První písemná zpráva o městysu Dešenice (525 m n. m.) pochází z roku 1272. V centru tvrz Dešenice jejíž původní sídlo vzniklo ještě v 13. století, kdy se po něm psal Rydkéř (roku 1272), dnešní stavba pochází ze 14. století (páni z Dešenic). Od konce 17. století patřila tvrz Krakovským z Kolovrat, za nichž dostala po barokní představbě dnešní podobu. Německý název Deschenitz.
Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrNově postavené útulné prázdninové byty, parkoviště, úschovna kol a lyží, zahradní posezení, pískoviště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímJeden dvoulůžkový byt (barevná televize se satelitem, sociální zařízení, kuchyňský kout). Dva čtyřlůžkové byty se skládají ze dvou dvoulůžkových pokojů s barevnou televizí se satelitem, vlastního sociálního zařízení, kuchyňského koutu (el. dvouvařič, varná konvice, překapávač, lednice, nádobí, utěrky).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Dnešní Bavorský les se rozprostírá v nadmořské výšce mezi 300 - 1.456 m na území o rozloze cca. 5.000 km2. Zvedá se nad levým břehem Dunaje od Regensburgu, Deggendorfu a táhne se až k Pasovu. Více než 70 vrcholů dosahují nadmořské výšky 1000 m n. m. Typickou a velkou oblast Bavorského lesa tvoří náhorní plošiny, slatě, močály, romantická údolí a horská jezera. Na svazích pohoří rostou horské smíšené lesy se zbytky pralesa. Ve vyšších polohách se táhnou rozsáhlé smrkové porosty. Nejvyšší a nejnavštěvovanější horou Bavorského lesa je Velký Javor (1456 m n. m.) - jeho vrchol tvoří čtyři skály - Grosser Arber, Bernstein, Richard Wagner-Spitze a Ostspitze. Je dosažitelný kabinovou lanovkou nebo pěšky a nabízí rozhled do všech světových stran. Další zajímavou horou je nápadný dvojvrchol Ostrého, který dosahuje 1293 m n.m. a nachází se na státní hranici s Německem. Podle siluety byl také nazýván "Prsa Matky Boží". Vyšším vrcholem Velký Ostrý prochází státní hranice. Stojí zde kříž a na bavorské straně turistická chata z roku 1897. Nižší vrchol Malý Ostrý 1266 m n. m. leží na bavorské straně. Druhý nejvyšší vrchol národního parku Bavorský les je Luzný 1373 m n. m., typický svým holým temenem tvořeným žulovou sutí a vrcholovým křížem. Leží necelý jeden kilometr od státní hranice na bavorském území. Příroda je na bavorské straně chráněna Národním parkem Bavorský les, který má třetinu rozlohy Národního parku Šumava a s nímž tvoří jeden unikátní celek. Pro pohodlné poznávání Šumavy, lyžování, cykloturistiku, pěší turistiku, běžecké lyžování (Bílá stopa), houbaření, in-line, sjíždění řek využijte široké nabídky pohodlného levného ubytování. Například využijte ubytování v soukromí, rodinný penzion, pronájem chaty, chalupy či apartmánu. V nabídce jsou také hotely, hotelové komplexy, horské chaty. Většina ubytování je uzpůsobena pro rodiny s dětmi, pro sportovce a jejich vybavení a velmi často i pro milovníky domácích zvířat, kteří cestují se svými majiteli.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Na lících všech posluchačů bylo lze čisti hrůzu, kterou způsobilo v jich duších toto vypravování. Tu a tam padlo dušené slovo; jinak bylo ticho, jedva kdo přecházeli se osmělil. Apolena seděla schoulena na klubíčko, s vytřeštěnýma očima, jedva dýchajíc.
„A ten, co takovou věc udělal?" ozvala se hospodyně; „můj Bože, jsou to lidé na světě! — Že se nebál božího trestu! Naházet do pece lidských kostí!"
„Nu vjidíš, ty má zlatá!" odvětila bába. „Člověk by nevěřil, že by se člověk našel, kerej by se na to vopovážil! Vodpusť mu Pánbůh hřích a vjinu, ale špatně ten člověk skončil. Brali z něho hrůzu takovou, že tu nevydržel; tak potom vodešel do světa a jednou sem přišlo z daleký ciziny ňáký lejstro na vobec, že ňákým nechčestím bjídnej konec vzal. Ale ty kosti odpočívají v svatým pokoji, zasypali je hlinou, prsti navezli a boží objilíčko nad nima roste každým rokem. — A roste taky nad třema kostrama, co je jinde vykopali a zase v zem uložili. Tři kostry velkejch Udí, pravejch obrů, přes sáh dlouhejch. Nejspíš to byli ňácí vojáci, protože se našly eště zbytky modrýho mundúru a mosazný záponky. Kdo vjí, jak a kdy přišli vo život. Ale to se vjí, že krve moc teklo na Blatech a člověk by řek, že pro tu prolitou krev samo slunce tak krvavě vycházívá a zapadává a mlhy do krvavá zbarvuje a váží vodu krvavou. Třeba vzpomenout při modlení na všecky ty zemřelý neznámý, na něž nikdo nevzpomíná, a prosit Boha všemohoucího, aby je vzal na svou milost a dal jim lehký odpočinutí; a potom, aby tý krve už bylo dost a žádná už se neprolila na Blatech a na našich lánech..."
