Jan Werich (6.února 1905 Praha – 31.října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Obrovský obr, který ujížděl z Prahy na Šumavu do údolí pod Velhartice, kde měl chatu a chodil na ryby. Spolu s J. Voskovcem, J. Honzlem a J. Ježkem tvořil jednu z hlavních postav meziválečného Osvobozeného divadla. Jan Werich se narodil 6. února roku 1905 v Praze -Dejvicích, v rodině úředníka pojišťovny. V letech 1916 - 1924 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, zde se seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Odtud Werich přešel na Reálné gymnázium v Husově ulici na Smíchově, kde odmaturoval. Po maturitě v letech 1924 -1927 studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy, kterou nedokončil. Spolu s ním se na práva zapsal i J. Voskovec. V roce 1926 spolu Jan Werich s J. Voskovcem poprvé autorsky spolupracovali. Nějaký čas působili v redakci časopisu Přerod. Tato spolupráce stálá u vzniku prvního společného Werichova a Voskovcova úspěšného divadelního kusu, který se nazýval „Vest Pocket Revue", (malá revui do kapsičky u vesty). Premiéra této slavné hry, či spíše pásma, ovlivněného dadaistickou hravostí a poetikou, byla uvedena na scénu Osvobozeného divadla v pražské Umělecké besedě 19. dubna roku 1927. Po odehrání slavil Voskovec s Werichem obrovský úspěch. Na scéně Osvobozeného divadla pak Jan Werich společně s J. Voskovcem působili až do uzavření divadla v roce 1938. Společně vytvořili mnoho nezapomenutelných divadelních her, k nimž hudební doprovod a písně složil další z výrazných osobností Osvobozeného divadla klavírista a skladatel J. Ježek. V listopadu 1938 byla Osvobozenému divadlu úředně odebrána koncese a divadlo bylo uzavřeno. J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební autor J. Ježek byli nuceni opustit Československo. Všichni společně odešli do emigrace do Spojených států amerických. Ve Spojených státech Jan Werich s Voskovcem vystupovali satirickými verzemi svých her a strávili zde celou druhou světovou válku. Od roku 1942 pracovali pro Americký úřad pro válečné informace, v lednu roku 1945 pak dvojice debutovala na Broadwayi v adaptaci hry W. Shakespeara „Bouře". V roce 1945 se Werich s manželkou Zdeňkou a dcerou Janou (narozena 1935) vrátili do Československa. V roce 1945 po návratu do Čech Werich společně s Voskovcem obnovili Osvobozené divadlo, a to jako Divadlo V+W. Obnovená scéna nesloužila divákům dlouho. Po komunistickém puči v roce 1948 už nebylo možné vzhledem k politické situaci dělat politickou satiru. Poté co v roce 1950 emigroval Werichův partner Jiří Voskovec do USA, divadlo skončilo. V roce 1963 mu byl udělen titul národní umělec. Po roce 1968, kdy se v období tzv. pražského jara postavil za demokratické síly, které chtěli nastolit změny ve společnosti, byl Jan Werich za husákovské éry postaven mimo hlavní proud tehdejší československé kultury a až do své smrti byl pak záměrně komunistickým režimem opomíjen. Rozhodl se pro druhou emigraci a s manželkou přešel hranici. Na počátku roku 1969 se vrátil do Prahy. Na podzim roku 1974 se naposledy setkal s přítelem Jiřím Voskovcem ve Vídni. V roce 1977 odehrál Jan Werich poslední veřejné vystoupení v sále pražské Lucerny. Poslední, co ve svém životě Jan Werich viděl, byla jeho chata u Velhartic na Šumavě. Tady v roce 1980 ztratil vědomí a v nemocnici už se neprohrál. Do nebe si tedy nesl obraz místa, které si kdysi sám vybral a měl nade vše rád. Jan Werich byl vášnivý rybář. Potok - nejlépe pstruhový - byl základní podmínkou, když si s manželkou Zdenou hledali místo, kde by si postavili chatu. Pozemek v krásném údolí koupila Werichova žena v roce 1938 za 27 335 korun od Václava a Alžběty Hanzíkových, kteří měli vedle mlýn a pilu. Jen pár metrů od Werichova pozemku teče řeka Ostružná. Na jejím břehu, v meandru, kudy proplouval jeden pstruh za druhým, prostál slavný muž kus života. Mezi ramenem říčky Ostružná a širokou mlýnskou strouhou, odvádějící vodu od mlýna a pily, na