Apartmán Rudík

Apartmán Pošta

Šumavský MED ze strání pod svatým Bartolomějem.

Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
Šumava
batoh

Kocové z Dobrše

Šumava

Obrázek
kategorie: instituce
podkategorie: šlechtické rody
lokalita: vimpersko
GPS:
zobrazit na: google maps, mapy.cz

Kocové z Dobrše jsou stará česká vladycká rodina, která v průběhu staletí povýšila do panského i hraběcího stavu. Pocházeli z Dobrše severně od Vimperka. K původu rodu se váže pověst o mlynáři, který zachránil život knížeti Oldřichovi. Jako první ověřený příslušník rodu se uvádí až Přibík Kocík, který koncem 14. století postavil tvrz Dobrš. Přibíkův syn Jan Beneš působil jako purkrabí ve Strakonicích, další Kocové sloužili u Rožmberků. Později se rozdělili na čtyři větve: dobršskou, bystřickou, ohrazenickou a mimetickou. Příslušeli ke katolické víře a tak přežili i dobu po Bílé hoře. Diviš Koc patřil mezi odsouzené, dokázal svou věrnost k císaři, stal se hejtmanem Plzeňského kraje, roku 1629 dosáhl pro sebe i pro své potomky povýšení do panského stavu a roku 1634 do hraběcího. Na Šumavě dále vlastnili například Dobrš, Hoštice u Volyně, Hrádek u Sušice, Nýrsko, Strašín, Vacov, Všeruby. Některé linie vyhynuly, majetek jedné z nich přešel na Běšiny z Běšin. Část rodu žila v Bavorsku, kam odešli roku 1945. V roce 1979 vymřeli po meči. Spojeni byli také s Kolowraty, pány z Běšin, z Klenové.




odkaz: není

informace přináší šumavské ubytování:

apartmány Rudík, Železná Ruda - ubytování na Šumavě



vyhledat na: google, seznam
více obrázků: google obrázky

mapa

ubytování v okolí

penzion 9001, Přední Výtoň

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování: penzion
Šumava: lipensko
šumavská obec: Přední Výt...

ubytování s kapacitou: 31
cena ubytování: od 430 Kč detail

Rekreace na Lipně

batoh
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
ubytování:
Šumava: lipensko
šumavská obec: Frymburk

ubytování s kapacitou:
cena ubytování: od 0 Kč detail

mohlo by Vás zajímat

Boubínské jezírko

batoh
Boubínské jezírko
Šumava A-Z: voda - jezera
Šumava: vimpersko
šumavská poloha: mapy.cz

informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
detail

Boubínský prales

batoh
Boubínský prales
Šumava A-Z: přírodní krás...
Šumava: vimpersko
šumavská poloha: mapy.cz

informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
detail

další informace

Hrady, zámky, zámečky ovesných baronů a nekonečná zeleň protkaná sítí horských potoků, volný prostor a čerstvý vzduch – to je jedna z mnoha tváří Šumavy. Dlouhé horské pásmo, které se táhne podél jihozápadní hranice Čech s Německem a Rakouskem. Najdete zde také největší tuzemský park s rašeliništi, ledovcovými jezery a zbytky pralesových porostů a vodopádů. Příroda a lidové tradice lákají v každém ročním období. Lidské ruce na Šumavě dokázaly vyrobit zázračné kousky skla doložené trvalými výstavami ve zdejších muzeích. Řadu úžasných míst najdou na Šumavě milovníci dalekých výhledů – a spatřit můžete až Alpy. Za pozornost stojí návštěva technických památek, skanzenů lidové architektury či návštěva nejedné městské rezervace a vesnické památkové zóny. Jedno je zcela jisté - Šumava nabízí spousty romantických míst uprostřed historických měst, středověkých pevností a hradů. Láká Vás dovolená na Šumavě? Hledáte vhodné místo pro konání firemní akce, školení nebo pro rodinnou dovolenou s dětmi? Vybírat můžete z ohromné řady nabídky ubytovacích kapacit. K poznávání Šumavy jsou Vám k dispozici kempy, horské chaty, prastaré chalupy, ubytování v soukromí, penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmánové domy. K výbavě běžně patří zahrady s posezením u grilu, úschovny Vašich kol a lyží, parkoviště, vybavení pro rodiny s dětmi. K vnitřnímu vybavení společenské místnosti, restaurace, bary pro společné posezení. Pokud se nechcete zdržovat s vařením, je vám k dispozici celá řada restaurací, hospod a hospůdek ať již ve městech nebo výletních restaurací na osamělých horských chalupách a chatách. Samozřejmě Vám řada ubytovacích zařízení nabídne pobyt se snídaní a večeří (polopenze), nebo i s obědem (plná penze).

Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:

Loudavě vlekly se hodiny odpolední. Co dělat nebylo, a čáka, že se vrátí Václav neb aspoň otec, jenž přinese o něm zprávu, udržovala celý dům v jakémsi nervózním rozechvění, jež nedalo pomýšlet na práci.

Déšť ustal úplně, ale obloha se nevyjasnila. Šedé mrtvé šero vládlo, doléhalo na ves kraj, skličovalo mysl, zachmuřovalo ducha, ubíralo mu dělné energie.

Přišel večer, byl ještě chmurnější dne. O slunci ani památky, jako by ho nikdy na nebi nebývalo.

„Táta nám nejde," zahořekovala matka; „je to strašné soužení... Nedej Pánbůh, aby se mu bylo přihodilo něco zlého..."

„Chcete-li mámo, vydám se mu naproti," ozvala se Apolena; „zajdu do Pašic; snad tam někdo o něm bude vědět."

„Doma buď ty, nikam nechoď!" odpověděla matka v samých slzách; „chybělo by ještě, abych se i o tebe musila strachovati. Co nevidět bude tu noc; tma a hrůza by tě pozřely..."

„Nebojím se, mámo..."

„Samotná jít nemůžeš."

„Půjde se mnou Vojta, nechcete-li, abych se sama vydávala..."

„Vojta tu není, kdovíkde se potlouká. A kdyby krásně tu byl, nesmíš s ním chodit, nejméně v noci. Nevěřím mu, klukovi!... Připadá mi, jako by byl synem té tmy a hrůzy. Doma budeš, vyčkat musíš. Nepřijde-li táta, ty taky ho nepřivedeš."

Přes tento zákaz matčin Apolena se vydala přece. Daleko nemínila zacházet, pouze za ves, kousek cesty za kapličku směrem k Pašicům. Nemohla si pomoci, nevydržela doma, COSI tajemného ji pudilo neodolatelně ven. Použila chvíle, kdy matka poodešla k dojení do stáje, a vyklouzla, nikým nebyvší viděna.

Šero vůkol, chladné, hluboké bláto, do něhož se bořily bosé nohy. Za vsí ještě hůř, cesta tak bezedná, že z ní vybočila a raději po mezích a po mokrém pažitě běžela. Vlevo Blata, za polními lány. Zapadala v mokrém šeru, nic o nich neviděla, ač mlhy prchly; rozlité po nich vody se neleskly. Vpravo dřímal Volešek rybník, naplněný do samého kraje. Jeho ohromná rozlitina se nehýbala, nečeřila, neleskla. Nesmírné, hrobové ticho nad nim leželo: nezaštěbetala kachna, nezalálo káně, nezašplouchal vymršťující se z vody kapr, pouze z kterés kalužiny nedaleko cesty ozývalo se střídavě několik kuněk jediné hlasy vod a zatopených, vlhkem zalehlých Blat i polních lánů. Nikde nikoho, všude na nebi totéž duši tísnící šero, ještě ponuřejší houstnoucím večerním soumrakem. Žádný strom, žádný keř donedohledna; zeleň pažitu ztrácela svou barvu; vysoké rákosí na kraji rybníka, vysílající tu úzké, onde široké výběžky daleko do hladiny vod, vrhalo černé stíny; žluť dozrávajícího mokrého žita zvrhla se ve špinavou hněď, žíhanou těmitéž černými stíny.

