nejmohutnější zřícenina hradu v Čechách - Rabí zajímavosti ze Šumavy
po Praze bývala rozlohou druhá největší obec na území Čech - Stodůlky zajímavosti ze Šumavy
první česká vytištěná kniha byla „Kronika Trojánská“ roku 1468 - Plzeň zajímavosti ze Šumavy
jediný hradní most na skále ve střední Evropě - Velhartice zajímavosti ze Šumavy
největší krytý hotelový bazén 25m dlouhý v Čechách - Srní zajímavosti ze Šumavy
první elektrické tavení skla v ČSR - Annín zajímavosti ze Šumavy
nejvyšší kopec na území bývalého protektorátu Böhmen und Mähren - Javorník 1089 m zajímavosti ze Šumavy

Šedivý Alois, plk. letec 311 Sqdn. RAF

detailní info

kategorie: vojenské / vojáci
lokalita: vimpersko
GPS: 49°8'23.339"N, 13°51'35.484"E Zobrazit na mapy.cz

popis

Plk. Alois Šedivý (25.května 1915, Hlinsko - 16.září 1990, Adelaide) český bojový pilot RAF služebním číslem 787248 (115517), nositel nejvyšších britských leteckých vyznamenání - záslužný letecký kříž DFC a záslužná letecký medaile DFM. Alois Šedivý byl jediným potomkem četnického strážmistra Aloise Šedivého a Marie Šedivé, rozené Lukešové. Brzy osiřel - otec padl za 1. světové války, matka dne 27. června 1918 podlehla tuberkulóze a je pohřbena v Malenicích. Malého Aloise se ujali prarodiče Marie a Josef Lukešovi ve Zlešicích. V Malenicích navštěvoval obecnou školu, měšťanku absolvoval ve Volyni. Vyučil se ve známém strojařském podniku Kolben - Daněk v Praze. V učení pokračoval na Státní průmyslové škole v Českých Budějovicích a stal se automechanikem. V roce 1934 si podal přihlášku do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově. Dvouletou školu ukončil s hodnocením výtečný a získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů. Dne 1. října 1936 narukoval na vojnu do Kbel u Prahy k Leteckému pluku T. G. Masaryka. Posléze konal službu pilota dvoumístných Letovů Š-328 u letky v Milovicích. V roce 1938 byl jmenován polním pilotem. Po dalším zvýšení kvalifikace a po absolvování kurzu nočního létání se stal pilotem dvoumotorových  těžkých bombardovacích Blochů MB-200 u 81. bombardovací letky leteckého pluku 5 v Brně. Po okupaci utekl 14.července 1939 přes Polsko a Francii do Anglie (po prezentaci na konzulátu v Krakově odplul do Francie, 1.srpna 1939, po  vyvázání z poměru vůči Cizinecké legii se  dostal do Francie). Od 1.prosince 1939 byl Alois Šedivý povýšen do francouzské hodnosti Caporal-Chef. Přeškolení na francouzskou techniku prodělával A. Šedivý a jeho kamarádi na letištích Avord, Istres a Chateaurox nebo Tours. Zde většinou létali s Potezy 63 nebo Potezy 630, což byly lehké dvoumotorové bombardéry se zatahovacími podvozky a stavitelnými vrtulemi. Poměrně zastaralé stroje, u nichž Čechoslováci oceňovali pouze jejich velkou stoupavost. Podobně jako většina čs. bombardovacích pilotů se na frontu již nedostala a po jejím francouzském zhroucení se dostali z přístavu Bordeaux do Británie. Do svazku RAF byl Alois Šedivý přijat, ostatně jako ostatní, do nejnižší hodnosti  AC 2 t.j. prostý vojín. Později toto zařazení bylo změněno, zatím alespoň na hodnost sergeant. Alois Šedivý se stal příslušníkem RAF 24. 7. 1940 a na letecké základně v Honingtonu byl jedním ze zakládajích příslušníků 311. čs. bombardovací perutě. Na dvoumotorových Wellingtonech vykonal A. Šedivý 40 nočních bombardovacích náletů na Německo a jím okupovaná území.V krátkém čase byl vyznamenán Čs. medaili za chrabrost a třikrát Čs. válečným křížem a byl několikrát povýšen. Poprvé do důstojnické hodnosti byl povýšen 6. 3. 1941 do hodnosti P/O Pilot Officer. Operační turnus, čítající předepsaných 200 hodin se mu podařilo dokončit jako jednomu z prvních příslušníků 311. perutě, přičemž pravděpodobnost přežití dvousethodinového turnusu u tehdejšího Bomber Command činila pouhých 12 %... V rámci předepsaného odpočinku pak přešel k operačně výcvikové letce do East Wrethamu, kde pak naučil mladé letce mnoho z toho, co se sám musel tvrdě učit nad Německem. Poté se opět vrátil k operační činnosti. Protože 311. peruť byla mezitím přemístěna k Velitelství pobřežního letectva (Coastal Command) a dostala výkonné čtyřmotorové Liberatory, absolvoval i on přeškolení na tyto stroje. Operační výcvik (i záložních posádek) probíhal na Bahamských ostrovech v Nassau. Zdejší výcvik absolvoval jako jeden z prvních a po jeho dokončení byl povýšen  a vrátil se zpět do Británie, kde 10. 