Šumava.cz

Kreuz Jakub

• stručně
  • název: Kreuz Jakub
    kategorie: vojenské
    podkategorie: vojáci
    lokalita: domažlicko
    GPS: 49°26'47.973"N, 12°47'13.483"E
    
    

    popis objektu:

    Jakub Kreuz (22.října 1910, Postřekov - 4.prosince 1991) byl přímý účastník bojů proti fašistickému Německu v řadách zahraničního odboje - od roku 1939 Cizinecká legie, po pádu Francie, zůstal ve Francii, velitel partyzánského oddílu, krycí jméno Leon, po válce hodnost poručíka franc. armády. Čestný občan obce Díly od 1. 5. 1995. Jeho jméno je na pamětní desce na památníku obětí první světové války v obci Díly. Jakub Kreuz se narodil v roce 1910 jako jeden z osmi sourozenců. Vyučil se malířem pokojů, absolvoval večerní uměleckou školu v Plzni, pracoval jako dělník v lese, později se zaškolil na obsluhu obráběcích strojů ve Škodovce v Plzni (pracoval tam se svým, o rok starším bratrem Karlem, až do roku 1938). Jakub byl vynikajícím sportovcem v běhu na lyžích - v té době bratři Kreuzové sportovní špičkou. V roce 1938 se se svým bratrem rozhodli, že opustí republiku a půjdou bojovat za její osvobození.Prchají přes nové hranice okolo Hrádku do Domažlic, vlakem do Prahy, Horní Lideče a odtud pěšky přes slovenské hranice do Půchova, dále opět vlakem do Popradu, taxikem do Tatranské Lomnice, a pak do Polska. Cesta trvala celkem 4 dny a byla plná nebezpečí z prozrazení. V Polsku byli jako známí lyžaři přijati velmi vřele. Po výměně několika ubytovacích míst skončili v Broněvicích u Krakova, kde se tvořil základ československých zahraničních jednotek. Bratři Kreuzové chtěli emigrovat do Sovětského svazu, to se jim však nepodařilo a dne 1. června 1939 odjížděli do Francie. Skupina, ve které bylo kolem 1200 mužů rozhodnutých bojovat na straně Francie proti fašistickému Německu. Umístili je do kasáren ve městě Lille. Zde je navštívil vojenský představitel našeho zastupitelství v Paříži a sdělil jim, že vzhledem k tomu, že Francie není dosud ve válce, nesmí se na jejím území koncentrovat cizí vojska, a je proto jediné východisko – podepsat smlouvu do Cizinecké legie… Zklamání na cestě k boji za svobodu. Následovalo střídání míst a posádek na území Francie a v Alžírsku. V září 1939 byla čs. část posádky cizinecké legie přemístěna zpět do Francie, umístěna v městě Agde a utvořilo se zde, po vyhlášení mobilizace všech čechoslováků, bydlících ve Francii, „Soustřeďovací a výcvikové středisko čs. Vojska ve Francii“. Zde absolvovali bratří Kreuzové poddůstojnickou školu. Počátkem roku 1940 byl Čs. útvar nasazen na frontu, dostali novou výstroj a pluk byl nasazen u města Coulommiere severně od Paříže. Brzy oba bratři zjistili, že žádná souvislá obrana neexistuje. Četa, které velel Jakub Kreuz a ve které sloužil i jeho bratr Karel, byla vyslána jako předsunutá jednotka s úkolem zachytit první úder. Než však došlo k boji, přišel rozkaz k ústupu, který trval několik dní. Četa, která ztratila spojení s ostatními jednotkami pluku, byla mnohokrát napadena, měla značné ztráty, zraněn byl i bratr Karel, kterého se podařilo s ostatními zraněnými odsunout. Oba bratři se pak setkali až po skončení války v Anglii. K ustupující četě se postupně přidávali další „ztracenci“ čs. pluku a velitel čety, Jakub Kreuz, je přivedl až do města Limages, kde se setkali s ostatními členy útvaru. Projevil zde mimořádnou rozhodnost a statečnost a zachránil tak mnoho lidských životů. Po sloučení s útvarem bylo oznámeno, že se přesunují vlakem do přístavu Sette a odtud lodí do Anglie. Jakub to odmítl, protože nevěděl kde je jeho bratr. Karlovi tvrdili, že Jakub padl a tak souhlasil s opuštěním Francie. Jakub Kreuz pak odejel zpět do města Agde, postupně navštívil i další místa, kde předpokládal, že může bratr ležet. I při tomto hledání svého bratra se projevily jeho dobré charakterové vlastnosti – soudružnost a snaha pomoci ostatním. Vydal se do 300 km vzdáleného města Marseille, kde bylo sídlo našeho konsulátu, aby zde získal potřebné doklady pro své spolubojovníky, kteří nestačili pustit Francii a byli drženi bez dokumentů ve vojenském táboře v Agde.. Na konsulátu mu bylo sděleno, aby se staral především o sebe, a že mu umožní odjezd do Anglie. K tomu uvádí ve svých pamětech. „Kdybych se chtěl zachránit a starat se vždy jen o