Miloslav Čelakovský (16. 4. 1937, Plzeň) je český malíř, který se narodil a dodnes žije v Sušici. Po studiích na Filozofické fakultě UK – obor výtvarná výchova, se věnoval kresbě a malbě. Samostatně vystavuje od roku 1985. Malíř je také členem Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti. Jeho dílo je zastoupeno v Západočeské galerii v Plzni, v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech, v Muzeu v Blatné a v Muzeu Šumavy v Sušici a ve sbírkách v zahraničí, především v Německu.
Parkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen
garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumavská turistická střediska zajišťují širokou nabídku turistických aktivit po celý rok. V zimě je zde k dispozici řada lyžařských vleků (skiareály Lipno, Zadov, Churáňov, Špičák, Velký Javor, Železná Ruda), sedačkové lanovky a běžkařské trasy. O úpravě běžeckých tras se můžete on-line informovat přes net pomocí informačního serveru Bílá stopa. O počasí prostřednictvím web kamer, serverů o předpovědi počasí a sněhového zpravodajství. Zajímavosti můžete získávat přes náš nejstarší šumavský net http://www.sumava.cz/, nebo jedno z místních rádií jako jsou Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy. V létě je místo ideálním výchozím bodem pěších tůr a výletů na kole na hřebeny... V zimě můžete využít všechny druhy zimních sportů, sjezdovky a běžecké trati. V letních měsících Vám nádherná Šumavská příroda nabízí nespočet tras jak pro pěší tak pro cyklo turistiku. Ubytování v centrech i na samotách nabízí dostatečný prostor pro děti i Vaše zvířecí miláčky. Ubytovat se můžete na pronajaté chalupě, chatě, apartmánu, na farmách, v rodinných penzionech, hotelech ale třeba i kempech u stojící nebo tekoucí vody. Ubytování najdete již za velmi příznivé ceny bez ztráty kvality. Šumava je levné ubytování. Podle počtu osob jsou k dispozici jednolůžkové, dvoulůžkové, třílůžkové, čtyř i vícelůžkové pokoje, s možností přistýlky, kuřácké i nekuřácké pokoje. Parkování u objektu samozřejmostí a u vybraných kapacit na pozemku ubytovatele či uzavřené parkoviště. Zvykem bývá úschovna kol a lyží, zahrada s nábytkem, dětským koutkem a grilováním. Zápůjčka dětských postýlek v objektech, lyží a horských kol v každém větším hotelu či středisku standardem. Připojení k netu přes WiFi free, internetové kavárny, přípojné body již naprostý standard také v téměř každém informačním středisku. Ohromnou popularitu si v poslední době získala lipenská oblast, kde služby na vysoké úrovni poskytuje Lipno Servis.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Kráčeli pospolu jasnou, vlahou letní nocí. Pokud šli vesnicí, žádný z nich nepromluvil, jen kroky jejich duněly a psi po statcích štěkali. Teprve když byli sami dva za vsí, když zaleskla se před nimi široká hladina Voleška, politá stříbrným světlem měsíce, Krušnej se ujal slova.
„Vidíš, Jouzo," pravil, „když se podívám tuhle na ten rybník, zlobím se na naše staré, jak prohloupili a jak málo o nás dbali. Knížecí je teď všechen ten rybník a naši staří ještě měli právo na polovičku z výtěžku lovu. Jsou ještě pamětníci, jak tehda zadali své právo."
Potužák přisvědčil. Ticho bylo slavnostní, jen psí štěkot dozníval chvílemi k nim ze vsi a zdáli, vlevo nyní, ozýval se kejhot hus, pasoucích se na Blatech směrem ke Zbudovu a k Selci. Na rybníce samém zašplouchal tichou vodou tu a tam vymršťující se kapr, zakvákala divoká kachna, ozvala se krátkým zaječením lyska; v dozrávajících klasech žita ševelil noční větřík a nad poli nad lány zakvílel pronikavě poletující sýc, jemuž opodál druh odpovídal.
