Kapitán Josef Simet (22.dubna 1914, Boříkovy - 10.dubna 1945, Skotsko) byl československý voják, příslušník 311. čs. bombardovací perutě (F/Lt), plnící úkoly protiponorkové služby z letecké základny TAIN (severní Skotsko). Zahynul jako kapitán letounu Liberator PP-D (EV955), v 04:46 hod. při startu k operačnímu letu. Pohřben je na hřbitově v St. Duthus v Tainu (hrob F-45).
Parkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen
garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrStarý rozlehlý a mohutný dům v němž cítíte bezpečí byl původně poštou na náměstí s průjezdem pro poštovní povozy, vykládku spojovacím okénkem, poštovní halou s přepážkami a bytem pro poštovní úředníky. Později se stal rekreačním objektem a s pohledem na centrum městečka. V patře jsou jednotlivé apartmány, v přízemí společenská hala, chodba a v průjezdu sportoviště. K domu přiléhá uzavřená zahrada s altánem.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímČtyři různě velké apartmánové byty. Všechny byty mají vlastní sociální zařízení a vlastní kuchyňku.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceTuristika, cykloturistika, lyžování, běžky, snowboard, houbaření.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolPro děti nabízíme uzavřenou zahradu s houpčkama a prolézačkou.
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Národní park Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald) byl založen v roce 1969 jako vůbec první Národní park v Německu o velikosti 13.000 ha. Zahrnoval oblast Roklanu a Luzného s přilehlými lesy až k Finsterau. Návštěvnicky nejoblíbenější je zoologická zahrada a návštěvnické středisko Hanse Eisenmanna u Neuschönau spolu se Stezkou v korunách stromů. V roce 1997 byl Národní park rozšířen od Roklanu přes Falkenstein až po Bayerisch Eisenstein a zahrnul vlastně území původní lesní správy Zwiesel. Jeho rozloha vzrostla na dnešních 24.250 ha. V Národním parku Bavorský les je naplňován slogan "přírodu ponechat přírodě". Příroda se zde vyvíjí bez zásahů člověka podle přírodních zákonů tak, aby zde vzniklo území bez hospodářského využívání. V novém území Národního parku vzniklo také informační centrum severně od Ludwigsthalu zaměřené na prezentaci "divočiny" (Haus zur Wildnis). V jeho okolí je ZOO ve volné přírodě. Spolu s dalšími informačními centry místních obcí je tak k dispozici síť informací s různým zaměřením. K poznávání Šumavy a Bavorského lesa vyberte z rozsáhlé nabídky ubytování na Šumavě - naleznete zde hotely a penziony, priváty a apartmány, chaty a chalupy a také kempy. Ubytování na Šumavě je úžasné v každém ročním období. Šumava to je levné ubytování, ubytování na samotě, luxusní ubytování. Síť šumavských webových kamer Vás přes net informuje o počasí, sněhu, sněhových podmínkách pro lyžování, pro běžkaře navíc šumavský informační server Bílá stopa. Pro oblast Bavorsko doporučujeme server o počasí wetteronline.de s radarovou mapou mraků. Renesanci obliby zažívá zejména Lipenská přehrada se svým skiareálem Lipno, kde došlo k prudkému rozvoji turistických služeb (Lipno servis). Turistické informace přináší náš nejstarší šumavský net http://www.sumava.cz/, nebo také šumavská rádia - Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Mluvil pevným hlasem, aby všichni mu porozuměli, oběma rukama chopil rameno svého starého druha. Z očí Krušného vytryskly slzy, jeho hlava sklesla na plece Potužákovy.
„Já... já... jsem ti rozuměl," zablábolil. „Ty se vracíš, ty... ty se nehněváš?... Buď Pánbůh pochválen! Už jsem myslil, že jsem... že jsem tě ztratil... a to bych byl nepřečkal.
A ty tu prosíš za odpuštění?... Copak se svět zvrátil?..." Potužák se obrátil k hospodyni, podávaje jí ruku. „A vy se taky nehněvejte, kmotra!'