sebe, mohl jsem to udělat již v roce 1938. Nepřítel nám nabízel, budeme-li závodit za Německo, všestranné výhody a pomoc. Kdybychom to byli přijali, mohli jsme dneska být možná váženými a bohatými občany a vymluvit se, že jsme tenkrát museli… Tím bychom ale zradili nejen sebe, ale celý národ a všechny naše ideové zásady….. Nemohlo tedy být jinak, než že jsem odmítl a vrátil se zpět do Agdy, kde na mně čekali vojáci, kteří mne věřili…“. Vrátil se pak zpět do Marseille. Zde se pohyboval již v civilu. Ubytoval se s několika Čechy v zařízení Armády spásy, protože byl již přesvědčen, že bratr nežije, snažil se opustit Francii, což se mu ale nepodařilo. V té době bylo v jižní Francii zřízeno „Československé středisko pomoci“. Jeho zřizovatel Dr. Dubina se znal s bratry Kreuzovými ze společné služby u čs. Útvaru. Po zjištění, že Jakub Kreuz zůstal ve Francii, jmenoval ho vojenským velitelem tohoto střediska. Tím střediskem pak prošly stovky čechoslováků, žijících v této části Francie. Jakub Kreuz k tomu ve svých pamětech uvádí: „….To ani není hrdinství zachraňovat stovky a stovky našich příslušníků v cizině…Bylo třeba starat se o tyto rozptýlené, demoralizované vojáky, upevňovat jejich morálku, likvidovat negativní jevy…, a když jsme je trochu dali dopořádku, posílali se ilegálními cestami do Anglie…“. Tuto záslužnou činnost prováděl Jakub Kreuz až do podzimu 1942. Vzhledem k vývoji situace, kdy měla být Němci obsazena celá jižní Francie, byl vyslán do města Tulla k převzetí několika farem které měl připravit na to, aby sem mohli jednotky střediska být převedeny. Zde navázal spolupráci s vedením „francouzského hnutí odporu“ na tomto území a začal organizovat budování skrýší pro zbraně a zásoby, a v říjnu 1942 k tomuto hnutí přešel. O přijetí do francouzského hnutí odporu ve svých pamětech píše : „….přišla spojka, která mně předala druhé, a tak to šlo dál, až nás odvedli do domku na samotě, asi 20 km od města Brive, kde nás s otevřenou náručí přivítal již starší muž, který se představil jako důstojník francouzské armády. Měl krycí jméno Josef. Prohlásil : „To jsem rád, že jsem dostal československé vojáky, já jsem bojoval s vašimi táty v 1. světové válce a vím, jací to byli dobří vojáci“. Zavedl nás pak do jednoho tábora, kde nás přivítalo 17 mladých vlastenců. Francouzský důstojník jim řekl: „Konečně jsem vám přivedl dlouho očekávaného velitele a kamaráda, kterého nyní budete poslouchat. Byl již na frontě a bude vás připravovat pro boj proti Němcům“….. Dostal jsem krycí jméno Leon…. Ať si každý srovná, jak je možné, že já, taková nepatrná osoba z kraje Chodů, bez titulů, jsem si získal důvěru a francouzské vedoucí orgány mi svěřily v nejhorší době svoje vlastní lidi. Měl jsem o nich rozhodovat a měl jsem v rukou jejich životy. Na to jsem byl hrdý a budu stále….“ Pan Jakub Kreuz ve svých pamětech popisuje svoji činnost ve Francouzském hnutí odporu, kde vedl vojenský výcvik mnoha francouzských vlastenců, byl jejich velitelem (velel jednotce, která měla více než 300 mužů), zúčastnil se bojů s okupanty i se zrádci v řadách hnutí, zúčastnil se zajetí německé posádky v městě Tulle, velel jednotce hnutí odporu složené z cizinců, sám byl zraněn, z boje však neodešel. Jakub Kreuz pak po kapitulaci Němců v této části Francie odjíždí do Paříže, je vyslán do města Toulouse, kde opět organizuje shromažďování našich vojáků v kasárnách a je jmenován, již jako poručík francouzské armády, velitelem čs. družiny ve Francii. Koncem roku 1944 se spolu s ostatními příslušníky čs.družiny přesunul do Anglie. Tím se uzavírá další etapa života Jakuba Kreuze, našeho rodáka. Při přesunu do Anglie působil ještě ve vedoucí funkci, měl francouzskou uniformu a hodnost poručíka francouzské armády. Na nádraží ve městě Southen on Seax, kam dorazil 5. ledna 1945, čekali transport důstojníci našeho Vládního vojska, přesunutí sem z Itálie a nařídili nastoupit do trojstupu k přesunu do kasáren. Poručík francouzské armády Jakub Kreuz – Leon odmítl se podřídit těmto důstojníkům a prosadil, že svoje vojáky, kterým velel ve Francii, dovede do míst nové posádky sám. Po příchodu do kasáren mu bylo sděleno, že to, co dělal ve Francii zde neplatí, rovněž že neplatí jeho důstojnická hodnost. Dostal hodnost svobodníka, kterou odmítl