Apolena se schoulila ještě více, všecka krev jí prchla z líček, vytřeštěné oči obrátily se v sloup. Zaběhlyť myšlenky od slov bábiných k černým, klikatě se vinoucím vodám Soudného potoka, nedaleko jehož břehu prodlely nad bezduchým tělem lidského syna, ležícího tam v hluché, němé stepi. Vlasy měl spečené, černající krví, ustláno měl v zelené trávě a mlhy ho přikryly šedým, lehkým, a přece neprostupným rouchem svým! Krve teklo dost už na svobodných Blatech, krve hříšné i krve nevinné — děla bába — znovu dnes tam prolita byla!...
Hrůza lomcovala tělem dívčiným... A jak těkavé myšlenky, šklebícím se děsem jaty a odvlečeny, zapuzeny, do širých Blat uletěly, viděly tam stáda nečistých vepřů, ani odevšad se přiháněli k zabitému člověku... I započnou příšerný kvas, rozvlekou mrtvé tělo, na strašné cáry je rozederou jako před lety onoho starého žebráka, jejž náhlá smrt překvapila na cestě z Plástovic do Zbudova a z něhož se pak našly pouze kusy bídného oděvu a potroušené ohryzené kosti... Ráno, jak prvý zákmit dne se rozlije nad Blaty, zakrouží nad místem hrůzy davy černých havranů, zakrákorají mu píseň pohřební, zachechtají se posupně bílí rackové, slétnuvší se odevšad od širých hladin rybničních, zakvílí nad rozsápaným pestré, cho-cholaté čejky...
Mluvili vůkol ní, neslyšela; toliko zvěstem vracejících se myšlenek naslouchala. Tu bába zpozorovala, jak všecka se změnila v obličeji, jak se choulila a chvěla.
„Co je ti, dítě?" tázala se, sama všecka polekána.
Apolena nemohla odpověděli; jí bylo, jako by železná ruka hrdlo svírala; jen její ruce se křečovitě spínaly.
„Bojí se — není divu, mámo!" ozval se syn hospodář; „povídáte tak strašné věci, že mne sama hrůza obchází. Na vás vždycky jako by něco hrozného lehlo, kdykoli vídáte mlhy na Blatech. Během časů všude se udály hrozné věci, nejen u nás..."
Vtom vešel drobný človíček, všecky zraky se k němu obrátily. Znali ho všickni; byl to krejčí Mejstřík ze Selce, živý přebíhající deník pro Blatsko a okolí. Pracoval málo, zato mnoho chodil ze vsi do vsi, ze statku do statku, roznášeje svoje zprávy, obsahující vše, co viděl a o čem slyšel; dosti zhusta jej uváděla v omyl ovšem také bujná jeho fantazie, jejíž přeludy bral za pravdu, začež lidé střízlivých názorů jej viní-vali ze lži a z přehánění; vcelku však jej všude rádi vídali a on dobře se míval, tím lépe, že věci rozuměje obyčejně přicházel v čas obědu, svačiny nebo večeře.
„Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!" pozdravil; „chčasnej dobrej večer všem!"
»Navěky, amen! Dejž to Pánbůh!" odpovídali mu zevšad, a již ho zvala hospodyně, aby usedl. On pak se drahnou chvíli z místa nehýbal, funěl a frkal, jako by byl právě jen s největší námahou ušel smrti udušením; pak vyňal z kapsy zmačkaný modrý šátek a utíral si pot a vodu s čela, vlasů, knírů a kabátu.
„Tak jsem zrovna letěl/' promluvil pak, „jen abych vám tu novinu přinesl. A zle je venku, na krok nevidět a hustě přitom mží. Z Plástovic přicházím rovnou nohou — Pánbůh bud pochválen za to, že mě chránil! To mi věřte, na krok se odchýlit z cesty, a byl bych zabloudil..."
„Nu, a co se stalo v Plástovicích?" tázal se sedlák.
„Co se stalo ? — Stalo se! — Šeredná věc je, co se stalo! Tak si pomyslete..."
Vtom spatřil a poznal Apolenu, hledící naň vytřeštěnými zraky, v nichž se zrcadlilo největší zděšení. Zarazil se a odmlčel.
„Pověz, pověz!" dorážel naň sedlák.
„Nu — namouduši, tuhle holka se lekne a bába taky — ale co plátno ? Dovědět se to musíte, tak to povím, jak je to. Ale není třeba se lekat přemoc, ta kaše se nesní za tak horka. Musí v tom být mýlka..."
„Tak co je? Co?"
„Inu, co je! Uslyšíte. Tak tedy, už se smrákalo, jdu ze Zlivi — byl jsem tam u Blahů — a přijdu tamhle pod Překážkou k prvnímu mostu, jak se jde k Vomáčce, a najednou potkám četníka. Vedl někoho, nepoznal jsem pro tmu hned, kdo to byl. Myslím si: ňáký syčák nebo cikán — ale ne!... kouknu, na mou duši, byl to Váša Potužákojic!"
Nastalo ohromné zděšení. Bába sklesla na kolena, rukama zalomila. Apolena se chytila oběma rukama stolu, sedlák přiskočil, zadržel ji, aby nespadla; selka pak se dala do křiku a pláče a „Ježíši! Maria! Josefe! — četník že ho ved! — Není možná, dyť ten chlapec nic neudělal!..."