„A vidíš, Jouzo," hovořil dále Krušnej, „po třech letech vždy Volešek se pouští a dvě stě metráků ryb se z něho vyloví. To je slovo, dvě stě metráků ryb! Počítej po sedmdesáti zlatých za metrák, máš čtrnáct tisíc zlatých. Polovice pro nás, máš sedm tisíc každý třetí rok. A za trošku stýlí rákosového, za právo pastvy na březích neúplně nahnaného rybníka naši staří se vzdali práva na polovici ryb! Kde měli rozum tátové! — Pánbůh mu dej věčnou slávu, tvému tátovi, Jouzo, ale on byl z předních, kteří se přimlouvali, aby se to knížecím ponechalo! Knížecí mají Bezdrev, mají sto třicet rybníků jen na Hlubocku, ještě se jim musel hodit celý Volešek, aby se nenasytný jejich chřtán nahltal. Kde bych já byl dnes, kdybych svůj podíl peněz za všecka ta léta měl v kapse! Všech těch starostí a strastí bych byl zbaven..."
„A tvůj Josef by mohl dodělávat na doktora ještě deset let, viď, Jakube?" prohodil s úsměškem Potužák. „Počítej přece trochu, kamaráde! Povídáš, že sedm tisíc by na nás připadlo každým třetím rokem. Uvaž teď, že je nás dvacet starousedlých, přišlo by tedy na každého z nás tři sta padesát zlatých. Uvaž k tomu, že rybník se sám nenaseje, že třeba kupovat násadu, že hájení také něco stojí a lovení taky. Nezapomínej dále, že v době, kdy sedláci knížecím rybník postoupili, metrák ryb byl za třicet zlatých. Také nesmíš zapomenout, že by na nás byla připadla polovice daní, kterou teď platí kníže, a že když se zakládal katastr, sedláci z pozemků, které na ten čas ničeho nevynášely, daní platit nechtěli, jako ty pořade škemráš, že za pastviště daň platit musíš. Z té příčiny, když knížecí prohlásili, že daně platit budou, okraje rybníků, kde byly písčiny nebo močál, jim připadly, oni pak více vody nahnali a rybníky zvětšili. Tohle a jiné věci ještě si jak náleží rozmysli a potom rci, oč bys byl bohatším, kdyby staří tehda si právo na polovici Voleška byli uhájili."
„Mne jen mrzí," odpověděl Krušnej, jinam řeč zaváděje, „jak se nadýmá a nafukuje všecko, co se věší na šosy knížete pána. Nemluvím ani o pánech, ale před každým hajným a baštýřem, před každým knížecím pěšákem aby se člověk krčil..."
„A kdo ti poroučí, aby ses krčil před nimi? Není přece třeba se krčit. Dobrou vůli zachovávat, ale krčit se? Ne, ani před pány se nekořím! Je po robotě a poddanství; jsme si rovni všichni. Oni mají své a my máme taky."
„To se snadno řekne, a přece to pravda není. Oni nás škrtí a my se neubráníme. Soudy jim dávají za pravdu a my vždycky prohrajeme. Blata jsou naše a potok Soudný je jejich a oni v něm loví ryby a trávu nám šlapou na našich pozemcích a vodu na zavlažování našich luk z něho brati nesmíme, aspoň ne, kdy je toho zrovna třeba, pouze v určité dni, byť Blata byla zatopena od dešťů. Tomu se potom říká spravedlnost!"
„V tom jsou, brachu, ještě jiné věci, které my tady nezměníme. Tu možno říci, že naši staří se nezasadili, dokud byl čas, o svá práva a promeškáním je zadali. Nechali knížecí v držení vody, až tato vešla v jejich majetek; soudy potom ovšem nemohly jinak než přiřknouti právo tomu, jemuž po dlouhou řadu let nikdo ho nepopíral. Že pak soudy vždycky knížecím za pravdu nedaly, toho důkazem jsou Blata, jež po dvoustaletém sporu nám přiřkly. A mezi těmi, kdo to zavinili, Jakube, byl zase tvůj táta, dej mu Pánbůh lehké odpočinutí! Připomenu ti to, abys nedával vinu jen mému, pokud běží o Volešek."
