Šumavský rozcestník

stručně

název: Voprchovský dům, Sušice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°13'49.653"N, 13°31'13.007"E

popis objektu:
Dům je bohatý zajímavými architektonickými prvky. Vchod si uchoval pozdně gotický lomený vstupní portál. Tento původně měšťanský pozdně gotický dům byl postavený ve druhé polovině 15. století. Kolem roku 1600 byla renesančně přestavěna fasáda a z této doby pochází vysoká renesanční atika. Renesanční jsou i pravoúhle profilovaná okna, pravoúhlá ostění vchodů, klenby, zbytky renesančních dekorativních maleb. Zásadně opraven byl dům v 18. století. Od roku 1775 do roku 1936 v něm bylo umístněno děkanství. Dnes je v něm Muzeum Šumavy.

stručně

název: obytný dům Mořice Schwarzkopfa, Sušice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°13'59.665"N, 13°31'20.336"E

popis objektu:
Mořic Schwarzkopf zil v letech 1879–1937 a byl majitelem firmy Schwarzkopf a. s. Sušice - továrna na obuv, usně a řemeny, byla věhlasným podnikem. Většina výroby byla na export, firma dodávala své zboží i armádě. Na počátku 50. let minulého století byla ale výroba komunistickým režimem zlikvidována. Mořic Schwarzkopf se ve druhé polovině 20. let minulého století rozhodl starý dům v centru města přestavět na luxusní obytný dům. Jeho přítel a starosta Sušice J. Seitz přivedl architekta Jindřicha Freiwalda, který odvážnou přestavbu navrhl původní dům byl zcela zbořen a nahrazen novostavbou. Architekt Freiwald navrhl nárožní řadový dům, který ukončuje souvislou zástavbu patrových obytných domů. Objekt o dvou nadzemních podlažích má nepravidelný půdorys přibližně tvaru L, zastřešení sedlového tvaru, na nároží dominantní věž se zastřešením kuželového tvaru. K dvoutraktovému křídlu při ulici T. G. Masaryka pod ostrým úhlem přiléhá křídlo při ulici Ostrovní, krátkými kolmými křídly je vymezen dvůr, propojený průjezdem v přízemí se zahradou na nábřeží Otavy. Na ose průčelí do ulice T. G. Masaryka je hlavní vchod s vestibulem s vyrovnávacími schody, jenž vede do prostoru dvoupodlažní haly s půlkruhovým schodištěm orientovaným do dvorního průčelí. Směrem do Ostrovní ulice jsou obytné prostory, v severním dvorním křídlu další tříramenné schodiště. V patře byl původně rozsáhlý byt s reprezentačními místnostmi orientovanými do ulice T. G. Masaryka, při Ostrovní ulici pracovna majitele, pokoj a ložnice dětí, ložnice rodičů a na konci křídla směrem k řece "čajový" pokoj paní Schwarzkopfové s půlkruhovým rizalitem, na který navazuje terasa a schodiště do zahrady. Reprezentativní interiéry mají bohatě řešenou výzdobu – vstupní vestibul mramorové obklady, schodiště obklady a zábradlí z ušlechtilého dřeva, pánský pokoj vestavěné skříně a dřevěný obklad stěn, japonský salonek plastickou výzdobu a posuvné dveře s intarziemi atd. Zahrada je tvořena dlážděnou plochou a vázami oddělenou částí s kašnou, obehnána je zdí s půlkruhovými průhledy k řece Otavě. Po válce se do domu nastěhována pohraniční policie, sekretariát KSČ a později mateřská škola. Původní majitelé sestěhování do okrajových místností a nakonec vystěhováni úplně. Po vystěhování mateřské školy ve druhé polovině osmdesátých let minulého století došlo vlivem naprosté neúdržby k velmi závažnému poškození budovy. Po roce 1989 se dům vrátil původním vlastníkům, kteří provedli nezbytné opravy. Dům slouží opět jako obytný, v části je umístěna výroba rodinné firmy. Objekt se nachází na území Městské památkové zóny Sušice.

stručně

název: alpské domy Volary
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'48.866"N, 13°53'25.96"E