Krušná, s vytřeštěnýma očima, svému sluchu nevěříc, stála němá, nevědouc, co by odpověděla; teprve po chvíli rozvázal se jí jazyk.
„Ale kdeže bych se hněvala? Jen líto mi bylo, tuze líto, kmotře. Vidíte sám, že náš Ferda tak zle to nemyslil. Byla to řeč, která se mluví, nic víc!... A copak si myslíte, že bych mu tu rybu byla opatřila? Ale kdepak! Tak vy se taky nehněvejte. Sedněte, kmotře, pobuďte u nás, aby se neřeklo..."
V tom to bylo. Potužák to dobře vycítil. Lidských řečí se bála, ale ze srdce nepřicházela její smířlivost. Ale buďsi! Kvůli ní se nevrátil, kvůli ní také nelitoval svého přenáhlení, jen o Jakuba mu běželo, kvůli tomuto také zůstal. Ferdy, jenž stál opodál, zpočátku všecek užaslý, pak zamračený jako noc, ani jediným pohledem si nepovšiml; ten po nějaké chvíli ostatně se vytratil ze světnice.
Ženské také šly po své práci; vycházely, zase se vracely, na hovoru mužů, znovu se rozpřádajícím, účasti nebraly. Potužák mluvil klidně, jako by nic se nebylo přihodilo; zato Krušnej nestačil přemoci svoje pohnutí. Jevil se zaraženým, co chvíle klesala mu hlava na prsa a oči vždy zase se zalévaly slzami.
„Ty ses nepohněval, Jouzo, ty ses opravdu nepohněval?" vydrala se mu několikrát otázka, když samotni seděli.
„Nech toho již! — Nemluvme již o tom! Vina byla u mne," odvětil posléze Potužák, když byl dříve toliko rukou máchl. „Věc je odbyta, myslím. Tvé viny nebylo ani v nejmenším. Ale to ti řeknu: s tvým Ferdou jsem domluvil. Jeho furiantství mě pobouřilo do té míry, že jsem se zapomněl a tobě ublížil. Ten chlapec nemá srdce ani k tobě, ani k rodu, z něhož vyšel. Doufám, že Jakub je z tvého fládra, aspoň se nic zlého o něm neproslýchá."
„Jakub je v pořádku, jenže se zlobívá na druhé."
„Tomu se nic nedivím."
„Jouzo, řekni mi: po tom, co se tu přihodilo, ty bys ještě... Víš, co jsi řeld před obědem?"
„Nu, copak?"
„Ty bys i teď ještě se nebál dáti mu svou dceru?"
„Což bych se bál? Dal bych mu ji, ale s tím, bude-li sám vládnout na statku, jak jsem ti už řekl. Tys — odpusť mi, že ti to řeknu beze všeho obalu, pustil z niky otěže, s tebou žena a děti dělají, co chtějí. Než bych svolil, aby moje dcera se sem provdala, musel by se udělat přesný pořádek, a to bych udělal já. Každý by dostal, co mu patří, aby později žádný se nemohl vytasit s nějakými nároky. Také děvčata by se musila vybavit a provdat, ani jedna z nich by tu nesměla zůstat. Pak byste musili, ty a tvá žena, se odstěhovat ze stavení, a výminku jinde užívat. Však mi rozumíš: o tebe tu nejde, ale o kmotru. Sám nahlédneš, že by svárů a štvanic nebylo konce v domě, protože by chtěla i dále vládnout, a syni a dcery, všecko by se sem táhlo."
Krušnej svěsil hlavu, slza za slzou stékala po jeho rozbrázděných, osmahlých tvářích.
„Máš pravdu, svatou pravdu, Jouzo! Musí se to tak udělat," pravil, „a moudrý jsi, že to takhle zamýšlíš zařídit. Nelze jinak — a přece, vidíš, člověku je těžko u srdce, když pomyslí, že mu není souzeno zemřít pod střechou, pod níž dědové žili a umírali od nepaměti. Ať hospodářem nebo výminkářem, ale do smrti být a umřít jsem chtěl pod střechou, pod níž jsem se narodil. Nemůže to být, jakáž pomoc! Statek především dlužno zachovat rodu."