nosit. Tím ale jeho ponižování neskončilo. Z francouzského vojenského velitelství dostal pozvánku aby, se dostavil k převzetí odměny, která mu byla za jeho činnost ve francouzském odboji udělena a k vyplacení peněžních náhrad za tuto službu. Odcestovat do Francie mu však nebylo povoleno. Rozhodl se proto, že tyto peníze věnuje pozůstalým rodinám po padlých partyzánech. Musel pak absolvovat šestinedělní výcvik a působil dále ve výcvikovém středisku jako instruktor. V říjnu 1945 se spolu s ostatními vracel zpět do vlasti, byl přidělen do posádky v České Lípě a zde požádal 22. prosince o propuštění do zálohy. Pobyt Jakuba Kreuze v Anglii byl krátký, necelých 10 měsíců. Zanechal však v něm tolik hořkosti a pocitu nespravedlnosti, která byly vůči němu zde páchány, že to zanechalo u něj pocit celoživotní křivdy. To však ještě nevěděl, co ho čeká doma. Nebyla mu započítána léta, kdy působil u francouzských partyzánů, o vrácení získané hodnosti nebyla ani řeč, musel vrátit demobilizační příspěvek 17 000 Kč, který mu byl vyplacen při odchodu do zálohy, musel zaplatit i vojenský plášť (2000 Kč), o který požádal při odchodu do zálohy, protože mu byla zima a na koupi nového neměl. Nepomohla ani intervence francouzských orgánů u min. zahraničí. Stěžoval si na ÚV KSČ a žádal jako dlouholetý komunista o pomoc. Až v roce 1956 dostal od ÚV KSČ odpověď, že jeho žádost byla vyřízena a byla mu započítána všechna válečná léta. Demobilizační příspěvek mu ale vrácen nebyl. Když žádal o vrácení hodnosti poručíka, bylo mu od MNO v roce 1947 sděleno, že musí složit předepsané zkoušky. Navíc bylo po něm požadováno, aby zdůvodnil, proč zůstal ve Francii. Zkoušky vykonal, důvody vysvětlil, nic se však nezměnilo. Byla mu přiznána hodnost četaře v záloze. Jak bolestně znějí jeho slova v pamětech: „ Když mne propouštěli v roce 1944 Francouzi, ponechali mne celou kompletní uniformu, jednu dobrou deku a dali mě 1000 franků. A u nás, po tolika letech odloučení a bojů?“ Takovému vlastenci jakým Jakub Kreuz byl, který obětoval 6 let života, riskoval život, byl zraněn, podlomil si zdraví, se dostalo kopanců ze všech stran. Jeho reakce na tyto křivdy je uvedena v jeho pamětech: „Moji snahou je zachytit události z let 1939-1945, které se mi vtiskly do paměti a které jsem prožil s tisíci lidmi, o jejichž osudy se nikdo nezajímá. Ale s tím se nemůžeme smířit – již v zájmu příští generace, v zájmu všech, kteří ve jménu svého národa, dobrovolně šli bojovat. Mnoho lidí nemělo a nemá potuchy, co se dělo za hrůzu, kolik obětavosti a statečnosti bylo nutno u těch, kteří bojovali, a kolik lidí to zaplatilo životem, fyzickým a  morálním zmrzačením….Dnes se ozývají i hlasy, že jsme tam nemuseli chodit. Jaký charakter mohou mít lidé, kteří dnes takto hodnotí naši činnost. Celá řada francouzských vlastenců si mě vážila, nezapomněli na jejich spolubojovníka, na čechoslováka Leona, když se udělovaly odměny a vyznamenání. Zde v pamětech nemohu uvést nějaké vyznamenání, pochvalu uznání od představitelů našeho národa… V roce, 1939 jsme se zařadili tam, kde bylo třeba bojovat i obětovat životy. Nakonec jsme byli poraženi doma a to nejhorším způsobem – mravně, a to je horší než dostat kulku do hlavy… Kdybych věděl, do jakého mravního bahna se dostanu, nikdo by mne z Francie nedostal. Kdyby mohla uniforma francouzského poručíka, která mě byla v Anglii odebrána mluvit, musela by říci: „Veliteli partyzánských oddílů, ozbrojených vojenských jednotek francouzské vnitřní armády, veliteli 1. roty mezinárodní jednotky ve Francii, cos to ze mne udělal? Ty, frontový bojovník, jež jsi bojoval v prvních řadách spolu s vojáky, kterým jsi velel – s Francouzi, Španěly, Poláky, Jugoslávci, sovětskými vojáky – proti společnému nepříteli – německému fašismu, s vojáky, kteří k tobě měli důvěru a svěřili ti své životy – ty odkládáš toto nejvyšší ocenění, které jsi dosáhl?. Ano, je to možné, nesloužil jsem ve Vládním vojsku, abych si mohl uniformu důstojníka ponechat…. Nikdy jsem nevyužil protekce, mohl jsem zajít na francouzské vyslanectví v Praze a jejich prostřednictvím by se vše vyřešilo. Copak jsem to ale mohl udělat? Domyslí si někdo, co by to bylo za ostudu pro náš národ? Svému národu jsem hanbu nikdy neudělal….“ Pan Jakub Kreuz zemřel 4. prosince 1991.