prostorné, rovné louce stavbu navrhl architekt František Zelenka, který dělal v Osvobozeném divadle scénické výpravy divadelních her. Těsně před německou okupací bylo úředně zavřeno Osvobozené divadlo a Werich v roce 1939 utekl před Němci do Ameriky. Do krásné dřevěné chaty, se nastěhoval bývalý československý konzul v Berlíně doktor Zelinka. Teprve po válce nastal pravidelný každoroční rituál: Werichovi přijížděli do Velhartic na celé prázdniny. Často s dcerou Janou a pak i s vnučkou Zdeničkou, které se říkalo Fanča. Naposledy sem přijel Jan Werich v roce 1980, kdy zemřel. Právě zde upadl do bezvědomí, když mu praskl žaludeční vřed. Sanitka ho převezla do nemocnice v Klatovech a odtud do pražské nemocnice Na Františku, kde zemřel. Jan Werich zemřel 31. října roku 1980 v Praze.
Parkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen
garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrStarý rozlehlý a mohutný dům v němž cítíte bezpečí byl původně poštou na náměstí s průjezdem pro poštovní povozy, vykládku spojovacím okénkem, poštovní halou s přepážkami a bytem pro poštovní úředníky. Později se stal rekreačním objektem a s pohledem na centrum městečka. V patře jsou jednotlivé apartmány, v přízemí společenská hala, chodba a v průjezdu sportoviště. K domu přiléhá uzavřená zahrada s altánem.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímČtyři různě velké apartmánové byty. Všechny byty mají vlastní sociální zařízení a vlastní kuchyňku.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceTuristika, cykloturistika, lyžování, běžky, snowboard, houbaření.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolPro děti nabízíme uzavřenou zahradu s houpčkama a prolézačkou.
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Ubytování na Šumavě najdete v mnoha v prastarých šumavských chalupách, nově vybudovaných chatách, malých rodinných penzionech, farmách a to velmi levně. Ubytování Šumava – to je ubytování levně. K dispozici je také nepřeberné množství apartmánů, malých horských hotelů i rozsáhlých komplexů budov. Objekty již bývají plně vybaveny a počet lůžek je uzpůsoben přesně Vašim potřebám. Šumava, to jsou hluboké lesy, stinné silničky, cesty a pěšiny, horské pláně a slatě. Zajímavé je poznávání kdysi zakázaných míst Šumavy a také jejich porovnání s Bavorskou Šumavou, kde se čas na 40 let nezastavil. Šumava je více jak 120 kilometrů dlouhé, nádherné pohoří při hranici České republiky s Rakouskem a SRN. V roce 1991 byla pro svoje výjimečné přírodní hodnoty vyhlášena národním parkem (NP Šumava), a již v roce 1990 jí byl světovou organizací UNESCO přiznán statut biosférické rezervace. Šumava skýtá velkolepé možnosti pro pěší i cyklo turistiku, pracovníci Národního parku Šumava udržují stovky kilometrů turistických cest, budují přístřešky, informační tabule, přírodní poznávací okruhy na obou stranách hranice. Komunikace pro cykloturistiku jsou ve velmi dobrém stavu a na kole je možno se dostat k mnoha lákavým cílům. Pracovníci Národního parku Šumava vytipovali a vyznačili nádherné trasy. Síť web kamer vás přes net informuje o počasí, sněhu, sněhových podmínkách pro lyžování, pro běžkaře navíc šumavský informační server Bílá stopa (odkaz i na jiné hory jako Beskydy). Hitem posledních let je Lipenská přehrada, skiareál Lipno, kde došlo k prudkému rozvoji turistických služeb. Aktuální informace mimo náš nejstarší šumavský net přináší Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy. Šumavu proslavil i pašerák, o němž vznikl film Král Šumavy. Králem Šumavy se dnes rozumí ale i Author Král Šumavy – vítěz cyklo maratonu MTB, ROAD.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Pocházela ze Zbudova, po přeslici z příbuzenstva kubatovského a zachovala si věrně tradice svého rodu, k němuž se hlásila s hrdostí nikoli ukázalou, ale zato přímo tklivou. „Kubáta dal hlavu za Blata! — kdyby dnes o Blata šlo, dala by svou hlavu Potužákova," říkali o ní ve všech devíti blatských vsích.
