Kaple v obci Prášily u Prášilského potoka.
Restaurace, salónek (nekuřácká jídelna), letní terasa, parkoviště, úschovna kol - lyžárna, dětské hřiště, ohniště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímHezké 2L a 3L se sprchou a WC a možností přistýlky. Možnost vypůjčení TV-Sat
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrZámek z roku 1751 postavený sklářem Gattemayerem, přestavěn hrabětem Kinským, byl v roce 1800 zakoupen knížetem Schwarzenbergem, který zde zřídil vlastní lesní správu a vystavěl v Prášilech kostel, který byl za totality zbourán. V roce 1921 přešel zámek do vlastnictví Československého státu a od roku 1945 byl zámek součástí Vojenského újezdu Dobrá Voda, a byl totálně zdevastován. Současná majitelka zakoupila zámek v roce 1994 a po dlouhé a náročné rekonstrukci v zámku vybudovala nádherné stylové ubytování. Zámek zatím nemá opravenou fasádu.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímSpolečná stylová kuchyň s černou kuchyní, k dispozici zahrada s venkovním posezením, úschovna kol a lyží, parkoviště.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Osidlování území Šumavy v posledním tisíciletí postupovalo velmi pozvolna. V prvním století druhého tisíciletí vedly příčně Šumavou jen zemské stezky, přičemž zcela nová vznikla iniciativou mnicha Vintíře (Günther). Na stezkách ležely osady s nutnými službami soumarům, celniště (Březnice - dnešní Dobrá Voda, Prenet, Volary apod.) a ozbrojená posádka. Trvalé osídlení bylo pouze v oblasti Sušice v okolí Otavy, na Prenetu, v oblasti Nýrska a Svaté Kateřiny. Většina lesů byla neosídlena, stejně jako okolní oblasti. Vnitrozemské osídlení málokdy zašlo do nadmořské výšky 500 m. Po roku 1100 jsou již známy vesnice na vnějším okraji hvozdu, vesměs blízko zemských stezek a v údolí Otavy a Úhlavy. K silnějšímu rozvoji sídel uvnitř hvozdu dochází ve 13. století, kdy vznikají i zlatokopecké osady a primitivní hutní střediska (oblast Kašperských Hor a Rejštejna, Železné Rudy, Hamrů a Špičáku). Na ochranu zemských stezek a osad jsou stavěny hrady a tvrze. Ve 14. století vrcholí těžba zlata na Kašperskohorsku a rozšiřuje se až do prostoru kolem Horské Kvildy. Také sílí osídlení kolem Čachrova, Zdíkova, Hartmanic, mezi Horní Vltavicí a Vimperkem. Na Zlaté stezce je založen hrad Hus. V následujícím století kolonizaci brzdí husitské války, a rozbíhá se opět až koncem 15. a začátkem 16. století s rozvojem skláren. Z tohoto období se nezachovaly žádné zbytky lidové architektury, pouze zbytky staveb a fragmenty opevnění, hradů, kostelů, staveb, cestní sítě, mezí a dispozice stavebních ploch v urbanistické koncepci sídel. To vše můžete objevovat pěšky, pokud máte rádi turistiku, na kole pokud jsem milovníky cykloturistiky v kombinaci s autem nebo hromadnou dopravou a využít rozsáhlé sítě železniční dopravy nebo autobusové dopravy, zejména cyklobusů. K dispozici jsou Vám levné ale i dražší kempy, chaty, chalupy, ubytování v soukromí, rodinné penziony a hotely, rozsáhlé hotelové komplexy, apartmány. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště, zařízení pro rodiny s dětmi. K vnitřnímu pak společenské místnosti, restaurace, bary. U apartmánů vybavené kuchyně. Běžné je vybavení televizními přijímači, k netu připojení WiFi signálem. Přijeďte si užít přírodu s pohodlím a v tichu nebo při poslechu Rock Radio Šumava nebo Kiss Jižní Čechy.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
O některých tuto uvedených věcech, najmě o sázce Lochmoutově s mysliveckými a o jeho rozmluvě s knížetem Václav i z jiných úst slyšel vypravovat; povídalo se o tom všeobecně a báby při draní peří často to přiváděly na paměť. Tyť zajisté tvrdily dokonce, že Lochmout čaruje, že se umí udělat neviditelným a proměnit se v pařez; také přivolává neodolatelně zvěř v lese a ryby v rybníce a na pouhý jeho rozkaz rozskočí a otevrou se třeba na tři zámky zamknutá vrata; naučil prý se těmto příšerným, ale jemu užitečným věcem z kterési staré, černé knihy, již zdědil po svém dědovi po matčině straně, kouzelníku zrovna tak na slovo branému, jakovým je on sám. Toho však Vojta popíral; čarovat prý Lochmout právě tak málo uměl jako kdo jiný; černou knihu prý viděl sám, Lochmout mu ji ukázal; není v ní nic jiného než starodávné recepty na připravování prachu, na vnadění zvěře, ptáků a ryb, na podávání léků nemocným dobytčatům, na jedy myším, krysám, liškám a tchořům, dále jsou tam vytištěna pravidla, jak třeba se zachovati a čeho činiti, uřkne-li nás kdo, jak se zaříkávají krtice, hlízy, bradavice, zimnice, ječná zrna, loupání v kostech, úbytě, svatojanský oheň, prašiviny atd. Také o planetách je tam mnoho psáno, kde a kdy se na nebi objevují a jaký mají účinek na lidi, dobytek a úrodu.