Královec Josef

• stručně
  • název: Královec Josef
    kategorie: vojenské
    podkategorie: vojáci
    lokalita: domažlicko
    GPS: 49°26'47.973"N, 12°47'13.483"E
    
    

    popis objektu:

    Josef Královec (8.ledna 1919, Postřekov - 12.ledna 1940, Plzeň Bory) byl popravený nacisty v roce 1940 a zároveň první oběť nacistů na Chodsku. Čestný občan obce Díly od 9. 5. 1965. Jeho jméno je na pamětní desce na památníku obětí první světové války v obci Díly umístěné na kapli sv. Cyrila a Metoděje. Josef Královec nečekal na výzvu k odboji proti nacistům, vstoupil mezi prvními do odbojové skupiny Národního hnutí pracující mládeže na Plzeňsku. Činnost NHPM se dá shrnout stručně – boj všemi prostředky za osvobození našeho národa. Chodská skupina rozmnožovala letáky, měla spojení na Plzeň a zajišťovala účast na různých shromáždění, zpočátku i demonstracích. Dlouho jim gestapo nemohlo přijít na stopu, teprve až lstí. Do jejich řad se dostali dva gestapáčtí agenti a potom došlo k zatýkání. Mnozí odbojáři se z koncentračních táborů však již nevrátili. Sám Josef Královec zemřel po 4 dnech mučení ve věznici na Borech v Plzni. Pochován je na hřbitově v Klenčí pod Čerchovem.