popis objektu:
Vesnická památková rezervace Volary vznikla nařízením vlády České republiky č. 127/1995 Sb. ze dne 24. května 1995 "o prohlášení území ucelených částí vybraných měst a obcí s dochovanými soubory lidové architektury za památkové rezervace". Volary se dříve přirovnávali k "alpské vesnici" či "alpskému městečku" jedinečnému svým vzhledem nejen na Šumavě, ale v celých Čechách. Nezvyklá architektura vycházela ze skutečnosti, že Volary byly v 16. století kolonizovány uzavřenou komunitou horských dobytkářů z oblasti Tyrol či Štýrska, která si přinesla po staletí uchovávané tradice a zvyklosti. Volarský dům je unikátem lidové architektury České republiky a jeho výskyt je omezen pouze na město Volary a sousední osadu Dobrá. Přezdívá se mu alpský, volarský, pavlačový, horský... Volarský dům u nás představuje alpskou architekturu, která vychází z horských podmínek a nutnosti obstarat chod hospodářství včetně péče o dobytek i v zimách s množstvím sněhu. Základní rysy volarského domu jsou: široká a rozlehlá usedlost poschoďového rázu se světnicí v podkroví, obytné i hospodářské prostory ukryty pod velkou společnou střechou, velmi plochá sedlová střecha a kryta štípaným šindelem zatěžkaným kameny, patrová usedlost má vrchní patro roubené, přízemí je buď roubené nebo částečně či zcela kamenné, široké průčelí domu se vstupem do průjezdu, pavlač ve štítě, dříve s břevny, později s ozdobně vyřezávanými prkny, impregnace roubených částí domu volskou krví. Mimoto jsou jednotlivé volarské domy a další roubené objekty vedeny jako kulturní památky. Lidovou architekturu Volar představují vedle volarských domů i roubené stodoly a seníky na loukách.

stručně

název: Černá věž, Klatovy
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: klatovsko
GPS: 49°23'40.997"N, 13°17'33.952"E

popis objektu:
Černá věž stojící v jihozápadním rohu na náměstí v Klatovech a je zdaleka viditelnou dominantou města. Stavbu věže zadalo prosperující královské město roku 1547 italskému staviteli Antoniu de Salovi a jeho úkolem bylo postavit věž nejenom pro obranné účely, ale i jako doklad moci a bohatství města. Antonius de Sala vytvořil plány, které předpokládaly, že k věži bude později přiléhat budova radnice. Kamenná věž byla dostavěna roku 1557. Měla 6 pater, v prvním z nich se nacházela mučírna, a byla zakončena střechou krytou měděným plechem. Pod ní bydlel věžný, jehož úkolem bylo mj. ohlašovat troubením čas. Ve druhé polovině 16. století byla v těsném sousedství postavena nejdříve renesanční radnice (dokončena roku 1559), později jezuitská kolej a kostel. V roce 1583 byl na věž zavěšen zvon (odlitý zvonařem Martinem Jindrou) později pojmenován Bartoloměj. Při opravě roku 1727 byl vyměněn krov Černé věže a na dvě báně byly nasazeny pozlacené korouhvičky. Roku 1758 město zachvátil velký požár, při němž se roztavil původní zvon, věž byla ožehnuta a pro její černou barvu se jí začalo říkat Černá věž. Roku 1760 byl nahrazen zvon novým z dílny zvonolijce P. A. Jacominiho. Ačkoliv praskl při zvonění roku 1938, r. 1940 byl opraven, znovu zavěšen a na věži visí dodnes. Roku 1872 shodila vichřice původní báň, která dopadla na náměstí a proto byla osazena nová jehlanová střecha se čtyřmi menšími věžičkami v rozích. Pod ní jsou umístěny ze čtyř stran černé čtvercové ciferníky věžních hodin se zlatými číslicemi. Celková výška věže dosahuje 81,6 metrů. Ve spodní části věže se nachází orloj, jejž navrhl prof. Ferdinand Vaněk. Poslední opravy byly provedeny v 60. a 70. letech 20. století. Skokem z věže skončilo svůj život i 7 sebevrahů, jako první byl student Antonín Dobízl v roce 1884. V minulém století jen jedna žena (v roce 1940) a v novém století 30.října 2010 kolem 14.hodiny mladá žena, která přijela z Liberce. Dívka přelezla vyhlídkový ochoz ve výšce asi 60 metrů a skočila dolů. Zula si boty, přelezla přes ochoz věže a bez vyčkávání a beze slov se vrhla z věže dolů, nedopadla na stranu náměstí, ale zvolila skok do uličky kde je vchod do věže.

stručně

název: pamětní deska J. K. Haška
kategorie: kultura a památky
podkategorie: památníky
lokalita: sušicko
GPS: 49°8'52.489"N, 13°25'33.696"E

popis objektu:
Vlevo při pohledu do kaple sv. Vintíře je umístěna kamenná deska, pod níž leží urna s popelem Josefa Karla Haška. Doktor Hašek byl významnou osobností politického a kulturního života. Jeho otce, jenž byl známým českým bankéřem a spolumajitelem Melantrichu, popravili nacisté. Doktor Hašek po něm převzal vedení bankovního domu a počátkem roku 1948 byl jako odborník na finance vyslán do Spojených států. Po únorových událostech roku 1948 se ale rozhodl, že v Americe zůstane. Rodině (i dcera Eliška Hašková, pozdější Coolidge pracovala v Bílém domě) se za ním podařilo emigrovat o rok později. Doktor Hašek se vlastní pílí vypracoval na viceprezidenta International Bank of Washington. Založil zde vzdělávací organizaci, byl aktivním členem Československé společnosti pro vědu a umění. V restituci mu byl vrácen rodinný majetek, do něhož patří i zámeček Kundratice, hájovna Pustina. Domů se trvale vrátil v roce 1998, zemřel v lednu 2001 ve věku 90 let.

