Šumavský rozcestník: věznice Plzeň Bory

věznice Plzeň Bory

detailní info

kategorie: kultura a památky / architektura
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°43'23.530"N, 13°21'32.993"E

popis

Věznice Plzeň - Bory patří mezi nejznámější věznice v České republice. Nalézá se na jižním okraji města Plzeň, poblíž Litické přehrady a pohled na věznici Plzeň - Bory se naskytne návštěvníkovi přijíždějícimu do Plzně od jihu. Při stavbě budovy borské věznice bylo použito originální architektonické řešení, kterým se v následujících letech při stavbě dalších věznic v různých zemích světa několikrát nechali jejich stavitelé inspirovat. Hlavní budova má tvar osmicípé hvězdy, v jejímž středu se nachází budova s kopulovitou střechou. Z budovy ve středu vybíhá osm ramen o dvou patrech. Ke křídlu směřujícímu k prostoru vstupní brány do věznice je kolmo připojena velitelská budova. Mohutnou branou se vchází do jednopatrové průčelní velitelské budovy, která je 65 m dlouhá. Tato budova je se středem spojena 40 m dlouhým dvoupatrovým křídlem, kde se původně nacházela kaple (za dob komunismu byla přestavěna na tělocvičnu). Kaple byla vybavena oltářem zdobeným obrazem Kristus jako dobrý pastýř od malíře Emila Lauffera, varhany a lavicemi. Nad touto kaplí je umístěna malá věžička opatřená zvonkem. V ostatních sedmi křídlech jsou umístěni vězni. Pod centrální kupolí věznice se nachází studna. Dle dochovaných historických pramenů při kopání studny narazili dělníci na silnou vrstvu uhlí. Městská rada v Plzni již v roce 1870 vyjednávala o prodeji pozemků na výstavbu věznice. S výstavbou Borské věznice bylo započato v roce 1873 dle plánu anglického stavitele Jiřího Ansle. Dokončena byla v roce 1878, ve kterém byli ve věznici umístěni první vězni. Budova měla sloužit jako mužská trestnice pro těžké zločince a dlouhodobě odsouzené. Dne 15.července 1878 přijel do Plzně vlak s eskortou prvních 43 odsouzených, se kterými se počítalo pro dokončovací práce na komplexu borské věznice. Věznice Plzeň - Bory byla téměř po celou dobu své existence, tedy od svého založení až do roku 1990 využívána mimo jiné též k věznění politických vězňů. Na konci 19. století v ní byly umísťováni političtí vězni celého Rakouska-Uherska. V období totality byla zvláště v létech 1949-1952 proslulá pro fyzické týrání a vraždy vězňů. S idylickým líčením podmínek, v nichž byli vězněni tehdejší političtí vězni (např. S. K. Neumann) kontrastuje období po únoru 1948. Byli sem umisťováni retribuční vězni a zejména pak vojenští a političtí prominenti, např. gen. Heliodor Píka (který zde byl i jako jediný vězeň po únoru 1948 dne 21. 6. 1949 popraven), maršál britského letectva Karel Janoušek, mjr. J. Brix, mjr. René Černý, poslanec Stanislav Broj a další. Pro věznění prominentů zde existovalo zvláštní oddělení (tzv. Kreml), v roce 1954 přesunuté do Leopoldova. V trestnici bylo proti vězňům v široké míře užíváno fyzické násilí, zejména po nástupu sadisty škpt. SVS Františka Šafarčíka do funkce velitele trestnice 24. 1. 1949, kdy zde bylo zaznamenáno i několik případů přímého úmrtí vězňů v důsledku bití. Kromě samotného Šafarčíka smutně prosluli dozorci SVS Václav Trepka, Šimon Šepík, Karel Kraml, Václav Ladman a Evžen Stroin. V letech 1949-1953 zde zemřelo 149 vězňů, nejméně 14 z nich za podezřelých okolností. Vězeňská stráž byla vybízena k tvrdému postupu proti třídnímu nepříteli a její hodnocení bylo prováděno podle míry a tvrdosti aplikované šikany trestů (chození nebo dřepování do vyčerpání, bití, samotka, hladovka, zákaz návštěv, odepření dopisů domů, zákaz vycházek, duševní týrání) za