Rumburská vzpoura

• stručně
  • název: Rumburská vzpoura
    kategorie: vojenské
    podkategorie: bitvy
    lokalita: domažlicko
    GPS: 49°26'47.973"N, 12°47'13.483"E
    
    

    popis objektu:

    Rumburská vzpoura bylo protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády, která vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburk. Tito vojáci se vzbouřili, protože byli nedostatečně a špatně zásobováni, nedostávali nevyplacené žoldy a byli šikanování německými důstojníky. Tato vzpoura začala 21. května 1918 po 6 hodině ranní a jejími organizátory bylo 65 mužů v čele s Františkem Nohou, kteří odepřeli poslušnost svým velitelům - nastoupili oproti rozkazu na ranní nástup s puškami. Postupně se přidávali další vojáci, celkový počet byl asi 700. Přestože vzpoura vypukla spontánně, její vůdcové navázali rychle kontakt s českými vojáky z královéhradeckého 18. pěšího pluku, kteří byli umístěni v České Lípě. Jedině toto by mohlo přenést vzpouru do dalších oblastí, což mohlo přerůst v revoluci, která byla v českých zemích na spadnutí. Vzbouřenci nejprve obsadili město Rumburk a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády, složené převážně z česky mluvících vojáků královéhradeckého 18. pěšího pluku, a rozprášeni. Tři vůdcové povstání Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář byli 29. května 1918 v časných ranních hodinách zastřeleni. Stanným soudem v Rumburku a Novém Boru byli odsouzeni k trestu smrti také Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla - ti byli 29. května večer popraveni zastřelením v lese za Lesním hřbitovem v Novém Boru. Jakub Bernard pocházel z obce Nový Postřekov (dnes Díly) a na pomníku padlých z první světové války z obce Díly je pamětní deska s textem: „Rumburskému rebelu Jakubu Bernardovi věnuje osada Nový Postřekov“. U dalších čtrnácti odsouzených k smrti byl nakonec rozsudek zmírněn na mnohaleté vězení. Z více jak 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti.

pamětní deska Jakub Bernard (rumburský r...

• stručně
  • název: pamětní deska Jakub Bernard (rumburský rebel)
    kategorie: vojenské
    podkategorie: vojáci
    lokalita: domažlicko
    GPS: 49°26'47.973"N, 12°47'13.483"E
    
    

    popis objektu:

    Na pomníku padlých z první světové války z obce Díly je pamětní deska s textem: „Rumburskému rebelu Jakubu Bernardovi věnuje osada Nový Postřekov“. Rumburská vzpoura bylo protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády, která vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburk. Tito vojáci se vzbouřili, protože byli nedostatečně a špatně zásobováni, nedostávali nevyplacené žoldy a byli šikanování německými důstojníky. Tato vzpoura začala 21. května 1918 po 6 hodině ranní a jejími organizátory bylo 65 mužů v čele s Františkem Nohou, kteří odepřeli poslušnost svým velitelům - nastoupili oproti rozkazu na ranní nástup s puškami. Postupně se přidávali další vojáci, celkový počet byl asi 700. Přestože vzpoura vypukla spontánně, její vůdcové navázali rychle kontakt s českými vojáky z královéhradeckého 18. pěšího pluku, kteří byli umístěni v České Lípě. Jedině toto by mohlo přenést vzpouru do dalších oblastí, což mohlo přerůst v revoluci, která byla v českých zemích na spadnutí. Vzbouřenci nejprve obsadili město Rumburk a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády, složené převážně z česky mluvících vojáků královéhradeckého 18. pěšího pluku, a rozprášeni. Tři vůdcové povstání Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář byli 29. května 1918 v časných ranních hodinách zastřeleni. Stanným soudem v Rumburku a Novém Boru byli odsouzeni k trestu smrti také Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla - ti byli 29. května večer popraveni zastřelením v lese za Lesním hřbitovem v Novém Boru. U dalších čtrnácti odsouzených k smrti byl nakonec rozsudek zmírněn na mnohaleté vězení. Z více jak 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti.

penzion 3002, Hamry

• stručně
  • poloha
    • typ: chata
      ulice: spravuje CA Retour
      
      popis polohy: samota
      
      bus: 6,5
      nádraží: 8,2
      
  • objekt
    • popis objektu:

      Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.

      bar
      bezbariérový pokoj
      bezbariérový přístup
      domácím zvířatům vstup povolen
      garáž
      gril
      internet, wifi
      konferenční centrum
      krb
      nekuřácký objekt
      ohniště
      parkoviště otevřené
      parkoviště uzavřené
      společenská místnost
      úschovna cenných předmětů
      zahrada s posezením
      
  • pokoje
    • popis pokoje:

      2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.

