Šumava: srňsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Dominantou bývalé osady Zadní Paště bývaly dva statky - Sallerhof a Scheinosthof. K Scheinosthofu patřila kdysi také kaplička sv. Martina vklíněná mezi dvěma lipami. Původní kaplička, postavená v 17. století a přestavěna v roce 1918 byla zasvěcena sv. Martinovi, každým rokem na svátek sv. Martina se v kapli sloužívala mše. V 50. letech minulého století bylo toto území začleněno do Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda a osada zanikla. Zachovaly se jen základy kapličky mezi dvěma lípami u cesty a křížek. Znovu obnovená kaplička na bývalých Zadních Paštích byla opravena díky sponzorům, obětavcům a benefičnímu koncertu "Večer pro kapličku" plzeňské zpěvačky Vlaďky Bauerové pořádaného dne 1.6.2011 v divadélku Jonáš, v budově Měšťanské besedy v Plzni. Koncert byl pořádán ve spolupráci s MÚ Hartmanice. K znovu vysvěcení kapličky došlo na sv. Martina 11. listopadu 2011 v 11:11 farářem Tomasem van Zavrelem za účasti přibližně 150 lidí, z velké části z Plzně. Obnovená kaple je menší, neboť je vestavěna mezi zachované zdivo předchozí kaple. Uzavřený interiér prosvětlují prosklené dveře a dvojice oken v postranních stěnách. Kapli obklopuje dvojice starých lip.
Mohutnější rozvoj a kolonizace území Šumavy a jejího hvozdu nastal až tempo po roce 1550, kdy jsou zakládány nebo obnovovány i sklárny a hutě na severním okraji hvozdu. Třicetiletá válka však kolonizaci opět na dlouhou dobu zastavuje, stejně jako dříve husitské nepokoje. Po válce osídlování postupuje dále, v oblasti Horní Plané až k rakouské hranici, v oblasti Železnorudska k hranici bavorské. Centrální Šumava je však převážně nepřístupná a pokrytá souvislými lesy. Po roce 1700 pokračuje majetkové drobení původně královského hvozdu a s ním spojená kolonizace. Neosídlen zůstává jen pohraniční hvozd až po Modravu a Kvildu, rovněž celý hraniční hřeben. Někteří majitelé větších panství se kolonizaci regulovat. Do roku 1800 již vznikají dnes všechna známá sídla, která přetrvala až do dnešní doby. Řada zanikla po 2. světové válce po odsunu německého obyvatelstva a vzniku pohraničního pásma. Teprve v této době dochází k masivnímu odlesňování a vzniká typický „šumavský“ dům, ovlivněný bavorským domem alpského původu a středočeským roubeným domem. Nové vsi a osady vznikají ještě do roku 1850. Z tohoto období se zachovalo větší množství staveb lidové architektury, ze kterých můžeme projektovat principy zažitého venkovského stavebního stylu Šumavy. Současné stáří těchto objektů se pohybuje v maximech kolem 300 let. V prostoru centrální Šumavy v tomto období také vznikala hlavní cestní síť a členění pozemků. Při objevování historie využijte možností ubytování na Šumavě, které zahrnuje velký výběr z různých typů ubytovacích zařízení od rodinných domků, pronájmu celých chat přes menší i větší penziony až po velké hotely. Vhodný hotel, chatu a chalupu, penzion, zámek, kemp naleznete podle potřeb na samotách v přírodě nebo blíže k civilizaci v jednotlivých šumavských obcích či větších městech. O stavu běžeckých stop informuje Bílá stopa, o počasí na Šumavě se můžete informovat na netu prostřednictvím sítě web kamer. Na Šumavě si můžete poslechnout místní rádio Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy, navštívit místa, kde pašoval zboží a převáděl osoby Král Šumavy, nebo místa z románů spisovatele Šumavy Karla Klostermanna. Oblíbeným místem tohoto autora byl vrch Javorník na Šumavě.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Kdo je tu?" ptal se dušným hlasem.
„Nu, kdo by tu byl ?" ozval se šeptem hlas Vojtův. „Já jsem to, ty hloupý! Lež a nehýbej sebou. Sedlák přichází; možná, že sem vejde. Až ulehne, půjdeme na sad a já ti povím..."
S tím zmizel, odplíživ se k svému lůžku, leza po čtyřech. Václav nezaslechl nejmenšího šelestu.
Ticho. Jen koně chrupali seno, frkali, a přešlapovali a mouchy bzučely. Uběhlo několik minut, jež Václavovi se zdály bez konce dlouhými. Pak hoch zaslechl zvuk šouravých kroků po kamenné dlažbě před maštalí a dvéře do ní vedoucí se otevřely. Proud světla z rozžaté lucerny vnikl a Václav spatřil svého otce, an stoje na prahu a pozvedaje lucernu se rozhlížel po maštali. Shledav všecko v pořádku a přesvědčiv se, že jak syn, tak i pacholek a hříbek leží na svých postelích, vyšel zase a zavřel za sebou dveře do maštale.
Po pěti minutách Vojta byl zase u Václava.
„Pojď teď," zašeptal mu na ucho; „dvéře do světnice cvakly už před hodnou chvílí a sedlák už dozajista ulehl."
„Bojím se... kdyby nás přistihl..."
„Tys hloupý! Když ti povídám, že ulehl! Já slyším všecko, na to můžeš spoléhat! Apolena je jiný kos než ty, ta vyklouzla už před chvílí z domu a bude už asi v sadě. Ta měla být mužským a tobě patří zástěra."
„Jakpak ses tam dostal? Dveřmis nevešel..."
„Klíčovou derou do komory na trávu jsem vklouzl, ty bačkoro jedna!" odpověděl Vojta, směje se zticha, ale posupně.
„Dej pokoj..."
„Nu, nevěř, nechceš-li, a pojď, ale pěkně zticha, abys nevzbudil celý dům! Dej se komorou na trávu, už jsem ti ji pootevřel do dvora, abys byl hned za rohem u dvířek do sadu a zbytečně se mnoho neukazoval."
Václav vjel do režných kalhot visících na hambálku a vydal se do komory, do níž vedla dvířka bezprostředně podle jeho lůžka; z komory vyšel na dvůr, přeběhl podle zdi asi tři kroky a zahnul vlevo za roh, jejž tvořila konírna s malou uličkou mezi touto a malým kouskem levého křídla kravínu, jenž svým průčelím byl obrácen proti vratům statku; ulička tato, jedva tři kroky široká a deset kroků dlouhá, byla uzavřena laťovými dvířky, vedoucími do sadu dosti rozložitého, zděnou hradbou obehnaného; za ním rozkládaly se polní lány. Tato dvířka Václav otevřel a octnul se v sadě.