popis objektu:
Při silnici směřující ze Železné Rudy na Javornou po levé straně pod dvěma objekty lesních správ stávala tzv. nová Pamferova huť. První stávala vysoko nad dnešní silnicí poblíž pramene potoka, kde lze spatřit ještě pozůstatky základového zdiva. Nová Pamferova huť byla uvedena do provozu 1783. Vyrábělo se zde solinové sklo, které bylo vyváženo do Neapole, Portugalska, Frankfurtu, Norimberka, Trientu, Cařihradu, Varšavy atd. Obvykle prostřednictvím vývozců z Arnultovic, Boru, Kamenického Šenova, Sloupu, ale také přímo. V roce 1838 bylo započato se stavbou nové sklárny na Pamferově huti a v červenci roku 1839 zde byla poprvé zapálena pec. Oficiálně žádal o povolení ke stavbě majitel sklárny a statku Železná Ruda Franz Xaver Hafenbrädel, ale výstavbu financovali zřejmě z větší části budoucí nájemci. Těmi byli Mayer a Moritz (+ asi 1864) Blochové z Tachova, z rozvětvené rodiny sklářských podnikatelů, která měla své podniky především v západních Čechách. Pamferovu huť vedl Moritz Bloch. Nová sklárna měla na počátku 50. let 19. století jednu pec se šesti pánvemi otápěnou dřeveni, 4 roztahovací pece na výrobu tabulového skla a stoupu poháněnou vodním kolem. Suroviny získával nájemce především v okolí -písek byl ze Železné Rudy, jíly na pece a pánve pocházely ze Zhůří a Glauberovu sůl, jako základní tehdy používané tavivo, kupovala firma od velkoobchodníků v Čechách. Zaměstnanců zde bylo jenom 14 - tavič, topič, 6 sklářů, 6 odnášníků (pomocníků sklářů) a jeden muž obsluhoval stoupu na křemen. Byla to jen malá sklárna. Když prodával v roce 1852 Franz Xaver Hafenbrädel statek Železná Ruda knížeti Hohenzlollern - Simmaringen, byla smlouva na sklárnu znovu uzavřena dalších 6 let. V polovině 50. let se ale začaly projevovat první známky toho, že nájemce nemá dostatek finančních prostředků. Hlavní příčinou patrně bylo otevření nových skláren na uhelný otop v Davidově, Břasech a Dolním Rychnově. Malý a již zastaralý provoz nedokázal účinně vzdorovat tlaku konkurence. Bloch sice uvažoval o dalších investicích do sklárny, ale nakonec od plánu ustoupil. Jeho finanční situace to nedovolovala a ještě se zhoršovala, v roce 1865 došlo pro dluhy k prvním žalobám. Vše vyvrcholilo v únoru 1866, kdy Bloch s manželkou ze sklárny zmizeli. V březnu byl na jeho majetek uvalen konkurs. Zjistilo se, že falšovali směnky. V roce 1866 byl pověřen správou konkursní podstaty železnorudský obchodník Josef Fuchs. Byl to muž movitý, který se zde snažil zachovat provoz a který si sklárnu později najal. Fuchs disponoval prostředky i na její rekonstrukci, a tak byla pec v roce 1873 přestavěna na smíšený regenerativní otop dřevem a hnědým uhlím. Huť postihl požár v prosinci 1889, byla však obnovena. Byla zmodernizována a vytápěna dřevoplynem, též hnědouhelným plynem. Byla to stále malá sklárna s maximálně 30 zaměstnanci, ale vyráběla kvalitní tabulové sklo a masivní konkurenci moderních velkopodniků dokázala vzdorovat až do roku 1892, kdy byla zastavena pro nedostatek dřeva v okolních lesích. V roce 1893 byla pro svůj špatný stav zbořena. Zbylých 15 obydlí pracovníků hutě bylo osazeno panskými dřevaři (hohenzollernskými). Po levé straně silnice proti místu bývalé hutě stávaly ještě v roce 1945 tři domky, z nichž v jednom byl krámek s potravinami.
