Šumava: železnorudsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Turistický region Šumava se nachází na jihozápadě České republiky s lákavým Národním parkem Šumava. Při návštěvě tohoto regionu se turisté, cykloturisté mohou seznamovat s okolní neporušenou přírodou, hlubokými lesy, bystřinami a jezery, která jsou dostupná jak v letní, tak i v zimní turistické sezoně. Šumava leží na území okresů Český Krumlov, Prachatice, Klatovy a Domažlice. Šumava není jenom českým turistickým rájem, ale jeho území a aktivity na něm konané zasahují také do Rakouska, Bavorska, Falcka (Spolková země Německo). Často hledané ubytování Šumavy jsou Zadov, Churáňov, Železná Ruda, Špičák, Lipensko. Velkým lákadlem je i voda - Lipenská přehrada, ledovcová jezera jako např. Prášilské jezero, Černé a Čertovo jezero, Laka. Vyberte si z rozsáhlé nabídky ubytování na Šumavě - naleznete zde hotely a penziony, priváty a apartmány, chaty a chalupy a také kempy. Ubytování na Šumavě je úžasné v každém ročním období. Šumava to je levné ubytování, ubytování na samotě, luxusní ubytování. Šumavské webové kamery vás přes net on-line informují o počasí, o stavu sněhu, sněhových podmínkách o lyžování, pro běžkaře. Šumavský informační server Bílá stopa informuje on-line o upravenosti běžeckých stop. Oblíbenou destinací Šumavy je Lipenská přehrada, skiareál Lipno, kde došlo k prudkému rozvoji turistických služeb (Lipno Servis). Turistické informace přináší náš nejstarší šumavský net http://www.sumava.cz/, spoustu hudby, zábavy a informací přináší Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy. Šumavu proslavil film Král Šumavy podle stejnojmenné knihy, ale Králem Šumavy se dnes rozumí ale i Author Král Šumavy – vítěz cyklo maratonu MTB, ROAD.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Václav váhal odpověděti; cítil, že se nevymkne z vykonání toho, co od něho žádal Vojta, ale strachu z přímého účastenství na jeho konání ani tato slova jej nezbavila. Bylo poprvé, že k tomuto účastenství se slyšel pobádána; do této chvíle pouze věděl o hříbkových činech a hrubě ani neuvažoval, příčí-li se tyto zákonu, ale spoluviníkem jeho nebyl; nyní rázem pochopil, že páše do čehosi nedovoleného, nebezpečného. Projelo mu mozkem, že neodvratně a střemhlav se pořítí do hrůzné černé propasti, jejíhož dna neviděl.
Oči Vojtovy tkvěly na něm s nevýslovným výrazem. Cítil, že není pomoci, že musí uposlechnouti, byť i životem poslušenství zaplatil. „Nu?" vece Vojta.
„Já půjdu... Já půjdu," blábolil ubohý hoch, „já... jenom nevím, kterak... to... ustrojit... kterak se matce... nabídnout, že jí dojdu pro ten koš. Přece víš, že... takové dochůzky... nejsou pro mne. Já mám jiné věci na práci. Matka pošle děvečku nebo... hůdě (malé služebné děvče). Mně by se jen smáli..."
„To jsou samé hloupé řeči, ty babo, ty bačkoro!" vpadl mu do řeči Vojta; „na ty mě nechytneš, ty! Já vím, proč chci, abys šel ty, a ty půjdeš!"
A zase na něm utkvěly oči Vojtovy s oním hrozným výrazem, jemuž síly jeho nestačily čeliti. Viděl tyto zlověstné oči, které mu připadaly jako dvojice příšerně ze tmy svítících rozžhavených koulí. Klopil své vlastní zraky, ale nebylo možno je odvrátit; i kdyby je byl zamhouřil — zavřel, byl by cítil upřený na sebe pohled, před nímž byl malomocný, který se mu do mozku vbodal. Pot mu vystoupil na čelo, bylo mu, že tlukot srdce se zastavil.
Vtom se vzpřímila Apolena, všecek její obličej se vynořil zase ze tmy.
„Poslouchej, Vojto,"ozvala se kladouc ruku na rameno hříbkovo, „já ti něco povím. Vidíš přece, že tenhle je škemra nimravý, jemuž každý vidí na nose, co má v myšlenkách. Vyvede ti něco hloupého, s to máš přece rozum. Nech ho! Já ti pro ty ryby dojdu sama."
„A proč bys ty pro ně chodila?" odtušil vzdorně Vojta; „on musí jít." „Já ti to vyřídím lip..."
„Ale já chci, aby on šel. On musí odvyknout strachu, zonačit trochu, aby z něho bylo něco jiného než nemotorné ucho."
„Ale já tě prosím, Vojto, abys ho nechal. Slyšíš, já tě prosím! Udělej mi to k vůli, nebudeš litovat."
Vojta se dal do smíchu.
„Tys namouduši holka," pravil, „jaké člověk musí pohledat. Když tedy prosíš, udělám ti to k vůli a půjdeš ty. Jsem jist, že to dobře vyřídíš."
Usmál se na ni ještě jednou s výrazem úplně změněným, z něhož vyzírala spokojená hrdost, a třepí ji důvěrně pravicí na plece.
Dívka se usmála také; líčka vzplanula nachem, zalesknul se úběl zoubků a z očí vyšlehl pohled plný nadšení a horoucích díků.
„Z tebe nebude do smrti než sedlák," Vojta se obrátil na Václava; „dřít a lopotit se budeš za pluhem až do smrti, protože nemáš kuráže, co by se za nehet vešlo. Tvá sestra je jinaká, pardyje! — škoda, že není chlapcem! Máš tu otročinu v krvi, nikdo ti ji nevyžene. Já zase jsem člověk volný, který si nedá poroučet, a budu dělat do své smrti, co se mi bude líbit, jen až tu vojnu setřesu, ale ta mě vycvičí. Jdi teď chrnět, aby tě ta tvá dřina neumořila zítra."
Rozešli se. Václav se vrátil do konírny cestou, kterou byl přišel, Vojta pokývnuv hlavou Apoleně, usmál se na ni spokojeně a zmizel v houštině jako duch; Apolena postála chvilku, dívajíc se za ním. Viděla jej ještě na okamžik, an vynořiv se ze stínů, přehoupl se přes hradbu sadu. Světlo měsíce polilo dívku zvláštním kouzlem, postříbřilo její pěkný obličej, pozadovádělo si v prsténcích černých vlasů, zbavených pouta šátku a spadajících v rozkošném nepořádku na čílko i skráně, na ramena i na režnou košilku, sbíhalo po barevné sukýnce až k bosým bílým nožkám, stahovalo její pružný, ztepilý život, takže postava se zdála ještě štíhlejší a vyšší než beztak ve skutečnosti byla...