Šumavský rozcestník

stručně

název: Sterzmühle
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: sušicko
GPS: 49°10'50.427"N, 13°23'39.053"E

popis objektu:
Sterzmühle 10, Mochov u Hartmanic je vodní mlýn postavený v první polovině 18. století, první záznam v pozemkové knize z roku 1780 (v mapě zakreslen 1760), kdy jej koncem dubna Marie Dohalská z Dohalic, majitelka statku, prodává Tomáši Thurnwaldovi. Dům se nazývá Mochauer nebo Sterzmühle v Mochově, a má zde číslo popisné 10. Thurnwaldům patří až do roku 1873. V roce 1966 mlýn koupil JUDr. Václav Hrabánek (nar. 1915) z Prahy, který tehdy ruinu opravil. Světnice má rozměry 6 x 6 m a výšku 2,2 m, okny orientovaná k jihovýchodu, zatímco menší komora k severovýchodu. Ve světnici stojí velká pec. Strop je původní, natřený volskou krví. Stropní trámy jsou vysoké okolo 40 cm, trámy roubení mají výšku od 26 do 43 cm. Dnes je vlastníkem Mgr. Václav Hrabánek, syn pana doktora. Mlýn si "zahrál" ve filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále.

stručně

název: smolná pec Radkov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: sušicko
GPS: 49°08'53.42"N 13°29'20.57"E

popis objektu:
Tato stavba je svým charakterem zcela ojedinělá a nebyla nikdy dokončena ani použita. Stavba probíhala někdy na počátku 20. století a předpokládá se, že měla sloužit na výrobu kosmetických prostředků z pryskyřic jehličnatých stromů. Provedení stavby totiž neodpovídá tehdejším technologickým požadavkům na kolomaznou pec či podobná zařízení. U hlavního objektu se nacházejí ještě pozůstatky zdí, částečně založené pod úrovní terénu. Může se jednat o základy tří nadzemních staveb, nebo o pozůstatky plánované stavby louhovacích bazénů. Podle pamětníků se na přelomu 19. až 20. stol. přiženil na Velký Radkov nějaký holič z Vídně, patrně rodák z kraje. Není známo, zda si na Velký Radkov přinesl plány na výrobu kosmetických prostředků (esence, vonné masti, mýdla, aj.), nebo zda se dostal k plánům později. Pravděpodobně se jednalo o jeho podnikatelské spojení s nějakým vídeňským podnikatelem. Z ústního podání se traduje, že podnikatel sice předal holiči stavební plány, ale už mu nepředal výrobní plány. Podle jiného výkladu se jednalo o podvodníka, který holiče ožebračil. Další verze upozorňuje na možné přerušení prací v důsledku 1. svět. války. Poslední úvaha říká, že stavba mohla být od počátku prováděna technicky špatně a od výroby se raději upustilo. Pravděpodobná se dnes jeví verze, že se jednalo o nedodržení stavebního plánu možná z nepochopení plánu, či o úplně špatný plán. Rozměry pece jsou: výška zdiva 3,60 m, šířka zdiva 0,47 m a vnější obvod 11,20 m.

stručně

název: Vchynicko-tetovský plavební kanál
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: srňsko
GPS: 49°6'17.78"N, 13°27'44.323"E

popis objektu:
Plavební kanál z let 1799 - 1801 byl vybudován podle návrhu ing. Josefa Rosenauera. Finančně náročnou stavbu zajišťoval tehdejší majitel panství kníže Josef Schwarzenberg. Kanál, který umožnil plavit dřevo do Otavy, obejitím nesplavného úseku Vydry, začíná asi 2 km od Modravy pod bývalou dřevařskou osadou Vchynice - Tetov, podle níž dostal svůj název. Šířka 4 až 5 m, hloubka 1,6 m. V místě odbočení kanálu byla řeka Vydra přehrazena jezem s hradlovým mostem, zařízením, které sloužilo jako hráz zabraňující pronikání dřeva do nesplavného balvanitého koryta Vydry. Hradlový most byl v roce 2000 opraven. První 2 km vede kanál podél Vydry až nad královácký dvorec Antýgl, kde se prudce stáčí zpět a vede podél Rokyty a úpatím Kostelního vrchu až k osadě Mosau, části obce Srní. Původně pokračoval kanál dále a pod Spáleným vrchem končil v řece Křemelné. Ve 30. letech 20. století byl přestavěn a v závěrečné fázi sveden do betonového potrubí. Poslední plavba se zde uskutečnila v roce 1958. Dnes je celé dílo používáno jako přivaděč vody do malé vodní nádrže vybudované na Sedle (dostavěna v roce 1949). Odtud přes tzv. Vodní zámek padá voda potrubím se spádem 235 m na lopatky turbíny elektrárny Vydra a vrací se tak do mateřského koryta Vydry. Část plavebního kanálu je nyní využívána jako přepad s napojením do Sekerského potoka. V současné době činí délka kanálu 14,4 km.