„Och, bude to nevěsta, ta její Apolena!" mluvilo se na míle daleko; „ta dostane věcí do výbavy! A peněz na hotových! Osm tisíc nanejmíň!"
„Jen toho Vojty kdyby nebylo v domě!" dodávali mnozí pěkně zticha, aby řeč nezabředla do nebezpečných kolejí. „Proč a nač ho trpí sedlák? Proč selka se neopře ?" —
O Krušném veřejné mínění soudilo přísněji. Vpravdě, zlého se o něm nevědělo, co by za nehet vešlo, ledaže se opíjel tu a tam kořalkou, ale i když byl opilý, nikomu neublížil, jen hlouposti mluvil a za humny sedaje plakal. K smíchu, opilý člověk, který usedavě pláče a z něhož kořalka na svět žaluje! Směšný dvojnásob starousedlý, vážný, zámožný sedlák, jehož rozum takovým způsobem zasvé bere a na němž pak kdekdo vtip svůj brousí. Nu, smáli se a nejvíce se smáli, když Krušná pro to láteřila a štěkala, že večer její křik se rozléhal po celých Blatech a na Volešku rybníku poděsil a pobouřil racky, že tito též se dali do povykování a jako stonásobná ozvěna odpovídali na její ryčné hafání. Nakonec přicházely tři dcery matce na pomoc a štěkaly také. A Krušnej potom plakal ještě více a pil a plakal třeba celou noc, až tou měrou ho pálená přemohla, že zalezl do stodoly, usnul a třeba dvacet čtyři hodiny se neprobral. Ačkoli takové výjevy se neopakovaly každý den ani každý týden, přece ty, které proskočily do veřejnosti, stačily úplně, aby podkopána a zlehčena byla vážnost, které jindy se těšil zámožný, poctivý, bezúhonný a jinak pracovitý sedlák.
„Ať teď nese, co se naň svezlo!" zněl všeobecný soud po všech Blatech; „neuposlechl rodičů, kteří nechtěli, aby si bral tu hubatou horačku odněkud až u Prachatic, kterou spatřil a do níž se zamiloval jako blázen o kterémsi koňském trhu v Netolicích."
To bylo rámusu tenkrát! Sotva dvacet let mu minulo, z vojny ho rodiče vykoupili za dvanáct stovek, když slíbil, že ji nechá; ale jak to bylo urovnáno, na slib zapomněl, žádné rady nedbal, a jeho být musela, tato zlostnice, o dva roky starší než on, která ani hezká nebyla a sotva tisíc zlatých věnem dostala. Přes třicet let je ženat, přes třicet let to peklo v domě snáší. Pět synů má a tři dcery, a za nic ty děti nestojí, všecky jsou po mámě. Ta si je k sobě a pro sebe vychovala. Pravda, silné jsou všecky jako buky a dobře vykrmené a zvysoka se dívají na svět; ze slepic, kuřat, kachen a hus je ta jejich tloušťka, zpupnost a pýcha. Tři sta hus se pase přes léto na Blatech a na podzim, co z nich handlíři nekoupí a do Bavor neodhoní, doma se vykrmí s ostatní nesčíslnou drůbeží, která se cpe z nakradeného, koňům odňatého ovsa, a pak na zimu do Budějovic prodává. Husy, kachny a kuřata jsou jako buchtičky; zato koně vypadají, jako by pocházeli ze sedmi hladových let egyptských, odchová-li si hospodář přece nějaké lepší hříbě, hospodyně ho nechá jen proto, že ví, kam stržené za ně peníze se dostanou — synům totiž.
