Šumavský rozcestník: Stárek František Čuňas

Stárek František Čuňas

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°44'49.690"N, 13°22'38.975"E

popis

František Čuňas Stárek (1. prosince 1952, Plzeň), je český publicista, bývalý šéfredaktor časopisu Vokno, disident a vězeň totality odsouzený na 5 let odnětí svobody. Pochází ze sedlácké rodiny z Libchav u Ústí nad Orlicí, jejich statek byl komunisty v roce 1952 znárodněn a rodina vystěhována. Otec Jaroslav byl vězněn v 50. letech, v roce 1960 zemřel na infarkt, jeho bratr Jaroslav byl vězněn za 2. světové války gestapem a podruhé na začátku normalizace za hanobení hlavy spřáteleného státu. František Stárek se narodil v Plzni v roce 1952. Mládí a školní docházku prožil v Teplicích. V roce l968 byl přijat na Střední průmyslovou školu hornickou v Duchcově. Tam se zapojil do tehdejšího studentského hnutí (Unie středoškoláků a učňů - rozpuštěna na podzim 1969). Tato skutečnost a stálé boje o délku vlasů vedly k tomu, že mu škola v roce 1973, kdy maturoval, nedala doporučení k vysokoškolskému studiu, což se v té době prakticky rovnalo zákazu. V roce 1973 Stárek začal pracovat v Praze, kde již měl řadu přátel v okruhu tehdy se formujícího českého undergroundu, kde byl znám pod přezdívkou Čuňas. Podílel se na organizování hudebních produkcí a přednášek a na šíření samizdatové literatury. Ve známém případu s The Plastic People of the Universe byl souzen v Plzni spolu s Karlem Havelkou (Kocour) a Miroslavem Skalickým (Skalák) pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, kterého jsme se měli dopustit tím, že jsme společně zorganizovali a uskutečnili přednášku Ivana Jirouse a koncert Svatopluka Karáska a Karla Soukupa v Přešticích. U okresního soudu jsem byl odsouzen k 8 měsícům. Případ Přeštice, krajský soud pak tento trest změnil na podmínečný trest, ve skutečnosti jsem strávil půl roku ve vazbě ve věznici Plzeň-Bory. Na začátku roku 1977 se věnoval organizačním a distribučním aktivitám spojeným s Chartou 77, kterou téhož roku také podepsal. V roce 1979 začal vydávat samizdatový časopis Vokno, za což byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma letům ochranného dohledu. Od roku 1979 se věnoval činnosti v Chartě 77 a spolupráci s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1979 také začal vydávat samizdatový časopis Vokno, který se stal hlavním kulturně informačním magazínem českého undergroundu. V době přípravy 6. čísla tohoto časopisu - 10.listopadu 1981 jsem byl spolu s Ivanem Jirousem (Magor), Michalem Hýbkem a Jiřím Fričem zatčen a po téměř roční vazbě odsouzen jakožto iniciátor organizované skupiny vydávající časopis Vokno k 2 a půl roku odnětí svobody a 2 rokům ochranného dohledu (§ 202 výtržnictví ). Výkon trestu absolvoval v nechvalně známé věznici Příbram Bytíz. Už v době ochranného dohledu obnovil vydávání časopisu Vokno, které se postupně stalo jakousi kulturní institucí vydávající knihy, aktuální informační bulletin (Voknoviny), videomagazín, pořádající koncerty, přednášky a výstavy. Na konci 80. let navštěvoval spolu s např. Topolem, Šustrovou, Macháčkem podzemní univerzitu zaměřenou na českou literaturu. V únoru 1989 byl znovu zatčen jako šéfredaktor časopisu Vokno a společně s manželkou Ivou Vojtkovou odsouzen v jednom z posledních politických procesů v Československu ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování. Trest si odpykával v Horním Slavkově. Dne 26. listopadu 1989 byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Po propuštění se aktivně podílel na ustavování Občanského fóra. Od dubna 1990 do května 2007 pracoval v Bezpečnostní informační službě. V roce 1996 získal bakalářský titul na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. U příležitosti řádového dne 1. ledna 2003 mu prezident republiky Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy druhého stupně, a to v oblasti bezpečnosti státu.