Lochmout mu z té knihy něco přečetl, protože on sám číst neumí, ale to jen tak pro „legraci", neboť sám tomu žvastu nevěří a směje se mu. Ba, zná ho dobře Lochmout a často už jej pochválil a prorokoval mu, že jednou z něho něco bude. On pak, Vojta, už dávno se s ním stýká, poslíčkuje mu a přiučuje se od něho.
Šikovný je Lochmout, to je všecko, tuze šikovný a bdělý; než on, Vojta, se přičiní, aby byl ještě šikovnějším, a pak ho zastíní, přinutí, aby šel na výminek a jemu své působiště postoupil. Pak on opanuje lesy a rybníky a bude v nich a při nich vládnouti a budou také o něm říkati a pevně věřiti, že čaruje, a toho je třeba, aby každý z něho měl strach a přede všemi ženské, které pak sdílejí svou vlastní hrůzu mužským. A potom bude veselý život!... Velký, malý, knížecí, neknížecí, každý se bude před ním třásti, kupovati si jeho přízeň, a běda tomu, kdo by se mu opřel nebo jej chtěl zraditi! — Ba, běda! Václav nepochyboval ani okamžik o tom, co by se takovému nešťastníku stalo. Vojta nehrozil naplano, toť bylo zřejmo z jeho pohledu; však se ještě nyní hrůzou chvěl, když, několik neděl tomu, Vojta, ukazuje mu pod drnem uschovanou mrtvou srnu, kterou byl chytil do oka, s hrozivým, jedovatým pohledem k němu promluvil: „Kdyby ti napadlo něco vyzvánit, zabil bych tě a stojím ti za to, že by do skonání světa nikdo nenašel tvou mrtvolu; nadto bych vám ještě zapálil statek." — Nebylo ani třeba té hrozby, Václav by ničeho neřekl, i kdyby ho na skřipec brali... Různé do oka polapené zvěře a čerstvě nachytaných ryb — nikoli z potoka, ale kaprů z rybníků — ukázal mu Vojta z té doby už mnoho, ale jak, kde a kdy té kořisti ulovil, nepověděl mu a právě tak málo mu řekl, kam ji zašantročil; ale jisto bylo, že ji prodal, neboť peněz hoch měl dost...
Och, není pochyby, že Vojta bude nad Lochmouta a že lidé se ho budou báti mnohem více nežli tohoto; Lochmout nikomu neublížil, nikomu nešel na život, ani knížecím, a v nejhorším případě leda by se byl bránil, ale Vojta byl stokrát horší: Vojta prohlásil, že až přijde jeho čas, ze světa sprovodí a zahladí každého, kdo by se opovážil mu překážeti nebo plésti se mu do řemesla.
Při vší hrůze, která jej obcházela při těchto řečech a hrozbách mladého hříbka a která neustávala lomcovati jeho nitrem, nemohl se přece ubrániti obdivu, ba i jakémusi druhu závisti, když přemýšlel o báječné, téměř nadpřirozené dovednosti a hbitosti tohoto chlapce a o smělosti, s jakou tento se pouštěl do boje s celým aparátem knížecího lesního a rybničného personálu, se zákonem a s jeho strážci, četníky, soudy, se vším, proti čemuž on sám ani oči pozvednouti si netroufal. Připadal si neskonale malým, ba nicotným vedle něho...
Tohle všecko vířilo Václavovi hlavou, když, leže na svém lůžku, očekával návrat Vojtův. Pojednou ucítil na svých plecech něčí ruku. Ulekl se, neboť, ač by byl přísahal, že bděl a že měl oči otevřené, neviděl ani neslyšel koho vcházeti.