      vybavení pokojů:
      

      balkón
      CD přehrávač
      DVD přehrávač
      internet, wifi
      koupelna s vanou
      koupelna se sprchou
      lednice
      minibar
      pračka
      satelit
      televize
      trezor
      WC na pokoji
      

      
      celková kapacita: 30
      
      složení pokojů:
      

      apartmány 2L
      apartmány 3L
      apartmány 4L
      apartmány 5L
      apartmány 6L
      1L
      2L
      3L
      4L
      5L
      6L
      přistýlka
      
  • strava
    • stravování
      restaurace
      jídelna
      snídaně
      obědy
      večere
      restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy
      vlastní vaření společné
      vlastní vaření na pokoji
      lednice
      mikrovlnná trouba
      myčka nádobí
      nádobí
      sporák
      toustovač
      trouba
      konvice
      

      
      obchod potravin: 12
      bufet: 12
      restaurace: 3
  • sport a zábava
    • popis volný čas a sport:

      možnosti v objektu:
      

      bazén venkovní
      bazén vnitřní
      fitcentrum
      ping-pong
      sauna
      solárium
      squash
      šipky
      tělocvična
      tenisový kurt
      úschovna kol
      úschovna zimní výbavy
      vysoušeče obuvi
      wellness
      whirpool
      

      
      bazén venkovní: do 15 km
      bazén vnitřní: do 15 km
      běžecké tratě: do 5 km
      bikecentrum: do 15 km
      biliard: do 15 km
      bowling: do 15 km
      cyklobus: do 15 km
      cyklotrasa: do 1 km
      fitcentrum: do 15 km
      golf: do 15 km
      golfový trenažér: do 30 km
      internet free wifi: do 15 km
      internet veřejný: do 15 km
      jízda na koni: do 5 km
      koupaliště: do 15 km
      lanové centrum: do 15 km
      lyžařská škola: do 15 km
      lyžařský vlek: do 15 km
      masáže: do 15 km
      moto nebo minikáry: do 15 km
      posilovna: do 15 km
      půjčovna kol: do 15 km
      půjčovna lyží a snowboardů: do 15 km
      rybník: do 5 km
      rybolov: do 30 km
      sauna: do 15 km
      skibus: do 15 km
      solárium: do 15 km
      sportovní / lanové centrum: do 15 km
      squash: do 30 km
      tělocvična: do 15 km
      tenisový kurt: do 15 km
      trasy pro kolečkové brusle: do 15 km
      turistická trasa značená: do 1 km
  • děti
    • popis pro děti:

      vybavenost pro děti v objektu:
      

      brouzdaliště
      dětská postýlka
      dětská židle
      dětské hřiště
      dětský bazén
      dětský koutek
      hlídání dětí
      houpačka
      pískoviště
      prolézačky
      skluzavka
      dětský vlek
      trampolína
      

      
      dětské hřiště: 13
      dětský bazén: 13
      hlídání dětí: 30
      dětský vlek: 8
  • bussiness
    • konferenční kapacity:
      

      salónek
      zasedací místnost
      kongresový sál
      bussiness centrum
      dataprojektor
      flipchart
      konferenční set
      pódium
      šatna
      
  • cena
    • minimální počet nocí:
      
      

      v sezóně pouze týdenní pobyty
      ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně
      kauce
      Vánoce
      Silvestr
      

apartmány 2040, Špičák

• stručně
  • poloha
    • typ: apartmánový dům
      ulice: spravuje CA Retour
      
      popis polohy: obec - okraj
      
      bus: 0,2
      nádraží: 2
      
  • objekt
    • popis objektu:

      Nově postavené útulné prázdninové byty, parkoviště, úschovna kol a lyží, zahradní posezení, pískoviště.

      bar
      bezbariérový pokoj
      bezbariérový přístup
      domácím zvířatům vstup povolen
      garáž
      gril
      internet, wifi
      konferenční centrum
      krb
      nekuřácký objekt
      ohniště
      parkoviště otevřené
      parkoviště uzavřené
      společenská místnost
      úschovna cenných předmětů
      zahrada s posezením
      
  • pokoje
    • popis pokoje:

      Jeden dvoulůžkový byt (barevná televize se satelitem, sociální zařízení, kuchyňský kout). Dva čtyřlůžkové byty se skládají ze dvou dvoulůžkových pokojů s barevnou televizí se satelitem, vlastního sociálního zařízení, kuchyňského koutu (el. dvouvařič, varná konvice, překapávač, lednice, nádobí, utěrky).

