nejvýše položené horské vrchovištní rašeliniště - Rakouská louka zajímavosti ze Šumavy
druhý největší hrad v Čechách po Pražském hradu - Český Krumlov zajímavosti ze Šumavy
nejstarší kostel v Bavorsku - kostel Naší milé Paní u Staré kaple, Řezno zajímavosti ze Šumavy
první verše "polámal se mraveneček" napsal Josef Kožíšek, Lužany zajímavosti ze Šumavy
pramení nejdelší řeka v České republice - Vltava zajímavosti ze Šumavy
nejvýše položené gotické město v Čechách - Kašperské Hory zajímavosti ze Šumavy
jeden z nejvýše položených hradů v České republice - Kunžvart zajímavosti ze Šumavy

pamětní deska generál Josef Pešek

detailní info

kategorie: vojenské / pomníky
lokalita: klatovsko
GPS: 49°28'3.002"N, 13°10'29.324"E Zobrazit na mapy.cz

popis

Pamětní deska generála Josefa Peška v Chudenicích na době v ulici Tyršova 45 s nápisem: "V TOMTO DOMĚ SE NARODIL 5. ÚNORA 1884 GENERÁL ŠÉF INTENDANTSTVA JOSEF PEŠEK ČESKOSLOVENSKÝ LEGIONÁŘ ÚČASTNÍK II. A III. ODBOJE ZEMŘEL UMUČEN 16. KVĚTNA 1953 VE VĚZNICI LEOPOLDOV ČEST JEHO PAMÁTCE U PŘÍLEŽITOSTI 50. VÝROČÍ ÚMRTÍ VĚNOVALA OBEC CHUDENICE". Josef Pešek (5.února 1884, Chudenice - 16.května 1953, Leopoldov) byl český generál šéf intendantstva, bojovník proti nacismu, oběť komunistických perzekucí. Malý Josef vyrůstal v rodině obchodníka Josefa a Anny (rozené Roubalové) Peškových v Chudenicích. Absolvoval měšťanskou školu v Přešticích (s českou vyučovací řečí) a ve Stodě (s vyučovací řečí německou). Dne 15. června 1899 ukončil dvouletou obchodní školu královského města Mělníka a nastoupil základní vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u pěšího pluku 102 Rakousko-Uherské armády. Poté pracoval jako úředník firmy Elektronická akciová společnost (dříve Kolben a spol.). V roce 1905 se stal soukromým úředníkem a dne 30. června 1907 se oženil na Žižkově s Annou, rozenou Tichou. Postupně se jim narodily tři děti - Vlastislava, Josef a Jiřina. I když byl Josef ze svazku Rakousko-Uherské armády propuštěn dnem 27. června 1912 cestou superarbitrace jako invalida “služby zbraní neschopen”, byl 17. dubna 1915 u doplňovacího okresního velitelství v Písku odveden a narukoval k 28. domobraneckému pluku do Lince, odkud byl 6. října přemístěn k 6. domobraneckému pluku v Chebu. Již 13. října 1915 odjel na italskou frontu, kde byl 1. listopadu jmenován podporučíkem domobrany na dobu války. Dne 14. listopadu padl do zajetí v boji u S. Martin a postupně byl umístěn v zajateckých táborech Aderno, Catanie, Termini, Imerese a Padula, kde se přihlásil do československého zahraničního vojska. V únoru 1918 odešel s Československými pracovními prapory na italskou frontu. Jakmile vykonal zkoušku na štábního důstojníka u Padovy, byl 30. září 1918 jmenován poručíkem a velitelem 6. roty II. praporu 32. čs. střeleckého pluku. Po boji u Doss´Alto byl určen velitelem úderné roty a 30. listopadu povýšen do hodnosti kapitána. Choť Anna Pešková zemřela krátce před koncem druhé světové války. Po návratu do vlasti se zúčastnil bojů na Slovensku, kde byl 28. února 1919 ustanoven velitelem II. polního praporu 32. střeleckého pluku v Rožnavě. Kapitán Pešek byl dne 1. března 1919 odvelen k ministerstvu národní obrany jako referent 24. oddělení pro zásobování armády na Slovensku, avšak již 1. května byl nejen povýšen na majora, ale současně ustanoven zástupcem přednosty správního odboru ministerstva národní obrany. Dne 24. prosince 1919 byl přijat do svazku československé armády jako voják z povolání v hodnosti majora. Přednostou správního odboru ministerstva národní obrany byl ustanoven 1. října 1920. Krátce poté byl přeložen do kategorie důstojníků intendantstva a téměř současně povýšen do hodnosti podplukovníka. Rok nato na plukovníka a dnem 28. června 1923 byl jmenován dekretem prezidenta republiky do hodnosti generála intendantstva V. hodnostní třídy. Dekretem prezidenta republiky byl přednosta II. (správního) odboru ministerstva národní