drobné nebo smyšlené prohřešky. Byla vytvořena vězeňská samospráva především z retribučních a kriminálních zločinců, která atmosféru ještě přitvrdila. Bicí komando týrající vězně na Borech - František Šafarčík, Václav Brabec, Václav Valm, Karel Kraml, Zdeněk Novák, Václav Trepka, Šimon Šepík, Václav Potužník, Antonín Tichý, Evžen Stroin, Václav Mašek, František Cajthaml, Václav Ladman, Vasil Račko, Vyčichlo, Handrle. Toto komando se oblékalo do modrých montérek, vnikalo na cely a se slovy: „Neseme Vám pozdrav od dělníků ze Škodovky“ surově tloukli vězně. O Františku Šafarčíkovi se tradovalo, že je „specialista na rozkopávání holenních kostí“. Na oddělení D1, vězni nazývané Kreml, byla odsunuta a izolována odsouzená elita národa. V roce 1950 byla mezi stráží i mezi vězni vybudována agenturní informační síť - byla tak "odhalena" údajná protistátní skupina - spojení politických vězňů s některými dozorci. Důsledkem byly tresty smrti vykonané na příslušníkovi SVS Čeňku Petelíkovi, vězních poslanci lidové strany Stanislavu Brojovi a mjr. armády René Černém, dlouholeté tresty pak udělené nad dalším dozorcům. Doznání o spiknutí s cílem pomoci politickým vězňům k útěku bylo z obviněných doslova vytlučeno. Tresty smrti byly orgány KSČ vyneseny ještě před soudním přelíčením. Od 1. 10. 1952 spadal Útvar nápravných zařízení pod ministerstvo národní bezpečnosti. Existuje dodnes. V 70. a 80. letech byl asi nejznámějším vězněm na Borech Václav Havel. Pod Plzeň-Bory spadala rovněž v různých obdobích celá řada pracovních táborů, například v roce 1949 tábor Vykmanov, vápenice v Horažďovicích, kaolinky v Horní Bříze, Třemošné, v Sedlci u Mostu, ocelárny v Hrádku u Rokycan, uhelný důl v Libkovicích, Škodovka Plzeň-Karlov atd. S těmito pracovišti měla trestnice v roce 1949 kapacitu 3 000 vězňů. V Plzni existovala dále i Věznice krajského soudu s kapacitou až 500 osob, s uzavřeným oddělením StB. Od 1. 10. 1952 do uzavření 15. 11. 1955 jako vyšetřovací věznice MNB. I pod tuto věznici spadaly pobočky a pracoviště: cihelny Černice, Stod, Žihle a porcelánka Slavkov. Původně byla věznice určena pro 915 trestanců, z toho 387 trestanců v samovazbě a 528 trestanců v společné vazbě. První vězni přijeli do věznice 15. července 1878. Původní kapacita trestnice 900 vězňů byla v letech 1949-1951 vysoce překračována, až na 1 800 vězňů. Vězni pracovali na celách, zejména při draní peří, což byla ve skutečnosti vyčerpávající a nezdravá práce. Současná kapacita je 1004 odsouzených a 156 obviněných, celkem tedy 1160 vězněných osob. Věznice Plzeň (označována jako věznice Bory), je v současné době věznice se zvýšenou ostrahou a s oddělením pro výkon trestu odnětí svobody s ostrahou a dozorem. Tito vězni jsou umístěni v jednom z křídel věznice. Další křídlo je vyhrazeno pro výkon vazby, kde jsou umístěni obvinění muži, ženy a mladiství. V ostatních křídlech věznice jsou umístěni vězni, kteří zde vykonávají trest odnětí svobody se zařazením dle vnitřní diferenciace do věznice s ostrahou. Slavné vězněné osoby: Stanislav Kostka Neumann a Alois Rašín (členové spolku Omladina), generál Heliodor Píka (dokonce na Borech popraven dne 21. června 1949), generál Karel Janoušek (armádní generál a Air Marshal RAF), generál Miroslav Kácha, hokejisté národní reprezentace ČSSR odsouzení v procesu Modrý a spol., Pavel Wonka (odpůrce komunistického režimu), Dominik Duka (pražský arcibiskup), Aleš Polanský (odpůrce komunistického režimu Jiří Dienstbier (disident, pozdější politik), Petr Cibulka (signatář Charty 77), Václav Havel (pozdější prezident ČSFR vězněn v období červenec 1981 až leden 1983).