„Jak to myslíš ? Můj táta ?"...
Nu, tvůj táta byl první, který zažádal písemně... písemně —"povídám! — u hlubocké knížecí správy, aby mu dovolili odvést si strouhu z potoka na zavlažování své louky, a tím přiznal knížecím právo na vodu. Zapomněls to ?"
„Nezapomněl, Jouzo! - ale to mu tehdy tak poradili..."
"To je jedno, Jakube. Rada byla špatná a on měl míti s to rozum neříditi se špatnou radou. Když ti právo přiznám, budeš se ho držet, a to knížecí taky udělali a nic jiného. To už potom nic nebylo plátno, když přiběhl Bartoš ze Zbudova na knížecí, kteří lovili v potoce, rovnýma nohama skočil do vody a křičel, že lovit nesmí, že potok jejich není a že napřed musí zabít jeho, jako zabili svého času Kubátu, a jeho mrtvolu že musí předem vylovit z vody, než budou vytahovat ryby. Knížecí ho nezabili, přestali lovit a odešli, ale potom mu řekli od soudu, že na základě toho, co tvůj táta udělal, potok patří knížecím a on že jim v lovení bránit už nesmí. Bartoš potoku neuhájil, jako uhájil Blat Kubáta."
„Ba, Kubáta dal hlavu za Blata," odtušil Krušnej, svěsiv hlavu a rukou máchnuv, „uhájil nám jich, ale co jsme tím získali? — Paseme na nich, to je všechno! A to je málo, tohle všechno! — Na Blatech teď dělá každý, co se mu líbí, a pomalu ani té pastvy nebude dost. Ten drn odváží, onen hlínu kopá — všude samá jáma, samý výmol, v nichž se voda sbírá, která ani v létě za největšího žáru nevysýchá. A ty tisíce hus, co se tam pasou, ty svým trusem všechnu trávu vypálí..."
„A nejvíc jich tam máš ty," prohodil Potužák. —
„Já ne, to moje žena," bránil se Krušnej, „já jí to pořád vytýkám; však víš, že ničeho nezmohu s ní, když rozumu nemá. Zkrátka, kdyby Blata se rozdělila, kdyby každý, kdo na ně práva má, dostal z nich svůj podíl, aby si s ním dělal, co chce, může a smí, bylo by lip. Nadělalo by se luk a sena i otavy by bylo, že by každý z nás mohl chovat dobytka ještě jednou tolik, kolik ho má. Ale tu jsou pořád ještě lidé, kteří se tomu vzpírají, a jen nepřízeň by měl člověk, který by navrhl něco podobného. Tak prý bylo a tak ať prý je pro všecky časy! Blata jsou svobodná! — Už tu a tam někdo to uznal a mluvil o tom, ale tu bylo rámusu! Starý Bartoš kdekoho zakřik, a dokud on živ bude, nic prý se nesmí rozdělit!'
„Vždyť starý Bartoš už zemřel..."
„Nu, zemřel, pravda, a hodný člověk byl a nikoho se nebál, ani knížecích, dej mu Pánbůh nebe! — ale rámus, který by povstal, kdyby kdo promluvil o dělení, ten, myslím, neumřel s ním."
„V tom máš pravdu, Jakube. Blata by se měla rozdělit. Vždyť už i dříve se rozdělovala. Čemu říkáme Blata, není ani desátá část těch, co jednou tu bývala. Až za Nákří, k Záblatům, za Dubenec k Radomilicům, k mlackým remízům, na druhé straně pak ke Zlivi, mezi Pištínem a Zalužicemi až k Češňovicům, a mezi Výhlaví a Voleškem tuhle až k Chrášťánkám a k němčickému lesu, všecko bylo Blata, a dnes jsou z toho louky a polní lány. Věc třeba ovšem jak náleží uvážit, aby při dělení a po něm nepovstaly sváry a spory a aby nikdo nebyl zkrácen; také bude nezbytno ustanovit přesně, kterým usedlostem přináleží právo užívání tohoto obecního majetku, aby se nám potom nepřipletli a nepřiživovali lidé, kteří takového práva nemají..."