      vybavení pokojů:
      

      balkón
      CD přehrávač
      DVD přehrávač
      internet, wifi
      koupelna s vanou
      koupelna se sprchou
      lednice
      minibar
      pračka
      satelit
      televize
      trezor
      WC na pokoji
      

      
      celková kapacita:
      
      složení pokojů:
      

      apartmány 2L
      apartmány 3L
      apartmány 4L
      apartmány 5L
      apartmány 6L
      1L
      2L
      3L
      4L
      5L
      6L
      přistýlka
      
  • strava
    • stravování
      restaurace
      jídelna
      snídaně
      obědy
      večere
      restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy
      vlastní vaření společné
      vlastní vaření na pokoji
      lednice
      mikrovlnná trouba
      myčka nádobí
      nádobí
      sporák
      toustovač
      trouba
      konvice
      

      
      obchod potravin: 2 km
      bufet: 2 km
      restaurace: 200 m
  • sport a zábava
    • popis volný čas a sport:

      možnosti v objektu:
      

      bazén venkovní
      bazén vnitřní
      fitcentrum
      ping-pong
      sauna
      solárium
      squash
      šipky
      tělocvična
      tenisový kurt
      úschovna kol
      úschovna zimní výbavy
      vysoušeče obuvi
      wellness
      whirpool
      

      
      bazén venkovní: do 5 km
      bazén vnitřní: do 5 km
      běžecké tratě: do 1 km
      bikecentrum: do 5 km
      biliard: do 5 km
      bowling: do 5 km
      cyklobus: do 1 km
      cyklotrasa: do 1 km
      fitcentrum: do 1 km
      golf: do 15 km
      golfový trenažér: více
      internet free wifi: do 1 km
      internet veřejný: do 1 km
      jízda na koni: do 1 km
      koupaliště: do 1 km
      lanové centrum: do 5 km
      lyžařská škola: do 1 km
      lyžařský vlek: do 1 km
      masáže: do 1 km
      moto nebo minikáry: do 1 km
      posilovna: do 1 km
      půjčovna kol: do 5 km
      půjčovna lyží a snowboardů: do 1 km
      rybník: do 15 km
      rybolov: do 15 km
      sauna: do 1 km
      skibus: do 1 km
      solárium: do 1 km
      sportovní / lanové centrum: do 5 km
      squash: do 5 km
      tělocvična: do 1 km
      tenisový kurt: do 1 km
      trasy pro kolečkové brusle: do 5 km
      turistická trasa značená: do 1 km
  • děti
    • popis pro děti:

      vybavenost pro děti v objektu:
      

      brouzdaliště
      dětská postýlka
      dětská židle
      dětské hřiště
      dětský bazén
      dětský koutek
      hlídání dětí
      houpačka
      pískoviště
      prolézačky
      skluzavka
      dětský vlek
      trampolína
      

      
      dětské hřiště:
      dětský bazén:
      hlídání dětí:
      dětský vlek:
  • bussiness
    • konferenční kapacity:
      

      salónek
      zasedací místnost
      kongresový sál
      bussiness centrum
      dataprojektor
      flipchart
      konferenční set
      pódium
      šatna
      
  • cena
    • minimální počet nocí: 2
      
      

      v sezóně pouze týdenní pobyty
      ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně
      kauce
      Vánoce
      Silvestr
      

Baldovské návrší

• stručně
  • název: Baldovské návrší
    kategorie: vojenské
    podkategorie: pomníky
    lokalita: domažlicko
    GPS: 49°27'42.150"N, 12°54'57.711"E
    
    

    popis objektu:

