evropská rarita - nejmenší potok upraven k plavení palivového dřeva a i pro voroplavbu - Pohořský potok zajímavosti ze Šumavy
první rakousko-uherská továrna na kolečka k dětským kočárkům - Watzlawick Rejštejn zajímavosti ze Šumavy
nejvýše položená pravěká pevnost v Čechách - Obří hrad zajímavosti ze Šumavy
nejvýše položené horské vrchovištní rašeliniště - Rakouská louka zajímavosti ze Šumavy
největší a nejkrásnější rašeliné jezírko v České republice - Chalupská slať zajímavosti ze Šumavy
první protikomunistická demonstrace v Evropě (1. června 1953) - Plzeň zajímavosti ze Šumavy
pramení nejdelší řeka v České republice - Vltava zajímavosti ze Šumavy

památník selských mučedníků Mezholezy

detailní info

kategorie: kultura a památky / památníky
lokalita: domažlicko
GPS: 49°24'41.788"N, 13°6'21.259"E Zobrazit na mapy.cz

popis

Památník stojící u kapličky v obci Mezholezy s textem: "Památce selských mučedníků Jana Bílého a Jana Šváry 1666 - 1935". Ke vzpouře došlo kvůli útisku a neúměrným robotám, přičemž mezholezští poddaní opouštěli své usedlosti a utíkali na jiná panství. Tímto způsobem z Mezholez odešel roku 1659 Diviš Nepivo, v roce 1660 opustili své majetky Martin Bečvář, Matěj Hlídalík, Jiřík Junker, Jiřík Krondl a Matěj Mácha. V roce 1661 to byl Jan Vacek a Šimon Švara (Švára), bývalý rychtář, který se však musel do Mezholez v roce 1665 vrátit. Jednalo se tedy téměř o polovinu hospodářů, což jistě muselo mít své důvody. Polákova teorie, že Vidršpergár úmyslně vyháněl své poddané z jejich gruntů, aby si je přivlastnil, neobstojí, protože tímto způsobem by se připravil o pracovní síly i veškeré naturální dávky a poplatky, které držely jeho stateček při životě. Jednoho březnového dne roku 1665 se míra utrpení sedláků naplnila a nenáviděné vrchnosti zapálili panský dvůr. Rozsah škod však není znám. Požár se z panského dvora údajně rozšířil i na opuštěná stavení Bílého, Švary a Hlídalíka. Rozlícený Vidršpergár nechal žháře, kteří utekli do lesů pod Korábem, pochytat. Zadrženi byli 4 poddaní - Jan Hlídalík, kterému bylo tehdy 42 let (stáří je vypočteno podle soupisu poddaných podle víry), dále bývalý rychtář Šimon Švara, stáří 44 let, jeho bratr Jan Švara, stáří 48 let, a Jan Bílý či Bílek, stáří 65 let. Majitel Mezholez okamžitě o vzpouře uvědomil hejtmana Plzeňského kraje Jindřicha Bedřicha z Gutštejna a na Obytcích a požádal jej, aby městu Klatovům nařídil žháře uvěznit. Zatímco Jan Hlídalík a Šimon Švara byli ze žhářství pouze podezřelí, podařilo se Jana Bílého a Jana Švaru ze zapálení panského dvora usvědčit a vymoci si jejich přiznání. Gutštejn společně s druhým krajským hejtmanem Adamem Protivou Běšínem z Běšin skutečně Klatovským nařídili, aby paliče uvěznili. Šimon Švara byl po 27denním vězení propuštěn na svobodu, neboť mu nemohli nic dokázat. Po 166 dnech ve vězení byl propuštěn i Jan Hlídalík, musel však dne 2. srpna 1665 podepsat vrchnosti revers, že se jí nebude mstít, a pokud by se snad podle reversu nezachoval, hrdla svého se dobrovolně odsuzuje. Zbývající 2 sedláci však přišli o to nejcennější. Dne 12. ledna 1666 byli Jan Bílý a Jan Švara na doporučení pražského apelačního soudu převezeni do Prahy a tam uvězněni. Zde byli ještě v Hlídalíkově přítomnosti vyslýcháni a mučeni. Poté byli uznáni za zemské škůdce a paliče a jako takoví sťati a spáleni. Rody Švarů a Bílých žily ve vsi i po této tragické události. Např. v roce 1687 se zde narodila Alžběta, dcera Linharta Švary a Evy. Roku 1674 se tu narodil Jiří, syn Martina Bílého a manželky Anny. Mezholezští mučedníci nezískali nikdy popularity revoltujících a následně vězněných Chodů, jejichž vsi ležely hned za zalesněnými pásmy Kdyňské vrchoviny. Bylo to snad proto, že žháři bylo od středověku opovrhováno více než vrahy, nebo snad jejich příběhu chybělo poutavější zpracování? V každém případě se jim dostalo zasloužené vzpomínky alespoň v práci Karla Poláka, který se do značné míry zasadil i o vybudování mezholezského pomníčku. Slavnostního odhalení tohoto pomníku mezholezských mučedníků proběhlo v neděli dne 9. června 1935. Slavnost pořádala místní osvětová komise za účasti významných hostů a mezholezských zastupitelů. Když dozněly fanfáry z Libuše, nesla se tichým údolím chodská hymna, Jindřichova „Bulačina” na slova J. Š. Baara. Poté historik Karel Polák vykreslil emotivně barvitými slovy selskou vzpouru mezholezských sedláků a jak píší soudobé noviny „pohnutí zmocnilo se posluchačů, když řečník na základě listinných pramenů líčil mučednickou smrt Švary a Bílého v roce 1666”. Své projevy přednesli i další řečníci. Celá slavnost byla filmována ředitelem Bízkem, který se přijel na slavnost rovněž podívat. Podle místní osvětové komise měl být k této události vydán i pamětní spisek s obrazovou přílohou.

památník selských mučedníků Mezholezy na mapě

místa v okolí

kaple Mezholezy

kaple Mezholezy

kategorie: kultura a památky / kaple
lokalita: domažlicko
GPS: 49°24'41.875"N, 13°6'21.646"E

zobrazit více
SDH Mezholezy

SDH Mezholezy

kategorie: instituce / hasičské sbory
lokalita: domažlicko
GPS: 49°24'39.182"N, 13°6'16.886"E

zobrazit více

další místa v okolí