stručně

název: Schwarzenberský plavební kanál
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: volarsko
GPS: 48°48'52.623"N, 13°52'50.87"E

popis objektu:
Jedna z největších a nejkrásnějších dochovalých technických památek na Šumavě. Vybudován počátkem 19. stol. k plavení dřeva. Začíná na bavorské hranici pod horou Steinberg (1021 m n. m.) Rosenauerovou nádrží a ústí zhruba po 52 km do řeky Mühl. Před nádrží pomník zakladatele a stavitele Josefa Rosenauera. Spojuje povodí řek Vltavy a Dunaje. Podél části kanálu vede naučná stezka Schwarzenberský plavební kanál, která seznamuje návštěvníky s historií plavení dřeva na Šumavě. Nenáročné pro pěší, vhodná i pro cyklisty. Myšlenka spojení vodních cest Vltavy a Dunaje původně vznikla dříve, než na návrhu velkolepého vodního díla začal pracovat schwarzenberský lesní inženýr Josef Rosenauer. Touto myšlenkou se zabývali stavitelé již v dobách Karla IV. a největší překážkou v cestě stálo rozvodí tvořené hlavním šumavským hřebenem. Na projektu schváleném v roce 1779, jehož realizace byla započata až v roce 1789 (využívajíce ukončení výhradního práva plavby dřeva v povodí Mühlu uděleného pasovskému biskupství) započal Josef Rosenauer pracovat již v roce 1775. Tisícovka najatých dělníků během prvních dvou let vystavěla první, tzv. "starý kanál" vedoucí od Jezerního potoka vytékajícího z Plešného jezera (na tomto místě je vybudovaná kaplička nesoucí název Rosenauerova) až k ústí Světelského potoka do Mühlu. Od roku 1793 byla započata plavba a zároveň kanál prodloužen až dosáhl Jeleního potoka.

stručně

název: Šumná Šumava - Sušice, Solo
kategorie: kultura a památky
podkategorie: publicistické pořady
lokalita: sušicko
GPS: 49°14'18.524"N, 13°31'25.646"E

popis objektu:
Cyklus stylizovaných dokumentů o architektuře českých měst. Zajímavou naučně vzdělávací formou s humorem a nadsázkou provádí diváka po možná méně známých, ale neméně významých architektonických památkách vybraných českých měst. Průvodcem je akademický architekt a herec divadla Sklep David Vávra. Ten v sobě spojuje odbornou erudici se vtipem a schopností zaujmout a pobavit. Lesem a sněhem za architekturou šumavských měst jde v čase vánočním David Vávra, architekt, který cestou za vánočním stromkem pro děti poznává mnoho způsobů, jak slavit vánoce. Část tohoto 52. dílu Šumných měst se věnuje sušickému Solu - továrně na zápalky, bytovým domům pro dělníky, vilou majitele a domem služeb.

stručně

název: bytové domy SOLO, Sušice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°14'19.930"N, 13°31'30.526"E

popis objektu:
Bytové domy pro zaměstnance legendární továrny SOLO v Sušici, tzv. „Soláky" stojí přímo na bývalém rameni řeky Otavy. To bylo zasypáno a přeloženo až v roce 1920 a na jeho místě byly vybudovány byty pro zaměstnance sirkárny.

stručně

název: Dům zdravotní péče Solo, Sušice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°14'16.579"N, 13°31'26.817"E

popis objektu:
Prosperující sušická továrna Solo postavila pro své zaměstnance již v roce 1930 sociální zařízení, což byl velmi moderní objekt, který neměl ve své době takřka obdoby. Tehdy tu pro zaměstnance sloužily jesle, závodní jídelna i lékařská ordinace. Dnes je dům kulturní památka.

stručně

název: vila Daliborka, Sušice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°14'12.672"N, 13°31'22.582"E

popis objektu:
Vila Daliborka je velký dům v sousedství Sola na křižovatce ulic Pravdovy, Masarykovy a Nádražní se zrodil až na samém počátku první republiky, od roku 1921 poskytoval byty pro tovární úředníky. Přezdívku Daliborka vila získala díky charakteristickým věžičkám.

Šumava.cz