    Bitva husitů s křižáky v roce 1431 na vrchu Baldov (566 m n. m.) známý také pod názvem Baldovské návrší. Dnes památník bitvy z roku 1931 (podstavec s názvy a letopočty vítězných husitských bitev). Překrásný rozhled do okolí, na Domažlice a hřeben Českého lesa. V této krajině pod hradbami královského města Domažlic se odehrála v srpnu 1431 bitva, v níž husitská vojska obrátila na útěk 5. křižáckou výpravu proti kacířským Čechům. Dne 1. srpna opustila tato výprava Norimberk a vnikla do Čech. Po marném obléhání Tachova zamířili křižáci ve třech proudech k husitským Domažlicům. Toto obležené město se ocitlo v tísni a netrpělivě očekávalo pomoc. Prokop veliký shromáždil svá vojska u Karlštejna a již 13. srpna stál se svými u Chotěšovského kláštera. Ostrým pochodem vyrazil Domažlicům nápomoc. Dne 14. srpna vystoupil kardinál Julián Cesarini na blízké návrší, aby se svým doprovodem posoudil bojovou situaci. Překvapil je pohyb křižáckých útvarů na ústupové cestě do všerubského průsmyku. Byla to nedojednaná operace, která měla přemístit některé oddíly vstříc očekávanému husitskému útoku. Mnozí křižáčtí vůdcové to pokládali za počátek ústupu a posléze útěku před obávaným nepřítelem, jehož bojovníci se již zdálky blížili se zpěvem o božích bojovnících. Křižáků se zmocnila obrovská panika. Přes rozkazy, hrozby i prosby velitelů se dali na zmatený úprk. Jejich hlavní proud se valil ke hradu Rýzmberku a k pohraničnímu lesu. Sám kardinál byl vyveden v přestrojení za prostého bojovníka za pomezní hvozd až u tvrze opálky. Pod Rýzmberkem se utkala husitská jízda s malým odporem kardinálovy gardy, kterou pak pronásledovala až za hrad Pušperk. Husitské vojsko zvítězilo bez větších ztrát nad velikou přesilou a zmocnilo se značné kořisti. Po tomto domažlickém triumfu byl prokop veliký uznán za rovnocenného účastníka i jednání basilejského koncilu. V roce 1931 bylo vzpomenuto této slavné historické události oslavou, při níž byly do základu plánovaného památníku na tomto místě, kde podle tradice zmatený kardinál Cesarini ztratil svůj klobouk, vsazeny kameny z jiných husitských bojišť.

památník bitvy u Domažlic - gloriet Klob...

• stručně
  • název: památník bitvy u Domažlic - gloriet Klobouk
    kategorie: vojenské
    podkategorie: pomníky
    lokalita: domažlicko
    GPS: 49°24'29.58"N, 12°59'35.946"E
    
    

    popis objektu:

    Gloriet Klobouk, byl součástí cesty stromořadím, která vystupovala přímo ze středu koutského zámečku. Založení glorietu je možné vztáhnout k rozsáhlým opravám koutského zámečku a úpravám jeho okolí, které byly provedeny kolem roku 1824 majitelem koutského panství Janem Filipem Františkem Josefem Stadionem. Tento předpoklad dokládají i mapy tzv. josefského mapování. Zatímco na nejstarším mapování označení glorietu chybí, na druhém mapování z let 1836 – 1852 je již klobouk označen, stejně jako stromořadí, které od něho k zámku směřuje. O stavbě klobouku ani o účelu jeho založení se místní historické prameny nezmiňují. Jednalo se patrně o drobnou stavbu, která měla oživit parkově upravenou krajinu a dopřát šlechtě odpočinek s pěkným výhledem na koutský zámeček i jeho malebné okolí. Podobných většinou však zděných Glorietů nalezneme v zámeckých parcích poměrně velké množství. Koutský gloriet stál původně prý na dřevěných sloupech. Při jeho opravě byl na jednom z jeho trámů nalezen letopočet 1723, pokud byl tehdy správně přečten, mohlo se jednat o letopočet založení nějaké stavby, která Glorietu předcházela. Protože dřevěné konstrukce glorietu shořely při jeho opravě roku 1973, zůstane přesné datum založení Klobouku zřejmě navždy utajeno. Období romantismu vystřídala průmyslová revoluce. Cesta stíněná starým stromořadím musela ustoupit nově otevřenému hliníku koutské cihelny, zbytek cesty byl rozorán a dnes po ní nenajdeme ani ty nejmenší stopy. Klobouk však stojí na holém návrší osamoceně dál. Časem k sobě připoutal i starou pověst z husitských válek. Vypráví se totiž, že právě zde ztratil roku 1431 kardinál Cesarini, prchající z husity rozehnané křížové výpravy z Domažlic, svoje listiny, zlatý kříž a klobouk, který má Gloriet připomínat. V bitvě, která se odehrála 14. srpna 1431 totiž husitská vojska porazila pátou křížovou výpravu vedenou markrabím Friedrichem Braniborským a kardinálem Juliánem Cesarinim.