Dlouhá kapitola v příčině synů Krušného: Nej starší, Jakub, čítá třicet let. Odbyl si vojnu, sedí doma a převezme hospodářství, udrží-li je totiž starý, o čemž se začíná pochybovat, ježto každý a každá z něho utrhávají; zlobí se na své bratry, protože těmto dává vinu všech přítomných i budoucích tísní a starostí.
Rád by se již byl oženil, ale máma brání, protože nechce do výminku, jak říká, až všecky děti budou zaopatřeny; dokud sama hospodaří, nevěstu v domě nestrpí. — Druhému, Josefovi, je dvacet osm let, študuje devátý rok v Praze na „doktora", neboť na kněze nechtěl, jak původně se s ním zamýšlelo. Spotřebuje každým rokem pět až šest set zlatých, a když o svátcích a prázdninách zavítá do Pašic, ohromuje svým velkopanským chováním veškera Blata a hašteří se s Jakubem, který tvrdí, že o takovém věčném studentu nikdy neslýchal. Starý nesmí slova říci a musí se mlčky obdivovati věhlasu, učenosti a velkoměstským způsobům tohoto svého letorostka, jenž mámě přede všemi přirostl k srdci a kvůli němuž by tato potahy z polí prodala. — Třetí, Ferda, o rok mladší, také studoval, ale když to nijak nešlo a on v nižším gymnasiu důkladně propadl, začež máma veškery profesory celého světa do horoucích pekel proklela a jmény všech užitečných i dravých zvířat označila, byl dán na učení, vyučil se zámečníkem, odbyl si vojnu a dostal se pak k železnici. Jezdí prozatím jako brzdař po trati mezi Cmuntem a Vídní, stane se — máma o tom nepochybovala a tátovi v té příčině se odňalo slovo — co nevidět konduktérem a v dohledné době velkým pánem na dráze. Prozatím mu služné nestačilo a bylo třeba mu přidáván, aby již nyní tohoto velkého pána dělat mohl. — Čtvrtý, jménem Matouš, čítal dvacet tři jara a sloužil u dragounů, kde se domohl hodnosti desátníka. Až se vrátí, oslní samého knížete svou mužnou krásou, takže tento jej vezme do svých služeb a udělá ho hajným nebo spíše ještě lokajem, aby mohl při stole přisluhovati samé paní kněžně a urozeným princeznám a hraběnkám, které k ní zavítají návštěvou. Toť stálo psáno zlatým písmem v knize řízení světového a běda tomu, kdo by se byl opovážil o tom pochybovat. — Rozumí se, že Matouš lokajem nezůstane, nýbrž že postoupí buď na štalmajstra nebo na správce zámku na Hluboké nebo v Libějicích nebo v Třeboni. Dbá-li kníže pán své cti a slávy, není možno, aby jinak učinil. Dočká-li se toho panímáma Krušná, bude si připadat jako sama paní kněžna. — Pátý a nejmladší, Frantík, čítající věku svého patnáct let, měl náramnou chuť na vojančinu, a proto už ničemu se nechtěl učit na německé reálce v Budějovicích, kde prozatím ještě studoval. Po prázdninách vstoupí do kadetní školy a za pět nebo šest let bude z něho oficír, který každého dne bude beze všeho moci zasednout k tabuli císaře pána na vídeňském hradě. Vsugeroval toto pomyšlení mámě tak, že tato sebe samu přímo viděla sedící podle země královny v pozlacené dvoraně, a na pojídala ze stříbrných talířů a popíjela vína ze zlatých pohárů, a předem se tou svou slávou pávila.