stručně

název: kaple sv. Vintíře, Březník
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kaple
lokalita: sušicko
GPS: 49°8'52.489"N, 13°25'33.696"E

popis objektu:
Původní kaplička na vrcholu Březníku (1006 m) u Hartmanic, která vznikla na místě poustevny mnicha Vintíře, byla v 50. letech armádou zničena. Znovu byla vystavěna v roce 1992, za přispění obyvatel Hartmanicka a členů spolku sv. Vintíře z bavorského Rinchnachu. Nachází se v těsné blízkosti Vintířovi skály, odkud je pěkný výhled na šumavské vrcholy směrem k česko-německé hranici.

stručně

název: Březník 1006 m n. m.
kategorie: příroda
podkategorie: vrcholy, rozhledny
lokalita: sušicko
GPS: 49°8'57.143"N, 13°25'31.822"E

popis objektu:
Skalnatý vrchol s rozhledem - vrch ve vnitřním pásu Šumavy (1006 m n. m.). Na vrcholu skála sv. Vintíře a obnovená kaplička. Benediktinský mnich Vintíř zde trávil posledních pět let svého života. V roce 1040 zprostředkoval mír mezi císařem Jindřichem III. a Břetislavem I. Zemřel ve své poustevně v roce 1045 a byl pohřben v Břevnovském klášteře. Jako vzpomínka na jeho osobu byly na vrchol vytesány kamenné schody a nahoře postaven kříž a kovová socha. Z vrcholu je možné přehlédnout celý bývalý vojenský prostor Dobrá Voda s Pancířem v pozadí. Pod skálou stála do 50. let kaple, od roku 1992 zde stojí její přesná kopie.

stručně

název: Vintíř svatý, Günther
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: sušicko
GPS: 49°8'57.143"N, 13°25'31.822"E

popis objektu:
svatý Vintíř (asi 950 - 9. října 1045, Březnice (Dobrá Voda)) byl blahoslavený Vintíř (německy Gunther nebo Günther, latinsky Guntharius, někdy uváděn jako Gunther z Niederaltaichu, asi 950–1045, někdy označován jako svatý) byl německý benediktinský mnich, zakladatel kláštera v Rinchnachu. Z jeho jména vzniklo německé jméno Günther. Vintíř žil v 10.–11. století a jeho život je opředen mnoha nejasnostmi. Narodil se někdy kolem roku 950 v hraběcí rodině v Durynsku, byl snad příbuzným vévody a pozdějšího císaře Jindřicha II. a díky sňatku své sestry Gisely s králem Štěpánem (později svatořečeným) se stal spřízněným i s uherským vládnoucím rodem. Je pravděpodobné, že se přátelil s přemyslovskými bratry Oldřichem a Jaromírem, kteří z Čech utekli před krutým Boleslavem Ryšavým. Kolovala pověst, že se Vintíř stal kmotrem knížete Břetislava, Oldřichova syna. Ve 45. roce svého života se Vintíř po seznámení s učením benediktinů rozhodl stát se řeholníkem. Rozdal svůj majetek a v roce 1006 se stal řádovým mnichem benediktinského kláštera v bavorském Niederaltaichu, kde na další utváření jeho názorů na život a víru měl vliv opat Gothard. Nejprve se i navzdory vstupu do řádu nemohl vzdát světských radovánek, později ale odchází do samoty a žije příkladný život světce. Prošel Bavorskem, krátký čas pobyl v Rancingu (dnešní Lahling), později se přemístil do kraje nad Řezným potokem (na bavorské straně Šumavy), kde si založil poustevnu, která se s příchodem dalších bratří později rozrostla v klášter Riminichi (dnešní Rinchnach). Podílel se na vybudování kaple sv. Jana Křtitele. Později se dostal do oblasti kolem hradu Rabí a nakonec se usadil na vrchu Březník (Dobrá Voda), kde v poustevně Březnice zemřel. Břetislav I. oceňoval jeho misionářské úsilí a využíval jej jako diplomata. Je doloženo Vintířovo působení v jednání mezi císařem Jindřichem III. a českým knížetem. V roce 1045 zemřel a na základě svého přání byl pochován v břevnovském klášteře. Jeho ostatky během husitských válek rozházeli husité. Jeho kenotaf se nachází při jižní stěně tamní baziliky sv. Markéty.

Šumava.cz