„Tak, tak! Statek napřed, potom člověk," přisvědčil Potužák; „tak tomu chce Pánbůh."
„A že to takhle přichází, je trest za to, že jsem neuposlechl rodičů. Neplnil jsem jejich vůli, děti mou taky neplní. Nesmím si naříkat. Zaplať ti Pánbůh, Jouzo!"
Podali si ruce, rozuměli si. Seděli drahnou chvíli, slova ne-promluvivše. Zachovávajíce selské tradice, jež pokládají za největší neštěstí, připadne-li rodná půda cizím rukám, konali nevědomky velkou národní povinnost, již plnili dávno na věčnost odešlí jejich předkové, kteří zachránili přes zlobu věků a těžkou porobu svému rodu i veškerému národu svatou půdu, zúrodněnou svým potem a posvěcenou tuhou prací svých tvrdých, mozolných rukou.
Mluvili pak zase o rozdělení Blat a čeho bude třeba učinit, aby získali všecky sousedy pro tuto svoji myšlenku. Hodiny ubíhaly, mlhy venku prchly, slunce, schylující se k západu, k modrým horám šumavským, zvítězilo nad mraky a jeho jasný svit zalil dvůr a zdiva naproti oknům, jako by rázem boží ráno se bylo rozbřesklo.
Potužák vstal.
„Dlouho jsem se zdržel," pravil, „ale bylo třeba si povědět. Řekli jsme si, teď budeme jednat. Buď zdráv, Jakube, a měj se dobře! Neuvidíme se teď asi po nějakou dobu, bude mnoho práce, žně nám nastanou, jen dej Pánbůh pohodu. Promluv, až se ti nahodí, s tvým Jakubem. Spěchu není, ale bude dobře připravit ho. Josef se ti taky vrátí z Prahy, prázdniny nastávají. Promluv i s ním vážně, aby už jednou dostudoval; stůj pevně na svém a nedávej se zase balamutit a konejšit; však jsi nezapomněl, cos mi onehda řekl, že mu dáváš lhůtu do půl roku."
„Buď bez starosti: za půl roku musí být doktorem, nebo ho ponechám jeho osudu. Tentokrát se ohnout už nedám. Děkuji ti, Jouzo! Že ses vrátil, do smrti ti nezapomenu."
Potužák se rozloučil krátce také s hospodyní a odešel. Když byl ze vrat, Krušná přistoupil ke svému muži a pravila:
„To jste si toho napovídali! Ten ti nalil asi zas té své moudrosti do hlavy! Radši jsem ani neposlouchala. Evangelium zrovna není, co povídá, ouvej! — Pro tu rybu se rozčertil, blázen! Jako by ten náš chlapec nesměl promluvit doma, když přišel navštívit rodiče! Jako by si nesměl říci o rybu, když má na ni chuť! To se podívejme na starého fanfára takového! To toho je, když si sní rybu zítra k obědu! To nám nejspíš statek prodají, když tu rybu koupím! Co je mu do toho ? Ať si spravuje doma své a my si budem spravovat zase své u nás... Že sem chce dostat svou holku, tomu ráda věřím. Jak by nechtěl ? — Statek se mu líbí! Nu, já proti tomu nejsem, dá-li holce peněz tolik, co lidé mluví. Ale myslí-li si, že naše děti před tou žábou ustoupí, to se mýlí, to zas ne! Ona jde k nám, a ne my k ní... A co se ostatního týče, toho rozdělení, a co snad ještě jiného zamýšlí, z toho nebude nic. Páslo se na Blatech společně, co Blata stojí, a dobře tak bylo; proč by se to mělo změnit?... Tys taky Blaťák a zakládáš si na tom, že jím jsi, a naparuješ se, jako by jiní byli méně, a pořade Blata v hubě máš, a Kubáta že za ně hlavu dal, povídáš! Nu, dal za ně hlavu, uchoval je, ale celá, jak jsou; za kousky by byl hlavu nedal."