Tu jakoby jedním rázem šedý závoj na západě přioděl se růžovým nádechem, slabounkým zpočátku, ale rychle se stupňujícím v sytou, nachovou červeň, která se intenzívně rudými proudy počala šířiti, takže vbrzku zaujala téměř polovici obzoru, vysílajíc paprsky daleko přes zenit. Podobalo se, že ohromný požár se vzňal bezprostředně za šedou rouškou oblaků, že rouška sama zahořela bengálským ohněm. Rudá záře se dělila hladině rybniční i vzdáleným vodám po Blatech rozlitým: vítězný, a přece příšerný poslední boj slunce zapadajícího za dálný obzor, za neviditelnými horami skomírajícího, s příbojem mraků a mlh, jež po tak dlouhou dobu jeho záři odolávaly.

Vidouc tuto rudou záplavu, Apolena se zachvěla. Připadala jí hrozivou, příšernou, zlé a děsné věci věštící. Neurčitý strach se jí zmocnil: bylo jí, že vydá-li se vpřed, nenajde zpáteční cesty, že zář za ní planoucí ji požene v neznámou dál, a až zhasne, zůstaví ji kdesi samotnou, ode všech opuštěnou, v nepovědomých končinách, kde vládne věčná tma, bez konce noc. Litovala, že proti zákazu matčinu se ven vy¬dala. Obrátila se — tváří v zář tu hleděla, v zář tak nevýslovně strašnou, že při pohledu všecka strnula. Zdálo se jí, že každým krokem dopředu se požene do čehosi hrozného, do jakési zátopy krve a pekelné výhně, z níž nebude vyváznutí, a jako dříve zář do tmy, tak požene ji nyní v týle za ní přichvátající tma do těchto příšerných plamenů, které i duši stráví...

A rudá zář jako by už i Plástovice byla zachvátila. Viděla je před sebou, zdi, střechy, stromy sadů, všecky obrysy, vše jako by krví bylo zalito, vše jako by hořelo rudými plameny.

Vzpomněla na otce, vracejícího se z krušné cesty, na niž se byl vydal, a který nyní spěchal domů, tma za ním úporná a před ním tato děsná, příšerná záplava, jež vrhala svůj odlesk na jeho ustaraný obličej...

Nemohla z místa, stála, jako by do země byla zakořeněna, oblita tímže nachovým světlem; maně zabloudily oči vpravo, kde za Blaty, za zatopenými, za rovněž temně nachovými vodami vystupovala jakási vysoká hradba, zčásti taktéž rudě ozářená, ale posetá černými a fialovými rýhami: vysoké topoly u Zbudova a za nimi Zbudov sám, také napohled v plamenech. Tam je bába, vetchá, stařičká, jíž utekla dnes, odešla proti její vůli. Tohle je trest za tuto její neposlušnost... Přežila mžikem ještě jednou všecky události od včerejška od rána, svůj útěk ze Zbudova, svou cestu, setkání se s Vojtou, svůj návrat... a co předcházelo, své poselství ve Zlivi, děsný výjev s pěšákem na Blatech, strávené s Vojtou chvíle na břehu Soudného potoka, vášnivý výbuch jeho lásky, jemuž bezmála by byla podlehla a který se dnes ráno opakoval. Bylo jí, že vše, co učinila, bylo těžkým proviněním, snůškou smrtelných hříchů. Zavinila neštěstí, jež potkalo Václava, snad i otci přivodila záhubu; snad se nevracel, protože zhynul v kalných vodách, chtěje stůj co stůj se dostati nejbližší cestou na Hlubokou ... A nezahynul-li, co úzkosti, hanby, bolu, ztrát naň uvalila. A co včera bába vypravovala!... Velkým hrobem jsou Blata... Blata krvavá... a věci hrůzné se dějí, jež nikdo nedovede vyložiti, věci, ležící daleko za lidským rozumem... Och, Blata krvavá, kam oko se zadívá, nic nevidí než krev, krev na nebi, na zemi — a vody v krev se proměnily... A střed této krve ona tu stojí samotná, bez pomoci všem děsům vydána... O své ujmě, dobrovolně se sem vydala, vzdorujíc matčině vůli... Dobrovolně?... Ba nikoli!... Vyhnalo ji sem cosi neznámého, tajná, neodolatelná moc ji vypudila z domova... Trest za vinu spáchanou!

další informace

RetourEx - směnárna na Šumavě

Webmuzeum starých internetových stránek

Nálepky