Šumavský rozcestník: Brožík Václav

Brožík Václav

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°49'31.475"N, 13°24'15.594"E

popis

Václav Brožík (5. března 1851 Hamr, Třemošná – 15. dubna 1901, Paříž) byl český akademický malíř. Václav Brožík se narodil 5. března 1851 ve vesničce Hamr – Třemošná, nedaleko Plzně. Jeho rodina byla poměrně chudá a Brožík spolu se svými šesti sourozenci měli nepříliš utěšené dětství. Tři roky po Brožíkově narození se jeho rodina přestěhovala do Prahy. Když přišla doba k zápisu do učení, vstoupil Brožík do tiskařské dílny (učil se litografem a v porcelánce), i když jeho pravým snem bylo malování. V jeho touze po studiu mu pomohla šťastná náhoda – Brožík chodil zpívat do kostelního sboru, kde svým kamarádům ukazoval svoje obrázky. Jeho talentu si všiml otec jednoho z jeho kamarádů, bohatý pivovarník Pavel Vnouček, který se přátelil s jedním z představitelů Akademie. Vnouček Brožíka vychválil, a tak bylo Brožíkovi umožněno vstoupit na Akademii, ovšem až po tom, co si doplní vzdělání. I zde opět pomohl Vnouček, který Brožíkovi zaplatil soukromé hodiny malování. Brožík pak v roce 1868 začal úspěšně studovat na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze, Drážďanech a Mnichově. V roce 1876 pak odešel do Paříže, kde si (ač původně neuměl ani slovo francouzsky) brzy získal uznání kritiky i veřejnosti. Už o dva roky později vystavoval v Salonu, kde získal zlatou medaili. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře. Oženil se s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy Charlese Sedelmayera. Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Byl součástí tzv. Generace českého Národního divadla – pro královskou lóži v Národním divadle vytvořil soubor Tři doby země české. Byl jedním z představitelů akademického realismu i historického romantismu. Maloval také zátiší a svými selskými žánry se přiblížil tvorbě barbizonské školy. Přičiněním svého tchána dosáhl v Paříži mnoha cen a vyznamenání a nakonec byl zvolen členem Francouzského institutu. Z tchánova podnětu namaloval obraz na téma Tu felix Austria nube, jímž měl získat přízeň rakouského císaře Františka Josefa I., což se mu podařilo a císař jej pak povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu. Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Byl členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts, nositelem kříže Čestné legie a řádným členem České akademie věd a umění (jmenován císařem 20. dubna 1890). Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř. Jednalo se o reprezentanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu. Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána. U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby a společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku. Zaujaté odsudky modernistů návštěvníci galerií nikdy nesdíleli. Od počátku 80. let 20. století je akademismus rehabilitován i oficiální kunsthistorií. I Brožíkovy obrazy byly vytaženy z depositářů. Velká Brožíkova výstava v Praze na konci roku 2003 se setkala s nadšením veřejnosti. Brožík zemřel 15. dubna 1901 v Paříži na selhání srdce. Byl pohřben na Cimeti?re de Montmartre tamtéž. Jednalo se o representanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu. Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána. U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby a společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku. Naštěstí je od počátku 80. let 20. století akademismus rehabilitován i oficiální kunsthistorií. Mezi známější obrazy patří: Eva z Lobkovic u svého otce v žaláři (1871), Svatební průvod královny Kunhuty (1872), Loučení Přemysla Otakara II. s rodinou před válečným tažením do Rakous (1873), Messalina (1876), Svatební průvod královny Dagmary – Salon 1877, Oběť náboženského fanatismu – Salon 1877, Svatební poselstvo krále Ladislava na francouzském dvoře Karla VII. – zlatá medaile pro zahraniční umělce na Salonu 1878, Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém (1883), Kryštof Kolumbus na dvoře španělském (1885), Selský genre – Salon 1890, Zvonice ve Vilamé v Bretani (1893), Nokturno (1901), Císař Ferdinand I. na Pražském hradě mezi svými umělci (1901), Pasačka hus.