně.
„Pověz mi ještě, Vojto," promluvila, „kam si dojdeš pro ryby, které Zlivští ti slíbili?"
„Já si pro ně vůbec nedojdu. Ve Zlivi se neukážu; to by tak bylo, aby mě tam někdo viděl mluvit s některým z té chasy. Václav tuhle mi je přinese na Blata. Dáš je do pytle, slyšíš ? — do mokrého pytle, a pospíšíš si trochu, aby nelekly. Na Blatech mám sádky, v nichž mi vydrží třeba do podzimku."
„Sádky?" — tázala se udiveně dívka; „a kde je máš, tam na Blatech ? — Však jsi nám ještě o nich nepovídal..."
„Až tam jednou přijdeš, ukážu ti je. Jsou pěkně pod vodou, nikdo na ně nepřipadne."
„Sádky, sádky — na Blatech!" divila se Apolena, „a nikdo jich tam neviděl."
„Ba, sádky!" přisvědčil Vojta, „a k tomu ještě pohyblivé! Mohu je přenést každý den jinam." „Ty umíš čarovat..."
„Možná. Dej si pozor, abych neučaroval tobě!"
Smál se zase svým potměšilým smíchem. Cosi tajné hrůze podobného obešlo dívku. Vojta se obrátil k Václavovi:
„Slyšíš, Vášo? Ty mi pro ty ryby dojdeš, až budeš mít pokdy."
„Jakže tam dojdu? Bojím se... chytnou mě..."
Ubohý hoch se chvěl jako osika. Cítil, že musí uposlechnouti rozkazu, jejž mu dávala jakási vyšší, jeho vůli ovládající a neodolatelná moc, a bál se vskutku, jen naň pomyslil.
„A čeho se bojíš ?" zasyčel Vojta.
„Jakpak odejdu?... Jakpak se vrátím, aby mě nikdo neviděl? A komu řeknu o ty ryby? Dopadnou-li mě, jako že jistě dopadnou, bude zle s námi všemi, s tebou nejhůř... Já tě neprozradím, ale Zlivští nepomlčí..."
„Ty babo jedna! Otevři uši a poslouchej. Cožpak neřekla selka, že potřebuje nový košík a že si ho už zamluvila ve Zlivi u Pavlíčka košíkáře? Pro ten koš půjdeš, pěkně za bílého dne, aby tě všichni viděli, a pytel si vezmeš s sebou. Pavlíčkovi řekneš, že tě posílám já, a aby ti dal tři kluky do pytle a s pytlem do koše. Pavlíček patří ku partě, on už ví a dá ti kluky. Ty se potom sebereš a dáš se na Blata, kde mě najdeš. O ryby se potom postarám já. Tak mi teď řekni, čeho se bojíš ?"
„Ale kdepak má Pavlíček ty ryby?"
„Co je ti do toho, kde je má! Nu, ale abys věděl, povím ti to. Ve Zlivi u Bulku mají rybníček v sadě zrovna jako zde u vás a ten rybníček mají jako sádky, v tom ty nalovené ryby drží. Pavlíček tu partu vede, starý napolo hluchý Mikulášek je nad těmi sádkami baštýřem, je v podruží u Bulku a může si vyjít do sadu, kdykoli se mu zachce; nikdo v tom nic divného ne¬vidí. Bulka sám je té party sádeckým, ale neví o tom; jaktěživo mu ani ve snách nenapadlo, že by v jeho rybníčku byli kapři. Ještě k tomu Pavlíček, který má domek a zahrádku, má v této velkou káď do zemi zahrabanou a ve dne prkny a drnem přikrytou, a v té kádi má vždycky něco ryb pohotově, kdyby zrovna přišla poptávka. Z té ti je vyloví a v noci si je potom zase doplní ze sádek u Bulku. Teď tomu přece rozumíš, či ještě ne ?"