obrany dnem 1. května 1928 povýšen do hodnosti generál šéf intendantstva. V období hospodářské krize, v červenci 1931, ministr národní obrany Dr. Vyškovský ustanovil generála Peška „úsporným komisařem“ pro ministerstvo národní obrany: „Úkolem úsporného hospodářství, jehož činnost se vztahuje na hospodaření s rozpočtovými úvěry kapitoly 5 státního rozpočtu všech složek armády i na hospodaření státních podniků vojenské správy, je činiti úsporné návrhy, a to i takové, které se vztahují na hospodaření s rozpočtovými prostředky v roce 1932, a dbáti toho, aby při hospodaření s rozpočtovými úvěry kap. 5 státního rozpočtu bylo postupováno s největší hospodárností tak, aby rozpočet kap. 5 na rok 1931, který byl usnesením ministerské rady vzhledem k celostátní finanční situaci snížen o 33,728.106 Kč na 1,366,271.894 Kč, nebyl překročen. Vzhledem k tomu nařizuji úspornému komisaři, aby zajistil v rozpočtu kap. 5 na rok 1931 úsporu 33,728.106 Kč.“ Pešek v té době ovládal tři světové jazyky: němčinu, francouzštinu a italštinu. Od začátku července 1936 byl na zdravotní dovolené a k 1. lednu 1937 byl přeložen do výslužby jako „vojenské služby neschopen“. Za nacistické okupace se zapojil do protinacistického odboje, spolupracoval s Vladimírem Krajinou a v letech 1944 - 1945 vedl odbojovou skupinu vyšších štábních důstojníků. V době květnové revoluce od 5. května do 3. června 1945 „konal činnou službu u III. Odboru“ ministerstva národní obrany, avšak pro svůj věk i zdravotní stav nebyl reaktivován. Po válce se Josef Pešek dne 28. června 1947 oženil na farním úřadu církve československé v Milavčicích s Hermínou Holou, rozenou Puchertovou, vdovou po mistru řeznickém a uzenářském v Domažlicích a majitelkou místních realit. Pešek tehdy převzal do otcovské péče i její třináctiletou dceru Marcelu Holou. Problematice armády se pak věnoval v branné komise národně socialistické strany, jejíž činnost pochopitelně neunikla pozornosti vojenského obranného zpravodajství... Když neuspěl první agent-provokatér, přišel druhý „nadporučík Panocha“ žádal o nocleh, i když se prokázal dvěma britskými průkazy, generál Pešek mu nevěřil. O své zkušenosti seznámil penzionované kolegy předválečného velitele letectva ing. Jaroslava Fajfra, velitele spojovacího vojska Josefa Dvořáka, velitele protiletecké obrany Karla Haška i generála Karla Haužvice. Pražský advokát JUDr. Moc, jim vzkázal, aby věc okamžitě oznámili příslušným úřadům. Nikdo z nich to neudělal, a tak 19. dubna 1949 byli Pešek i Nosál zatčeni. Tak byl generál Pešek 5. srpna 1949 odsouzen rozsudkem státního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze 4. května 1950 pro vyzvědačství k trestu odnětí svobody na 12 roků, k peněžitému trestu 50.000,- Kčs, k propadnutí majetku a ke ztrátě čestných občanských práv. Dále výnosem MNO z 5. ledna 1951 vzhledem k odsouzení přeložen dne 4. května 1950 do počtu mužstva jako vojín v záloze a zároveň bylo Vojenskému penzijnímu úřadu nařízeno zastavit další výplatu odpočivných platů koncem května 1950. Krátce po vynesení rozsudku se Pešek s Nosálem dostali z borského „Kremlu“ do Leopoldova, kde se stali terčem sadistických dozorců. Po letech spoluvězeň Josef Brodský při vzpomínkách na 16. květen 1953 uvedl: „To ráno zemřel na lůžku jeden z nás. Lékaři smekli vězeňské čepice a nahlas dýchal jenom sedlák, který vedle mne umíral již druhý den. Okolo čtvrté hodiny byl i s ním konec. Plakal jsem celý večer, protože jsem věděl, že i mne vynesou brzy takhle v prostěradle...“ 

pamětní deska generál Josef Pešek na mapě

místa v okolí

pamětní deska MUDr. Václav Rubeška

pamětní deska MUDr. Václav Rubeška

kategorie: kultura a památky / památníky
lokalita: klatovsko
GPS: 49°28'2.750"N, 13°10'28.413"E

zobrazit více
Rubeška Václav, MUDr.

Rubeška Václav, MUDr.

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: klatovsko
GPS: 49°28'2.750"N, 13°10'28.413"E

zobrazit více

další místa v okolí