12. 1943 znovu nastoupil službu u 311. čs. perutě, která již operovala s Liberatory ze základny Beaulieu. Následovala série operací, které měly převážně charakter protiponorkových hlídek nad Biskajským průlivem, Severním mořem i Baltem. V rámci Coastal Command vykonal celkem 39 operací a provedl celkem čtyři útoky na nepřátelské ponorky, jeden  na ponorku japonskou dislokovanou ve Francii. Jako jednomu z hrstky kapitánů 311. perutě mu bylo oficiálně přiznáno potopení německé ponorky  U-1060 u ostrova Fleina 29. října 1944. Dne 7.září 1944 byl jmenován velitelem A-letky 311. Perutě, byl povýšen do britské hodnosti S/Ldr- Sguardon Leader (major). Kromě dalších vyznamenání obdržel vysoce ceněné DFM A DFC a stal se tak jedním z pouhých tří čs. letců, kteří tato vyznamenání dostali obě dvě. (DFM-Distinguished Flying Medal - Záslužná letecká medaile). (DFC - Distinguished Flying Cross - Záslužný letecký kříž). Čtyřikráte pak československý válečný kříž a další vyznamenání. Vykonal celkem osmdesát bojových akcí u Bombardovacího letectva - Bomber Command (v letech 1940-42) a u Pobřežního letectva - Coastal Command (v letech 1943-45). Stal se živou kronikou 311. československé perutě v RAF. Létal všechny typy letounů jimiž postupně disponovala její operační i výcviková část. Stal se tak jediným čs. kapitánem letounu, který zaútočil na japonskou ponorku a jedním z pouhých pěti, kteří mají na kontě potvrzené potopení ponorky německé! Byl také jedním ze tří československých letců, kteří obdrželi obě zmíněná nejvyšší britská letecká vyznamenání - záslužný letecký kříž DFC a záslužnou leteckou medaily DFM. Po skončení války, pracoval na dokončení posledního úkolu 311. perutě - převozu kamarádů repatriantů a materiálu z Anglie domů, byl 1.února 1946  jmenován velitelem 1. letky právě vzniklého leteckého pluku 25 v Havlíčkově Brodě. Po skončení války se vrátil do Zlešic. Alois Šedivý odešel z armády pro nepříznivé platové podmínky a usiloval o uplatnění v lépe placeném civilním letectví.  Oženil se se Soniou Ellisovou (narozenou 1. 8. 1919 v Belize, Britský Honduras), která se za ním přestěhovala z Anglie do Havlíčkova Brodu. Z Anglie si přivedl také čtyři děti, přičemž tři děti vyženil. Bydleli tehdy na zdejší adrese Rozkošská č.p. 320. Z Havlíčkova Brodu se pak s rodinou přestěhovali na adresu blíže ke svému budoucímu působišti: Ruzyně-letiště čp. 320 okres Praha-východ. Nastoupil k Ministerstvu dopravy jako vládní pilot. Mezi jeho klienty patřili státní představitelé a ministerští úředníci, především pak ministr zahraničí Jan Masaryk. Dne 22. dubna 1948 emigroval podruhé, nevrátil se ze služebního letu do Ženevy, který uskutečnil na stroji C-47 Skytrian-Dakota. Doma byl degradován a rodinu se mu podařilo shromáždit za velkých potíží opět v Anglii, kde 21. 2. 1949 opět nastoupil službu u RAF. Zde nastoupil do kapitánského kurzu pro dálkové lety a posléze k 511. peruti která z letiště Lyneham létala prakticky po celém světě. Vystřídal řadu posádek RAF i v zámoří, kam ho následovala početná rodina (Lybie, Kypr). Cvičil kadety RAF u různých škol základního výcviku. Létal dlouhé tratě s VIP klientelou t.j. britskými ministry, vládními úředníky. Celá rodina se nakonec usadila v Penzance na jihu Anglie. Mezitím se mu narodily ještě další dvě dcery. Nejvytíženější byl v době Suezské krize (1956), kdy jednotka létala tam s vojenským materiálem a zpět s raněnými parašutisty. Do penze odešel 25.května  1965 právě v den dosažení 50 roků v hodnosti Flight Lieutenant.  Ještě v roce 1965 ukončil svou aktivní službu u letectva a přestěhoval se s rodinou do Austrálie (v Adelaide, ale krátce žil i na Novém Zélandu). Návratu svobody a demokracie do své staré vlasti se sice dožil, ale tento zlom si sotva uvědomoval, neboť v roce 1983 mu lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu, které v roce 1990 podlehl ve věku 75 let. Dne 21. května 2005 mu byla slavnostně odhalena pamětní deska na budově ZŠ Malenice.

Šedivý Alois, plk. letec 311 Sqdn. RAF na mapě

místa v okolí

SDH Malenice (starý)

SDH Malenice (starý)

kategorie: instituce / hasičské sbory
lokalita: vimpersko
GPS: 49°7'31.809"N, 13°52'46.797"E

zobrazit více
kaple Malenice

kaple Malenice

kategorie: kultura a památky / kaple
lokalita: vimpersko
GPS: 49°7'32.489"N, 13°52'49.273"E

zobrazit více

další místa v okolí